Sebnitz

Sebnitz
Náměstí
znak
Poloha
Souřadnice	50°58′ s. š., 14°17′ v. d.
Nadmořská výška	379 m n. m.
Časové pásmo	UTC +1
Stát	Německo Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory
Administrativní dělení	10 místních částí[1]
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	88,2 km²
Počet obyvatel	9 248 (2021)[2]
Hustota zalidnění	104,8 obyv./km²
Etnické složení	Němci 99,1 %[3]
Náboženské složení	protestantství 19,8 % římskokatolická církev 4,6 %[3]
Správa
Status	velké okresní město
Primátor	Ronald Kretzschmar
Vznik	2. pol. 13. století
Oficiální web	www.sebnitz.de
Adresa obecního úřadu	Kirchstraße 5 01855 Sebnitz
Telefonní předvolba	035971
PSČ	01851–01855
Označení vozidel	PIR, DW, FTL, SEB
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sebnitz ( [ˈzeːpnɪt͡s]) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory a má přibližně 9 200^[2] obyvatel. Jde o státem uznanou rekreační oblast ve východním Sasku na okraji Národního parku Saské Švýcarsko. Sebnitz je také označován jako „Město umělých květin“ nebo „Město hedvábných květin“.

Název

První písemná zmínka pochází z roku 1223, respektive 1241, kdy je v Hornolužické hraniční listině zmiňována řeka Sebniza.^[4] Později založené sídlo převzalo název a objevuje se ve variantách Sebnicz (1359, 1423), Zebnicz (1429), Sebenicz (1430), Sewenicz (1453), Sebenitz (1495), Säbenitz (1499), Sebitz (1547) a Sebnitz/Seebnitz (1791). Lidově bylo město také nazýváno Sämz. Název pochází ze slovanského slova zyba, což je pojmenování pro pěnkavu. Původní název tedy znamenal Potok v pěnkavím lese (Finkenwaldbach). Jméno potoka přešlo na sídlo a již na sklonku 13. století se používalo jako příjmení.^[4][5]

V českých zdrojích bývá město řídce označováno jako Soběnice^[6] nebo Žebnice^[7].

Historie

V lokalitě v raném středověku pravděpodobně žilo slovanské obyvatelstvo. Sebnitz samotný byl založen německými kolonizátory z oblasti Frank v dnešním Bavorsku. Nejstarší písemnou zmínku o místě lze dohledat v Hornolužické hraniční listině z roku 1223/1241, která stanovovala hranici mezi Českým královstvím a míšeňským biskupstvím. Jako středisko hospodářského života městyse vzniklo již na přelomu 12. a 13. století pravoúhlé tržiště. Jako městečko byl Sebnitz poprvé písemně zmíněn v roce 1451. Radnice byla vystavěna ve středu tržiště v roce 1714/15, v roce 1854 byla však zničena požárem. Vedle ní se nacházel domek podobný kůlně, který sloužil jako masné krámy řezníků, které však byly v roce 1804 zničené povodní. Sebnitz byl od středověku až do počátku 19. století zemědělským městem, jehož existenční základnu tvořilo řemeslo, obchod a agrární produkce. Z řemesel mělo dominantní postavení plátenictví. S úpadkem ručního plátenictví v období průmyslové revoluce nabyla velkého významu výroba umělých květin.

V polovině 19. století mělo město 4000 obyvatel a 375 domů, roku 1881 6354 obyvatel a v roce 1900 již 8648 obyvatel. Dne 15. září 1854 zničil velký požár celé jádro města a tím i jeho středověký ráz. Za oběť plamenům padlo 72 obytných domů, 42 stodol a jiných budov, radnice a škola. Okolo roku 1900 se stal Sebnitz centrem výroby německých umělých květin. Ve městě existovalo přes 200 různých květinových továren s regulérně zaměstnanými dělníky. Kromě toho zde působilo na několik tisíc takzvaných domácích dělníků.

Dne 17. dubna 1894 bylo v lokálních novinách „Grenzblatt“ místním badatelem Alfredem Meichem navrženo Vlastivědné muzeum. Na jaře roku 1908 se živnostenský spolek ujal věci. První exponáty byly umístěny nejdříve v městské škole u kostela. V roce 1909 byla pak zřízena výstava a 23. května téhož roku došlo k otevření městského muzea Sebnitz. V roce 1930 zde byly zřízeny nové prostory.

Dne 30. září 1945 měl Sebnitz na přechodnou dobu 14 500 obyvatel, jelikož zde byli umístěni němečtí uprchlíci z Polska a Československa. Dne 1. června 1946 měl Sebnitz 13 203 obyvatel a 1304 obytných domů. Ve městě existovalo na 183 závodů. Ke dni 16. února 1948 chodilo do základní školy s 47 třídami s 35 učiteli 1847 dětí a 12. července 1948 se na nově založené odborné škole pro hospodářství a správu poprvé maturovalo.

V dobách NDR byl VEB "Kunstblume Sebnitz" (Umělá květina Sebnitz) jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Po znovusjednocení Německa a zavedení tržní ekonomiky však mnoho závodů kvůli nedostatku odbytišť zaniklo. Dnes se vyrábí umělé květiny jen v malé míře, především v ukázkových dílnách. Za socialismu bylo město Sebnitz družebním městem Bruntálu, kde se nacházel bar s názvem Sebnitz.

V roce 1952 se Sebnitz stalo okresním městem stejnojmenného okresu. Tento status ztratilo s okresní reformou v roce 1994, kdy bylo začleněno do zemského okresu Saské Švýcarsko. Okresním městem se stala Pirna a Sebnitz tak získalo v roce 1995 status velké okresní město. Od roku 2008 je Sebnitz součástí zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory.

Přírodní poměry

Území města Sebnitz, včetně všech místních částí, má rozlohu 88,23 km². Hranice území od severu přes východ až k jihovýchodu je zároveň česko-německou státní hranicí. Sebnitz sousedí s českými obcemi Dolní Poustevna, Vilémov, Mikulášovice, Staré Křečany (část obce Kopec), Doubice, Jetřichovice (část obce Vysoká Lípa a bývalé Zadní Jetřichovice) a Hřensko (část obce Mezná).^[8] Na jihu sousedí s Bad Schandau (místní části Ostrau a Bad Schandau), na jihozápadě s Rathmannsdorfem, na západě s Hohnsteinem (místní části Kohlmühle, Goßdorf a Ulbersdorf) a na severu s Neustadtem in Sachsen (místní části Krumhermsdorf a Rugiswalde).^[9]

Z geomorfologického hlediska se nachází Sebnitz na rozhraní tří geomorfologických jednotek. Velká část území ve střední a západní části náleží k Západolužické pahorkatině (Westlausitzer Hübel- und Bergland), na kterou ze severu okrajově navazuje Šluknovská pahorkatina (Lausitzer Bergland). Lužickým zlomem je oddělena Děčínská vrchovina (Elbsandsteingebirge) rozkládající se v jižní a východní části. Nadmořská výška se snižuje přibližně jihozápadním směrem. Nejvyšší bod o nadmořské výšce přibližně 530 m se nachází jihozápadně od vrcholu Ungerbergu (537 m), nejnižší pak v Křinickém údolí (přibližně 150 m). K významným vrchům patří Tanečnice (vrchol 599 m však leží na území Mikulášovic), Wachberg (496 m), Kaiserberg (494 m), Weifberg (478 m), Buchberg (459 m), Steinberg (459 m) či Finkenberg (416 m).^[10]

Geologické podloží většiny území města tvoří střednězrnný lužický biotitický granodiorit, který je na severním okraji území a na Finkenbergu vystřídán jemnozrnným dvojslídým granodioritem. Ten je hojně prostoupen žílami doleritu, případně amfibolitu nebo porfyru (granitového či křemenného), méně často pak bazaltoidy. Na jihu prochází východozápadním směrem lužický zlom a jižně od něj se rozkládá pískovcová oblast prostoupená na několika místech tefritem. Na svahu Steinbergu a v údolí Bílého potoka se vyskytuje vápenec.^[11] V sedimentech říčních toků Západolužické a Šluknovské pahorkatiny se v různém množství vyskytují minerály jako zlato, zirkon, pyrop, epidot, olivín a spinel.^[12]

Na granitoidy Západolužické a Šluknovské pahorkatiny jsou vázané hnědozemě a luvizemě. Nejběžnějším půdním typem na pískovcovém podloží jsou pak podzoly.^[13]

Celé území města Sebnitz náleží k povodí řeky Labe a k úmoří Severního moře. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Sebnice a Křinice. Sebnice pramení v Česku, později vytváří státní hranici mezi Vilémovem a Sebnitz a u hraničního přechodu do Dolní Poustevny vtéká do města. Jihozápadně od jádra města protéká Sebnitzkým údolím a přibližně kopíruje hranici katastrálních území Hainersdorf, Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. K významnějším přítokům na území města patří Hraniční potok, Mannsgraben či Hertigswaldský potok. Křinice rovněž pramení na českém území a postupně protéká místními částmi Hinterhermsdorf (kde kopíruje státní hranici), Ottendorf a v Křinickém údolí přibližně protéká podél hranic katastrálních území Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. Do povodí Křinice náleží na území města Sebnitz například Bílý, Ottendorfský a Tomášovský potok. Poblíž Hinterhermsdorfu protéká Křinice soutěskou Obere Schleuse.^[14]

Roční chod teplot v Sebnitz odpovídá regionu. Nejteplejším měsícem je červenec, naopak nejchladnějším je leden. Nejvyšší počet srážek spadne v červenci, nejsušším měsícem je říjen. Převažuje západní až severozápadní proudění větru.^[15]

Velkou část města Sebnitz (zvláště území v jižní části) zaujímá Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (vyhlášena roku 1956) a na ni navazující Národní park Saské Švýcarsko (vyhlášen roku 1990). Na svazích Tanečnice se nachází dvě přírodní rezervace Gimpelfang a Heilige Hallen (obě vyhlášené roku 1961). Podél řeky Sebnice se rozkládá evropsky významná lokalita Lachsbach- und Sebnitztal a v Sebnitzkém lese také Sebnitzer Wald und Kaiserberg (obě vyhlášené roku 2002).^[16]

Obyvatelstvo

Struktura obyvatelstva

• 1772: 1648 (285 domů)
• 1832: 2843
• 1871: 5216 (377 obytných budov)
• 1892: 8476 (549 obytných budov)
• 1900: 8649 (626 obytných budov)
• 1905: 9743
• 1914: 12 000
• 1918: 8906
• 1990: 11705
• 1998: 10 203
• 1999: 10 063
• 2000: 9882
• 2001: 9670
• 2002: 9496
• 2003: 9304
• 2004: 9159
• 2007: 8837
• 2008: 8701
• 2009: 8568
• 2010: 8439
• 2011: 8292

Náboženský život

Přestože je kostel svatého Petra a Pavla v písemných pramenech zachycen až v 15. století, jeho nejstarší stavební části pocházejí ze 13. století. Od roku 1539, kdy se ve městě prosadila reformace, převažovalo protestantské vyznání. Od druhé poloviny 19. století a znovu po druhé světové válce vzrostl počet katolíků. Katolický kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1890–1892. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2151 obyvatel (t. j. 20,7 %) hlásilo k protestantskému a 434 obyvatel (t. j. 4,2 %) k římskokatolickému vyznání.^[3]

Celé území města náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Sebnitz-Hohnstein se sídlem v Sebnitz, která vznikla v roce 2018 sloučením tří sesterských, původně samostatných církevních obcí. K původní církevní obci Sebnitz-Hohnstein, jež spravovala městský kostel svatého Petra a Pavla a hřbitovní kapli, náležela samotná Sebnitz s místními částmi Hertigswalde, Hainersdorf a Schönbach, pod církevní obec Hinterhermsdorf-Saupsdorf spadaly vesnický kostel v Saupsdorfu a Engelkirche v Hinterhermsdorfu a pod církevní obec Lichtenhain-Ulbersdorf spadaly místní části Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf s vesnickým kostelem v Lichtenhainu.^[17] Filiální (do roku 2007 farní) kostel Povýšení svatého Kříže spravuje od roku 2018 římskokatolická farnost Pirna.

Obecní správa a politika

Správní členění

Celková rozloha města Sebnitz je 88,23 km² a od 1. října 2012, kdy se sloučilo se sousední obcí Kirnitzschtal, má 10 místních částí.^[1] Plošně největší je Saupsdorf (8,30 km²), nejmenší pak Altendorf (3,89 km²). Nejlidnatější místní částí je Sebnitz (6 231 obyvatel), naopak nejméně obyvatel má Mittelndorf (247 obyvatel).

Politika

Starostové a primátoři

• 1990–1992 Peter Maly
• 1992–2021 Mike Ruckh
• od 2021 Ronald Kretzschmar (od 1. října 2021 správce úřadu, od 1. srpna 2022 primátor)

Starostovské volby 2022

Ve starostovských volbách 12. června 2022 byl primátorem zvolen Ronald Kretzschmar, který získal 77,4 % hlasů.^[19]

Hospodářství

Místní podniky

• Robert Bosch Elektrowerkzeuge GmbH Sebnitz, 455 zaměstnanců (výroba elektrického nářadí)
• Tillig Modellbahn GmbH & Co. KG, 180 zaměstnanců (výroba železničních modelů)
• Sebnitzer Fensterbau GmbH, 110 zaměstnanců (výroba oken)

Doprava

• 1877: zahájení provozu železniční tratě Budyšín – Sebnitz – Bad Schandau (tzv. Dráha Sebnického údolí)
• 1905: zahájení provozu železniční tratě Rumburk – Šluknov – Dolní Poustevna – Sebnitz, která byla od roku 1945 do roku 2013 přerušená mezí Dolní Poustevnou a Sebnitzem
• od roku 1995 existuje silniční hraniční přechod do Dolní Poustevny
• od roku 2003 provozuje Hornolabská dopravní společnost (OVPS) historický autobus, který je pojmenován podle města: Rose von Sebnitz (Růže ze Žebnice)
• 5. 7. 2014: zahájení provozu vlaky linky U28 systému RegioTakt Ústecký kraj na trase Děčín – Bad Schandau – Sebnitz – Dolní Poustevna – Šluknov – Rumburk^[20]

Příroda a turistika

• Pravěký park Sebnitz s 400 plastikami prehistorických savců a malých živočichů
• Muzeum modelové železnice firmy Tillig
• Western village
• Soutěska řeky Křinice u Hinterhermsdorfu s možností projížďky na člunu na Obere Schleuse (Vrchní splav). Blízko je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Na české straně je cyklistická stezka, která vede do Brtníků resp. Chřibšké
• Rozhledna na vrchu Weifberg (dřevěná věž vysoká 36,9 m), blízko vrchu Weifberg je také hraniční přechod pro pěší do českých Mikulášovic.

Pamětihodnosti

• Nejstarším památkově chráněným objektem je evangelický kostel svatého Petra a Pavla z 15. století, jehož výzdoba pochází ze 17. století
• Kostel Povýšení svatého Kříže (Kreuzerhöhung) pochází z 19. století a je postaven v novogotickém stylu
• Pro město jsou typické měšťanské domy a výrobními budovami z doby německého císařství (1871-1918) a areál Tržního náměstí (Marktplatz), znovuzřízeném v pozdně klasicistním stylu. Původní domy s podstávkou a hrázděné domy jsou zachovány jen v okrajovém obvodu vnitřního města.
• Sebnický viadukt (1874/75) postavený pro Sebnitztalbahn byl první viadukt, který byl postaven v oblouku (poloměr 224 m) a v spádu (sklon 1:50). Je 150 m dlouhý a 21 m vysoký. Jeho původně deset kamenných oblouků bylo nahrazeno devíti betonovými pilíři při generální opravě na konci 80. let.
• Empírová hřbitovní kaple z roku 1890

Muzea

• Kunstblumen- und Heimatmuseum "Prof. Alfred Meiche" (Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum "Prof. Alfred Meiche") v měšťanském domě postaveném v roce 1731
• Afrikahaus (Dům Afriky)
• Dům "Deutsche Kunstblume Sebnitz" (Dům "Německá umělá květina" Sebnitz)

• železniční muzeum s vláčky firmy Tillig

Kulturní akce

• Koncerty v Městském evangelicko-luterském kostele
• Květinová a hudební slavnost
• Od 70. let je na předměstí Sebnitz (ze směru Neustadt) středisko leteckého modelářství, kde se každý rok v červnu koná mezinárodní letecký pohár

Sport

• BSV 68 - Měšťanský sportovní spolek 68: je rozdělen na sekce: kopaná, tenis, stolní tenis a kolová
• SRV 1897 - Sebnický spolek cyklistů 1897: silniční cyklistika a sport na horských kolech
• Flugmodell - Club e.V. Sebnitz: středisko modelů letadel

Zajímavosti

• Sebnitz je největší státem uznaná rekreační oblast (titul od roku 1997) v Sasku
• V Sebnitz byla vyrobena největší hedvábná růže světa (3,7 m vysoká), její květ má průměr 1,5 m a váží 10 kg
• V Sebnitz vzniklo na počátku 19. století jedinečné lidové umění, sebnická stínohra
• Místní část Hinterhermsdorf získala v roce 2002 titul „Nejkrásnější místo Německa“ a zajistila si druhé místo v evropském srovnání

Osobnosti

• Alfred Meiche (1870–1947), historik
• Ilse Ohnesorge (1866–1937), malířka

Partnerská města

• Bruntál (Česko)
• Cascina (Itálie)
• Montabaur (Německo, spolková země Porýní-Falc)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebnitz na německé Wikipedii.

Literatura

• MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. VIII, 397 s. Dostupné online. (německy) 
• Schober, Manfred (1988): Faktensammlung zur Geschichte von Sebnitz in den Jahren 1891-1918. in: Heimatmuseum Sebnitz [Hrsg.] (1988): Die Stadt und der Kreis Sebnitz in Vergangenheit und Gegenwart. Beiträge zur Heimatgeschichte Heft 5, Sebnitz, S. 10-27 (německy)

Související články

• Hraniční přechod Dolní Poustevna – Sebnitz

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sebnitz na Wikimedia Commons
• (německy) Oficiální stránky města Sebnitz
• (německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen