Sergej Vojcechovský

Sergej Vojcechovský
Generál Vojcechovský v roce 1938
Narození	16.jul. / 28. října 1883greg. nebo 29. října 1883 Vitebsk Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	7. dubna 1951 (ve věku 67 let) Ozerlag Sovětský svaz Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1902-1939
Sloužil	Ruská říše Československá republika
Války	První světová válka Ruská občanská válka
multimediální obsah na Commons

Sergej Nikolajevič Vojcechovský (rusky Сергей Николаевич Войцеховский; 28. října 1883 Vitebsk – 7. dubna 1951 Ozerlag) byl československý legionář a generál ruského původu.

Sergej Vojcechovský pocházel ze šlechtické rodiny s polskými kořeny a jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě. Po vystudování reálného gymnázia nastoupil studia na vojenském učilišti, které ukončil v roce 1904. V srpnu 1909 se oženil s dcerou svého velitele a po dalších studiích působil jako důstojník v Moskvě a v Charkově, ze kterého byl po začátku první světové války přesunut na frontu. Za účast v bojích byl mnohokrát vyznamenán a 8. září 1917 se stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize.

Po Bachmačské bitvě se účastnil prvního sjezdu Československého vojska na Rusi, který se konal v květnu 1918 v Čeljabinsku. Po tzv. Čeljabinském incidentu se jako velitel pluku zasadil o jeho úspěšné řešení dvojím dobytím města Čeljabinska z rukou bolševiků.^[1]

Po odchodu většiny ruských důstojníků z Legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v Legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1920 odcestoval na Krym, kde se zařadil do Wrangelových vojsk, v jejichž rámci se po porážce Rudou armádou podílel na evakuaci zraněných a nemocných do Istanbulu.^[2]

V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál.

V době Mnichovské krize velel I. armádě a zastával názor, že armáda by se měla postavit proti rozhodnutí politiků kapitulovat. Po obsazení zbytku Československa německou armádou byl 1. dubna 1939 pensionován^[zdroj?] a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa.^[3] Během německé okupace Českých zemí byl pod stálým dozorem gestapa.

Dne 12. května 1945 byl zatčen v Praze (v ulici Konviktská č. p. 263)^[4] komandem NKVD, a přestože byl československý občan, byl zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena „tuberkulóza a sešlost věkem“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z častých (často formálně uváděných) diagnóz úmrtí, není případná skutečná příčina generálova úmrtí známa.^[5] Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice.^[6] Československá vláda proti jeho únosu, stejně jako proti únosu řady jiných ruských, ukrajinských aj. protikomunistických emigrantů v květnu 1945 do Sovětského svazu, nikterak neprotestovala.^[zdroj⁠?!]

Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně.

• Sergej Vojcechovský má v Brně, v ulici Údolní 53/3, na budově bývalého zemského vojenského velitelství pamětní desku.^[8] Na brněnské pamětní desce je nápis:

  V TÉTO BUDOVĚ / PŮSOBIL V LETECH 1930–1935 / JAKO ZEMSKÝ VOJENSKÝ VELITEL V BRNĚ / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ VOJCECHOVSKIJ // následuje jeho stručný životopis (uvádíme již bez dělicích znaků „/“): NARODIL SE 29. ŘÍJNA 1883 VE VITEBSKU. PO ABSOLVOVÁNÍ CARSKÉ NIKOLAJEVSKÉ AKADEMIE GENERÁLNÍHO ŠTÁBU V PETROHRADU BOJOVAL V ŘADÁCH RUSKÉ ARMÁDY V PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE. V ROCE 1917 BYL PŘEVEDEN K ČESKOSLOVENSKÉMU VOJSKU NA RUSI. STAL SE ČLENEM PROZATÍMNÍHO VÝKONNÉHO VÝBORU LEGIÍ A ČLENEM JEHO VOJENSKÉHO KOLEGIA. V ROCE 1918 SE PŘIPOJIL K SILÁM BOJUJÍCÍM S BOLŠEVIKY A BYL VRCHNÍM VELITELEM RUSKÉHO VOJSKA NA SIBIŘI. V ROCE 1920 OPUSTIL RUSKO. V ROCE 1921 BYL PŘIJAT DO ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY A OD ROKU 1927 ZASTÁVAL FUNKCI ZEMSKÉHO VOJENSKÉHO VELITELE V BRNĚ. OD ROKU 1935 BYL VOJENSKÝM VELITELEM V PRAZE. PO NĚMECKÉ OKUPACI SE PODÍLEL NA ZALOŽENÍ „OBRANY NÁRODA“. 12. KVĚTNA 1945 BYL Z ČESKOSLOVENSKA ODVLEČEN DO SOVĚTSKÉHO SVAZU. BYL VĚZNĚN V JEDNOM Z NEJVĚTŠÍCH KOMUNISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ OZERLAG V SIBIŘSKÉM TAJŠETU. ZAHYNUL 7. DUBNA 1951.

pamětní deska v Údolní ulici^[8]

• Další pamětní desku má Sergej Vojcechovský v Praze, v ulici Konviktská, na budově Střední průmyslové školy Strojní.^{[7] [p 1]} Pamětní deska měla být původně umístěna na sousední budově (na adrese: Konviktská 263/5; 110 00 Praha 1 – Staré Město), kde dříve bývalo zemské vojenské velitelství, v současnosti (2019) zde sídlí vícehvězdičkový hotel (Rezidence Bologna); jeho majitel odmítl instalaci desky s odůvodněním, že by mu odrazovala zákazníky.^[7][4][9] Na pražské pamětní desce je nápis:

  V TÉTO ULICI / V OBJEKTU ČP. 263 / BYL 12. KVĚTNA 1945 ZATČEN / SOVĚTSKÝMI ORGÁNY / LEGIONÁŘ / A ZEMSKÝ VELITEL V PRAZE / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ NIKOLAJEVIČ / VOJCECHOVSKÝ / (28. ŘÍJNA 1883 - 7. DUBNA 1951) // PO ODVLEČENÍ / DO SOVĚTSKÉHO SVAZU / ZEMŘEL V GULAGU / NA NÁSLEDKY VĚZNĚNÍ.

pamětní deska v Konviktské ulici^[7]

	Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlý bronz
	Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812
	Řád svatého Stanislava, III. třídy
	Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců
	Řád svaté Anny, IV. třídy
	Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči
	Řád svaté Anny, II. třídy s meči
	Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
	Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí
	Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
	Válečný kříž
	Řád za vynikající službu
	Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči
	Řád svatého Jiří, IV. třída
	Řád svatého Jiří, III. třída
	Řád sokola, vojenská skupina s meči
	Československý válečný kříž 1914–1918
	Československá medaile Vítězství
	Československá revoluční medaile
	Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
	Řád svatého Sávy, II. třída – velkodůstojník
	Řád čestné legie, III. třídy – komandér
	Řád svatého Sávy, I. třída – velkokříž
	Řád rumunské hvězdy, I. třídy – velkokříž
	Řád jugoslávské koruny, I. třídy
	Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina

• BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha: Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8. 
• FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
• PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Vojcechovský na Wikimedia Commons
• Osoba Sergej Vojcechovský ve Wikicitátech
• Sergej Vojcechovský, životopis na Válka.cz
• Pořad Českého rozhlasu Plus O hranicích se nediskutuje. Hranice se brání!, obsahuje řadu podrobných informací o kariéře Sergeje Vojcechovského, o jeho postoji k prezidentu Benešovi a o jeho zavlečení do Sovětského svazu.