Seraja Šapšal

Seraja Šapšal
Narození	8.jul. / 20. května 1873greg. nebo 1873 Bachčisaraj
Úmrtí	18. listopadu 1961 nebo 1961 (ve věku 87–88 let) Vilnius
Místo pohřbení	Karaite cemetery in Vilnius
Alma mater	Východní fakulta Carské univerzity v Petrohradu
Povolání	filolog, turkolog, orientalista, vysokoškolský učitel a Dragoman
Ocenění	velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1936) Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Stanislava 2. třídy Řád sv. Anny 2. třídy
Nábož. vyznání	karaitský judaismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seraja Šapšal nebo Hadži Seraja Chan Šapšal (karaimsky: Хаджи Серая Хан Шапшал; polsky Seraj Szapszał; litevsky Seraja Šapšalas; 1873–1961) byl hachan (učenec, vůdce) neboli představitel krymských a litevských Karaimů, turkolog, filolog a historik.

Život

Šapšal se narodil v Bachčisaraji na Krymu, tehdy součásti Ruského impéria. Údajně vystudoval Petrohradskou univerzitu, kde získal doktorát z filologie a orientálních jazyků. Panturkičtí přívrženci Seraji Šapšala tvrdí, že Šapšal získal doktorát na univerzitě v Petrohradě, a/nebo doktorát a profesuru na Univerzitě Jana Kazimíra ve Lvově, pro toto tvrzení nicméně neexistuje jediný důkaz, kromě článků samotných přívrženců a citací z těchto článků, a jednoho „potvrzení“ z roku 1939 na nehlavičkovém papíře, podepsaný jakýmsi řádovým pracovníkem univerzity. Do současné doby nebyl na univerzitě ve Lvově nalezen žádný záznam o dizertaci ani o habilitaci Seraji Šapšala.

Neexistuje ani jediný důkaz, že by Seraja Šapšal získal do roku 1955 titul doktor nebo profesor honoris causa. Lze věřit tvrzením, že na univerzitě v Petrohradě úspěšně dokončil magisterské studium. Seraja Šapšal získal titul doktor filozofie až 8. ledna roku 1955; udělila mu ho Komise pro vzdělávání vědeckých pracovníků při Akademii věd Litevské SSR.

Šapšal byl z pověření carské vlády osobním učitelem perského korunního prince Mohammada Alího Šáha a stal se v roce 1907 ministrem perské vlády; s touto funkcí se pojila povinnost poskytovat citlivé a strategické informace carské vládě.^[zdroj?] Seraja Šapšal byl sice 16. srpna 1911 zvolen trokským hachanem, nabízený úřad ale odmítl přijmout; odůvodnil to nedostatkem zkušeností a nízkým věkem. Zajímavé je, že Seraja Šapšal nikdy nedokončil karaitské náboženské vzdělání (v dětství se přestěhoval do Petrohradu a navštěvoval pouze světské školy), neměl tedy právo užívat titul ribbi (rabín) a neměl právo rituálně porážet zvířata. Seraja Šapšal nebyl moc oblíben mezi náboženský zaměřenými karaimy, kteří ho považovali za černosotněnce a kteří se nedokázali smířit s jeho podílem na krvavém potlačení povstání v Persii (v Persii si vysloužil přezdívku „Krvavý Šapšal“).^[zdroj?] Po obsazení Krymu bolševiky byl krátce vězněn, pomocí úplatků se mu ale podařilo uprchnout do Istanbulu. V letech 1919 až 1927 žil v Istanbulu, kde pracoval jako bankovní úředník. V roce 1927 se přestěhoval do Vilna a stal se představitelem Karaimů v Polsku.

Šapšal byl zastáncem falešných teorií o chazarském původu Karaimů a dovedl tyto falešné teorie do extrému; prosazoval přerušení všech kontaktů mezi Karaimy a rabanitskými Židy, „odžidovštění“ karaitské víry.

V roce 1941 se Szapszal setkal s představiteli německých okupačních orgánů a pomáhal jim formulovat nacistickou politiku vůči východoevropským Karaimům. Jako vilniuský hachan se nechvalně proslavil svojí konfrontační politikou s rabanitskými Židy, například se Zeligem Kalmanovičem. Šapšal předal nacistům podrobný seznam členů karaimské komunity z Vilna (Vilniusu) a Troků (Trakai). Tímto zachránil Karaimy před uplatněním noriberských rasových zákonů, avšak také tím umožnil najít a uvěznit rabanitské Židy, kteří se pomocí falešných dokladů snažili mezi Karaimy skrýt (některým se to prý nakonec i tak podařilo).^[zdroj?] Není ani úplně přesné mít za to, že Seraja Šapšal spolupracoval s nacisty, on s nimi hlavně vyjednával a dosáhl toho, že Karaité nebyli považováni za Židy a to i když nacisté viděli karaitské modlitebny s židovskou liturgií a hebrejsky psanými knihami. Po válce sjednával karaitské záležitosti stejně tak s bolševiky.

Těsně po druhé světové válce se podruhé oficiálně vzdal titulu a povinností hachana a rozhodl se pro učeneckou dráhu. Zůstal žít v Trakai a později ve Vilniusu, tj. stal se občanem Sovětského svazu; od roku 1947 pracoval jako člen Litevské akademie věd. Věnoval se jazykovědným bádáním a sběru karaimských starožitností. Z jeho iniciativy bylo už před válkou založeno Karaimské muzeum v Trakai (1938), jehož část sbírek v tom městě zůstává dodnes^[1] a část byla přemístněna do Litevského národního muzea v hlavním městě.

Zemřel v roce 1961 a byl pohřben na vilniuském karaitském hřbitově.

Dílo

Šapšal byl spoluautorem karaimsko-rusko-polského slovníku (vydán 1974) a byl autorem mnoha článků o krymských Karaimech. Jeho Historie Karaimů nebyla publikována. Část jeho sbírek a knih je možné zahlédnout v malém muzeu v karaitské modlitebně – kenese v Trakai.

Poznámky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seraja Šapšal na Wikimedia Commons
• Karaimský život - Kdo bude chachamem?
• Karaimský život - Protest proti kandidatuře S. M. Šapšala