Sedmihradské knížectví

Sedmihradské knížectví
Principatus Transsilvaniae (la)
 Východní Uhersko
 Partium
15701711Sedmihradské velkoknížectví 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Administrativní mapa Sedmihradského knížectví
Alba Iulia (Gyulafehérvár) 15701692
Sibiu (též Nagyszeben či Hermannstadt) 16921711
obyvatelstvo
národnostní složení:
latina (v administrativě, v politice), maďarština (v legislativě, na sněmu), němčina, rumunština, rusínština
státní útvar
vznik:
1541 – vznik východouherského království
1571 – vznik sedmihradského knížectví
zánik:
1711 – připojeno k habsburské monarchii
1765 – povýšeno na velkoknížectví
státní útvary a území
předcházející:
Východní UherskoVýchodní Uhersko
PartiumPartium
následující:
Sedmihradské velkoknížectvíSedmihradské velkoknížectví

Sedmihradské knížectví (německy Fürstentum Siebenbürgen, maďarsky Erdélyi Fejedelemség, latinsky Principatus Transsilvaniae, rumunsky Principatul Transilvaniei nebo Principatul Ardealului, turecky Erdel Voyvodalığı nebo Transilvanya Prensliği) byl polonezávislý vazalský stát Osmanské říše pod vládou kalvinistických maďarských knížat. Jako vazalský stát existovalo mezi lety 15711711. Poté bylo připojeno jako jedna ze zemí k Habsburské monarchii a rámci ní existovalo až do roku 1765, kdy bylo Marií Terezií povýšeno na velkoknížectví.

Po opětovném připojení k zemím habsburské monarchie (od které se odtrhlo v roce 1541) byly roku 1744 zrušeny všechny zákony o právu k volbě knížete a tak se knížecí titul stal dědičným v rodě habsbursko-lotrinském.

Symbolika

Husiova verze znaku z roku 1596

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Transylvania (1571–1711) na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of Gabriel Bethlen.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY 4.0
Banner of Gabriel Bethlen, Prince of Transylvania, in 1615. Features Bethlen's arms alongside Transylvania's, within a red field with "tongues of fire". Based on several reconstructions, including that provided by the Hungarian Canadian Cultural Center, MaghiaRomânia, and Parókia Portál.
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Coa Hungary Country History John I of Hungary (Szapolyai) (1526-1540).svg
The coat of arms of John I of Hungary -Szapolyai János- 1526-1540
Coa Transylvania Country History v4.svg
The coat of arms of Transylvania
Francis II Rákóczi's Iustam Causam banner.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner used by Francis II Rákóczi, Prince of Transylvania and aspirant King of Hungary, during his war against the Habsburgs (1703–1711). Based on copies at MaghiaRomania, Felvidék .ma and ARACS 1/2014
Transylvanian Principality.svg
Own work. Please add a footnote crediting me if you use this map.
Coa Hungary Country History (14th century).svg
Coat of Arms of the Kingdom of Hungary
Transylvanian flag, 1601.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY 4.0
Flag of Transylvania in 1601, featuring the Báthory arms. Based on design captured at the Battle of Guruslău, as presented in von Aachen's allegory of the event. One of the several variants used in that battle (see plates by Cserna: A and B as well as contemporary engraving). The same design was also used in a swallow-tail variant (see reproduction in Magazin Istoric, July 2000, p. 38).
Arms of Transylvania in Cod. icon. 391.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY 4.0
Coat of arms of Transylvania in the Bavarian State Library manuscript known as Cod. icon. 391; possibly the earliest version of the consecrated Transylvanian symbols, it is tentatively dated to 1530. See account and sketch in Tudor-Radu Tiron, "Începuturile stemei Transilvaniei în lumina mai multor izvoare ilustrate externe, din secolul al XV-lea până la începutul secolului al XVII-lea", in Anuarul Institutului de Istorie George Barițiu. Series Historica, Vol. L, 2011, pp. 318–323; and MaghiaRomania facsimile.