Sedmiramenný svícen (Brno)

Sedmiramenný svícen v Brně
Základní informace
Vznik	15. století
Vlastnosti
Medium	mosaz
Šířka	2 m
Výška	3,3 m
Umístění
Umístění	bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Status
Památkový status	movitá kulturní památka část kulturní památky České republiky
Kód památky	23059/7-23 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky )
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brněnský sedmiramenný svícen je lité dílo nacházející se ve Starobrněnském klášteře, které pochází nejspíše z konce 15. století či počátku 16. století.^[1] Svícen je mimo zvony jedním z nejstarších litých uměleckých děl v Brně^[2] a mimo fragment Milánského svícnu jediným svého druhu v Česku.

Popis

Svícen má zužující se válcovitý dřík s kruhovou podstavou, na jehož spodní části je šest prstenců. Z podstavy dříku vybíhají tři zvířecí hlavy, celý svícen stojí na osmibokém kameni s profilovanou horní hranou, do níž jsou zvířecí hlavy zapuštěny. Dřík je dále rozdělen šesti výraznými prstenci, ve střední části navíc tenkými prstenci mezi nimi. Z třetího až pátého prstence vybíhají osově souměrně ze strany ramena, jejichž zahnutí připomíná tvar oslího hřbetu. Ramena s osmibokým průřezem jsou rovněž rozdělena prstenci, vnější ramena čtyřmi, prostřední třemi a vnitřní jen dvěma. Délka ramen se směrem ke středu zkracuje, takže jejich konce jsou v jedné rovině. Konce ramen jsou zakončeny miskami, přičemž prostřední je větší, a mezi sebou propojeny pruty s prolamovanými oblouky.^[3] Na svícnu se nenachází žádné nápisy či značky.

Rozměry

Celková šířka svícnu je 2 m, výška činí 3,3 m.^[3][4][2] Kamenný podstavec má průměr 95 cm,^[2] malé misky mají průměr 22 cm^[3][4] a velká miska uprostřed má průměr 30 cm.^[3][4]

• 
  Nárys a půdorys svícnu
• 
  Kresba zvířecí hlavy
• 
  Detail hlavy

Historie

Původ a datace svícnu není jasná. V prvním článku o svícnu je jeho vznik umístěn do první poloviny 15. století.^[5] V současnosti převládá názor, že vznikl na konci 15. či začátku 16. století.^[1] Není známo kdo mohl svícen objednat. August Prokop uvádí tradici, podle které je svícen darem markraběte Jana Jindřicha augustiniánům a pochází tak z jeho doby.^[4][1] Někdy se uvádí, že svícen daroval bratr Jana Jindřicha král Karel IV., který nově založenému klášteru sv. Tomáše daroval roku 1356 obraz madony.^[6] Svícen byl po zrušení kláštera u kostela sv. Tomáše přesunut na Staré Brno.^[7]

Umístění

Svícen byl pravděpodobně umístěn v chóru kostela,^[3] nejspíše před oltářem, později stál před středním pilířem kruchty^{[8][pozn. 1][9][3][10]} a následně byl přesunut k jihozápadní zdi transeptu poblíž sakristie, kde stojí dosud.^{[pozn. 2]}

• 
  Fotografie od Josefa Wlhy, před rokem 1896

Styl

Svícen svým počtem ramen následuje biblický vzor zlatého sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Podobné svícny se objevují v kostelích od raného středověku až do konce 16. století.^[1] Tvar svícnu je jednoduchý a jeho zdobení střídmé, což narušují zvířecí hlavy na postavě.^[3] Na základě celkového tvaru, tupých profilů a prolamovaných oblouků datuje profesor architektury Hanns Petschnigg svícen do 15. století.^[3][11] Lüer a Creutz zařadili svícen do 14. století společně se svícny z Frankfurtu nad Odrou (1375),^[12] Lüneburgu (1400), Gandersheimu (před 1433)^[13] či Halberstadtu (1475), nejspíše bez znalosti jejich datace, a brněnský svícen označují za jihoněmecký.^[14] Peter Bloch na základě vzhledu datuje svícen do konce 15. století, což přebírá i Bohumil Samek.^{[15][16][17][18]} Bloch tak činí na základě zařazení brněnského svícnu do početné severoněmecké skupiny gotických svícnů, avšak nelze jej přesněji zařadit jelikož se vymyká.^[19]

Gotické svícny podle něj vykazují několik charakteristik: oproti stromovitým románským svícnům je tvar kompaktnější; materiálem není již bronz, ale mosaz; části dříku a ramen nebývají propojeny zdobenými uzly, ale prstenci; tvar ramen vychází spíše z tvaru oslího hřbetu; misky na svíčky jsou až na výjimky v rovině a noha je oproti románským příkladům s draky a větvovím tvořena jednoduššími tvary – různě profilovaným nebo stupňovaným talířem.^[19] Samostatnou skupinou jsou svícny s konzistentní talířovitou nohou, která stojí na lvech – většinou třech nebo čtyřech, v případě brněnského či kolobřežského svícnu je talíř propojen se lvy navíc pomocí malých zvířecích hlav. U brněnského svícnu však lvi chybí.^{[19][pozn. 3]}

Dana Stehlíková v katalogovém hesle ke svícnu shledává, že není možné jednoznačně rozhodnout jestli jde o import vlámského, porýnského nebo saského vzoru či o brněnskou napodobeninu a uvádí „dosavadní datování“ do 15. či začátku 16. století.^{[pozn. 4]} Stehlíková rovněž polemizuje nad tím, jestli svícen není mladší kopií originálu, který mohl být roztaven pro válečné účely, jelikož na svícnu chybí jakékoliv nápisy či značky.^[20] Aleš Flídr konstatuje, že se svícen stylově řadí do pozdního středověku a navrhuje, že může jít o import z dolního Porýní či o brněnskou práci.^[21]

Podobné gotické svícny jsou v Kolobřehu (1327),^[22] Möllnu (1436),^[23] Werbenu (1487),^[24] Perlebergu (1475),^[25] Halberstadtu (1475),^[26] Lundu (2. pol. 15. st), Hamelnu (1490),^[27] Magdeburgu (1494).^{[28][pozn. 5]} Stockholmu (konec 15. st.),^[29] Tallinu (1519)^[30] a Fürstenwaldu (1538).^[31]

• 
  Sedmiramenný svícen v katedrále v Kolobřehu
• 
  Detail svícnu v Kolobřehu
• 
  Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Mölln
• 
  Pětiramenný svícen v kostele sv. Jana ve Werbenu
• 
  Pětiramenný svícen v kostele sv. Jakuba v Perlebergu
• 
  Tříramenný svícen v kostele P. Marie v Halberstadtu
• 

  (c) Aaron Zhu, CC BY-SA 3.0
  Sedmiramenný svícen v katedrále ve Stockholmu
• 
  Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Tallinu
• 

  © User:Colin / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
  Sedmiramenný svícen v katedrále v Lundu

Význam

Účel svícnu není znám, podle Petera Blocha měly obecně sedmiramenné svícny v kostelích dvojí význam.^[32] Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého, jenž Cáchy považoval za druhý Jeruzalém a svoji palácovou kapli za druhý Šalamounův chrám, v němž umístěný trůn napodoboval Šalamounův trůn.^[32] Tímto se Karel Veliký pomyslně pasoval na nového Šalamouna a vládce křesťanstva.^[15] Součástí odkazu na Šalamounův chrám byly rovněž sedmiramenné svícny, jenž se podle pramenů měly nacházet v chrámu v Aniane společně s archou úmluvy ve formě dutého oltáře a v chrámu ve Fuldě s archou ve formě relikviáře.^[32][33] Tato karolinská tradice zakládá na prvotním významu svícnu, připomínajícím menoru, který měl společně s archou úmluvy představovat Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů víry. Zároveň svícen a archa souvisí s představou ecclessie (znamenající zároveň Církev i kostel) jako nového Chrámu, většího a dokonalejšího. Druhý význam získaly svícny ve dvanáctém století, kdy měly formu stromu, čímž měly představovat strom Jesseho podle Izajášovy vize. Svícen by v tomto případě představoval samotný strom a sedm svící by odkazovalo na sedm darů ducha svatého.^[32]

Materiál

Z jakého kovu je svícen odlit není v literatuře jednoznačné. Starší literatura převážně uvádí, že je svícen mosazný,^{[9][3][34][35][15]} některé neodborné či současné prameny uvádí bronz.^{[10][36][37][17][16][1][2][21]} Jednoznačná materiálová analýza však dosud nebyla publikována.

Vyobrazení v umění

Svícen je částečně zobrazen na medaili Lumíra Šindeláře Perla Moravy – dar Karlův (1978) za postavou Svatotomské madony.^[38]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedmiramenný svícen v Brně na Wikimedia Commons
• Bildindex - Siebenarmiger Leuchter – archivní fotografie svícnu