Selim II.

Selim II.
Selim II
Selim II
Narození30. května 1524
Konstantinopol
Úmrtí13. prosince 1574
Konstantinopol
Příčina úmrtízranění v nedokončené koupelně
Místo pohřbeníHagia Sophia
BydlištěPalác Topkapi
Povolánípanovník
Titulsultán
Období1566 - 1574
PředchůdceSüleyman I.
NásledovníkMurad III.
Nábož. vyznáníIslám
ChoťNurbanu Sultan
DětiMurad III.
Şehzade Abdullah
Şehzade Osman
Şehzade Mustafa
Şehzade Süleyman
Şehzade Mehmed
Şehzade Mahmud
Şehzade Cihangir
Ismihan Sultan
Şah Sultan
Fatma Sultan
Gevherhan Sultan
RodičeOtec: sultán Süleyman I.
Matka:Hürrem Sultan
RodOsmanská dynastie
Příbuzníbratr: Mustafa
bratr: Mehmed
bratr: Bayezid
bratr: Cihangir
sestra: Mihrimah Sultan
dědeček: sultán Selim I.
babička: Ayşe Hafsa Sultan
Funkceosmanský sultán (1566–1574)
bejlerbej Anatolského ejáletu
PodpisSelim II. – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selim II. (nazývaný též Selim Opilý či Selim OpilecSarhoş Selim; 30. května 1524, Konstantinopol13. prosinec 1574, tamtéž) byl osmanský sultán od roku 1566.

Mládí

Selim se narodil v paláci Topkapi v Istanbulu dne 28. května 1524 za vlády svého otce, sultána Sulejmana I. Jeho matkou byla sultánova nejoblíbenější konkubína Hürrem Sultan, dcera ortodoxního kněze z Ukrajiny, která se později stala Sulejmovou zákonnou manželkou.

V roce 1543, kdy byl guvernérem provincie Manisa, začal udržovat vztah s konkubínou Nurbanu Sultan, jejíž původ není jistý. Ta se stala matkou dalšího sultána Murada III. Selim se s Nurbanu oženil a propustil ji z otroctví, stejně jako jeho otec s jeho matkou.

Vláda

Selim II. se ujal vlády po mnoha palácových intrikách a bratrovraždě, po smrti svého otce dne 7. září 1566. Selimův velkovezír Sokollu Mehmed Paša a jeho manželka Nurbanu Sultan kontrolovali většinu státních záležitostí. Dva roky po nástupu Selima k moci dopomohli k uzavření Istanbulské dohody s císařem Maxmiliánem II. V dohodě stálo, že Habsburská monarchie musí platit ročně 30 tisíc dukátů k udržení míru a uznat osmanskou nadvládu nad Moldávií.

V Istanbulu byl připraven plán na sjednocení Volhy a Donu kanálem, aby bylo možné čelit ruské expanzi směrem k severní hranici Osmanů. V létě roku 1569 byly vyslány jednotky janičářů k obléhání města Astrachaň, aby zde započaly práce na výstavbě kanálu, zatímco námořnictvo se vydalo obléhat Azov. Ruská armáda o patnácti tisících mužích rozprášila dělníky a vyslali tatarskou armádu k ochraně území. Námořnictvo zastavila silná bouře. Na počátku roku 1570 vyslanci cara Ivana IV. dorazili do Istanbulu a uzavřeli dohodu o míru mezi carem a sultánem.

Výpravy do Hidžázu a Jemenu byla armáda úspěšnější, ale dobytí Kypru v roce 1571 se neobešlo beze ztrát v námořnictvu. V bitvě u Lepanta byl poražen španělskými a italskými státy.

V historické bitvě u Naupaktosu nebo bitvě u Lepanta dne 7. října 1571 Svatá liga výrazně porazila osmanské námořnictvo; Svatá liga potopila nebo zničila 50 osmanských lodí a zajala 117 galér a 20 galliotů, 30 000 Turků bylo ztraceno v bitvě, 10 000 Turků bylo zajato a mnoho tisíc křesťanských otroků bylo zachráněno. Svatá liga ztratila asi 7500 mužů.

Rozbité flotily říše byly brzy obnoveny (za pouhých šest měsíců se skládala z asi 150 galér a osmi galeí) a Osmané si udrželi kontrolu nad východním Středozemím (1573). V srpnu 1574, měsíc před Selimovou smrtí, Osmané znovu získali kontrolu nad Tunisem zpět od Španělska, které ho dobylo v roce 1572.

Selim byl mimo jiné známý tím, že obnovil status Mahidevran Sultan, první manželky jeho otce, a nechal postavit důstojnou hrobku pro jejího syna a jeho bratra, Mustafu, který byl jejich otcem v roce 1553 popraven.

V roce 1573 přišla nevídaná zima a zemědělci neměli dostatek jídla pro obyvatele Istanbulu. Selim nechal otevřít kuchyni, kam si lidé mohli chodit zdarma pro jídlo a tím zabránil možnému hladomoru.

V roce 1574 vypukl v palácové tiskárně požár, kvůli kterému zahynulo několik žen z jeho harému, kuchaři i agové. V témže roce Selim zemřel, když pravděpodobně opilý uklouznul v nedokončené koupelně v paláci. Pohřben byl v chrámu Hagia Sofia. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn Murad III.

Charakter

Selim byl popisován jako velkorysý panovník, který má rád požitky a zábavu v dobových pramenech, má rád pijácké rady, těší se z přítomnosti učenců a básníků kolem sebe a také hudebníků. Nicméně se neukazoval příliš veřejnosti, jako to měl ve zvyku jeho otec. Často nedocházel ani na páteční modlitbu a zůstával v paláci.

Rodina

Konkubíny

Selimovou jedinou manželkou byla Nurbanu Sultan, která byla i matkou jeho nástupce Murada III. a pravděpodobně všech jeho dcer. Jako Haseki Sultan pobírala plat 1.100 asper (stříbrných mincí) denně, zatímco níže postavené konkubíny pobíraly jen 40 asper denně. Když se s ní Selim oficiálně oženil, získala věno 110 tisíc dukátů, tedy o 100 tisíc dukátů víc, než dal jeho otec jeho matce Hürrem.

Některé děti měl Selim s konkubínami, jejichž jméno není známo a nezastávaly žádnou funkci.

Synové

Selim měl celkem 7 synů:

  • Murad III. (4. července 1546, Manisa – 15. ledna 1595, palác Topkapi), syn Nurbanu a následník Selima II.
  • Şehzade Mehmed (1571 – 1572, Istanbul), zemřel jako kojenec
  • Şehzade Süleyman (1571 – 22. prosince 1574), popraven svým bratrem Muradem při nástupu na trůn
  • Şehzade Abdullah (1571 – 22. prosince 1574), popraven svým bratrem Muradem při nástupu na trůn
  • Şehzade Ali (1572 – 1572), zemřel krátce po porodu i s matkou
  • Şehzade Osman (1573 – 22. prosince 1574), popraven svým bratrem Muradem při nástupu na trůn, matka zemřela krátce po porodu
  • Şehzade Cihangir (1574 – 22. prosince 1574), popraven svým bratrem Muradem při nástupu na trůn, matka zemřela krátce po porodu

Dcery

Selim měl celkem 4 dcery:

  • Şah Sultan (1544 – 3. listopadu 1580), poprvé provdána v roce 1562 za Çakırcıbaşı Hasan Pašu, podruhé provdána v roce 1574 za Zal Mahmuda Pašu
  • Gevherhan Sultan (1544/45 – po 1623), poprvé provdána v roce 1562 za Pijali Pašu, podruhé v roce 1579 za Cerrah Mehmeda Pašu
  • Ismihan Sultan (1545 – 8. srpna 1585), poprvé provdána v roce 1562 za Sokollu Mehmeda Pašu, podruhé v roce 1584 za Kalaylıkoz Ali Pašu
  • Fatma Sultan (1559 – 1580), provdána v roce 1573 za Kanijeli Siyavuş Pašu

Literatura

  • Patrick Balfour Kinross, Ottoman Centuries: The Rise and Fall of the Turkish Empire (1977), ISBN 0-688-08093-6
  • John Julius Norwich, A History of Venice (1989), ISBN 0-679-72197-5
  • John Julius Norwich, A History of Venice (1989), ISBN 0-679-72197-5
  • Finkel, Caroline, Osman's Dream, Basic Books, 2005.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Coat of arms of the Ottoman Empire (1882–1922).svg
Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
Tughra of Selim II.svg
Tughra (i.e., seal or signature) of Selim II, Sultan of the Ottoman Empire (1566-1574). An explanation of the different elements composing the tughra can be found here.
Zulfikar flag.svg
Depiction of an Ottoman "Zulfikar flag" typically in use during the 16th and 17th centuries.

The design is a rough approximation of the Zulfikar flag used by Selim I in the 1510s, File:Türkei Seidenfahne makffm.jpg

" During the 16th-17th centuries the Zulfikar flags were widespread in Ottoman army and numerous red Zulfikar flags left in the battles in Europe are shown in museums and one can even see a red, triangular Zulfikar flag in the Doge Palace in Venice." Bariş Kılıçbay, 20 August 1999 (crwflags.com)

Original raster (.png) version uploaded by Ingoman.

Vector (.svg) version created by Kevyn using VectorMagic.com.