Seléné

Seléné
Seléné
	Socha Selény
Partner(ka)	Endymión; Hélios; Zeus
Děti	Ersa; nemejský lev; Nemea; Pandia; Narkissos; Menae
Rodiče	Hyperion a Theia a Basileia
Příbuzní	Éós a Hélios (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seléné, Seléna nebo Selene, řecky Seléné (Σελήνη, měsíc) (ještě se jí také říká Fébé nebo Méné podle fáze Měsíce)^[zdroj?!] je řecká bohyně a zosobnění Měsíce. V Římě to byla bohyně Luna (latinsky měsíc); tento název se vžil i v češtině jako básnický výraz pro Měsíc.

Genealogie

Je v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie. Podle Homérských hymnů měla s Diem dceru Pandeiu vyznačující se nebývalou krásou. Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh Slunce, a Éós, bohyně ranních červánků.

Seléné je měsíční bohyní i zosobněním měsíce. Bývá zobrazována jako krásná paní, před její krásou prý i hvězdy bledly.

Stejně jako její božský bratr i Seléné vystupuje na svou nebeskou pouť z vod Ókeanu, její vůz však jede pomalu, protože bývá tažen pouze dvojspřežím, a to nejen koňským, ale také jenom mezky nebo dokonce kravami. Často prý ji doprovázejí Dioskúrové.

Mytologie

Spící Endymión, Anne-Louis Girodet-Trioson, 1791, Louvre

Seléné milovala mladého pastýře Endymióna, kterého Zeus odsoudil k věčnému spánku, ale také k nesmírné kráse. Seléné ho každou noc navštěvovala a snažila se ho probudit, ale nikdy se jí to nepodařilo. Také proto prý je její světlo tak smutné. Jiné verze naopak uvádějí, že Endymión její lásku opětoval a měli spolu padesát dcer.

Rovněž se vypráví, že jedenkrát bohyni Seléné zlákal bůh Pan v podobě bílého berana do lesa a za její lásku jí dal rouno, které vyzařuje bělostné světlo.

Atributy a symboly

Seléné je zobrazována se srpkem měsíce.

Odraz v umění

Seléné je námětem mnoha uměleckých děl, např.:

antická socha ve Vatikánském muzeu. Je to římská kopie helénistického originálu ze 4.–3. století př. n. l.
rovněž byla zobrazena na athénském Parthenónu, ale tato socha byla silně poškozena za turecké okupace. V troskách bylo nalezeno torzo hlavy jejího koně (asi z r. 432 př. n. l.) Dnes je torzo v Britském muzeu v Londýně.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Q45269580. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
↑ Hyperion. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
↑ Θεία. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

Literatura

Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Seléné na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Seléné v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[67a1af04fbb943e028d403aae2d5d6a334764706-1] Q45269580. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

[f65b4308d587167b6dc7ccb98826872054d970e2-2] Hyperion. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

[41c90c280090695d8f8dec402312b2bcc61d2a04-3] Θεία. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály