Sererové

Sererové (Serer people) jsou západoafrickou etnickou skupinou.[1] Jsou třetí nejpočetnější etnickou skupinou v Senegalu, kde tvoří 15% populace.[2] Žijí také v severní Gambii a jižní Mauretánii.

V průběhu 20. století přijala většina Sererů – uvádí se kolem 85 % – islám.[3] Menšina Sererů přijala křesťanství a další menšina zůstala u původní sererské víry nazývané Fat Roog (Cesta Božství). Mezi Serery není nijak výjimečná vícečetná náboženská identita, kdy se formálně hlásí (povětšinou) k islámu a zároveň ctí náboženství svých předků. V moderní sererské společnosti se stále tradují staré mytologické písně a básně, hojně se obětuje předkům i duchům, ve společnosti zůstávají důležité iniciační obřady a úcta k léčitelům.[4]

V dřívějších dobách bylo běžné mumifikování zemřelých, zejména náčelníků či jinak významných jedinců; ti nejvýznamnější byli rovněž pohřbíváni v pyramidových hrobkách. Na území Sererů v současném Senegalu byly v minulosti vztyčovány kamenné menhiry, většinou vystavěné v kruzích, které jsou dodnes v Senegalu k vidění, například ve známé lokalitě Sine Saloum. Ty jsou ovšem pozůstatkem společnosti, která oblast obývala před Serery. Hroby objevené u těchto megalitů jsou datovány do 9. až 2. stol. př. n. l.[5]

Sererové dodnes pořádají náboženský festival Raan, který se tradičně koná ve vesnici Tukar. V tradičním sererském náboženství je dnem odpočinku pondělí, kdy se nesmí konat kulturní či společenské aktivity jako jsou svatby nebo rozličné oslavy. Jedním z nejdůležitějších náboženských symbolů sererského náboženství je pěticípá hvězda Yoonir symbolizující Sirius.[3]

Reference

  1. ↑ OLSON, James Stuart. The Peoples of Africa: An Ethnohistorical Dictionary. Westport: Greenwood Publishing Group, 1996. Dostupné online. S. 514–517. 
  2. ↑ Senegal. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b HAVELKA, Ondřej. Fat Roog – sererské náboženství v západoafrickém Senegalu [online]. Dingir, 2023-08-07 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir. 2023, roč. 26, čís. 1, s. 2–6. 
  5. ↑ ESPIE, Ian. A thousand years of West African history: a handbook for teachers and students. London: Humanities Press, 1972. S. 133–135. 

Externí odkazy