Sentinel (družice)

Sentinel
Družice Sentinel 3
Družice Sentinel 3
Start2014 a dále
Typ oběžné dráhyHeliosynchronní dráha
Stav objektuprobíhající mise
ProvozovatelESA
Druhdružice pro dálkový průzkum Země
ProgramProgram Copernicus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Družice Sentinel jsou hlavními družicemi Program Copernicus – programu pro dálkový průzkum Země řízeného Evropskou unií ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Jsou vypouštěny od roku 2014, i když jedna z družic (Sentinel-3A) byla součástí dřívějšího programu GMES.

Družicové řady

Program Copernicus sestává z několika řad družic, které jsou zaměřeny na různé části Země (souš, oceány, atmosféra).[1] Každá řada je vybavena stejnými měřicími přístroji.

Každá řada se skládá obvykle ze dvou družic, které jsou umístěny na stejné dráze, ale obíhají Zemi s fázovým posunem 180 stupňů.

Sentinel 1

Sentinel 1

Skládá se ze dvou družic (Sentinel-1A a Sentinel-1B), které byly vypuštěny v letech 2014 a 2016. Jejich jediným měřicím přístrojem je mikrovlnný radar pracující v pásmu C na frekvenci 5,045 GHz. Ten poskytuje data v obvyklém rozlišení 20 m, u vybraných míst až 5 m.

Data umožňují pozorování moří (ledové kry, olejové skvrny), země (stav lesů a zemědělských plodin – obvykle ve spojení s pozorováním z družic Sentinel 2) a důsledků katastrof (záplavy, zemětřesení a výbuchy sopek).

Od roku 2015 se připravuje vypuštění družic Sentinel-1C a Sentinel-1D.

Sentinel 2

Sentinel 2

Tato dvojice družic (Sentinel-2A a Sentinel-2B) byla vypuštěna v letech 2015 a 2017. Je určena pro pozorování Země ve 13 optických pásmech v rozsahu 442–2202 nm – tedy od viditelného záření až po infračervené záření krátkých vlnových délek (SWIR). Snímky mají prostorové rozlišení 10, 20 a 60 m.

Je určena především pro sledování pevniny a okrajových moří. Využití dat z těchto družic zahrnuje především monitoring pokrytí země vegetací, sledování stavu zemědělských plodin, sledování ledovců a záplav.

Sentinel 3

Sentinel 3

Dvojice družic Sentinel-3A (byl vypuštěn v roce 2008 v rámci předchozího programu GMES) a Sentinel-3B (v roce 2018). Přístrojové vybavení zahrnuje především SLSRI radiometr, OLCI spektrometr a přesný výškoměr. Přístroje mají různé rozlišení: např. radiometr 500 nebo 1000 m.

Sledují výšku světových moří, jejich teplotu a barvu, kvalitu a znečištění vody. Pomáhají také při předpovědi počasí na mořích.

Sentinel 5 Precursor

Sentinel 5P

Program zahrnuje jednu družici označovanou obvykle jako Sentinel 5P, která sleduje znečištění zemské atmosféry, především její nejnižší části – troposféry.

Obsahuje spektrometr Tropomi,[2] který v pásmech od ultrafialového záření přes viditelné, blízké infračervené až po infračervené záření krátkých vlnových délek (SWIR) monitoruje obsah oxidu dusičitého, oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého, metanu, formaldehydu, troposférického ozonu a aerosolů. V letech 2019–2020 odhalil místa s největšími úniky metanu na Zemi.[3]

Byl vypuštěn v roce 2017 jako náhrada za ztracenou družici Envisat do doby, než bude připraven program Sentinel 5.

Sentinel 6

Sentinel 6

Družice obsahující výškoměr pro vysoce přesné měření hladiny moří a oceánů. První z nich – Sentinel 6a – odstartovala v listopadu 2020. Nese šest vědeckých přístrojů a má předpokládanou životnost 5,5 let.[4] Na oběžnou dráhu ji vynesla raketa Falcon 9.

Podle plánů z roku 2020 by družice Sentinel 6b měla být vynesena v roce 2025.[4]

Připravované mise

Sentinel 4

Přístroj pro měření složení zemské atmosféry z geostacionární dráhy. Bude umístěný na meteorologické družici třetí generace (MTG),[5] pokračovateli programu METEOSAT.

Sentinel 5

Nepůjde také o samostatnou družici, ale o vylepšený přístroj pro měření složení zemské atmosféry, který bude umístěn na družici s polární dráhou MetOp-SG (Meteorological Operational satellite programme - Second Generation). Podle informací z roku 2019 bylo její vypuštění plánováno na konec roku 2022,[6] informace z roku 2022 posunuly start na rozmezí let 2025–2029.[7]

Reference

  1. Sentinels – Copernicus programme mission operations [online]. ESA, 2017-09-27 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  2. Tropomi – TROPOspheric Monitoring Instrument [online]. KNMI R&D Satellite Observations, 2018 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  3. HELENA, Truchlá. Metanu přibývá nebezpečně rychle, ukázaly satelity. Z kosmu odhalily největší viníky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-10 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  4. a b Observer: Successful launch for Copernicus Sentinel-6 Michael Freilich! [online]. Copernicus – Europe’s Eyes on Earth, 2017-09-27 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  5. Družice Sentinel [online]. Národní sekretariát GEO/Copernicus, 2018 [cit. 2019-12-19]. Kapitola Sentinel 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-19. 
  6. EUMETSAT Polar System - Second Generation [online]. [cit. 2019-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-15. (anglicky) 
  7. Metop series – Future Satellites [online]. 21 November 2022 [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Sentinel-6 Jason-CS spacecraft model.png
Illustration of the Sentinel-6/Jason-CS spacecraft on a transparent background.
Sentinel 5P model.jpg
Autor: SkywalkerPL, Licence: CC BY 3.0
ESA Sentinel-5P satellite model, cut out on a white background
Sentinel 1-IMG 5874-white.jpg
(c) Rama, CC BY-SA 2.0 fr
Model of Sentinel 1 (incomplete, radar antenna is missing)