Seredné

Seredné
Середнє
Centrum městysu
Centrum městysu
Seredné – znak
znak
Poloha
Souřadnice48°32′23″ s. š., 22°30′15″ v. d.
Nadmořská výška129 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresUžhorod
Seredné
Seredné
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha2,38 km²
Počet obyvatel3 733 (2011)
Hustota zalidnění1 568,5 obyv./km²
Správa
Adresa obecního úřaduвул. Закарпатська 63
89452 смт. Середнє
Telefonní předvolba3122
PSČ89452
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seredné (ukrajinsky Середнє; rusky Среднее; maďarsky Szerednye) je městys (ukrajinsky selyšče) ležící v okresu Užhorod Zakarpatské oblasti, na úpatí Karpat, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Užhorodu vedle rychlostní silnice směrem na Mukačevo. V roce 2007 mělo 3500 obyvatel.

V Seredném je administrativní centrum územní komunity, do které patří kromě Seredného též:

Název
přepis

do latinky

ukrajinskyčesky a slovenskymaďarsky
AndrijivkaАндріївкаAndrašovce[1]Andrásháza
AntalovciАнталовціAntalovceAntalócz
ChudlovoХудльовоChudlovo[1]Horlyó
DubrivkaДубрівкаDubrovka[1]Ungtölgyes
HajdošГайдошGajdoš Velký[1]Nagygajdos
IrljavaІрляваOrlova[1]Ungsasfalva
KybljaryКибляриKibral,[1] Kobyláry[2]Köblér
LinciЛінціLínce[1]Unggesztenyés
LjachivciЛяхівціLehovce[1]Lehóc
PackaňovoПацканьовоPatkaňovo[1]Patakos
ČabanivkaЧабанівкаBačava[1]Bacsó
ČertežЧертежČertyž[1]Ungcsertész
Verchnja SolotvynaВерхня СолотвинаSolotvina Vyžní,[1]Vyšná SlatinaFelsőszlatina
VovkoveВовковеVovkoveUngordas

Historie

První zmínka o tomto městysu pochází ze 13. století. Historie Seredného je spjata s historií zdejšího hradu. Od počátku 15. století zde sídlil rod Pálócziů; v 16. století bylo Seredne, spolu s vesnicemi k němu patřícími, v jejich majetku. Antal Paulozzi, poslední mužský člen rodu, zemřel na bitevním poli u Moháče v roce 1526. Protože neměl žádné mužské potomky, přešly jeho statky na šlechtický rod Dobó, který s ním byl blízce příbuzný. Rod Dobó nechal přestavět zdejší hrad a zasloužil se o rozvoj vinařství ve Sredném a okolí, které se stalo základem jejich jmění.V 17. a 18. století se majitelé hradu několikrát vystřídali - vlastnili ho rody Drugethů, Perényiů a Barkóczyů. V letech 1703-11 byl hrad těžce poškozen během národního osvobozeneckého povstání vedeného Františkem II. Rákóczim. Po potlačení povstání prováděla habsburská vojska v zakarpatských vesnicích trestný teror, protože mnoho místních rusínsko-kuruckých rolníků se aktivně účastnilo povstání na straně Františka II. Rákócziho.Důsledkem teroru bylo masivní vylidňování vesnic a měst. V roce 1720 žily ve Seredném pouze 2 místní rodiny, 19 přistěhovaleckých rodin a 11 šlechtických rodin. Do uzavření Trianonské smlouvy byl městy součástí Uherska, poté se stal součástí Československa.[3] Za první československé republiky zde byl obecní notariát, četnická stanice a poštovní úřad.[1] Z počátku první republiky byl dokonce okresním městem Užské župy. K roku 1930 zde žilo 2279 obyvatel (z toho 46 % se hlásilo k národnosti ruské, 25 % k židovské, 17 % k československé a 7 % k maďarské).[4] V roce 1945 byl městys s okolím připojen k Ukrajinské SSR.

Přes Seredné vedla železniční trať Užhorod–Seredné–Antalovce.[5]

Pamětihodnosti

  • Hrad Seredné, zřícenina
  • Historické vinné sklepy ze 16. století
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie (mukačevská řeckokatolická diecéze).
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie (1810), (ukrajinská pravoslavná církev).
  • Kostel sv. Lukáše Evangelisty (1805), (římskokatolická církev).
  • Palác barona Sandora Gilanyho
  • Kaple Všech svatých

Osobnosti

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Середнє (селище) na ukrajinské Wikipedii a Середнянська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. 
  2. ↑ Регіональний інформаційний центр "Карпати" » PODKARPATSKÁ RUS. Seznam obci. [online]. [cit. 2024-07-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
  4. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl IV. Země podkarpatoruská. Praha: Orbis, 1937. S. 23. 
  5. ↑ Регіональний інформаційний центр "Карпати" » PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 324. [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce