Seaborgium

Seaborgium
předpokládaná [Rn] 5f14 6d4 7s2 (založeno na wolframu) (271) Sg 106
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Seaborgium, Sg, 106
Cizojazyčné názvy	lat. Seaborgium
Skupina, perioda, blok	6. skupina, 7. perioda, blok d
Chemická skupina	Přechodné kovy
Identifikace
Registrační číslo CAS	54038-81-2
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	271,13
Atomový poloměr	132 pm
Kovalentní poloměr	63 pm
Elektronová konfigurace	předpokládaná [Rn] 5f14 6d4 7s2 (založeno na wolframu)
Mechanické vlastnosti
Skupenství	předpokládané pevné
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
W ⋏ Dubnium ≺ Sg ≻ Bohrium

Seaborgium (chemická značka Sg) je čtrnáctým transuranem, jde o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.

Seaborgium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.

Historie

První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 261 a poločasem přeměny 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.

 208
82 Pb +  54
24 Cr →  261
106 Sg +  1
0 n

V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem přeměny 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.

 249
98 Cf +  18
8 O →  263
106 Sg + 4  1
0 n

Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg.^[1]

Izotopy

Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop ²⁶⁹Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop ²⁵⁸Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy. Poločasy přeměny ²⁶⁸Sg, ²⁷⁰Sg, ²⁷²Sg a ²⁷³Sg nejsou známy.

Odkazy

Reference

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980.

Související články

• 6. skupina
• Jaderná fyzika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu seaborgium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo seaborgium ve Wikislovníku