Seibel S-4

Seibel S-4
YH-24 v letu.
YH-24 v letu.
Určenílehký vrtulník
VýrobceSeibel Helicopter Company
ŠéfkonstruktérCharles M. Seibel
První letleden 1949
UživatelUSA Armáda USA (US Army)
Vyrobeno kusů2 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Guvernér Frank Carlson a konstruktér Charles M. Seibel.

Seibel S-4 je americký jednomotorový lehký vrtulník postavený společností Seibel Helicopter Company pro Armádu Spojených států amerických (US Army). Navrhl jej konstruktér Charles M. Seibel, v armádě bylo stroji přiděleno označení YH-24 Skyhawk, nicméně do služby přijat nebyl. S-4 posloužil jako základ pro typ Cessna CH-1 Skyhook, jediný vrtulník vyrobený společností Cessna Aircraft Company (která posléze převzala firmu Seibel Helicopter Company).

Vývoj

Letecký inženýr Charles M. Seibel (dříve zaměstnanec Bell Helicopter) založil s finanční podporou kansaských investorů firmu Seibel Helicopter Company v roce 1947. S-4 byl jeho druhým návrhem. Předchůdcem byl typ Seibel S-3, který sloužil jako ukázka letecké koncepce s dvoulistým rotorem a jednoduchou transmisí. Tyto prvky byly převzaty i do typu S-4. Armáda i letectvo projevily o stroj zájem, S-4 měl být lehkým víceúčelovým vrtulníkem. V lednu 1949 se S-4 poprvé vznesl do vzduchu, za kniplem seděl pilot Johnny Gibbs. V březnu 1950 byly certifikační zkoušky hotovy a v dubnu obdržel vrtulník certifikaci leteckého úřadu CAA (Civil Aeronautics Authority). Motor Lycoming O-235-C1 o výkonu 108 hp byl nahrazen výkonnějším typem Lycoming O-290B o výkonu 125 hp, čímž vznikla verze S-4A.

V roce 1951 si americká armáda objednala 2 exempláře, které jí byly dodány koncem roku 1952 (téhož roku se Seibel Helicopter Company stala součástí firmy Cessna Aircraft Company). Na základě armádního požadavku byl u verze S-4B zkrácen trup a rozšířen kokpit tak, aby mohlo být instalováno druhé sedadlo vedle pilotova. Seibel také nahradil tříkolový podvozek ližinovým.

Konstrukce

Dvoupatrový rám vrtulníku S-4 byl z ocelových svařovaných trubek. Spodní patro tvořil kokpit pilota s panelem, za nímž byl prostor pro náklad případně pro jednoho pasažéra. Přistávací podvozek měl tři kola, jedno vepředu a dvě vzadu. Horní patro neslo motor, olejové a palivové nádrže, převodovou soustavu a dvoulistý nosný rotor. K hornímu patru byl připojen ocasní nosník s malou dvoulistou vrtulkou vyrovnávající krouticí moment hlavního rotoru.

Verze vrtulníku

S-4
Původní dvoumístná verze (tandemové uspořádání), certifikovaný CAA (Civil Aeronautics Authority) v roce 1950. Motor Lycoming O-235-C1 o výkonu 108 hp.
S-4A
Vylepšená verze s motorem Lycoming O-290B o výkonu 125 hp.
S-4B
Modifikovaná výcviková verze dle požadavků armády, měla dvoumístný kokpit se sedadly vedle sebe a ližiny místo kolového podvozku.

Uživatelé

USA USA

Specifikace (YH-24)

Seibels4tas-1-.jpg

Data z: [1]

Technické údaje

  • Pohon: 1× motor Lycoming O-290-D; 93 kW
  • Délka:[pozn. 1] 8,48 m
  • Výška:[pozn. 2] 3,05 m
  • Průměr hlavního rotoru: 8,88 m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 3] 430 kg
  • Vzletová hmotnost: 695 kg
  • Posádka: 1-2

Výkony

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hodnota udává délku helikoptéry od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).
  2. ↑ Hodnota udává výšku helikoptéry po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).
  3. ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seibel S-4 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Seibel S-4, Aviastar.org (anglicky)

Literatura

  • Harding, Stephen (1990). U.S. Army Aircraft Since 1947. Shrewsbury, UK: Airlife. ISBN 1-85310-102-8. (anglicky)
  • Lambermont, Paul Marcel. Helicopters and Autogyros of the World. Londýn: Cassell and Company Ltd, 1958. ASIN B0000CJYOA. (anglicky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce