Sen noci svatojánské (film, 1973)

Sen noci svatojánské
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	75 minut
Žánr	filmová komedie
Předloha	Sen noci svatojánské
Scénář	Jiří Bělka
Režie	Jiří Bělka
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Václav Mareš Josef Bláha Václav Postránecký Josef Abrhám Lubomír Kostelka … více na Wikidatech
Hudba	Luboš Fišer
Kamera	Vladimír Opletal
Kostýmy	Jarmila Konečná
Střih	Marie Pačajová
Zvuk	Svatava Hrubcová
Výroba a distribuce
Premiéra	14. dubna 1974
TV stanice	II. program ČST
Distribuce	Československá televize Česká televize
Sen noci svatojánské na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sen noci svatojánské je název československé televizní inscenace, kterou v roce 1973 na motivy stejnojmenné divadelní hry anglického dramatika Williama Shakespeara a v překladu Ericha Adolfa Saudka natočil režisér Jiří Bělka, který je zároveň autorem televizní úpravy. V inscenaci se objevila plejáda předních českých herců v čele s Janem Třískou jako Oberonem, Jiřím Hrzánem, Květou Fialovou, Václavem Postráneckým, Jorgou Kotrbovou, Josefem Abrhámem, Martou Vančurovou a mnoha dalšími. Inscenace měla premiéru o velikonočních svátcích roku 1974 na druhém programu Československé televize..

Inscenace Sen noci svatojánské představuje pro režiséra Jiřího Bělku jeho druhé setkání s dílem Williama Shakespeara. O patnáct let dříve – v roce 1958 – režíroval Bělka pro Československou televizi Praha méně známou Shakespearovu hru Zimní pohádka, která se však do dnešních dnů nedochovala. Ke Snu noci svatojánské se vrátil ještě jednou v roce 1984, kdy byl režisérem televizního záznamu stejnojmenného představení Divadla ABC v Praze (v divadelní režii Karla Kříže).

• Premiéra: 14. duben 1974 (II. program Československé televize)
• Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, 1973
• Barva: barevný
• Jazyk: čeština
• Délka: cca 75 minut

Televizní dramatizace jednoho z nejznámějších děl Williama Shakespeara neunikla pozornosti kritiky, která inscenaci hodnotila veskrze pozitivně. Recenzent Rudého práva (17. duben 1974) o inscenaci napsal: „(...) Autor scénáře i režisér Jiří Bělka zhutnil textovou i scénickou složku Shakespearovy komedie velmi citlivě. Kromě herecké práce jako by především spoléhal na televizní možnosti, obraz a střih, kterými především chtěl tlumočit dramatikovu milostnou rozvernost a hravost. Čtyři milostné páry, proměny jejich náklonnosti, pohádková hra sympatií, soužení i toužení, to je jedna strana mince, jíž režisér i herci náležitě využili. Druhou stranu, scény řemeslníků, kteří chtějí sehrát velkou tragédii před knížetem, onen nespoutaný komický živel ve hře, už méně. Jako by tu opět chyběl bezprostřední kontakt s živě reagujícím publikem, smích po nepatřičném, a proto komickém jednání, hnací síla k vynalézavosti humoru a vtipu. Je to škoda, neboť to skutečně mají být lidé z masa a kostí, lidé, kteří vším dobrým i zlým, co v sobě mají, všemi slabůstkami i přednostmi, nám mají být bližší. Kladem inscenace je přítomnost Shakespearova, který zůstal i v příběhu, v němž toliko láska je skloňována všemi pády, zůstal v této pohádkové podívané, v níž i bytosti mimolidské mají lidské dimenze, a to je na televizní obrazovce úspěch.“^[1]

Kritik deníku Práce si ve své recenzi všímá vedle režie i dalších profesí, které se podílely na úspěchu inscenace: „(...) Režisér Jiří Bělka citlivě zkrátil dialogy, vynechal či přeřadil některé scény, upustil od závěrečného představení a celou inscenaci předznamenal výstupem krále elfů Oberona. Takto upravený text pak rozehrál na krásné scéně Miloše Ditricha, který ve studiu postavil hluboký les plný kapradí, kořenů a dubového listí, prales, který i při své realistické divokosti a scénické účelnosti vyvolával výtvarným řešením skutečně estetický zážitek. Stejně účinně pak působila rozevlátá roucha duchů, romantické a vznešené kostýmy, které navrhla Jarmila Konečná a které se rovněž měrou nemalou podílely na výtvarné koncepci této hry, jejíž atmosféru výrazně dotvářela i střídmá hudba Luboše Fišera. Jiří Bělka vytvořil ve spolupráci s kameramanem Vladimírem Opletalem a s řadou vynikajících herců inscenaci plnou tajemného a slavnostního oparu kouzlem opředené svatojánské noci, uprostřed které se odehrává burleskní a přitom pohádkovou nocí nadaný příběh, který vzdor řadě zvratů a záměn skončí vítězstvím opravdové lásky. Režie dala plně vyniknout kráse a poezii Shakespearova verše a poskytla hercům dostatečný prostor, aby mohli v celé šíři rozehrát životem a zdravou komičností přímo překypující osudy tak různorodých postav, které autorova vůle, tajemná moc kouzelné noci a Pukovo taškářství svedly dohromady. Nebýváme často svědky inscenací, v kterých se jejich tvůrci ve šťastné konstelaci podílejí na vzácné vyrovnanosti všech komponentů, na nichž záleží konečný úspěch. Sen noci svatojánské byl rozhodně jednou z nich.“^[2]

• EGERT, Ladislav. Televize svátků jara. Rudé právo: orgán Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 17. duben 1974, roč. 54, čís. 90, s. 5. 
• PAŘÍKOVÁ, Marie. Televizní Sen noci svatojánské. Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. 23. duben 1974, roč. 30, čís. 95, s. 5. 
• SCHREIBER, Hugo. Sen noci svatojánské. Květy: týdeník pro celou rodinu. 23. únor 1974, roč. 24, čís. 8, s. 46 – 47. 
• STIEBER, Miroslav. Dva televizní zážitky. Práce: deník revolučního odborového hnutí. 17. duben 1974, roč. 30, čís. 90, s. 6. 

• Sen noci svatojánské v Česko-Slovenské filmové databázi
• Sen noci svatojánské ve Filmové databázi
• Sen noci svatojánské na Kinoboxu
• Sen noci svatojánské na stránkách České televize
• Sen noci svatojánské v Internet Movie Database (anglicky)