Sergiu Nicolaescu

Sergiu Nicolaescu
Narození	13. dubna 1930 Târgu Jiu
Úmrtí	3. ledna 2013 (ve věku 82 let) Bukurešť
Příčina úmrtí	respirační selhání
Alma mater	Bukurešťská polytechnická univerzita
Povolání	filmový režisér, politik, filmový herec, scenárista a režisér
Politická strana	Fronta národní spásy
Nábož. vyznání	Rumunská pravoslavná církev
Funkce	member of the Senate of Romania
Web	sergiunicolaescu.ro
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergiu Florin Nicolaescu (13. duben 1930, Târgu Jiu - 3. leden 2013, Bukurešť) byl rumunský filmový režisér, herec a politik, kterého proslavily historické velkofilmy v mezinárodní koprodukci.

Život

Když byl roku 1948 jeho otec zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu, Sergiu za dva roky absolvoval na bukurešťské polytechnice a nastoupil jako technik do zemědělského družstva. Zde potkal spolužáka, který právě odmítl nabídku pracovat pro filmové studio. Naopak Sergiu po práci u filmu toužil a nabídku využil místo něho.

V roce 1962 debutoval krátkým filmem Memoria trandafirului. Sedmiminutový snímek získal cenu Excellence Prize of the Engineers´ Union a uspěl i v USA. Roku 1964 se spřátelil se spisovatelem Titem Popovici, s nímž měli v budoucnu spolupracovat na většině filmů.

Nicolaescovu kariéru příznivě ovlivnila politická situace: koncem 60. let zaujal rumunský komunistický vůdce Nicolae Ceaușescu postoj proti Sovětskému svazu. Na západě se tak stalo módou s Rumuny spolupracovat a západní filmaři chtěli využít neokoukanou rumunskou přírodu. Francouzský producent chtěl natočit koprodukční film z 1. století, kdy obyvatelé dnešního Rumunska, Dákové, čelili Římanům. Ač neměl s celovečerním filmem zkušenost, šanci dostal právě Nicolaescu. Film nazvaný prostě Dákové měl hvězdné obsazení (Pierre Brice, George Marshall, Marie-José Natová). V davových scénách účinkovalo 10 000 vojáků rumunské armády. Natáčení v dunajské deltě sice narušily záplavy, přesto film zaznamenal mezinárodní úspěch.

Roku 1968 vznikl v německo-italsko-rumunské koprodukci historický velkofilm Boj o Řím, kde Nicoalaescu vedl bojové scény a davový kompars (hlavním režisérem byl Robert Siodmak). Následoval velkofilm Poslední křížová výprava (v originále Mihai Viteazul) o Michalu Chrabrém. V plánované koprodukci s Američany měl Orson Welles hrát Rudolfa II., Charlton Heston Michala Chrabrého a ve filmu měli vystupovat i Elizabeth Taylorová a Richard Burton. Prezident Ceaușescu však odmítl, aby národního hrdinu hrál cizinec. Michala Chrabrého tak hrál rumunský herec Amza Pelea, který ztvárnil již krále Decebala v Dácích. Do filmu režisér obsadil i sám sebe, do role Michalova přítele Selima paši. Scénář napsal Titus Popovici. Ačkoli Američané od spolupráce upustili, produkce zůstala velkorysá a vznikl nejdražší a v cizině nejprodávanější film v rumunské historii. Některé scény se natáčely mj. v Československu. Film zaznamenal velký mezinárodní úspěch.

V 70. letech natočil populární detektivní sérii s hlavním hrdinou komisařem Moldovanem. První film se jmenoval S čistýma rukama (1972). Vedle toho dál točil i historické filmy, například Odvážní se nevzdávají o skupině vojáků Michala Chrabrého, kteří se vracejí do vlasti s Michalovou zástavou. Nicolaescu krom režie napsal i scénář (podle knihy Tita Popovice) a ztvárnil hlavní roli.

Na konci 70. let založil první kaskadérskou školu v Rumunsku. V 80. letech se uchýlil k psychologickým filmům, což jeho publikum nepřijalo dobře. Až na konci 80. let se vrátil ke své parketě – historickému velkofilmu, tentokrát o valašském panovníkovi knížeti Mirčovi. Scénář napsal opět Titus Popovici, Nicolaescu se opět obsadil do hlavní role. Film Mircea byl však po osobní intervenci diktátora Ceausesca zakázán a do kin směl až po převratu v roce 1989.

Nicolaescu se sice aktivně účastnil revoluce roku 1989, po ní se však začalo diskutovat, nakolik se režisér stal nástrojem režimu a nakolik jsou jeho velkofilmy propagandistické. To mu však paradoxně pomohlo v politické kariéře – vstoupil do sociálnědemokratické strany, za niž byl roku 1992 zvolen do Senátu, horní komory parlamentu. I potom natočil několik filmů s historickou tematikou (např. Oglinda, film o diktátorovi Ionu Antonescovi) a vrátil na plátno i postavu komisaře Moldovana (Supravietuitorul).^[1]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergiu Nicolaescu na Wikimedia Commons

Reference