Sedžo

Sedžo
Narození	24. září 1417 Gyeongbokgung
Úmrtí	8. září 1468 (ve věku 50 let) Changgyeonggung
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Gwangneung
Povolání	politik
Choť	Gynbin Park ssi (do 1468) Queen Jeonghui (1428–1468) Seoyeun Park ssi
Děti	Crown Prince Uigyeong Princess Uisuk prince Dokwon Yejong of Joseon prince Chanwon
Rodiče	Sedžong Veliký a Queen Soheon
Rod	Iové
Příbuzní	Džongso, Mundžong, Džongui, Anpchjong, Imjong, Kwangpchjong, Hwai, Čonghjon, Gumsong, Kjejang, Pchjongwon, Uičang, Hannamgun, Milsong, Sudžungun, Ikhjon, Jongung, Jongpchung, Jonghe, Tamjang a Čongan (sourozenci) prince WolSan, MyeonSuk gongju a Seongjong of Joseon (vnoučata)
Funkce	čosonský král (1455–1468)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedžo, korejsky 조선 세조 , známý také jako princ Suyang, korejsky 수양 (29. září 1417 – 8. září 1468) byl králem Korejského království, sedmým panovníkem dynastie Čoson, jenž zemi vládl v letech 1455–1468. Byl synem Sedžonga Velikého (korejského krále vládnoucího v letech 1418–1450), bratrem krále Mundžonga (vládl 1450–1452) a strýcem krále Tandžonga (vládl 1452–1455).

Život

Narodil se jako druhý syn krále Sedžonga. Od mládí projevoval schopnosti v lukostřelbě, jízdě na koni a bojových uměních. To ho předurčilo ke kariéře v armádě, byť reálné bitvy se nikdy nezúčastnil. Po smrti krále Sedžonga se ujal vlády jeho bratr Mundžong, tehdy však byl již nemocný a brzy také zemřel. Koruna přešla na Mundžongova dvanáctiletého syna Tandžonga. Nový císař byl však příliš mladý na to, aby vládl, a reálnou moc tak drželi premiér Hwangbo In a jeho zástupce generál Kim Džongseo. Kim Džongseo a jeho frakce využili šanci a rozšířili moc dvorských úředníků na úkor členů královské rodiny. To vyvolalo značné napětí mezi vicepremiérem a Sedžoem. Podobně nespokojen byl Sedžoův mladší bratr Anpyeong. Sedžo se brzy obklopil důvěryhodnými spojenci, včetně svého později slavného poradce Han Myung-hoie. Han radil Sedžoovi, aby převzal vládu státním převratem. Sedžo tak učinil 10. listopadu 1453. Zabil při něm Kim Džongsea i řadu členů jeho frakce. Po převratu Sedžo zatkl i svého bratra Anpyeonga, nejprve ho poslal do vyhnanství a poté ho odsoudil k smrti. Nakonec v roce 1455 donutil svého bezmocného mladého synovce na trůně Tandžonga, aby se vzdal trůnu. Prohlásil se poté za sedmého krále Čosonské dynastie. Později Tandžongovi odebral i titul prince a nechal ho otrávit, když odhalil spiknutí, které mělo Tandžonga znovu vrátit do čela státu, a které měl vést princ Geumsung, princezna Gyeonghye a šest učenců.^[1] Způsob, jakým uzmul moc, budil rozpaky a budí je dodnes, nicméně většina historiků se shoduje, že byl jedním z nejschopnějších vládců korejských dějin. Nejprve posílil královskou moc oslabením pozice předsedy vlády. Nechal sepsat Velký zákoník pro státní správu, který se stal základním kamenem státní správy a dal Koreji i první ústavu v písemné formě. Posílil tím správní systém, což vládě umožnilo určit přesné počty obyvatel, a tím pádem také lépe odvádět rekruty do vojska. V oblasti zahraniční politiky patřil k útočným vládcům, v letech 1460 a 1467 zaútočil například na Džürčeny na severu. Poprava šesti učenců, údajných spiklenců, byla sice tvrdou ranou pro korejskou vzdělaneckou elitu, jinak ale Sedžo povzbuzoval rozvoj vzdělanosti a za jeho vlády vyšla řada prací z oblasti historie, ekonomiky, zemědělství a náboženství. Sám král napsal několik knih, jedna z nich, Seokbosangjeol, byla Buddhovým životopisem. Měl být rovněž dobrým hudebníkem, milovníkem hudby a byl to on, kdo ze dvorských rituálů vytlačil čínskou hudbu hudbou korejskou.^[2] Zemřel v roce 1468. Trůn přešel na jeho syna Jedžonga, který však byl již při přebírání vlády nemocný a zemřel po pouhém roce na trůně.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedžo na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sejo of Joseon na anglické Wikipedii.