Secernosaurus

Jak číst taxoboxSecernosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 85 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstruovaná kostra secernosaura (nyní rod Huallasaurus).
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádOrnithopoda
InfrařádIguanodontia
ČeleďHadrosauridae
PodčeleďSaurolophinae
TribusKritosaurini
RodSecernosaurus
Brett-Surman, 1979
Binomické jméno
Secernosaurus koerneri
Brett-Surman, 1979
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Secernosaurus („odtržený ještěr“, protože byl v době objevu jediným hadrosauridem, známým z jižní polokoule) byl rod kachnozobého dinosaura, který žil zhruba před 85 až 66 miliony let (věk santon až maastricht, období pozdní křídy) na území dnešní Jižní Ameriky (Argentina, provincie Chubut a Río Negro, například souvrství Lago Colhué Huapí).

Historie

Přibližné vzezření hlavy příbuzného druhu Bonapartesaurus rionegrensis. Secernosaurus pravděpodobně vypadal velmi podobně.

Fosilie tohoto ornitopodního dinosaura byly objeveny v sedimentech souvrství Lago Colhué Huapi a Los Alamitos. Typový druh Secernosaurus koerneri byl formálně popsán americkým paleontologem Michaelem Brett-Surmanem v roce 1979.[1] V roce 1984 byl argentinským paleontologem Josém F. Bonapartem popsán domnělý nový druh hadrosaurida pod jménem Kritosaurus australis (nyní Huallasaurus australis).[2][3] Tento taxon je však pravděpodobně synonymní s dříve popsaným druhem S. koerneri.[4]

Secernosaurus byl po dlouhou dobu jediným kachnozobým dinosaurem (hadrosauridem), známým z jižních kontinentů (pevnin Gondwany). Platilo to až do roku 2010, kdy byl opět z Argentiny formálně popsán druh Willinakaqe salitralensis.[5] V roce 2017 byl pak popsán další "jižní" hadrosaurid, druh Bonapartesaurus rionegrensis.[6]

Druh W. salitralensis však nemusí být vědecky validní (formálně platný). Tento taxon je známý podle několika kosterních exemplářů, mezi nimi i koster juvenilních (nedospělých) jedinců. Druh W. salitralensis byl formálně popsán v roce 2010 týmem argentinských paleontologů, a to na základě fosilií, objevených na lokalitě Salitral Moreno v sedimentech souvrství Allen. Může se však jednat o fosilie několika různých hadrosauridů.[7] Jedná se o jednoho z mála dosud známých kachnozobých dinosaurů z jižní polokoule.

V roce 2018 byla publikována odborná studie o výzkumu neuroanatomie lebky a mozkovny secernosaura. Jedná se o první podobný výzkum, provedený u jihoamerického kachnozobého dinosaura.[8]

Rozměry

Secernosaurus patřil mezi poměrně velké kachnozobé dinosaury, v dospělosti dosahoval délky asi 8 metrů a hmotnosti nosorožce.[9] Podle jiných odhadů byl poněkud menší, jeho přesné rozměry ale neznáme (objevené fosilie patří juvenilnímu a dosud nedorostlému jedinci). Pokud byl ale stejně velký jako příbuzný rod Willinakaqe, pak při délce kolem 7 metrů dosahoval hmotnosti zhruba 2000 kilogramů.[10]

Zařazení

Secernosaurus byl pravděpodobně zástupcem podčeledi Saurolophinae a tribu Kritosaurini. Jeho nejbližším vývojovým příbuzným byl rod Willinakaqe.[11] Společně s rodem Bonapartesaurus představovali tito hadrosauridi pravděpodobně samostatnou vývojovou skupinu hadrosauridů z území Jižní Ameriky.

V roce 2019 byla publikována studie revidující fosilní materiál čínského taxonu "Tanius laiyangensis". Výsledkem bylo zjištění, že se jedná o vědecky neplatný druh neznámého hadrosaurida, který měl blízko k vývojovému kladu kritosaurinů a jeho sesterským taxonem byl právě argentinský Secernosaurus.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Brett-Surman, M. K. (1979). Phylogeny and palaeobiogeography of hadrosaurian dinosaurs. Nature, 277: 560-562.
  2. ↑ Bonaparte, J. F. (1984). Jurassic and Cretaceous terrestrial vertebrates of South America. National Geographic Society Research Reports (1975) 16: 115-125.
  3. ↑ Bonaparte, J. F. (1984). I dinosauri dell’Argentina [.In G. M. Ronzoni, M. L. Greggio, & T. B. Guarinoni (eds.), Sulle Orme dei Dinosauri: 125-143.
  4. ↑ Prieto–Marquez, Alberto; Salinas, Guillermo C. (2010). "A re–evaluation of Secernosaurus koerneri and Kritosaurus australis (Dinosauria, Hadrosauridae) from the Late Cretaceous of Argentina". Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (3): 813–837. doi:10.1080/02724631003763508
  5. ↑ Penélope Cruzado Caballero; Rodolfo Anibal Coria (2016). "Revisiting the hadrosaurid diversity of the Allen Fm.: Re-evaluation of the taxonomic validity of Willinakaqe salitralensis (Ornithopoda, Hadrosauridae) from Salitral Moreno, Río Negro Province, Argentina". Ameghiniana. 53 (2): 231–237. doi:10.5710/AMGH.25.09.2015.2943
  6. ↑ Cruzado-Caballero, P.; Powell, J. E. (2017). "Bonapartesaurus rionegrensis, a new hadrosaurine dinosaur from South America: implications for phylogenetic and biogeographic relations with North America". Journal of Vertebrate Paleontology, Article: e1289381: 1–16. doi:10.1080/02724634.2017.1289381.
  7. ↑ Rubén D. Juárez Valieri, José A. Haro, Lucas E. Fiorelli and Jorge O. Calvo (2010). "A new hadrosauroid (Dinosauria: Ornithopoda) from the Allen Formation (Late Cretaceous) of Patagonia, Argentina" Archivováno 3. 9. 2011 na Wayback Machine (PDF). Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales N.s., 11 (2): 217–231.
  8. ↑ Becerra, Marcos G.; et al. (2018). First endocranial description of a South American hadrosaurid: The neuroanatomy of Secernosaurus koerneri from the Late Cretaceous of Argentina. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00526.2018
  9. ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 47). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  10. ↑ Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs, 2nd Edition. Princeton University Press, str. 340 (anglicky)
  11. ↑ Albert Prieto-Márquez (2010). "Global phylogeny of Hadrosauridae (Dinosauria: Ornithopoda) using parsimony and Bayesian methods". Zoological Journal of the Linnean Society. 159 (2): 435–502. doi:10.1111/j.1096-3642.2009.00617.x
  12. ↑ Yu‐Guang Zhang, Ke‐Bai Wang, Shu‐Qing Chen & Di Liu Hai Xing (2019). Osteological Re‐assessment and Taxonomic Revision of "Tanius laiyangensis" (Ornithischia: Hadrosauroidea) from the Upper Cretaceous of Shandong, China. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24097

Literatura

  • Horner, John R.; Weishampel, David B.; Forster, Catherine A (2004). "Hadrosauridae". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka. The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 438–463. ISBN 0-520-24209-2.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Prosaurolophus Maximus.jpg
(c) I, Steveoc 86, CC BY 3.0

Prosaurolophus maximus restoration,

• Created using the skull reconstructions in the original description as reference. (Fig. 1 and 3 in Brown 1916). According to Lull and Wright (1942), the muzzle was restored too long in its original description. This has been corrected for.
• The colours and/or patterns, as with nearly all reconstructions of prehistoric creatures, are speculative.
NOTE: I often update my images. If you want to have any of my images on a website, please (if possible) don’t host/save it to the website server. I’d prefer it if the image's Wikimedia URL is used. This means that if I update an image, it will be updated on the site as well. Thanks.
Hadrosaur museum.jpg
Autor: ESPEJOS PROYECTO, Licence: CC BY-SA 2.0

Huallasaurus (formerly Kritosaurus australis), Museo de Ciencias Naturales.

CRISIS & REPRESENTACION (19 / 20 Diciembre 2011). crisisrepresentacion.wordpress.com/ Idea / Coordinación Loreto Garin Guzman + Federico Zukerfeld

“Celebrando la caída de los Tiranosaurios” Performance con bandera en árabe-español: QUE SE VAYAN TODOS! En medio de dinosaurios y reliquias arqueológicas al interior de las galerías del Museo de Ciencias Naturales, celebramos la caída de los Tiranosaurio. A través de un picnic de conversación antropofágica, buscando interpretaciones y miradas comunes acerca de las transformaciones de los discursos y narrativas.

Fotografía:Mathijs de Bruijne.