Sedimentace

Sedimentace železných kalů v kalové laguně

Sedimentace je proces usazování těžších, nerozpustných součástí (např. erytrocyty) v kapalné nebo plynné směsi. Nejčastěji se s tímto pojmem setkáváme v geologii a lékařství.

Sedimentace – pohyb dispergovaných částic disperzní soustavy, vyvolaný působením silového pole (klesání částic suspenze ke dnu, radiální pohyb při působení odstředivé síly), při němž hraje roli mj. poměr hustot částice a disperzního prostředí, velikost a tvar částic, viskozita disperzního prostředí atd. Čirá kapalina nad sedimentem se nazývá supernatant.

Sedimentace v geologii

Podrobnější informace naleznete v článku Sedimentace (geologie).

V geologii popisuje sedimentace proces ukládání pevných látek na dolních tocích řek, v jezerech a oceánech. Usazeniny, které tak vzniknou, nazýváme sedimenty.

Sedimentace v lékařství

V lékařské praxi se sleduje například rychlost sedimentace krvinek, především erytrocytů, v krvi, která dává informaci o případném průběhu zánětlivých onemocnění. Ta se označuje zkratkou FW, podle iniciál jmen lékařů Fahraeuse a Westergrena, kteří ji zavedli. Sedimentace erytrocytů je běžné laboratorní vyšetření, které udává rychlost klesání erytrocytů ve vzorku nesrážlivé krve.

Sedimentační rychlost závisí hlavně na velikosti sedimentujících částic. Erytrocyty mají tendenci vytvářet válcovité shluky (tzv. "penízkovatění erytrocytů"), které sedimentují rychleji než samostatné erytrocyty. Tvorbu shluků podporují některé bílkoviny, hlavně fibrinogen a gama-globuliny. Díky tomu se sedimentace krve zrychluje zejména při zánětech, infekčních chorobách, těhotenství apod. Rychlost sedimentace červených krvinek se s věkem zvyšuje. Muži mají rychlost sedimentace 2–5 milimetrů za 1 hodinu, ženy 3–10 milimetrů za 1 hodinu. Výsledek se tedy musí přepočítat na věk a pohlaví pacienta. Tato vyšetřovací metoda je již dnes postupně nahrazována vyšetřením hodnoty CRP (C reaktivního proteinu). Sedimentační vyšetření neposkytne přesné informace o typu nemoci, ale přidá další vodítko pro určení diagnózy.[1] Pro odběr krve se používá speciální černá zkumavka "Vacuette" obsahující pufrovaný roztok citrátu sodného.[2]

Před vyšetřením

Žádná speciální příprava není nutná. Krev se odebírá většinou ze žíly na paži nebo předloktí. Před vyšetřením dbejte pokynů lékaře. Pacient má k odběru obvykle přijít na lačno.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Sedimentace erytrocytů - Anamneza.cz [online]. www.anamneza.cz [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Klinická laboratoř - Pokyny pro oddělení: sedimentace erytrocytů v uzavřené kapiláře – správné provedení [online]. klinickalaborator.cz [cit. 2016-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kalová laguna Sojovice.jpg
Autor: Che
(Please credit as "Petr Novák, Wikipedia" in case you use this outside WMF projects.), Licence: CC BY-SA 3.0

V kalové laguně se usazují shluky dvojmocného železa. Dochází tak k čištění prací vody, která je používána k čištění pískových rychlofiltrů v odželezovně artéské vody v úpravně vod v Káraném. Jednou za 3 dny je potřeba pískový filtr jedné ze šesti van odželezovny vyčistit od usazených vloček dvojmocného železa. Proces propírání filtru spočívá nejprve v provzdušnění a rozmíchání filtru tzv. pracím vzduchem. To je zajištěno přiháněním vzduchu zespoda. Následuje prací voda, která vytlačí špinavou vodu do kanálků mezi vanami. Propírání probíhá tak dlouho, dokud do kanálků nezačne přepadat pouze voda. Z kanálků pokračuje voda s železem do suterénu odželezovny, kde se rozdělí na hustší frakci odváděnou na kalovou lagunu a řidší frakci, která se opětovně vrací odželeznění. Na kalové laguně na břehu řeky Jizery poté vločky dvojmocného železa sedimentují a voda je odváděna zpět do řeky. Jednou za několik let je třeba kalové sedimenty v laguně vytěžit. Sedimenty jsou podrobeny rozboru a následně skládkovány.

V Káraném se takto upravuje pouze artéská voda ze 7 vrtů umístěných východně od obce, protože tato voda obsahuje zvýšené množství trojmocného železa obsaženého v solích. Označení artéská voda pochází z francouzské provincie Artois, kde byla obdobná voda čerpána mnichy kartuziánského řádu ve 12. století. Voda do Polabí přitéká propustnými pískovci shora od Ještědského hřbetu. Rychlost je však malá, stáří vody bylo odhadnuto na 14 000 let. Tyto propustné pískovce jsou v okolí Káraného o mocnosti 20-30 m a nacházejí se v hloubce 60-80 m. Jsou překryty nepropustnými slínovci.

Voda odtékající z kalové laguny se jako odpadní voda pravidelně kontroluje.

Zdroje:

  • Křivánek, Oldřich a Kněžek, Miroslav. 2001. Zdroje pitné vody v Káraném. Principy získávání vody v oblasti káranské vodárny. Pražské vodovody a kanalizace a.s.
  • Wikipedie
  • Ambrožová, Jana. 2007. Aplikovaná a technická hydrobiologie. VŠCHT