Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944

Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944
B-24 přezdívaný „Osvoboditel“. Letoun stejného typu se zřítil u Bukovce.
Nehoda
Datum	22. února 1944
Čas	~ 12:30 SELČ
Hlavní příčina	sestřelení, rozpad
Místo	u Bukovce, Říšská župa Sudety
Zeměpisné souřadnice	49°35′39″ s. š., 12°58′45″ v. d.
Počátek letu	jižní Itálie
Letoun
Model	Consolidated B-24H Liberator
Dopravce	United States Army Air Forces
Registrace	42-64483-S
Následky
Na palubě osob	11
Zraněných	0
Mrtvých	10
Letoun	zničen

Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944 je událost, k níž došlo během mise amerického bombardéru Consolidated B-24J Liberator s/n 42-64483-S^[1] z 343. bombardovací squadrony 98. bombardovací skupiny 15. letecké armády amerického armádního letectva)^[2][3] nad župou Sudety v Německu. Po poškození německým stíhačem letoun explodoval a jeho trosky dopadly severozápadně od Bukovce na jižním Plzeňsku. Jedenáctičlenná posádka až na jednoho střelce na místě zahynula, zraněný střelec James M. Doolittle byl zajat a v zajetí zůstal až do konce války.

98. bombardovací skupina

15. letecká armáda (Fifteenth Air Force) vznikla 1. listopadu 1943, aby ze základen v jižní Itálii prováděla strategické bombardování v Evropě a zapojovala se do leteckých bojů proti nepřátelským letadlům. 98. bombardovací skupina, která k ní byla při vzniku zařazena, byla vybavena čtyřmotorovými bombardéry Consolidated B-24 Liberator pro těžké bombardování na dálkových misích.

Letadlo

Roku 1935 byl v USA zadán vývoj nového čtyřmotorového bombardovacího letounu s velkým doletem. Kalifornská firma Consolidated Aircraft Corporation vypracovala projekt bombardéru. Jeho prototyp XB-24 byl poháněn čtyřmi hvězdicovými čtrnáctiválci Pratt & Whitney R-1830-33 Twin Wasp s mechanickými kompresory s maximálním výkonem 1200 hp (895 kW). Prototyp XB-24 vzlétl poprvé v prosinci 1939, ale nepodal očekávaný výkon. Americké letectvo přesto objednalo malou ověřovací sérii a 38 sériových B-24A, později odebralo část letadel ze zakázky pro RAF. Letadla letectvo zprvu využívalo jako dopravní. V průběhu války docházelo k postupným modernizacím, čímž vznikaly další typy letounu. Jedním z typů byl i B-24H (Liberator B/GR Mk.V), který byl v době vzniku vnímán jako definitivní verze.

Posádka

Letounu B-24H Liberator s sériovým číslem 42-64483 velel 1. pilot podporučík Joseph Merkle.^[4] Celou posádku tvořili:^[3][5]

• 1. pilot: 2./Lt Joseph P. Merkle (26 let)^[6][7]
• 2. pilot: 2./Lt. William H. Mills Jr. (25 let)^[8]
• navigátor: 2./Lt. Howard S. Robinson (25 let)^[9]
• bombometčík: 2./Lt. Edward A. Goodman (24–25 let)^[10]
• radiooperátor: S/Sgt. Johnny L. Wooten (23 let)^[11]
• palubní mechanik: S/Sgt. Santiago A. Gomez (22 let)^[12]
• střelec: Sgt Robert D. Smith
• střelec: Sgt Rudolph A. Meyer (27 let)^[13]
• střelec: Sgt Edward Koscielecki^[14] (na pamětní desce uveden Koscielecky)
• střelec: Sgt Floyd R. Kriegbaum (23 let)^[1]
• střelec: Sgt James M. Doolittle

Poslední let

Průběh operace

Částí operace Argument, soustředěného bombardování továren leteckého průmyslu v Německu a jím ovládaných území, byl 22. února 1944 nálet na výrobní areály letecké továrny Messerschmitt GmbH v Bavorsku,^[15] konkrétně v Obertraublingu a Prufeningu poblíž Řezna a další u Mnichova.^[2] Cílem bylo zničit továrny dodávající či opravující letadla Luftwaffe a oslabit tak německé letectvo před plánovanou spojeneckou invazí do Normandie.^[16] Řezno bylo nejvzdálenějším cílem, kde v Německu 15. letecká armáda do té doby zasahovala.^[17]

Ze základen v jižní Itálii odstartovalo 118 bombardérů B-24 Liberator a 65 bombardérů B-17 Flying Fortress,^[18] Doprovod bombardovacímu svazu dělalo 185 stíhaček P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt.^[19] Některá letadla letky se vracela zpět na základnu.^[15] V 11:55 se spojenecké bombardéry objevily u Salcburku a nabíraly severozápadní a následně severní kurs, v němž pokračovaly k německému Pasovu. Patrně kvůli špatné až nulové viditelnosti se část bombardérů 98. bombardovací skupiny odklonila od udaného směru na německé Řezno a směřovala přes Schwandorf na sekundární cíl mise, Škodovy závody.^[20] Zatímco nad Bavorskem bombardéry doprovázely stíhací letouny, dál nemohly pokračovat pro svůj nedostatečný dolet a vrátily se zpět na základny.^[2]

Spojenecké letouny blížící se od jihu byly německými hlídkami poprvé zpozorovány v 11:32. Luftwaffe, německé válečné letectvo, nenechalo jejich let bez povšimnutí. Ze základny Wels u Lince vyslalo těžké dvoumotorové stíhací letouny Messerschmitt Bf 110G-2 z II. gruppe eskadry ZG1.^[2]

Po poledni došlo nad Plzeňskem ke vzdušné bitvě,^[2] která byla prvním soubojem mezi vzdušnými silami USA a Německa nad územím bývalého Československa.^[15] Při souboji byly sestřeleny další liberátory, které dopadly u Nepomuku a Prachatic, a čtyři útočící Messerschmitty.^[2][16]

Poškození letadla a jeho havárie

Liberátor s označením 42-64483 kapitána Lt. Merkla byl zasažen střelbou z Bf 110G-2 poddůstojníka Petera Schötzeho z 6./ZG 1 a ve vzduchu nedaleko Horšovského Týna explodoval.^[21] Trosky letounu dopadly na zasněžené louky v údolí potoka Chuchla severozápadně od Bukovce a na pole severovýchodně od Šlovice dopadla střelecká věž.^[22] Pravděpodobně jde o první americký letoun zničený během druhé světové války na území předmnichovského Československa.^[3]

Po dopadu

Po pádu bylo nalezeno devět mrtvých členů posádky, kteří byli okamžitě pohřbeni na hřbitově v Bukovci.^[22][4] Desátý mrtvý letec byl nalezen ve větvích stromu po dvou týdnech.^[22] Zřícení letadla přežil jen střelec seržant James M. Doolittle,^[5] který s padákem skončil ve větvích stromu. Místní jej našli zraněného, dopravili do vesnice, kde jej převzalo německé vojsko.^[22] Do konce války byl seržant válečným zajatcem.^[22] Po osvobození J. Doolittle vzpomínal, že mu výbuch letadla popálil paže, ruce a obličej.^[23] Také mu shořela uniforma včetně proužků hodnosti, což následně zmátlo gestapo, které se na základě shody jména několik dní domnívalo, že zadrželo válečného hrdinu, generála Jamese Doolittla.^[23][24] Německé úřady informovaly o sestřelu Mezinárodní červený kříž až v květnu téhož roku, spolu s tím poskytly seznam šesti jmen zahynulých.^[22]

Státní bezpečnost prověřovala tvrzení, že posádka zříceného letadla byla zavražděna Němci až po dopadu, což se ale neprokázalo.^[22]

Desítky let po zřícení letounu nebyla jeho identita a ani jména posádky jasné.^[22] Bylo známé typové označení a příslušnost k americkému letectvu, nedařilo se však získat přímý důkaz, že jde o letoun 42-64483-S.^[22] Až přístup badatelů k americkým archivům umožnil získat průkazné informace.^[22]

Pohřbení

Rychlé pohřbení posádky proběhlo do společného hrobu u jižní zdi hřbitova v Bukovci.^[22][4] Po skončení války byly ostatky vojáků v létě 1945 americkou stranou exhumovány a převezeny na vojenské hřbitovy v zahraničí nebo do USA na přání rodin pozůstalých.^[22] Joseph Merkle byl podruhé pohřben na norimberském hřbitově amerických vojáků,^[4] později byl znovu exhumován a pohřben na Lorraine American Cemetery and Memorial v Saint-Avold.^[6][4][25] Na stejném hřbitově je pohřben Edward Koscielecki.^[14][26][27] Střelec Floyd Kriegbaum a bombometčík Edward A. Goodman byli ponejprv pohřbení na dočasném hřbitově v Saint-Avold, odkud byli později přesunuti na Ardennes American Cemetery and Memorial v belgické vesnici Neuville-en-Condroz.^[1][10] Na stejném hřbitově je pohřben i Robert D. Smith.^[28][29]

Na hřbitovech v Texasu jsou pohřbeni tři letci: Santiago A. Gomez byl v červenci 1950 definitivně pohřben na Fort Sam Houston National Cemetery v San Antoniu,^[12][30] hrob Williama H. Millse Jr. je na Grove Hill Memorial Park v Dallasu^[8] a hrob radisty Johnny L. Wootena se nachází na Burkett Cemetery v osadě Burkett.^[11] Rudolph A. Meyer byl pohřben na Evergreen Cemetery v Morristownu, v New Jersey.^[13] Howard S. Robinson je pohřben na Roselawn Memorial Park and Mausoleum v louisianském Baton Rouge.^[9]

Připomínka padlých

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Zahynulé letce z posádky liberátoru B-24H 42-64483 zříceného u Bukovce připomíná od 1. května 2007 kovová pamětní deska (rozměry 55 cm × 85 cm) umístěná na budově obecního úřadu v Bukovci.^[22][5]

Odkazy

Reference

Související články

• Letecký útok na Plzeň 22. února 1944
• Operace Argument