Sergej Alexandrovič Trailin

Sergej Alexandrovič Trailin/Сергей Александрович Траилин
Narození	16. září 1872 kozácká stanice Věrchně-Kurmojarskaja Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	2. prosince 1951 (ve věku 79 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Polocký kadetní sbor
Povolání	hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Sergej Alexandrovič Trailin (rusky Сергей Александрович Траилин, * 16. září 1872 v kozácké stanici Věrchně-Kurmojarskaja Oblasti Vojska donského, Ruské impérium – 2. prosince 1951 v Praze, Československo) byl ruský bělogvardějský generálporučík jezdectva a hudební skladatel.

Životopis

Pocházel z významného a početného šlechtického rodu donských kozáků Trailinů. Jeho otec, plukovník Alexandr Děmenťjevič Trailin podle dobových svědectví vynikal svou laskavostí a zároveň požíval veliké autority. V březnu roku 1918 byl zastřelen bolševiky. Jeho bratr Anatolij Alexandrovič, generálporučík, účastník první světové války, velitel prvního Donského kozáckého pluku v roce 1917 v Petrohradu, účastník občanské války v Rusku, zemřel v emigraci v Záhřebu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Vojenská služba

Sergej Alexandrovič Trailin získal vojenské vzdělání v kadetském sboru v Polocku a na Nikolajevské jezdecké škole v Petrohradu. Do služby nastoupil v roce 1891 do Kozáckého pluku carské stráže v Petrohradu.

V roce 1904 dosáhl hodnosti štábního kapitána Ústředního velení vojenských spojů, poté postupně hodností esaula (1905), podplukovníka (1906), v roce 1911 se stal plukovníkem.

Jako talentovaný a velmi vzdělaný důstojník s vybranými způsoby byl přidělen jako vychovatel dětí velkoknížete Konstantina Konstantinoviče. V roce 1918 vstoupil do Donské armády, kde se stal velitelem první Donské brigády, a poté velitel divize, od roku 1919 generálmajor, o rok později generálporučíkem. Byl evakuován z Novorossijska, poté přes Konstantinopol a Bulharsko uprchl do Československa. Usadil se v Praze, kde zůstal až do své smrti v roce 1951.

Hudební skladatel

Tvorba v Rusku

Od útlého dětství hrál na harmoniku, v kadetské škole se naučil hrát na klavír a na různé dechové nástroje, řídil kadetský sbor. V téže době se také pokoušel o první vlastní kompozice (potpourri a menší skladby).

V roce 1895 se seznámil s M. A. Balakirevem, u něhož se učitel hudební teorii, učil se harmonii a kontrapunkt a profesora Petrohradské konzervatoře A. A. Petrova.

V roce 1898 Trailin složil dvě symfonie, které se hrály v Pavlovsku, Sestrorecku, v Carském sele za přítomnosti cara Mikuláše II., na Jaltě a další městech. V téže době napsal množství skladeb pro klavír a romance, např. na texty mladého donského básníka V. I. Dmitrijeva (svého kolegy z kadetské školy).

Roku 1906 autor zkomponoval balet "Rytíř a víla" (Рыцарь и фея), inscenovaný v roce 1913 v Trojickém divadle, kde hlavní roli ztvárnila Olga Alexandrovna Spesivcevová, operu „Hadži-Murat“ (Хаджи-Мурат, 1908). Velikého věhlasu dosáhla Trailinova opera "Taras Bulba" (1910), s premiérou v Petrohradském národním domě roku 1914, a taktéž opera „Stěnka Razin“ (1914).

Roku 1931 byl Trailin zvolen předsedou Ruského hudebního spolku v Praze. Ku příležitosti mezinárodní slavnosti Den ruské kultury 13. června 1933 napsal Trailin suitu „V Čechách“ (В Чехии), kterou zahrál Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou českého dirigenta a skladatele K. B. Jiráka. V roce 1937 ke 100. výročí narození A. S. Puškina zkomponoval hudbu pro dětské představení „Zlatá rybka“ (Золотая рыбка) a „Pohádka o popovi a jeho pomocníku Baldovi“ (Сказ о попе и работнике его Балде). Bylo uvedeno mnoho jeho komorních skladeb, opera „Bohatý host Tetrentiché (Богатый гость Тереньтище), fantazie na ruské téma „Moskva“, klavírní miniatury, zpracování ruských a moravských písní, sbory v Českém rozhlase. V pražském Národním divadle byla nastudována jeho opera „Taras Bulba“ v obsazení A. Novikovová-Ryžkovová, L. Belocvetovová, Peškovovo kvarteto, sbor „Archangelskij“, hrál opět Symfonický orchestr Českého rozhlasu a další. Jedním z posledních počinů skladatele nedokončený prolog k básni A. S. Puškina „Ruslan a Ludmila“, „У лукоморья дуб зелёный“ pro sbor a orchestr. Dochované části skladby poukazují na bohatý a náročný hudební jazyk autora.

V emigraci

V cizině byl skladatel zpočátku nucen živit se námezdní hudební prací, musel aranžovat a instrumentovat cizí skladby a dávat soukromé hodiny. Od roku 1925 byl Trailin učitelem na ruském gymnáziu v Praze, poté získal místo vedoucího kanceláře pro přepis not zřízené v rámci Všestudentského ruského sboru A. Archangelského. Ve 30. letech Trailin pracoval jako klavírista a korepetitor (např. u baletní pedagožky J. Nikolské v pražském Národním divadle) a jako zde mohl pokračovat ve své hudební a skladatelské činnosti. V této době napsal řadu skladeb: „Ориентали“, Východní tance (Восточные танцы), Valčíky, balet „Kouzelná korunka“ (Волшебная корона).

Rodina

Manželkou skladatele byla malířka Klavdija Semjonovna Trailinová (1879—1963), která získala vzdělání v petrohradské carské malířské škole. V emigraci pokračovala ve svém vzdělávání v hodinách прикладного umění a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zabývala se malbou прикладного umění a akvarelů, věnovala se malbě porcelánu a hedvábí. v 50. letech K. S Trailinová zpracovala notografii hudebního skladatele (РГАЛИ, Ф. 2660). Po smrti byla pochována po boku svého manžela na Olšanských hřbitovech v Praze.

Manželé Trailinovi měli čtyři děti: Alexandra, Sergeje, Veroniku a Jurije, jejichž osud však není znám.

Sergej Alexandrovič Trailin (1902 - 1965) měl dva syny, Vladimíra (1937 - 1992) a Jindřicha (1942 - 2013). Syn Vladimír dceru Natašu (1964) a syna Vladimíra (1961) kteří žijí ve východních Čechách, v Hradci Králové a v Litomyšli. Jindřich byl bezdětný.