Selibice

Selibice
Kaplička ve vesničce Selibice
Kaplička ve vesničce Selibice
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecStaňkovice
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°20′34″ s. š., 13°36′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel61 (2021)[1]
Katastrální územíSelibice (2,75 km²)
Nadmořská výška210 m n. m.
PSČ440 01
Počet domů39 (2011)[2]
Selibice
Další údaje
Kód části obce172031
Kód k. ú.772038
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selibice jsou vesnice spadající pod obec Staňkovice v okrese Louny. Nachází se v zemědělské části Ústeckého kraje mezi městy Žatec a Postoloprty.

Název

Název vesnice je nejspíše odvozen z předpokládaného osobního jména Seljub, resp. z jeho tvaru Selib, ve významu ves lidí Selibových. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: „in villis Selibyczich“ (1390), Selebicz (1454), ve vsi Selebiczych (1573), Selebicze (1588), Selowitz (1787) a Selibice nebo Sellowitz (1854).[3]

Historie

Archeologické nálezy dokazují, že vesnice byla osídlena již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o vesnici je až z roku 1352.

V první polovině šestnáctého století vesnici koupil Jakub Hruška z Března. Na začátku sedmnáctého století Selibice spolu s Nečemicemi patřily Karlu Hruškovi z Března, který zemřel brzy po roce 1614. Statek zdědil syn Stanislav, který se sestrou Kateřinou odešel po bitvě na Bílé hoře do Míšně. Po Stanislavově smrti se Kateřina roku 1651 vrátila do Čech a jako katolička se ujala správy Selibic.[4]

Až do konce druhé světové války zde byl hlavním stavením statek, celkový počet domů byl 48. Nedaleko vesnice stál ovčín. Po druhé světové válce došlo k vystěhování německých obyvatel a nastěhování několika volyňských Čechů. Zároveň byl také postupně bourán statek. Na začátku 21. století jsou Selibice součástí obce Staňkovice.

Přírodní poměry

Vesnice se nachází na cestě ze Tvršic do Dolejších Hůrek. Od Tvršic je vzdálená asi 1,2 kilometru, od Dolejších Hůrek necelý kilometr. Asi jeden kilometr jihozápadně od vesnice teče řeka Ohře. V rákosí je významný krajinný prvek o rozloze 24,1 hektaru, který byl zaregistrován roku 1994 jako hnízdiště chráněných druhů ptáků a lokalita s výskytem chráněných obojživelníků a chráněných druhů rákosí.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 195 obyvatel (z toho 97 mužů), z nichž bylo 41 Čechoslováků, 150 Němců a čtyři cizinci. Kromě dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 202 obyvatel: 66 Čechoslováků, 135 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho evangelíka a devatenácti členů církve československé byli římskými katolíky.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[7][8]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé12513514118420119520212612816490656271
Domy1718182024274047—3626303639
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Tvršice.

Doprava

Dopravní obslužnost je zajištěna pravidelnou autobusovou linkou Žatec–Louny. Nedaleko vede též železniční trať Žatec–Obrnice. Pro železnici lze použít zastávku Tvršice (asi 1,2 kilometru) nebo Dolejší Hůrky (asi jeden kilometr). Pro pěší a cyklisty byla v roce 2016 obnovena historická cesta pod lesem do Tvršic k bývalému viaduktu.

Galerie

  • Průjezdní ulice
    Průjezdní ulice
  • Pomník padlým v první světové válce
    Pomník padlým v první světové válce
  • Nová výstavba
    Nová výstavba

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Selibice, Selovitz, s. 37. 
  4. ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 11. Hédypathie-hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Dostupné online. Kapitola Hruška z Března, s. 809. 
  5. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  8. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Selibice kaplicka2010.jpg
Kaplička v Selibibích
Selibice ulice.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Průjezdní silnice v Selibicích
Selibice nová výstavba.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Nová výstavba v Selibicích
Selibice pomník.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Pomník obětem I. světové války v Selibicích