Seberův mlýn
| Seberův mlýn | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Přestavba | 1856 |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 33, Nišovice, okres Strakonice,  Česko |
| Souřadnice | 49°9′29,02″ s. š., 13°54′6,4″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 20239/3-4283 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Seberův mlýn v Nišovicích v okrese Strakonice je vodní mlýn, který stojí severovýchodně od centra obce na řece Volyňka.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je celý areál mlýna i s mlýnským náhonem.[2]
Historie
Mlýn je zakreslen na mapě I. vojenského mapování.[1] Obytné stavení pochází z roku 1856; nápis na fasádě uvádí: „WOGTĚCH - LETA PÁNĚ 1856 - MILOTA“. Pekárna a kolna s chlívky byly postaveny po roce 1919.[2] V roce 1930 byl jeho majitelem František Sebera.[1]
Popis
Areál mlýna obsahuje obytné stavení, mlýnici, sýpku a hospodářské budovy. Z východní strany mlýn obtéká mlýnský náhon (parc. č. 1389) vyvedený z Volyňky, která teče podél západní strany mlýna. Na obytné stavení navazuje patrová mlýnice s torzem lednice na mlýnském náhonu. Ze severu byla k domu a mlýnici přistavěna pekárna. Před západním průčelím se rozkládá předzahrádka obehnaná zdí s hlavní západní bránou do dvora. Na jižní straně dvora stojí stodola a kolny, na východní straně dvora jsou stáje, mezi nimiž a mlýnicí je brána vedoucí k náhonu a lednici.[2]
Voda na vodní kolo vedla náhonem a odtokovým kanálem se vracela zpět do řeky. Dochovalo se umělecké složení mlýna; u vjezdu je uložen kamenný štok kladivové stoupy. V roce 1930 měl mlýn 1 kolo na spodní vodu (průtok 0.591 m³/s, spád 2.1 m, výkon 8.3 HP).[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Seberův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek. 16.9.2013. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c Seberův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000131056, rejstříkové číslo ÚSKP 20239/3-4283. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Nišovice na webu ČÚZK, Archivní mapy (1837)
- I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.231[nedostupný zdroj]. 1764–1768 a 1780–1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: