Sedmihlásek hajní

Sedmihlásek hajní
	Sedmihlásek hajníZpěv sedmihláska hajního
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Podřád	zpěvní (Passeri);
Infrařád	Passerida;
Nadčeleď	Sylvioidea;
Čeleď	rákosníkovití (Acrocephalidae);
Rod	sedmihlásek (Hippolais);
Binomické jméno
	Hippolais icterina; Vieillot, 1817
	(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0Rozšíření sedmihláska hajního Rozšíření sedmihláska hajního hnízdiště migrace zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je malý zpěvný pták z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Taxonomie

Monotypický druh popsaný L. Vieillotem v roce 1817 pod názvem Sylvia icterina (z latinského icterus = nažloutlý).^[2]^[3]

Popis

Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14–20 g. Svrchní stranu těla má zelenavě hnědou, se světlým polem v křídlech, spodinu a tenký nadoční proužek světle žlutý, delší, zašpičatělý zobák oranžový, oči černé a končetiny modrošedé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci pak mají bledší spodinu těla.

V západní a jižní Evropě žije blízce příbuzný sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta), který světlé pole v křídlech postrádá a má i hnědé, nikoliv modrošedé končetiny a kratší křídla (ruční letky méně vyčnívající nad raménka).^[4]

Hlas

Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“.

Rozšíření

Hnízdí v Evropě a západní i střední Asii, v rozmezí od severovýchodní Francie severně po jihozápadní část Skandinávie, jižně po Švýcarsko, Rumunsko, severní Balkán, Ukrajinu a Krym a východně až po severozápadní úpatí pohoří Altaj.^[2]^[5] Ve střední Evropě se vyskytuje od května do srpna. Je druhem tažným na dlouhou vzdálenost se zimovišti v subsaharské Africe.

Výskyt

Žije ve světlých listnatých lesích, remízcích, parcích a zarostlých zahradách s hustým podrostem, často blízko vody.

Výskyt v Česku

V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50 000–100 000 párů.^[6] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.^[7]

Potrava

Živí se hlavně hmyzem, ale požírá též pavouky, měkkýše a bobule. Potravu sbírá nejčastěji z větví stromů a keřů, na zem slétá jen zřídkakdy.

Hnízdění

Pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna. Křehké, miskovité hnízdo ze stonků, listů, trávy a pavučin, které často obkládá tenkou březovou kůrou, staví ve vidlicích větví stromů nebo vysokých keřů. V jedné snůšce je 4–6 narůžovělých, černě skvrnitých, 18,4 × 13,5 mm velkých^[6] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 12–13 dnech.

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
↑ ^a ^b Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.
↑ Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)
↑ ^a ^b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.
↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.

Video

Jarmila Kačírková: Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) Přerov, 18.6.2019

https://youtu.be/vJvhJzWC83c

Literatura

BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 179.
BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 9788024222356. S. 415. Překlad Helena Kholová.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sedmihlásek hajní na Wikimedia Commons
Galerie sedmihlásek hajní na Wikimedia Commons
Taxon Hippolais icterina ve Wikidruzích
KNOCHEL, Alexandre. Hypolaïs ictérine [online]. Oiseaux.net [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (francouzsky)
Hippolais icterina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)

[4aaf06e4ca82a94432bc47bc9a0c34f5ee11ba93-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

[ibc-2] Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky)

[dierschke-4] VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.

[5] Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)

[Dungel-6] DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.

[7] Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Navigation

Navigace

Tématické portály