Seifertova (Praha)

Seifertova
Část ulice u Sladkovského náměstí, v pozadí Pražský hrad
Umístění
Stát	Česko Česko
Město	Praha
Městská část	Praha 3
Část obce	Vinohrady, Žižkov
Poloha	50°5′6,25″ s. š., 14°26′39,59″ v. d.
Začíná na	Husitská 50°5′11″ s. š., 14°26′16″ v. d.
Končí na	Lipanská 50°5′2″ s. š., 14°27′13″ v. d.
Historie
Pojmenováno po	Jaroslav Seifert
Další údaje
Délka	asi 1,1 km
Kód ulice	451240
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seifertova ulice v Praze je jedna z významných ulic Žižkova. Její délka je asi 1,1 km. Dnešní název ulice připomíná básníka Jaroslava Seiferta (1901–1986), žižkovského rodáka a laureáta Nobelovy ceny za literaturu v roce 1984.

Ulice začíná na rozhraní Nového Města, Vinohrad a Žižkova u křižovatky U Bulhara, a mírně stoupá zhruba východním směrem až k ulici Lipanská, kde končí a odkud je jejím pokračováním ulice Táboritská. Celou trasou ulice vede tramvajová trať, spojující stanici Hlavní nádraží (v Bolzanově ulici) přes stanice Viktoria Žižkov a Lipanská se stanicí na Olšanském náměstí.

Asi 300 metrů Seifertovy ulice – od jejího začátku až k Italské ulici – patří k Praze 2, a tento úsek také tvoří hranici mezi městskými částmi Praha 2 a Praha 3. Dál již ulice pokračuje na Žižkov a je součástí Prahy 3.

Na své cestě prochází Seifertova ulice nejprve pod mostem železniční tratě vedoucí od Hlavního nádraží, které leží jižně od Seifertovy ulice, k tzv. Novému spojení.^[1] Od jihu pak do ní ústí Italská ulice, nad ní je náměstí Winstona Churchilla. Na druhé, severní straně je na začátku Seifertovy ulice blok domů v místech, kde dříve bývala usedlost Komotovka.

Dále je na jižní straně ulice dům Radost, náměstí Radost a fotbalový stadion Viktoria Žižkov v místech zaniklé žižkovské plynárny, a potom Sladkovského náměstí s kostelem sv. Prokopa. Na celé severní straně Seifertovy ulice a na její jižní straně od náměstí Radost až ke Sladkovského náměstí a pak dále za ním jsou převážně činžovní domy s obchody či provozovnami služeb v přízemích.

Na horním konci Seifertovy ulice, hned za křižovatkou s Lipanskou ulicí, je umístěn památník v podobě stuhy mířící k nebi. Připomíná básníka Jaroslava Seiferta, který nedaleko prožil své dětství. Autorem památníku z litého betonu, odhaleného v roce 2016, je sochař Jan Roith. Na stuze je citát z básně „Prosinec 1920“: To slovo letělo jako pták do sítě hvězd.

Ulice vznikla ze starobylé silnice mířící z centra Prahy Horskou branou k Olšanským hřbitovům, proto se jí říkávalo „umrlčí cesta“. Také zde kdysi – tehdy za pražskými hradbami – stávala na vršku šibenice. Po výstavbě Žižkova ve 2. polovině 19. století, od roku 1875, se ulice jmenovala Karlova (na počest císaře Karla IV.).^[2] Za protektorátu se jmenovala Lutherova (podle německého teologa a reformátora Martina Luthera) a v období socialistického režimu Kalininova (Michail Ivanovič Kalinin byl sovětský revolucionář a politik).

Své nynější jméno Seifertova dostala ulice až po sametové revoluci.^[3]

Ulice se má v příštích letech revitalizovat,^[4] cílem je zlepšit podmínky pro chodce i pěší, vyřešit dopravní zátěž^[5] a také zmírnit důsledky klimatické změny zadržováním dešťové vody a výsadbou nové zeleně.^[6]

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
  Začátek ulice: křižovatka U Bulhara
• 

  (c) Andrej Kuźniečyk, CC BY-SA 3.0
  Náměstí Winstona Churchilla
• 
  Tramvajová zastávka Viktoria Žižkov
• 
  Kostel sv. Prokopa
• 
  Na východním konci ulice je památník Jaroslava Seiferta

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 475. 
• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 332, 333. 
• LAŠTOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 2. díl (O-Ž). 1. vyd. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. 
• POLÁK, Milan. Praha a železnice. 1. vyd. Praha: MILPO, 2005. 231 s. ISBN 80-903481-3-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seifertova na Wikimedia Commons