Sedlničtí z Choltic

Sedlničtí z Choltic
Země	Svatá říše římská Svatá říše římská, Rakouské císařství Rakouské císařství, České království České království, Moravské markrabství Moravské markrabství
Mateřská dynastie	Benešovici?
Tituly	vladykové svobodní páni
Rok založení	14. století
Větve rodu	Perponcher-Sedlnitzky, Widmann-Sedlnitzky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedlničtí z Choltic (psáno též Sedlnitzky z Choltitz, německy Sedlnitzky von Choltitz) jsou starý český vladycký rod, který později povýšil do panského stavu. Pravděpodobně pocházejí z rozrodu Benešovců. Sídlili ve 14. století v Cholticích u Přelouče, od 15. století na Moravě.^[1]

Ze své tvrze v Cholticích se brzy přesunuli na Moravu. V roce 1401 držel Mikuláš z Choltic Závěšice u Nového Jičína. V polovině 15. století získal Jan Sedlnice na Kravařsku, podle čehož se rozšířilo rodové jméno o příjmení Sedlnický. Poté se rozdělili na dvě větve.

V roce 1546 Mikuláš Sedlnický povýšil do panského stavu na Moravě. Mnozí příslušníci rodu sloužili u soudů. Antonín Ferdinand se stal prezidentem zemského soudu v Opavě, Josef Antonín Václav viceprezidentem ve Lvově, válčili v Uhrách i během stavovského povstání roku 1620, kdy Albrecht a Karel působili jako direktoři moravských stavů. Petr starší velel jako jeden z vojevůdců stavovskému vojsku, po Bílé hoře musel emigrovat, zemřel v Nizozemsku roku 1628. Jeho potomci žili v Prusku a nazývali se Perponcher-Sedlnitzky. Drželi statky na severní Moravě a ve Slezsku, např. Zábřeh, Slavkov u Opavy, Hluchov, Linhartovy či Bílovec. Některé členy rodu postihly pobělohorské konfiskace, jiní zabavování majetku unikli.

Zásadní stavební úpravy bíloveckého zámku realizoval Bernard Pražma z Bílkova společně se svou manželkou Kristýnou z Lappitz v letech 1575-1776. Václav Karel Sedlnický z Choltic dal roku 1736 celý zámek přestavět v barokním slohu. Bylo strženo severní tzv. křídlo a tím dostala budova otevřenou dispozici, kterou má v podstatě dodnes.

Koncem 17. století získali říšský hraběcí titul. Hrabě Josef Sedlnický z Choltic (1778–1855) působil jako rakouský správní úředník, v letech 1817–1848 zastával místo prezidenta dvorského policejního úřadu.^[2] Řídil policejní aparát a dozoroval cenzuru v duchu metternichovského absolutismu.

Josefovými bratry byli:^[1]

• Antonín (1776–1850), mj. c. k. tajný rada, prezident soudů,^[3]
• Jan Karel (1781–1858), pruský tajný vládní rada,
• Leopold (1787–1871), vratislavský biskup v letech 1836–1840,
• Karel Julius (1792–1856), major c. k. armády.

Dnes žijí jejich potomci starší a mladší linie v pruské větvi.

Původní rodová linie vymřela po přeslici v osobě Marie Leopoldiny Sedlnické (1812–1898). Ta byla provdána za Antonína Widmanna (1805–1866), poslance moravského zemského sněmu, který založil mladší linii svého rodu v Lukách nad Jihlavou. Po vymření hraběcí větve Sedlnických přešlo jméno i dědictví na Widmanny. Majestát na jméno a erb Sedlnických získal v roce 1871 Viktor Widmann (1836–1886), který se od té doby psal jako hrabě Widmann-Sedlnitzky von Choltitz. Součástí dědictví po Sedlnických byly velkostatky Loděnice a Štemplovec na Opavsku, zde ale Widmannové vůbec nepobývali a v roce 1911 tento majetek prodali^[4]. Posledním majitelem velkostatku Luka nad Jihlavou byl hrabě Antonín Widmann-Sedlnický (1865–1949), který byl dlouholetým poslancem Moravského zemského sněmu, v Lukách byl starostou a získal zde i čestné občanství. Rodina se však v roce 1940 přihlásila k německému občanství, takže v roce 1945 jim byl majetek zkonfiskován, Widmannové zde ale žili až do roku 1947. Syn Arnošt Alois (1905–1988) žil poté v Rakousku.

V červeném štítu nosili znamení zvané odřivous, které mají společné s pány z Kravař. Odlišnost těchto erbů spočívala v tom, že Sedlničtí měli v klenotu na přílbě tzv. paví ocas prostřelený šípem.

Spojili se s Podstatskými, Haugvici, Žampachy, Bruntálskými z Vrbna či Widmanny.

• František Seraf Sedlnický z Choltic (1817–1896), slezský šlechtic a plukovník císařské armády
• Dietrich von Choltitz (1894–1966), pruský šlechtic, německý vojenský velitel za druhé světové války

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sedlničtí z Choltic, s. 137–138. 
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 3. upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 330 s. ISBN 80-204-1049-X. 
• STIBOR, Jiří. Příspěvek k dějinám panství Linhartov a ke genealogii Sedlnických z Choltic. Časopis Slezského zemského muzea. 1995, roč. B 44, s. 1–18. ISSN 1211-3131. 
• Ottův slovník naučný. Sv. 22. Rozkošný-Schloppe, heslo Sedlnický z Choltic. Praha: J. Otto, 1904. 1002 s. Dostupné online. S. 756–760. 

• Seznam českých šlechtických rodů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedlničtí z Choltic na Wikimedia Commons
• PhDr. Josef Gebauer: Sedlničtí z Choltic^{[nedostupný zdroj]}