Septakord

Septakord je pojem z oblasti hudební teorie, označující souzvuk čtyř současně zahraných tónů, které jsou navíc poskládány podle určitých harmonických pravidel – odpovídají požadavkům terciového systému.

Konstrukce septakordů

V rámci většinově užívaného terciového systému jsou septakordy odvozovány od některého z kvintakordů přidáním malé nebo velké tercie „nad“ třetí tón kvintakordu – vzniká tak akord, který kromě základního tónu, tercie a kvinty obsahuje jako čtvrtý tón septimu.

Pokud jsou uvažovány pouze základní čtyři kvintakordy vzniklé kombinací malých a velkých tercií (durový kvintakord, mollový kvintakord, zmenšený kvintakord a zvětšený kvintakord), lze teoreticky s využitím malé nebo velké tercie „poskládat“ osm základních septakordů. V praxi je jich pouze sedm, neboť velká tercie přidaná ke zvětšenému kvintakordu znamená, že by akord obsahoval zvětšenou septimu, která je ale totožná s oktávou, a tedy (z harmonického hlediska) se základním tónem.

Následující odstavec obsahuje seznam sedmi základních septakordů a jejich vlastnosti.

Typy septakordů

Následující tabulka obsahuje základní typy septakordů a jejich vlastnosti:

  • název – obsahuje běžně používaný název septakordu,
  • kvintakord – obsahuje název kvintakordu, na kterém je septakord postaven pomocí terciového systému,
  • septima – obsahuje typ použité septimy,
  • příklad – obsahuje tónové složení septakordu od základního tónu C,
  • akordová značka – obsahuje běžně užívané značky pro akord od základního tónu C, alternativy k těmto značkám lze najít v článku Seznam akordových značek,
  • dur, moll, harm. moll, mel. moll – obsahuje informaci, od kterého stupně dané stupnice lze akord použít (například V u dur pro dominantní septakord znamená, že tento akord postavený na pátém stupni durové stupnice obsahuje pouze tóny této stupnice – lze jej tedy použít jako dominantu v durových skladbách).
Názevkvintakordseptimapříkladakordová značkadurmollharm. mollmel. moll
Dominantní septakorddurovýmalác – e – g – bVVIIVIV, V
Velký septakorddurovývelkác – e – g – hI, IVIII, VIVI
Malý mollový septakordmollovýmalác – es – g – bII, III, VII, IV, VIVII
Velký mollový septakordmollovývelkác – es – g – hII
Malý zmenšený septakordzmenšenýmalác – es – ges – bVIIIIIIVI,VII
Zmenšený septakordzmenšenýzmenšenác – es – ges – heses(=a)VII
Zvětšený septakordzvětšenývelkác – e – gis – hIIIIII

Příklad použití septakordů

V následující tabulce je na příkladu durové tóniny C vidět, jak lze použít septakordy k harmonizaci skladby v této tónině. První sloupec obsahuje stupeň durové stupnice, druhý sloupec tón na tomto stupni v C dur, třetí sloupec kvintakord, který lze postavit na daném stupni (tak, aby obsahoval pouze tóny stupnice C dur) a konečně ve čtvrtém sloupci septakord, který lze postavit na daném stupni. Volba mezi septakordem a kvintakordem je dána charakterem skladby – zatímco u lidové písně se použití septakordů obvykle omezuje na dominantní septakord na pátém stupni, u umělých a zvláště jazzových skladeb je použití septakordů mnohem častější.

Stupeňtón (C dur)kvintakordv C durseptakordv C dur
Icdurovývelký
IIdmollovýmalý mollový
IIIemollovýmalý mollový
IVfdurovývelký
Vgdurovýdominantní
VIamollovýmalý mollový
VIIhzmenšenýmalý zmenšený

Z tabulky v předchozím oddílu lze vyčíst i použití ostatních méně frekventovaných septakordů – například zvětšeného septakordu na třetím stupni stupnice harmonické moll.

Externí odkazy