Seldžucká říše

Velký Seldžucký stát
Büyük Selçuklu Devleti
دولت سلجوقیان
الدولة السلجوقية
10371194
geografie
Mapa
Seldžucká říše v roce 1092 po smrti Malika Šáha I.
Mapa2
Říše na vrcholu moci roku 1092 po Maliku Šáhovi I.
Níšápúr (10371043)
Rajj (10431051)
Isfahán (10511118)
Hamadán (západní část 11181194)
Merv (východní část 11181153)
rozloha:
3 900 000 km² (v roce 1080)
obyvatelstvo
perština (oficiální jazyk dvoru)[1][2][3],
arabština (jazyk vědy[1], vzdělání a teologie[3])
oghuzské jazyky (mluvené vládci, armádou a místní obyvateli v každodenní řeči)
státní útvar
Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formálně, v praxi byla říše suverénním státem)
státní útvary a území
předcházející:
Oguzský jabgulukOguzský jabguluk
Ghaznovská říšeGhaznovská říše
Karachánský chanátKarachánský chanát
Abbásovský chalífátAbbásovský chalífát
Fátimovský chalífátFátimovský chalífát
Byzantská říšeByzantská říše
Edesské hrabstvíEdesské hrabství
Marwanidská dynastieMarwanidská dynastie
Banú RawwádBanú Rawwád
následující:
Rúmský sultanátRúmský sultanát
anatolské bejlikyanatolské bejliky
Chórezmská říšeChórezmská říše
Ajjúbovský sultanátAjjúbovský sultanát
DanišmendovciDanišmendovci
Zengíovský emirátZengíovský emirát
Búríjovský DamašekBúríjovský Damašek
Nizárijsko-ismá'ílítský státNizárijsko-ismá'ílítský stát
Jeruzalémské královstvíJeruzalémské království
Tripolské hrabstvíTripolské hrabství
Antiochijské knížectvíAntiochijské knížectví
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848-1036
Kao-čchangské království 856-1335
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimäcký chanát
743–1035
Kumánie
1067–1239
Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[4][5][6]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců
  Osmanská říše 1299–1923

Velká Seldžucká říše (turecky Büyük Selçuklu İmparatorluğu), běžně Seldžucká říše, přesněji Velký Seldžucký stát (turecky Büyük Selçuklu Devleti) nebo krátce Seldžucký stát (persky دولت سلجوقیان, Dawlat Seljūqiyān, arabsky الدولة السلجوقية), byla ve středověku turko-perská muslimská monarchie založená kınıkským klanem Oghuzů[pozn. 1], jejichž členové byly vyznavači sunnitského islámu.

Za dob svého největšího rozmachu kontrolovala rozsáhlé území táhnoucí se od Hindúkuše až do východní Anatolie a ze Střední AsiePerskému zálivu. Postup Seldžuků do Střední Asie znamenal začátek držení moci v rukou turkických národů v této oblasti, přetrvávající v podstatě až dodnes.

Historie

Seldžuk Beg

Seldžuk-beg pocházel z jednoho ze středoasijských oguzských kmenů – Kınıků. Jako vojenský velitel su-baši byl v službách Chazarské říše, ač měl pozici velitele Oguzů v Oguzském jabguluku (Oguzské knížectví) V druhé polovině 10. století se neúspěšně zapojil do boje o trůn, záhy pak ztratil pozici a se svojí rodinou a částí armády se stěhoval směrem do ChorásánuÍránu. Zde získali pastviny a na oplátku poskytli vojenskou sílu pro válečná střetnutí Karachánů a Sámánovců. Po pádu Samánovské říše se Seldžuk se svým klanem usadil v Chorézmu. Po jeho smrti roku 1009 táhl jeho lid ještě dále na jih.

Vznik Seldžucké říše

Seldžucká říše byla založena Tugrul-begem a jeho bratrem Čagri-begem (synové Michail-bega, plným jménem: Michail bin Saldschūq, vládl v roce 1009–1037, jenž byl Seldžuk-begovým synem) roku 1037 po neúspěšných pokusech jeho předchůdce a zakladatele Seldžucké dynastie, Seldžuk-bega. Seldžukové (persky سلجوقيان, Saljūkiyān, arabsky السلاجقة, al-Salājika) sjednotili pod svoji vládu nejednotný východní islámský svět a hráli klíčovou roli v první a druhé křížové výpravě. Seldžuci se také zasloužili o persianizaci svých území, ač sami turkického původu, čímž dali vzniknout turkicko-perské tradici.

Seznam panovníků Seldžucké říše

  1. Seldžuk-beg
  2. Turul-beg (10371063), Seldžukův vnuk, zakladatel
  3. Alp-Arslan (10631072)
  4. Malik Šáh I. (10721092)
  5. Mahmúd I. (10921094)
  6. Barkijaruk (10941105)
  7. Malik Šáh II. (1105)
  8. Muhammed I. (11051118)
  9. Ahmed Sandžar (11181153)
  10. Davud (1131–1132)
  11. Tugrul-beg II. (1132–1134)
  12. Mesud (1134–1152)
  13. Melik-šáh III. (1161–1176)
  14. Muhammed II. (1153–1160)
  15. Sulejman-šáh II. (1160–1161)
  16. Arslan (1161–1176)
  17. Tugrul-beg III. (1176–1194)

Odkazy

Poznámky

  1. V tomto období byl termín Oghuz mezi Turky postupně nahrazen výrazem Turkoman / Türkmen, nicméně tento název byl poprvé zmíněn až arabskými a perskými historiky.

Reference

  1. a b Savory, R. M. and Roger Savory, Introduction to Islamic civilisation, (Cambridge University Press, 1976 ), 82.
  2. Black, Edwin, Banking on Baghdad: inside Iraq's 7,000-year history of war, profit and conflict, (John Wiley and sons, 2004), 38.
  3. a b C.E. Bosworth, „Turkish Expansion towards the west“ in UNESCO HISTORY OF HUMANITY, Volume IV, titled „From the Seventh to the Sixteenth Century“, UNESCO Publishing / Routledge, p. 391: „While the Arabic language retained its primacy in such spheres as law, theology and science, the culture of the Seljuk court and secular literature within the sultanate became largely Persianized; this is seen in the early adoption of Persian epic names by the Seljuk rulers (Qubād, Kay Khusraw and so on) and in the use of Persian as a literary language (Turkish must have been essentially a vehicle for everyday speech at this time)
  4. CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  5. BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  6. BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vexillum Regni Hierosolymae.svg
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Byzantine Calvary cross potent.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
The "Calvary cross potent" standing on a number of steps was minted on solidus coins (also shows without the steps on tremissis coins) by various Byzantine emperors, mainly in the 7th century during the reign of Heraclian dynasty and after.
Banner of the Principality of Antioch.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic Banner of the Principality of Antioch under the Poitiers-Antioch dynasty
No flag.svg
No official flag.
Flag of the Khwarezmian Empire.png
fictitious flag of the Khwarezmian Empire.
Flag of Nizari Ismaili state (1090-1162).svg
Autor: ZxxZxxZ, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Nizari Ismaili state (1090-1162)
White flag 3 to 2.svg
Autor: Ham105, Licence: CC0
White flag with width to height ratio 3:2
Seljuk Empire (greatest extent).svg
Autor: Ali Zifan, Licence: CC BY-SA 4.0
A map showing the Great Seljuk Empire at its height, upon the death of Malik Shah I in 1092.
Seljuk Empire locator map.svg
Autor: MapMaster, Licence: CC BY-SA 4.0
A map showing the Great Seljuk Empire at its height, upon the death of Malik Shah I in 1092.
  • "In 1089, Malik Shah returned to the charge, occupied Bukhara, captured Sarakand, and imprisoned the Karakhanid Ahmed . . . whom he later reinstated as client-ruler. From that time forward, the Karakhanids who reigned in Bukhara and Samarkand did so as lieutenants of the Seljuk sultans. Transoxiana was now no more than a dependency of the Seljuk Empire."
    (Grousset p. 147.)
  • Other areas such as the Danishmends are not shown separately.
  • The locations of the Battle of Manzikert (1071) and the Battle of Dandanaqan (1040) are also shown.
Black flag.svg

A copy of Flag of Afghanistan pre-1901.svg, for Black Guards etc.

This can be used to represent the Abbasid Caliphate, since while the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history. It was also used by many Islamic dynasties in different regions of the world till the late 19th century. It is also used by anarchist groups.
Flag of Ayyubid Dynasty.svg

The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.

"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler. Salah al-Din (Saladin), the founder of the Ayyubid dynasty, carried a yellow flag emblazoned with an eagle, supposedly inherited from the Zangid dynasty, whose protégé he had been." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.
Abbasid banner.svg
Flag which can be used to represent the Abbasid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, but black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history.
Flag of Sultanate of Rum.svg
Autor: Demircan Yiğit Öney, Licence: CC BY-SA 4.0
Fictitious "Flag of the Sultanate of Rum", modified version of a design by Akib Özbek (1969) [In the original design, the bow is arranged so that the arrow lies horizontally]

Flags of the World:

"The alleged flag of the Great Seljuk Empire is blue with a white winged and double-headed silhouette and a black bow and arrow." (Ivan Sache & Thomas Robinson, 4 July 2004)
Banner of arms of the House of Courtenay.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner of arms of the House of Courtenay
Banner of arms of the House of Toulouse-Tripoli.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the House of Tripoli, the cadet branch of House of Toulouse