Schwaighof

Schwaighof nebo schweighof je v hornoněmčině panský statek zaměřený na chov dobytka,[1] z něhož se častěji vyvinulo pomístní nebo rodové jméno.

Původ slova a historie

Schwaige, bavorsky Schwoag, pochází ze středohornoněmeckého sweige pro alpská mlékárna, stádo, dobytčí dvůr'. Hof znamená dvůr, farma. Pojmy Sennhof, Grashof, Viehhof, Schwaiglehen mají zhruba stejný význam nebo se vztahují k dílčím aspektům Schwaige.

Pojem schwaige vznikl na přelomu 12. a 13. století v severních a středních Alpách a jejich podhůří a označuje zemědělskou usedlost na horských svazích nebo ve vysokých a hlavních údolích. Schwaighof bylo trvalé osídlení jako jediný statek, který se specializova především na chov skotu a produkci mléka a byl většinou rozšířen v nadmořské výšce nad 1 200 m. Během 11. a 12. století bylo v dnešním Švýcarsku, Rakousku, Jižním Tyrolsku a Bavorsku postaveno několik tisíc schwaighofů.

Při bližším zkoumání lze u typu hospodářství schwaighöf identifikovat zvláštní charakteristiky, které je odlišují od ostatních zemědělských podniků s převážně živočišnou výrobou: Jedná se o stáda, která poskytuje hospodář, a pravidelně se z nich platí úrok 300 sýrů; stáda se také označují jako Schwaigen.[2]

Farmáři, kteří si schwaighof pronajímali, často dostávali privilegia (včetně snížení daní), ale museli majiteli půdy odevzdat smluvní množství sýra nebo jiných produktů. Již v letech 1130–1145 je v údolí Ötztal doložena vesnice Niederthai, která dávala klášteru Ottobeuren 900 caseos (sýrových bochníků) ročně.[3] V urbáři kláštera Benediktbeuern z roku 1294 je například pro Jachenau uvedeno 17 vaccariae (dobytčích farem, z latinského vacca = kráva), které musely ročně poskytnout 100 až 200 bochníků sýra jako naturální daň. Kvůli drsnému klimatu, které znemožňuje pěstování plodin, jsou farmy v Jachenau dodnes vedeny pouze jako dobytčí farmy.

V 15. století Schwaighöfe opět postupně zanikla a ustoupila jiným formám hospodaření. Až v roce 1728 zřídil klášter Benediktbeuern ve Walchensee schwaighof, který zásoboval místní tavernu. Schwaigen byly obvykle udělovány jako léno. Provozovatel obvykle dodával hospodářská zvířata pronajímateli a svá vlastní. Za užívání pozemků a dobytka pána panství byl povinen platit daně.

Ve schwaiger se choval pouze skot, tedy buď krávy nebo dojné ovce, protože nacházely v nadmořské výšce nad hranicí pro pěstování obilí. S počátkem malé doby ledové se většina schwaighofů musela ukončit činnost a byla buď opuštěna nebo přeměněna na sídla pro níže položené farmy nebo obce.

Slovo Schwaighof je nejčastější v Rakousku, Jižním Tyrolsku a Bavorsku, Schweighof v Bádensku, Švýcarsku a Alsasku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schwaighof (Hofform) na německé Wikipedii.

  1. ↑ RIEPL, Reinhard. Reinhard. Wörterbuch zur Familien- und Heimatforschung in Bayern und Österreich.. Waldkraiburg, 2003, s. 339. 
  2. ↑ OBERMAIR, Hannes; STAMM, Volker. Relire l'altitude: la terre et ses usages : Suisse et espaces avoisinants, XIIe-XXIe siècles. Neuchâtel: [s.n.], 2019. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-2-88930-206-2, ISBN 2-88930-206-7. OCLC 1085691405 S. 29–56. 
  3. ↑ BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch / Abt. 2. Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals Bd. 1. Bis zum Jahr 1140.. Innsbruck: Universitätsverl. Wagner, 2009. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0469-8, ISBN 3-7030-0469-X. OCLC 501323164 S. 185–186.