Selma Kurzová

Selma Kurzová
Selma Kurzová v roce 1900
Základní informace
Narození	15. října 1874 Bílsko-Bělá
Úmrtí	10. května 1933 (ve věku 58 let) Vídeň
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Žánry	opera
Povolání	operní pěvkyně
Nástroje	hlas
Hlasový obor	koloraturní soprán
Manžel(ka)	Josef von Halban
Děti	George Halban Désirée Louise Anna Ernestine Halban
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selma Kurzová (15. října 1874, Krakovská Bělá – 10. května 1933, Vídeň) byla rakouská opernísopranistka a sňatkem členka rodiny Halbanů.

Život

Selma Kurzová se narodila v chudé židovské rodině v Krakovské Bělé v tehdejším Rakousku-Uhersku. Ve věku 16 let byla na náklady knížete Mikuláše Esterházyho poslána do Vídně, aby zde studovala zpěv u Johannese Resse a poté v Paříži studovala u Mathilde Marchesiové a Jeana de Reszke.

Pěvecká kariéra

V roce 1895 debutovala Hamburské opeře v roli Mignon,^[1] avšak již v následujícím roce odešla do Frankfurtské opery, kde zpívala „Elisabeth“ v Tannhäuserovi a také Carmen.

Dne 18. srpna 1899 získala Kurzová angažmá u Gustava Mahlera ve Vídeňské dvorní opeře, kde působila až do roku 1929. Mahler se do Selmy Kurzové zamiloval a na jaře roku 1900 spolu udržovali krátký vztah. Členům Dvorní opery však tehdy bylo zapovězeno uzavírat sňatky, a tak se Kurzová rozhodla pro kariéru. V roce 1899 zpívala v prvním provedení Čajkovského Iolanty, v roce 1900 se podílela na znovuobjevení Così fan tutte a na světové premiéře hry Alexandra Zemlinského Es war einmal....

V letech 1904–1907 zpívala v londýnské Covent Garden Royal Opera House a poté znovu v roce 1924. Zpívala ve vídeňské premiéře Madama Butterfly v roce 1907 a byl první "Zerbinetta" v nové verzi Straussovy Ariadny na Naxu.

V roce 1921 odcestovala do New Yorku a objevila se v roce 1922 na Salcburském festivalu jako Konstance v Únosu ze serailu.

Kromě toho vystupovala také v Budapešti, Praze, Varšavě, Paříži, v Káhiře a mnoha dalších operních domech.

Selma Kurzová byla popisována jako velmi krásná žena, nevysoké štíhlé a jemně tvarované postavy. Její vystupování na jevišti a atraktivní ztvárňování rolí bylo přijímáno s nadšením. Dokázala uchvátit publikum svými dlouhými trylky. Někteří posluchači si dokonce nosili stopky, aby si změřili délku trylek na vteřinu. V nahrávce Wilhelma Tauberta Der Vogel im Walde z roku 1907 trylek trvá 24 sekund. ^[2]

Manželství

4. prosince 1910 se provdala za vídeňského gynekologa Josefa Halbana, v roce 1917 povýšeného do šlechtického stavu. Z manželství se narodily dvě děti: dcera Désirée (Dési, 1912-1996) a syn George (1915-1998).

Dési se stala koncertní sopranistkou a později se provdala za nizozemského obchodníka s uměním Jacquese Goudstikkera. Syn George byl spisovatelem.

Závěr života

Selma Halban-Kurzová zemřela ve Vídni 10. května roku 1933 a byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově (skupina 14C, číslo 8) v čestném hrobě. Skulptura polonahé ležící ženy na náhrobku Selmy Halban-Kurzové sochaře Fritze Wotruby vyvolala v roce 1934 polemiku. V roce 1983 byla po zpěvačce pojmenována ulice Halban-Kurz-Strasse ve vídeňské městské části Liesing.

Diskografie

Selma Kurzová natočila mnoho zvukových záznamů. První z nich se objevil na deskách Berliner Records (Vídeň 1900), poté na G&T (Vídeň 1902, 1905-07), Zon-O-Phone (Vídeň 1902), Gramophone (Vídeň 1909-14), Grammophon (Vídeň 1923); HMV (Hayes 1923–25 a Vídeň 1926, poslední nepublikováno) a též několik fonografických válečků Edison-Amberol (Vídeň 1910).

Ocenění

• 1903: vyznamenána profesionálním titulem Kammersängerin
• 1929: čestná členka Vídeňské státní opery

Nahrávky

• Arditi: Parla (1924)
• Auber, aus Les diamantes de la couronne: Air et variations (1914)
• Bellini, aus La Sonnambula: Ah! non credea miranti; Ah! non giunge (1924)
• Brahms: aus Volkskinderlieder: Sandmännchen (1925)
• Fontenailles: Obstination (1911)
• Goldmark, aus Die Königin von Saba: Lockruf (1912)
• Gounod: Serenade (1923)
• Kreisler: Caprice viennois (1924, mit Vasa Prihoda, violine)
• Mozart, aus Die Zauberflöte: Zum Leiden bin ich auserkoren (1924)
• Mozart, aus Il Re pastore: L’amero, saro costante (1924)
• Mozart, aus Le Nozze di Figaro: Deh, vieni non tardar (1925)
• Puccini, aus La Bohème: Si, mi chiamano Mimí (1924)
• Puccini, aus La Bohème: Sono andati? (1907, mit Leo Slezak, tenor)
• Puccini, aus La Bohème: O suave fanciulla (Jahr unbekannt, mit Leo Slezak, tenor)
• Puccini, aus La Bohème: Morte (1907)
• Puccini, aus Madama Butterfly: Un bel di vedremo (1914)
• Rossini, aus Il Barbiere di Siviglia: Una voce poco fa (1924)
• Strauss: An der schönen blauen Donau (1925)
• Taubert: Der Vogel im Walde (1907)
• Toselli: Serenata (1923, mit Vasa Prihoda, violine)
• Verdi, aus Don Carlos: Tu che la vanita (1914)
• Verdi, aus Il Trovatore: Vivere contende (1920, mit Heinrich Schlusnus, bariton)
• Verdi, aus Ernani: Ernani, involami (1923)
• Verdi, aus La Traviata: Addio del passato (1909)
• Verdi, aus Rigoletto: Caro nome (1923)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selma Kurz na německé Wikipedii.

Literatura

• Antonicek: Kurz Selma. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 4, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1969, S. 367.

• Martina Bick: Musikerinnen um Gustav Mahler, Berlin/Leipzig: Hentrich & Hentrich, 2020, S. 49–57.

• Ludwig Eisenberg: Selma Kurz. In: Großes biographisches Lexikon der deutschen Bühne im XIX. Jahrhundert. Paul List, Leipzig 1903, S. 561 (daten.digitale-sammlungen.de). 
• Dési Halban, U. Ebbers: Selma Kurz, die Sängerin und ihre Zeit. Belser Verlag, 1983, ISBN 3-7630-9028-2
• Karl-Josef Kutsch, Leo Riemens: Unvergängliche Stimmen, Sängerlexikon. Francke Verlag, 1975, ISBN 3-7720-1145-4
• Karl-Josef Kutsch, Leo Riemens: Großes Sängerlexikon. Dritte Auflage. Berlin 2000, ISBN 3-89853-133-3, S. 13478–13481
• Désirée von Saher-Halban: Kurz, Selma. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 13, Duncker & Humblot, Berlin 1982, ISBN 3-428-00194-X, S. 337 f.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Selma Kurzová na Wikimedia Commons
• Selma Kurzová. Rozhovor BBC s Dési Halban o její matce, s áriemi a písněmi
• Selma Kurz
• Selma Kurzová. Zvukový záznam z archivu Österreichische Mediathek: ("Lockruf" z Královny ze Sáby)

Reference