Sergej Machonin

PhDr. Sergej Machonin
Narození29. prosince 1918
Moskva
Ruská sovětská federativní socialistická republika
Úmrtí24. listopadu 1995 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, teatrolog, divadelní kritik, kritik, redaktor, spisovatel, publicista a literární kritik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapřeklad, editace, divadelní kritika, literární kritika, literární teorie, publicistika, překlady z němčiny, překlady z francouzštiny, překlady z ruštiny a překlady z bulharštiny
OceněníCena Toma Stopparda (1996)
DětiLenka Machoninová
Tereza Horváthová
PříbuzníPavel Machonin a Vladimír Machonin (sourozenci)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
bratrVladimír Machonin
bratrPavel Machonin
manželkaDrahoslava Janderová
dceraLenka Machoninová
dceraTereza Horváthová
dceraOlga Machoninová
synJan Machonin
dceraLíza Faktorová
švagrováVěra Machoninová

Sergej Machonin (29. prosince 1918, Moskva24. listopadu 1995, Praha) byl divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktorpublicista, překladatelruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčinyfrancouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové.

Životopis

Po studiích na gymnáziu a reálce (maturita 1938) studoval češtinuněmčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 19391942 byl nacisty vězněn v koncentračním tábořeSachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředníkredaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmuRealistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 19701973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin.

Zemřel roku 1995 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

In memoriam byl v roce 1996 (za tvorbu předchozího roku) ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.[1]

Knihy

  • 1945 Domluvíte se rusky? – učebnice ruštiny
  • 1982 Čím jsem žil – memoáry malíře Jana Baucha
  • 1995 Příběh se závorkami – kniha vzpomínek a úvah
  • 2005 Šance divadla – výbor studií a článků (editorsky připravily B. Topolová a T. Pokorná)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Icon - upload photo 2.svg
Icon of a sunset photograph