Sei Šónagon

Sei Šónagon
Narození966
Heian-kjó
Úmrtí1025 (ve věku 58–59 let)
Kjóto
Povolánídvorní dáma, básnířka, esejistka, autorka deníků, spisovatelka a historička
Tématapoezie a esej
Významná dílaMakura no sóši
Sei Šónagon šú
Manžel(ka)Norimicu Tačibana
Munejo Fudžiwara
DětiNorinaga Tačibana
Džótómoninkomanomjóbu
RodičeMotosuke Kijohara
PříbuzníKaišú a Munenobu Kijohara (sourozenci)
Norisue Tačibana (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sei Šónagon (asi 966 – 1017 až 1025) byla japonská básnířka a dvorní dáma období Heian. Proslula svou sbírkou úvah a deníkových záznamů známých jako Důvěrné sešity (枕草子; Makura no sóši). Založila tím v japonské literatuře žánr zvaný zuihicu (črty, zápisky). Psala také básně žánru tanka.[1]

O jejím životě je známo jen málo, s výjimkou toho, co lze nalézt v její knize. Byla dcerou Kijohara no Motosukeho, učence a známého básníka žánru waka. Její dědeček Kijohara no Fukajabu byl také básník waka. Rodina patřila mezi dvořany střední úrovně a měla finanční potíže. Provdala se ve věku 16 let za vládního úředníka Tačibana no Norimicua a porodila mu syna Norinagu. V roce 993 začala sloužit císařovně Teiši, manželce císaře Ičijó. Ve věku 27 let se patrně rozvedla. Když skončilo zákonné porozvodové moratorium, mohla se oženit s Fudžiwara no Munejem, guvernérem provincie Seccu. Měla s ním dceru. Jiné zdroje ovšem tvrdí, že se po rozvodu stala buddhistickou jeptiškou. Neexistují žádné informace o jejím životě po roce 1017. Je známa její rivalita se spisovatelkou Murasaki Šikibou, autorkou Příběhu prince Gendžiho, která sloužila císařovně Šoši, druhé manželce císaře Ičidžóa.

Její kniha poznámek existovala několik stovek let jen v ručních opisech, poprvé byla vytištěna v 17. století. Existuje několik jejích verzí, které se liší uspořádáním dochovaných textů a mírou akceptování pravděpodobných pozdějších přípisků. Dvě nejrespektovanější verze jsou nazývány Sankanbon a Nóinbon. Zápisky jsou vtipné, lehké, zachycují řadu dvorských klepů a záměrně se vyhýbají vážným a tragickým tématům (včetně smrti císařovny Teiši, jinak hlavní hrdinky knihy). Krom toho kniha obsahuje řadu rad, zejména, jak psát dopisy. Předpokládá se, že byla dokončena někdy mezi lety 1001 a 1010.

V současné české literatuře inspirovala forma zuihicu vznik knihy Zápisky z bezčasí. [2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sei Shōnagon na anglické Wikipedii.

  1. Sei Šónagon. leporelo.info [online]. [cit. 2018-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-20. 
  2. Zápisky z bezčasí aneb Rok s koronavirem. goodreads.com [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sei Shonagon2.jpg
清少納言図 Picture of Sei Shōnagon