Seraphimite Church

Tin Can Cathedral

Seraphimite Church byla první nezávislá ukrajinská církev v Severní Americe. Tvořili ji přívrženci biskupa Serafima a vznikla samostatně ve Winnipegu.

Její první a hlavní kostel byla tzv. Tin Can Cathedral (ukrajinsky Bľašana Katedra – Бляшaна Катедра) ve Winnipegu, v kanadské provincii Manitoba.

Ukrajinští emigranti začali přicházet do Kanady v roce 1891, hlavně z rakousko-uherských území, z regionů Bukovina a Halič. Noví přistěhovalci z Bukoviny byli východní pravoslavní křesťané, z Haliče pocházeli východní katolíci. V obou případech se řídili byzantským obřadem. V roce 1903 již byla ukrajinská přistěhovalecká populace v západní Kanadě dostatečně velká na to, aby lákala pozornost vůdců z náboženských, politických a vzdělávacích kruhů.

Hlavní osobnosti

Kyrylo Genyk (1857–1925)

Ústřední postavou ukrajinské komunity ve Winnipegu byl Kyrylo Genyk (1857–1925). Pocházel z Haliče, maturoval na Ukrajinském akademickém gymnáziu ve Lvově a krátce studoval právo na Černovické univerzitě.[1] Genyk byl přítelem Ivana Franka, ukrajinského autora díla Liška Mykyta, který byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Genyk pravděpodobně sdílel Frankovu uštěpačnou satiru, směrovanou na tehdejší kněžstvo a jeho socialistické učení, protože se zúčastnil i jeho svatby jako Frankův svědek. Osvobození obyvatelstva od kněžského stavu, spolu s pozemkovou reformou, byl způsob, jak osvobodit rolníky od statkářů (nežijících na svých pozemcích), kteří měli v moci půdu, spolu s hierarchií kněžstva. Po příchodu do Kanady se Genyk stal prvním Ukrajincem, jehož zaměstnala kanadská vláda; pracoval jako zaměstnanec imigračního úřadu, uvádějící nové usedlíky na jim přidělenou půdu. Genykův bratranec Ivan Bodrug (1874–1952) a Bodrugův přítel Ivan Negrič (1875–1946) také pocházeli z vesnice Bereziv v okrese Kolomija a měli kvalifikaci jako učitelé na základní škole v Haliči.[1] Tito tři muži tvořili základ inteligence ukrajinské komunity a byli známí pod názvem Berezivská trojka. Genyk, nejstarší z nich, byl jediný z trojice, který byl již ženatý. Jeho manželka Paulina (za svobodna Tsurkowská) byla dcerou kněze, byla to vzdělaná žena a měli spolu tři syny a tři dcery.[2]

Další hlavní postavou byl biskup Serafim, jehož skutečné jméno bylo Stefan Ustvoľskyj. Ustvolského nakonec zbavila Svatá synoda ruské pravoslavné církve v Petrohradě kněžství. Ale jeho příběh začal, když z osobních důvodů cestoval na Athos, kde byl vysvěcen za biskupa svatým Anphimem, který tvrdil, že je biskupem. Existovalo podezření, že svatý Anphim vysvětil Ustvoľského, aby popudil ruského cara, protože v té době existoval konflikt mezi Svatým synodem a carem o ovládnutí ruské pravoslavné církve.[3] Po vysvěcení biskupem cestoval Serafim do Severní Ameriky a krátký čas setrval u ukrajinských kněží ve Filadelfii. V době, kdy přišel do Winnipegu, neměl žádný vztah k ruské pravoslavné církvi, ani k nikomu jinému. Ukrajinci v prériích ho přijali jako potulného svatého muže, což je tradice, která má kořeny v počátcích křesťanství.[4]

Další postavou, která byla součástí a přispěla ke vzniku Tin Can Cathedral, byl Serafimův asistent Makarij Marčenko. Marčenko působil jako kantor, pomáhal Serafimovi s kostelními obřady, které dobře ovládal. Přišel se Serafimem ze Spojených států. Arcibiskup Langevin, který sídlil v St. Boniface, byl hlavou římskokatolické diecéze v západní Kanadě, přičemž byl v přímém kontaktu s papežem v Římě. Domníval se, že jeho kněží jsou více než adekvátní pro potřeby ukrajinského obyvatelstva.[5] Dalšími „hráči“ byli např. Dr. William Patrick, ředitel Manitoba College, presbyteriánské školy ve Winnipegu, Liberální strana Manitoby a ruští pravoslavní misionáři.

Události

Pokud některý z incidentů způsobil následující drama, mohl to být ten, když člen manitobského parlamentu Joseph Bernier představil návrh zákona z roku 1902, kterým se přenášely „majetky řecké rusínské církve spojené s Římem pod kontrolu právnických osob Římské církve“.[6] Arcibiskup Langevin prohlásil: „Rusíni musí dokázat, že jsou katolíci, tím, že odevzdají majetek církve, a ne jako protestanti ... jednotlivcům nebo výboru laiků, nezávislým od kněze či biskupa.[7] Velikost ukrajinského obyvatelstva na prériích zaujala i ruské pravoslavné misionáře. V té době ruská pravoslavná církev vynakládala 100 000 dolarů ročně na misionářské práce v Severní Americe.[3] I presbyteriánská církev se začala o věc zajímat a zvala mladé muže z ukrajinské komunity k navštěvování Manitoba College, kde byly zřízeny speciální třídy pro Ukrajince, kteří se chtěli stát školními učiteli (a později nezávislými faráři v řeckokatolické církvi).[8] Dr. King, který plynule mluvil německy a byl ředitelem Manitoba College, vedl pohovory s Bodrugem a Negričem v němčině. Genyk přeložil jejich školní dokumenty z polštiny do angličtiny. Stali se prvními ukrajinskými studenty na univerzitě v Severní Americe; Manitoba College byla v té době součástí manitobské univerzity.

Genyk, Bodrug, a Negrič jednali rychle s cílem zajistit svou komunitu.[9] Do věci zapojili Serafima. Přišel do Winnipegu v dubnu 1903[10] založit církev nezávislou na církvích v Evropě a náboženských zájmových skupinách, usilující o přízeň nových ukrajinských přistěhovalců na prériích. K jejich spokojenosti Serafim založil Pravoslavnou ruskou církev (ne Ruskou pravoslavnou církev) a prohlásil se za jejího vedoucího; k uspokojení Ukrajinců se církev jmenovala i Serafimova církev. Farníkům poskytl východní obřad, který byl přistěhovalcům znám, začal vysvěcovat kantory a jáhny a „...13. prosince 1903 Serafim oficiálně požehnal a pro modlitby otevřel malou budovu na východní straně ulice McGregor Street mezi Manitoba a Pritchard Avenue, která se jmenovala Kostel svatého ducha.“[11] V listopadu 1904 začal stavět svou známou „tin can cathedral“ na rohu King Street a Stella Avenue.[12] Serafim vysvětil kolem 50 kněží a mnoho jáhnů (z nichž mnozí byli jen částečně gramotní), kteří vykonávali své kněžské povinnosti v usedlostech, kde kázali nezávislé pravoslaví a svěřenecké vlastnictví majetku církve. O dva roky později tato církev tvrdila, že má téměř 60 000 přívrženců.[13]

„Z důvodu různých indiskrétností a problémů s alkoholem“[9] ztratil důvěru inteligence, která ho přivedla do Winnipegu. Došlo k puči, při kterém se ho zbavili, aniž ztratili i jeho kongregaci. Serafim odešel do Petrohradu, aby tam dosáhl uznání a další financování od Ruské svaté synody pro serafimovskou církev. Během jeho nepřítomnosti Ivan Bodrug a Ivan Negrič, mezitím už studenti teologie na Manitoba College a zároveň kněží v serafimské církvi, byli schopni získat záruky presbyteriánského financování Serafimovy církve pod podmínkou, že se církev časem změní na presbyteriánský model církve. Na konci podzimu 1904 se Serafim vrátil z Ruska, ale nepřinesl s sebou žádné „posobije“.[14] Po návratu objevil výše uvedenou zradu a hned exkomunikoval kněze, kteří se na ní podíleli. Publikoval jejich fotografie v lokálních novinách s jejich jmény vytištěnými přes jejich hrudě, jako by byli kriminálníky.[15] Jeho pomsta však byla krátká, protože se dozvěděl, že on sám byl exkomunikován z Ruské svaté synody: „Když Svatá synoda exkomunikovala Serafima a všechny jeho kněze, odešel v roce 1908 a nikdy se nevrátil.“[13]

Dozvuky

Plodem tohoto sociálního a spirituálního požáru, který se přehnal prérií, byl vznik ukrajinsko-kanadské komunity.

Ivan Bodrug, jeden z rebelů v Serafimově církvi, se stal ředitelem nové nezávislé církve a byl poměrně charismatickým knězem, hlásajícím evangelické křesťanství z důvodu vlivu presbyteriánů. Žil až do 50. let 20. století. Budovy nezávislé církve se nacházely na rohu Pritchard Avenue a McGregor Street, a přestože první už je zbořena (ta, kterou Serafim používal pro svou první církev), druhá budova, postavena za presbyteriánské finance, stále stojí křížem od Labour Temple v North Endu ve Winnipegu.[16]

Arcibiskup Langevin zvýšil své úsilí o asimilaci ukrajinské komunity do římskokatolické. Založil baziliánský kostel sv. Mikuláše s belgickými kněžími, otcem Delaerem a jinými, kteří vedli mše v staroslověnštině, oblečeni podle řeckého rituálu, a vedli obřady v polštině. Tento kostel se nacházel na druhé straně ulice naproti nezávislé ukrajinské katolické katedrály sv. Vladimíra a Olgy na McGregor Street v North Endu ve Winnipegu. Taková konkurence poskytla ukrajinsko-kanadským dětem více možností naučit se mluvit ukrajinsky.[15]

Liberální strana, vědoma si toho, že Ukrajinci nebyli už spojenci arcibiskupa Langevina a římských katolíků, kteří byli spojeni s Konzervativní stranou, financovala první ukrajinské noviny v Kanadě, „Kanadiskyi Farmer“, jejichž prvním šéfredaktorem nebyl nikdo jiný než Ivan Negrič.

Serafim zmizel v roce 1908, ale jsou o něm zmínky v novinách „Ukrainskyj Holos“ (Ukrajinský hlas – noviny, které se vydávají dodnes ve Winnipegu), kde se uvádí, že prodával bible dělníkům na železnici, v provincii Britská Kolumbie, v roce 1913.

Kyrylo Genyk se přestěhoval se svou nejstarší dcerou a jedním ze svých synů do Spojených států, do Severní Dakoty. Pak se vrátil zpět a zemřel v roce 1925.

Makarij Marčenko se po Serafimově odchodu prohlásil nejen za nového biskupa Serafimské církve, ale i za arcipatriarchu, arcipapeže, arcihejtmana a arciknížete. Pro jistotu exkomunikoval papeže a Ruskou svatou synodu.[13] Existují zprávy, že ještě v 30. letech 20. století cestoval do venkovských oblastí a byl pastorem Ukrajincům, kteří upřednostňovali svůj východní ritus.

Reference

  1. ↑ a b Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, page 170.
  2. ↑ Hryniuk, Stella. Dictionary of Canadian Biography Online, www.biographi.ca/EN/009004-119.01-e.php?id_nbr=8154
  3. ↑ a b Mitchell, Nick. Ukrainian-Canadian History as Theatre in The Ukrainian Experience in Canada: Reflections 1994, Editors: Gerus, Oleh W.; Gerus-Tarnawecka, Iraida; Jarmus, Stephan, The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in Canada, Winnipeg, page 226
  4. ↑ Mitchell, Nick. The Mythology of Exile in Jewish, Mennonite and Ukrainian Canadian Writing in A Sharing of Diversities, Proceedings of the Jewish Mennonite Ukrainian Conference, "Building Bridges", General Editor: Stambrook, Fred, Canadian Plains Research Center, University of Regina, 1999, page 188.
  5. ↑ Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, page 184.
  6. ↑ Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, page 189.
  7. ↑ Winnipeg Tribune 25 February 1903.
  8. ↑ Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, page 192
  9. ↑ a b Yereniuk, Roman, A Short Historical Outline of the Ukrainian Orthodox Church of Canada, www.uocc.ca/pdf, page 9
  10. ↑ Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, page 190
  11. ↑ Martynowych, Orest T., The Seraphimite, Independent Greek, Presbyterian and United Churches, umanitoba.ca/...canadian.../05_The_Seraphimite_Independent_Greek_Presbyterian_and_United_Churches.pdf -, page 1
  12. ↑ Martynowych, Orest T., The Seraphimite, Independent Greek, Presbyterian and United Churches, umanitoba.ca/...canadian.../05_The_Seraphimite_Independent_Greek_Presbyterian_and_United_Churches.pdf -, page 2
  13. ↑ a b c Bodrug, Ivan. Independent Orthodox Church: Memoirs Pertaining to the History of a Ukrainian Canadian Church in the Years 1903–1913, translators: Bodrug, Edward; Biddle, Lydia, Toronto, Ukrainian Research Foundation, 1982, page xiii
  14. ↑ Bodrug, Ivan. Independent Orthodox Church: Memoirs Pertaining to the History of a Ukrainian Canadian Church in the Years 1903–1913, translators: Bodrug, Edward; Biddle, Lydia, Toronto, Ukrainian Research Foundation, 1982, page 81
  15. ↑ a b Mitchell, Nick. Ukrainian-Canadian History as Theatre in The Ukrainian Experience in Canada: Reflections 1994, Editors: Gerus, Oleh W.; Gerus-Tarnawecka, Iraida; Jarmus, Stephan, The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in Canada, Winnipeg, page 229
  16. ↑ Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991, photograph 47.

Bibliografie

  • Bodrug, Ivan. Independent Orthodox Church: Memoirs Pertaining to the History of a Ukrainian Canadian Church in the Years 1903–1913, translators: Bodrug, Edward; Biddle, Lydia, Toronto, Ukrainian Research Foundation, 1982.
  • Hryniuk, Stella, GENYK, CYRIL - Dictionary of Canadian Biography Online, www.biographi.ca/EN/009004-119.01-e.php?id_nbr=8154
  • Manitoba Free Press, issues of 10 October 1904, 20 January 1905, 28 December 1905.
  • Martynowych, Orest T., The Seraphimite, Independent Greek, Presbyterian and United Churches, umanitoba.ca/...canadian.../05_The_Seraphimite_Independent_Greek_Presbyterian_and_United_Churches.pdf -
  • Martynowych, Orest T. Ukrainians in Canada: The Formative Period, 1891–1924. Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, University of Alberta, Edmonton, 1991.
  • Maruschak, M. The Ukrainian Canadians: A History, 2nd ed., Winnipeg: The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in Canada, 1982.
  • Mitchell, Nick. The Mythology of Exile in Jewish, Mennonite and Ukrainian Canadian Writing in A Sharing of Diversities, Proceedings of the Jewish Mennonite Ukrainian Conference, "Building Bridges", General Editor: Stambrook, Fred, Canadian Plains Research Center, University of Regina, 1999.
  • Mitchell, Nick. Ukrainian-Canadian History as Theatre in The Ukrainian Experience in Canada: Reflections 1994, Editors: Gerus, Oleh W.; Gerus-Tarnawecka, Iraida; Jarmus, Stephan, The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in Canada, Winnipeg.
  • Winnipeg Tribune, issue of 25 February 1903.
  • Yereniuk, Roman, A Short Historical Outline of the Ukrainian Orthodox Church of Canada.

Externí odkazy

  • Hryniuk, Stella. Cyril Genik [online]. Dictionary of Canadian Biography. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hryniuk, Stella. Bishop Seraphim [online]. Dictionary of Canadian Biography. Dostupné online. (anglicky) 
  • Orysia Paszczak Tracz. Our Christmas: nothing's really changed [online]. The Ukrainian Weekly, 1998. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Cyril Genik.jpg
Cyril Genik (1857 – February 12, 1925)