Sergej Alexandrovič Romanov
| Sergej Alexandrovič Ruský | |
|---|---|
 Velkokníže Sergej Alexandrovič Romanov | |
| Narození | 29. dubnajul. / 11. května 1857greg. Carskoje Selo |
| Úmrtí | 4.jul. / 17. února 1905greg. (ve věku 47 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novospasský monastýr |
| Povolání | politik a voják |
| Ocenění | rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád sv. Vladimíra 3. třídy Řád sv. Vladimíra 1. třídy Řád rumunské hvězdy Řád sv. Ondřeje … více na Wikidatech |
| Choť | Alžběta Ruská (od 1884)[1][2][3] |
| Rodiče | Alexandr II. Ruský[4][5] a Marie Alexandrovna Ruská |
| Rod | Holstein‑Gottorp‑Romanov |
| Příbuzní | Alexandra Alexandrovna Ruská, Kateřina Alexandrovna Jurjevská, Marie Alexandrovna Romanovová, Olga Alexandrovna Jurjevská, Alexandr III. Ruský, Jiří Alexandrovič Jurjevský, Vladimír Alexandrovič Ruský, Alexej Alexandrovič Ruský, Nikolaj Alexandrovič Ruský a Pavel Alexandrovič Romanov (sourozenci) |
| Funkce | moskevský starosta člen Státní rady Ruského impéria |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velkokníže Sergej Alexandrovič Romanov (rusky Сергей Александрович Романов, 11. května 1857, Carské Selo, Ruské impérium – 17. února 1905, Moskva, Ruské impérium) byl syn cara Alexandra II. a mladší bratr Alexandra III. Mj. je známý vyhnáním židovského obyvatelstva z Moskvy. Často se stával terčem útoku revolucionářů, roku 1905 ho zabil revolucionář Ivan Kaljajev.
Život
Mládí a osobní život
Velkokníže Sergej Alexandrovič se narodil v Carském Selu, asi 25 km od Petrohradu. Byl pátým synem Alexandra II. a Marie Alexandrovny. Když se Sergej narodil, jeho matka již byla nemocná. Aby se matčina nemoc nezhoršovala, trávila carská rodina dlouhou dobu v cizině v matčině rodišti Darmstadtu a ve Francii. V roce 1865 přišla rodinná tragédie, když krátce před Sergejovými osmými narozeninami zemřel jeho nejstarší bratr, carevič Nikolaj Alexandrovič, následník trůnu. Jako dítě byl Sergej plachý, pilný a nebyl příliš společenský. Pod vlivem jeho matky se z něj stal nábožensky založený člověk.
Roku 1870 začal Sergej studovat. Byl předurčen pro armádní kariéru, ale jeho domácí učitel, admirál Arsenijev podporoval a rozvíjel Sergejovo lingvistické, umělecké a hudební nadání. Mladíka zajímaly italské umění a kultura, uměl dobře malovat a hrát na flétnu. Jeho idoly byli spisovatelé a filozofové Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Sergej dokonce osobně pozval Dostojevského na večeři v Zimním paláci.
Roku 1884 se Sergej oženil s princeznou Alžbětou Hesenskou, starší sestrou pozdější manželky Sergejova synovce Mikuláše, pozdější carevny Alexandry Fjodorovny a neteří manželky Alexandra III., stávající carevny Marie Alexandrovny; Alžběta, která roku 1891 konvertovala k pravoslaví, přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna. Přes uzavření sňatku velkokníže Sergej Alexandrovič vedl homosexuální či bisexuální styl života.[6][7][8]
Armádní kariéra
Velkokníže Sergej se jako mladík spolu s otcem a bratry Alexandrem, Vladimirem a Alexejem účastnil rusko-turecké války v letech 1877 – 1878. Po ukončení války byl povýšen na plukovníka. Roku 1881 byl zavražděn Sergejův otec teroristy z organizace Narodnaja volja (Vůle lidu). Sergej byl v té době s bratrem Pavlem a učitelem Arsenijevem v Itálii. V roce 1882 ho bratr Alexandr III. jmenoval velitelem Preobraženského pluku. O sedm let později se stal Sergej generálmajorem. V roce 1884 dosadil Alexandr III. svého bratra Sergeje na křeslo guvernéra Moskvy.
Guvernér Moskvy
Sergej byl politický zastánce tvrdé linie a sdílel bratrovu víru v silnou nacionalistickou vládu. Působení na postu guvernéra začal vyhnáním přes 20 000 židů z Moskvy. Nejprve měli podle výnosu odejít svobodní, bezdětní a ti, kteří žili v městě méně než tři roky. V další vlně měly odejít rodiny se čtyřmi dětmi. Jako poslední odešli ti, kteří v Moskvě žili přes čtyřicet let. Mladé židovské ženy, jestli chtěly zůstat v Moskvě, se staly prostitutkami. Po odchodu židů byly jejich domy vyrabovány. Odešlí židé byli převážně vzdělanci a zámožní obchodníci. Emigrace židovské elity znamenala pro Ruské impérium značnou hospodářskou ztrátu a naopak posílila okolní nepřátelské státy. Po třinácti letech odstoupil Sergej na nový rok 1905 z postu guvernéra Moskvy.
Atentát
Ráno 17. února 1905 odjel velkokníže Sergej z guvernérského paláce. Kočí Andrej Rudinkin před odjezdem varoval Sergeje před teroristickým útokem, Sergej však na varování nedbal. Odpoledne toho dne projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Ivan Kaljajev, člen strany socialistů-revolucionářů. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, výbuch rozmetal Sergeje na kusy. Při atentátu zahynulo také několik místních svědků. Ze Sergeje zbyly úlomky lebky a několik prstů. Několik dalších částí těla bylo později objeveno na střeše blízkého stavení.
Vyznamenání
Vývod z předků
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia na anglické Wikipedii.
- ↑
Q24492045. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIXa. - ↑ ESBE / Elizaveta Feodorovna. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIa.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑
Q24492045. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIXa. - ↑ Александр II. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek I.
- ↑ HEALEY, Dan. Homosexual Desire in Revolutionary Russia. The Regulation of Sexual and Gender Dissent. Chicago-London: The University of Chigaco Press, 2001. 362 s. Dostupné online. ISBN 0226322335. Kapitola 4, s. 93. (anglicky)
- ↑ KON, Igor. Sexual Minorities. In: KON, Igor; RIORDAN, James. Sex and Russian Society. Bloomington: Indiana University Press, 1993. ISBN 0253332001. Kapitola 4, s. 90. (anglicky)
- ↑ PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York: Basic Books, 1999. 427 s. Dostupné online. ISBN 0465024637. S. 41. (anglicky)
- ↑ PEDERSEN, JØRGEN, 1919-. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152
- ↑ A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Royal Thai Government Gazette (22 January 1898). "พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ ที่ประเทศยุโรป" (thajsky) Dostupné online Archivováno 8. 5. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ The London Gazette. 1888-01-05, čís. 25773, s. 126. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Alexandrovič Ruský na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Grand Cordon of the Ordre de Leopold
Order of St. Alexander in Bulgaria - ribbon
.svg)
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 4.0
Military flag of the Principality of Montenegro, with monogram of Price Nicholas I of Montenegro (1860-1910)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar of the Danish Order of the Elephant
_crowned.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Order of the Most Holy Annunciation ribbon
Flag of the Mecklenburg part of the state of Mecklenburg-Vorpommern. The Mecklenburg part of the state continues to use the colours of the former state of Mecklenburg, originally determined 26 March 1813 by the grand duke of Mecklenburg-Schwerin.
In the Mecklenburg and Vorpommern parts of the state the traditional colours and flags can be used.[1]
The flag of the Mecklenburg part is evenly lengthwise striped of ultramarine blue, yellow and vermillion. The flag of the Vorpommern part is evenly lengthwise striped of blue and white. There are no heraldic figures and no coats of arms on the flags of the parts of the state.[2]
Autor: Wiki Romi, Licence: CC0
Order of the Dutch Lion - Grand Cross
.svg)
Civil flag of Oldenburg (1774–1919)
.svg)
The Ottoman flag and Turkey Republic Flag of 1844–1935. Late Ottoman flag which was made based on the historical documents listed in the Source section. Note that a five-pointed star was rarely used in the crescent-and-star symbol before the 19th century.
.svg)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Prussian Order of the Black Eagle
Ribbon bar: Prussian Pour le Mérite (Blue Max)
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights Grand Cross of the Order of Saint Stephen of Hungary
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro dell'Ordine di Sant'Andrea apostolo (Impero di Russia)
Autor: Wiki Romi, Licence: CC0
Order of St. Alexander Nevsk
.svg)
Ribbon bar of the Order of St. Anna.
.svg)
Flag of the Kingdom of Greece (1863-1924; 1935-1973).
Ribbon Order Redeemer 1Class (Greece)
_ribbon.svg)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon for a Knight of the Most Illustrious Order of the Royal House of Chakri (Thailand)
.svg)
Ribbon bar: Order of the White Eagle – Knight / Cavalier – Kingdom of Serbia / Kingdom of SHS / Kingdom of Yugoslavia.
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordem of the Seraphim. Sweden. True size for the template.
Flag of the Kingdom of Württemberg; Ratio (3:5)
.svg)
The flag of the Ethiopian Empire with the Lion of Judah in the center
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Grand Duchy of Saxe-Weimar-Eisenach's Order of the White Falcon
Ribbon bar: Ducal Saxe-Ernestiner House Order. Saxon Duchies:
- Saxe-Altenburg (Sachsen-Altenburg)
- Saxe-Coburg-Gotha (Sachsen-Coburg-Gotha)
- Saxe-Meiningen-Hildburghausen (Sachsen-Meiningen-Hildburghausen)
Autor: Image sourced from 'Medals of the World' website: http://www.medals.org.uk/index.htm, Licence: CC BY 2.5
Ribbon of the Order of the Bath
Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia (29 April (11 May) 1857 – 4 (17) February 1905)
.svg)
Flag of Bavaria (striped)
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Legion of Honour, Grand Cross rank
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Knight Grand Cross (1st Class) of the Order of Danilo I (Montenegro)
.svg)
Flag of the Grand Duchy of Saxe-Weimar-Eisenach 1813-1897; Ratio (2:3)
.svg)
"The White Elephant Flag" Thai national flag from 1855 to 1916, 31 December. It has a white elephant (based on Image:Naval Ensign of Thailand.svg) on red plain rectangular flag.
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Band des Ordens der Württembergischen Krone in der Ausführung: Großkreuz
Flag of the Grand Duchy of Hesse without arms; Ratio (4:5)
.svg)
Autor: Guilherme Paula, Licence: CC BY-SA 3.0
State flag of Serbia (1882-1918)
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
House Order of the Wendish Crown ribbon bar. Grand Duchy of Mecklenburg-Schwerin and Grand Duchy of Mecklenburg-Strelitz.
Krzyż Wielki Orderu Świętego Stanisława
Imperial Order White Eagle (Russian Empire)
(c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0
The Lesser coat of arms of Their Imperial Highnesses The Grand Princes, the younger sons of the Emperor of Russia, after the 8th december 1856 decree (n°31720 in the 1906 collection of imperial laws).
Order of Solomon
_-_ribbon_bar.png)
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Ludwig Order (Grand Duchy of Hesse)
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
House and Merit Order of Peter Frederick Louis ribbon bar. Grand Duchy of Oldenburg.
Ribbon bar of the Order of Saint George 4th class. The Russian Federation, 2000/2010.
Ribbon bar: Order of the Star of Romania (model 1877) – Grand Cross – Principality and Kingdom of Romania.