Seifertova (Praha)

Seifertova
Část ulice u Sladkovského náměstí, v pozadí Pražský hrad
Část ulice u Sladkovského náměstí, v pozadí Pražský hrad
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 3
Část obceVinohrady, Žižkov
Poloha
Začíná naHusitská
50°5′11″ s. š., 14°26′16″ v. d.
Končí naLipanská
50°5′2″ s. š., 14°27′13″ v. d.
Historie
Pojmenováno poJaroslav Seifert
Další údaje
Délkaasi 1,1 km
Kód ulice451240
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seifertova ulice v Praze je jedna z významných ulic Žižkova. Její délka je asi 1,1 km. Dnešní název ulice připomíná básníka Jaroslava Seiferta (19011986), žižkovského rodáka a laureáta Nobelovy ceny za literaturu v roce 1984.

Trasa ulice

Ulice začíná na rozhraní Nového Města, Vinohrad a Žižkova u křižovatky U Bulhara, a mírně stoupá zhruba východním směrem až k ulici Lipanská, kde končí a odkud je jejím pokračováním ulice Táboritská. Celou trasou ulice vede tramvajová trať, spojující stanici Hlavní nádraží (v Bolzanově ulici) přes stanice Viktoria Žižkov a Lipanská se stanicí na Olšanském náměstí.

Asi 300 metrů Seifertovy ulice – od jejího začátku až k Italské ulici – patří k Praze 2, a tento úsek také tvoří hranici mezi městskými částmi Praha 2 a Praha 3. Dál již ulice pokračuje na Žižkov a je součástí Prahy 3.

Na své cestě prochází Seifertova ulice nejprve pod mostem železniční tratě vedoucí od Hlavního nádraží, které leží jižně od Seifertovy ulice, k tzv. Novému spojení.[1] Od jihu pak do ní ústí Italská ulice, nad ní je náměstí Winstona Churchilla. Na druhé, severní straně je na začátku Seifertovy ulice blok domů v místech, kde dříve bývala usedlost Komotovka.

Dále je na jižní straně ulice dům Radost, náměstí Radost a fotbalový stadion Viktoria Žižkov v místech zaniklé žižkovské plynárny, a potom Sladkovského náměstí s kostelem sv. Prokopa. Na celé severní straně Seifertovy ulice a na její jižní straně od náměstí Radost až ke Sladkovského náměstí a pak dále za ním jsou převážně činžovní domy s obchody či provozovnami služeb v přízemích.

Na horním konci Seifertovy ulice, hned za křižovatkou s Lipanskou ulicí, je umístěn památník v podobě stuhy mířící k nebi. Připomíná básníka Jaroslava Seiferta, který nedaleko prožil své dětství. Autorem památníku z litého betonu, odhaleného v roce 2016, je sochař Jan Roith. Na stuze je citát z básně „Prosinec 1920“: To slovo letělo jako pták do sítě hvězd.

Historie a názvy

Ulice vznikla ze starobylé silnice mířící z centra Prahy Horskou branou k Olšanským hřbitovům, proto se jí říkávalo „umrlčí cesta“. Také zde kdysi – tehdy za pražskými hradbami – stávala na vršku šibenice. Po výstavbě Žižkova ve 2. polovině 19. století, od roku 1875, se ulice jmenovala Karlova (na počest císaře Karla IV.).[2] Za protektorátu se jmenovala Lutherova (podle německého teologa a reformátora Martina Luthera) a v období socialistického režimu Kalininova (Michail Ivanovič Kalinin byl sovětský revolucionář a politik).

Své nynější jméno Seifertova dostala ulice až po sametové revoluci.[3]

Ulice se má v příštích letech revitalizovat,[4] cílem je zlepšit podmínky pro chodce i pěší, vyřešit dopravní zátěž[5] a také zmírnit důsledky klimatické změny zadržováním dešťové vody a výsadbou nové zeleně.[6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Přemostění Seifertovy ulice. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  2. Karlova třída (dnes Seifertova) a Sladkovského náměstí. Praha 3 [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  3. Seifertova. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-08-25 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  4. Seifertova ulice. praha.camp [online]. 2021-06-14 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  5. Tramvaje dostanou v Seifertově ulici na Žižkově větší prostor, Praha 3 zkrátí parkovací pruh [online]. 2023-05-09 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  6. Seifertova ulice plná zeleně pomůže v boji s klimatickou změnou (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 475. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 332, 333. 
  • LAŠTOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 2. díl (O-Ž). 1. vyd. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. 
  • POLÁK, Milan. Praha a železnice. 1. vyd. Praha: MILPO, 2005. 231 s. ISBN 80-903481-3-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Praha tabule tl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý horní roh uliční tabule.
Praha tabule tr.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý horní roh uliční tabule.
Praha tabule bl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý dolní roh uliční tabule.
Praha tabule br.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý dolní roh uliční tabule.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Husinecká.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Tramvajová zastávka Husinecká
Křižovatka U Bulhara, železniční most.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Praha-Nové Město, Vinohrady a Žižkov, Seifertova, křižovatka U Bulhara.
Žižkov sv. Prokop 8.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Žižkov nám. Sladkovského
Evening on Selifertova street in Praha - panoramio.jpg
(c) Andrej Kuźniečyk, CC BY-SA 3.0
Evening on Selifertova street in Praha
Praha, Žižkov, třída a hrad.jpg
Autor: User:Aktron, Licence: CC BY-SA 3.0
Žižkov, Seifertova ulice. V pozadí Pražský hrad