Severin Vrbčanský

Severin Vrbčanský OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Slibypo březnu 1705
Svěcení
Službykazatel
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české františkánské provincie (1732-1735, 1741-1744, 1750-1753)

provinční kustod

vikář provincie
Osobní údaje
Datum narození18. století
Místo narozeníPraha
Datum úmrtí1755
Místo úmrtíPraha
Národnostčeská
Povoláníteolog, lektor filozofie a teologie, historik
Významné díloNucleus minoriticus
Řády a oceněníScriptor Ordinis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Severin Vrbčanský (? – 1755), v soudobé ortografii psaný jako Wrbczansky nebo Wrbczanski, byl český františkán, teolog a historik. Podobně jako o několik desetiletí dříve Bernard Sannig a ve 20. století Klemens Minařík rozvíjel františkánskou filozofii a teologii na klášterních školách i mimo ně, pro své schopnosti a odevzdanost církevnímu řádu se dostal do jeho vedení na pozici provinčního ministra a byl zapálen pro zkoumání historie františkánského řádu.

Život

Narození, lektorem na studiích

Severin Vrbčanský se narodil v Praze,[1] podle pozdějších známých životních údajů zřejmě v 80. letech 17. století. Po slavných řádových slibech, které složil někdy po březnu 1705,[2] po vysvěcení na kněze a dalších studiích sám působil jako lektor na řádových školách františkánů. V letech 1713 až 1716 vyučoval františkánské kleriky v klášteře ve Slaném.[3] Z Vrbčanského přednášek filozofie se dochovaly dva svazky zápisků nebo poznámek.[pozn. 1] Později na klášterních školách vyučoval mladé řeholníky teologii a církevní právo.[pozn. 2]

Řeholní představený

Na řádné provinční kapitule františkánů slavené neobvykle již na jaře (v březnu) 1729 v Brně byl bratr Severin zvolen členem provinčního definitoria podílejícího se na řízení české svatováclavské františkánské provincie.[4] Na další pravidelné kapitule o tři roky později (10.8. 1732) v Praze byl již zvolen do čela této řádové jednotky jako provinční ministr (provinciál).[5] V té době již také zaneprázdněn řízením řádu a jistě i autorskou činností zanechal vyučování na klášterních školách.[6] Po běžném tříletém období ve vedení provincie jej řádová kapitula slavená v září 1735 opět v Praze u P. Marie Sněžné z funkce uvolnila a jmenovala provinčním kustodem.[7] Jako bývalý provinciál byl též byl též habituálním definitorem. Bratr Severin patřil mezi velmi oblíbené představené. Po tříleté přestávce jej provinční kapitula slavená v září 1739 v Praze podruhé zvolila provinciálem. Z tohoto důvodu se však na kapitulu vrátil její předsedající Mark Kloz, definitor rakouské a vizitátor české provincie, který o něco dříve v průběhu pražského zasedání Čechy opustil kvůli kapitule slavené doma, v Rakousku. Volba Vrbčanského provinciálem pak byla anulována a do čela provincie byl řádně ustaven Gregor Rocken.[8] Vrbčanský se tak nakonec stal zástupcem ministra – provinčním vikářem a stejně v této funkci nezahálel. Roku 1740 se například spolu s hlavní donátorkou hraběnkou Terezií z Vrtby, rozenou ze Steinau podílel jako „zvláštní ochránce“ na výstavbě nového křídla určeného pro novice ve františkánském klášteře v Plzni.[9] Jako provinciál byl tak Vrbčanský zvolen až o dva roky později v září 1741 a českou správní jednotku františkánů řídil podruhé po tříleté volební období do podzimu 1744. Od té doby byl v řádu titulován jako custos habitualis a otec provincie. Ve svém druhém období ve funkci ministra zajistil dokončení barokní přestavby kláštera u Sv Bernardina v Olomouci.[10] Následující tři léta po roce 1744 se Vrbčanský dále účastnil řízení provincie jako člen jejího definitoria a od roku 1747 do jako provinční kustos.[11] Potřetí byl bratr Severin zvolen provinčním ministrem českých františkánů na řádové kapitule v září 1750 v Praze[12] a působil v této funkci do roku 1753.

Teolog

Jako zkušený a prověřený řádový teolog Vrbčanský kontroloval nezávadnost literárních děl svých spolubratří určených k tisku. Takto prověřil v letech 1727-1728 kazatelskou postilu Trojí chléb nebeský Jana Damascéna Marka,[13] o tři roky později poutnickou příručku týkající se hejnického poutního mariánského místa Fruchtbarer und Schattenreicher Linden-Baum od Edmunda Oppitze.[14] Roku 1744 zase prohlédl posléze velmi populární duchovní příručku Geistlicher Denck-Pfenning Hieronyma Raasera.[15] Severinových zkušeností s řízením řádu využilo jeho generální vedení, když jej pověřovalo vizitacemi sousedních františkánských provincií – v roce 1731 velkopolské a 1738 rakouské.[16]

Severin Vrbčanský zemřel 4. dubna 1755 v Praze.[17]

Dílo

Historie

Dodnes nejčastěji užívanou a citovanou Vrbčanského knihou je Nucleus minoriticus, seu vera & sincera relatio originis et progressus Provincie Bohemiae…[pozn. 3] Knihu v reprezentativním foliovém formátu vytiskl na téměř 500 stranách Jan Karel Hraba v roce 1746.[18][19][20][21][pozn. 4] Dílo předkládá historický vývoj a soudobý stav celé české řádové provincie, jednotlivých konventů reformovaných františkánů v provincii, zahrnující tehdy i Moravu a většinu Slezska a také kláštery klarisek a sester františkánek založených na řeholi Třetího františkánského řádu. Historické údaje čerpal Severin ze starších řádových kronik a pramenů, jejichž přesnost neměl dle soudobých odborných postupů možnost prověřit. Dějinný vývoj Vrbčanský doplnil o přepisy významných listin týkajících se řádu nebo seznamy kvardiánů, provinciálů a dobrodinců řádu. Soudobý popis řeholních domů a provincie jsou cenným zdrojem informací o jejím stavu v první polovině 18. století. [22] Účelem knihy byla oslava františkánského řádu představením jeho minulosti a současnosti. Od zpracování předchozího a vlastně prvního podobného tiskem vydaného díla Bernarda Sanniga uplynulo více než 50 let, které znamenaly největší rozmach františkánů ve střední Evropě. Vrbčanský dílo psal údajně ve slánském klášteře, kde působil jako lektor teologie. Informace pro dílo ale musel shromažďovat i jinde, v provinčním archivu kláštera u P. Marie Sněžné v Praze a zejména v konkrétních klášterech, kdy snad využíval svých vizitačních a dalších návštěv v nich v pozici představeného.[23] Teologickou řádovou aprobaci knihy provedl Severinův spolubratr Liberát Kech. Přílohou k textové části publikace je v některých exemplářích dochovaná mědirytová mapa zachycující konventy české řádové provincie včetně jejich zdrobnělé, avšak věrné podoby.[24] Kartuši s vysvětlujícím textem na ní doplňuje portrét patrona provincie sv. Václava odpovídající soudobé podobě provinční pečeti.[25]

Kniha „Nucleus minoriticus“ však nebyla zřejmě prvním Vrbčanského dílem na podobné téma. Již ve svém prvním období ve funkci provinciála se pravděpodobně přímo autorsky podílel na sestavení statistického přehledu aktuálního stavu svatováclavské české františkánské provincie: Repertorium conventuum, fundatorum, capitulorum, comissariorum, provincialium atque postarum in Alma, & Magna Provincia Boemiae S. Wenceslai D. & M. Fratrum Minorum Reformatorum. Dílo bezpochyby vzniklo z iniciativy Vrbčanského jakožto provinciála, byl ale i současně v té době nejlépe se orientujícím řeholníkem v dějinách i administraci provincie, stejně jako již možná zamýšlel tvorbu rozsáhlejší práce.[26] Tisku se ujal brněnský příznivec františkánů Jakub Maxmilián Svoboda a vyhotovil jej v roce 1734.[27] K 26 nečíslovaným listům textu je doplněna mědirytová příloha zahrnující mapu provincie s vyznačením jednotlivých konventů v Čechách, na Moravě a části Slezska. K mapě je přidána praktická pomůcka – tabulka vzdáleností mezi jednotlivými konventy.[28] Stejně jako u knihy „Nucleus“ i zde je zřejmý záměr oslavit a propagovat českou svatováclavskou františkánskou provincii. Další pomůckou pro cestování mezi konventy byla zmenšená a zjednodušená mědirytová mapa české provincie vytvořená za provinciála Sanniga a jistě i za jeho přispění zřejmě roku 1735.[pozn. 5] Jednoduchou mapku se zakreslenými kláštery doplňuje praktická tabulka vzdáleností mezi nimi.[29]

Z iniciativy Bernarda Sanniga mohla vzniknout také olejomalba na plátně znázorňující podobnou jednoduchou mapu provincie a jejich konventů doplněnou o oslavné emblémy patronů a stručné dějiny jednotlivých klášterů z roku 1732.[30]

Teologie

Vrbčanský sepsal několik dalších knih vydaných tiskem, převážně morálně-teologických traktátů.

  • Digestum morale in duas partes divisum představuje učebnici a příručku morální teologie a katolické etiky určené pro vzdělávání kněží. První díl pojednává o odpustcích a kultu svatých,[pozn. 6] druhý se zaměřuje na autoritu katolické církve a její struktury, spolu s definováním „heretických“ směrů a příznivců.[pozn. 7] V roce 1739 prohlédli nezávadnost díla františkánští teologové Wolfgang Benisch a pozdější provinciál Gondisalvus Richter (†1753). Oba díly obsahující každý okolo 300 stran osmerkového formátu vytiskl v Praze tiskař Jan Karel Hraba roku 1740.[pozn. 8]
  • Quodlibetum regulare theologicum canonico-morale. Complectens varia Religiosum Statum concernentia[pozn. 9] pojednává, jak název napovídá, o církevně-právním postavení řeholníků na pozadí morální teologie. Zaměřuje se pochopitelně především na františkány a rozebírá papežská nařízení doplňující a vykládající františkánskou řeholi a řádové konstituce. Již podle názvu rozebírá první papežský výklad řehole sv. Františka bulou „Quo elongati“ Řehoře IX z roku 1230 zaobírající se mimo jiné dodržováním chudoby a poslušnosti řeholníků. Nebo rozebírá mladší bulu „Super cathedram“ papeže Bonifáce VIII. z roku 1300, kde upravuje vztah žebravých řádu a světského kléru v záležitostech pastorace, zejména ve prospěch řeholníků. Zmiňuje též bulu „In coena Domini“ Pavla II z roku 1469 adresovanou zaalpské části františkánské rodiny, kde opětovně exkomunikoval přívržence husitství včetně krále Jiřího z Poděbrad. Na více než třiceti stranách (166-190) zde Vrbčanský rozebírá ideál františkánské chudoby, Jako většinu dalších soudobých františkánských děl, knihu o téměř 400 stranách vytiskl pražský tiskař Karel Jan Hraba v roce 1732.[31][pozn. 10]

Za své literární zásluhy, jistě především za knihu Nucleus minoriticus získal Severin Vrbčanský někdy před rokem čestný titul „Scriptor Ordinis“ („Řádový písař“), jehož dalšími nositeli z české františkánské provincie byli například Bernard Sannig nebo Amand Hermann.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Philosophia rationalis a Philosophia naturalis zapsané v letech 1714-1716, resp. 1717. Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, kde se knihy nacházely už v 18. století (signatury Td 13, Td14).
  2. ↑ Srov. Vrbčanského funkce uvedené na titulním listu jeho knihy Quodlibetum regulare... (1732): „A P[atre] F[ratre] Severino Wrbczansky, Ordinis Minor[um] S[ancti] P[atris] Francisci Reformator[um] Provinciae Bohemiae SS. Theolog[iae] Lectore Emerito, SS. Canon[um] Professore, & Diffinitore actuali“
  3. ↑ Pokračování titulu: ...conventuum et residentiarum fratrum, & sororum sanctimonialium, Ordin. Minor. S.P. Francisci Strict. Observ. Reform. in Provincia, sub patrocinio sancti Wenceslai ducis, & martyris, nec non fundatorum, capitulorum, comissariorium, provincialiu[m], aliorumque memoria dignorum, ex Archivis, Proto-collis, & Manuscriptis, sedule collectorum compilatus a P. F. Severino Wrbczansky …
  4. ↑ Dochování: Národní knihovna České republiky ( signatura 51 A 7) - digitální kopie dostupná na Google Books (cit. 21.11.2017). Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (signatura O g 4). Národní archiv, fond Františkáni, inv.č. 414, kniha 14. Knihovna Strahovského kláštera (signatura A0 II 8). Vědecká knihovna v Olomouci (srov. cit. Pumprla). Österreichische National Bibliothek Wien - digitální kopie (cit. 21.11.2017).
  5. ↑ Chronogram titulu mapy v ozdobné kartuši je nejednoznačný, vzhledem okolnostech však nejspíše určuje rok 1735.
  6. ↑ Pars Prima. De indulgentiis, canonizatione, et cultu sanctorum, Interpositis nonnullis quaesitis Scripturisticis, in Scriptura, Ss. Patribus, Summis Pontificibus, classicis, & probatissimis authoribus fundatum. Plurimum utile omnibus, & praecipue confesarijs.
  7. ↑ Pars Secunda. De Summis S.R. Ecclesiae Pontificibus, Cardinalibus, Concilijs Generalibus, haereisarichis & haeresibus. Annexis regulis compendiatis pro confessarijs Ad calcem positis Constitutionibus, & Propositionibus damnatis, ac nonnullis formis Absolutionum.
  8. ↑ Na titulním listě 2. dílu není rok tisku uveden, někdy je odvozován z 1. dílu (1740) někdy podle církevní aprobace na dalších stranách (1739). Knihovna. Akademie věd ČR. „Bibliografie cizojazyčných bohemik“ katalog - BCBT01286. Dochování knihy: Biskupská knihovna Litoměřice (signatura G O/358), Národní knihovna České republiky (signatury 32 H 57, 46 D 47, dále Bibliografie cizojazyčných bohemik uvádí další exempláře z restituovaných pražských klášterních knihoven: dominikáni, benediktini, křížovníci). Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (signatury Fc 41 (pars 1), Fc 42 (pars 2.), Gc 229, Fb 90 – původem z tamějšího pražského kláštera a další exempláře pocházející z dalších klášterních knihoven, např. z Hostinného – původní signatura F II 13,Kadaně - F I 111 nebo Hejnice – A 59, B 302). Knihovna Strahovského kláštera (EV XII 38, Bi V 32, Bi VIII 40, BM VIII 10, Vyš.kap. II a.d. 328). Knihovna Vyšehradské kapituly (II A.d.238)., Provinční knihovna kapucínů Praha-Hradčany [1] (oba díly). Městská knihovna v Praze (signatura 52 E 14). Biskupská knihovna Litoměřice (G O/358).
  9. ↑ Pokračování názvu: ... Interstinctum Regulis Juris Gregorii IX. & Bonifacij VIII.. Subnexa explanatione XIV. Casuum in Provincia Bohemiae reservatorum: Casuum quoque Bullae Coenae Domini.... Omnibus Regularibus, ac praesertim Fratribus Minoribus utile, & accommodatu.
  10. ↑ Dochování: Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (více exemplářů, např. signatury exemplářů pocházející z tamějšího pražského kláštera: F b 90, O b 107, O c 20; nebo z Hejnice: A 4209, H 732, H 912), Františkánský klášter (Moravská Třebová) - fond knihovny františkánů z Dačic (více exemplářů), Knihovna Strahovského kláštera (signatury AI IX 14, BM VIII 23). Knihovna Národního muzea (signatura 52 E 24). Vědecká knihovna v Olomouci (signatury 600.068, 601.854), Národní knihovna České republiky (více exemplářů), Jihočeská vědecká knihovna, pobočka Zlatá Koruna (více exemplářů, mj. od františkánů z Bechyně - signatura Be787), Moravská zemská knihovna.. O tiskaři Hrabovi a františkánech srov. BAJGER, „Česká františkánská knižní kultura“ (cit.), s. 286-287 (kapitola „Hájek u Unhoště“)

Reference

  1. ↑ HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. 
  2. ↑ ”Blízký jubileu [50 let] slibů uvádí u jeho jména Nekrologium české františkánské provincie, resp. jeho elektronický přepis.
  3. ↑ BENEŠ, Petr Regalát OFM; PŘIKRYL, Vladimír. Františkánský klášter ve Slaném : 1655-1950. Slaný: Vlastivědné muzeum, 2005. ISBN 80-239-6123-3. S. 37. 
  4. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 165 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  5. ↑ HOUŠKA, České františkánství (cit.)
  6. ↑ Uváděn jako „lector emeritus“. Viz censura díla Fruchtbarer und Schattenreicher Linden-Baum františkána Edmund Oppitz z roku 1731. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 166.
  7. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 166.
  8. ↑ “Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 169-170. Pramen o důvodech zrušení volby mlčí, nelze však vyloučit tradiční národnostní spory v české františkánské provincii, kdy Rocken byl Němec původem ze Znojma a Vrbčanský mohl stát spíše na straně česky mluvících bratří. Jakou Čecha jej uvádí HOUŠKA, České františkánství (cit.).
  9. ↑ Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 112- strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Nebo další pamětní kniha kláštera – Moravský zemský archiv, Františkáni Dačice, kniha 13, fol. 54v.
  10. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu právě z Vrbčanského „Nucleus minoriticus“. DIVINA, Teodor. Dějiny kláštera františkánů u sv. Bernardina v Olomouci a kostela N.P. Marie (dnes dominikánský) do roku 1784. Olomouc: [s.n.], 1958. 
  11. ↑ “Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 169-170.
  12. ↑ “Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 172-173.
  13. ↑ SOUKUP, Daniel. Co medle jiného od chudého františkána k očekávání? : postila Trojí chléb nebeský františkána Damascena Marka. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 146–178, zde s. 147.
  14. ↑ Viz Knihovna. Akademie věd ČR. „Bibliografie cizojazyčných bohemik“, katalog, BCBT06092, BCBT06102 (duplicitní klič).
  15. ↑ “Bibliografie cizojazyčných bohemik“ (cit.) – vydání knihy z roku 1754, které se nicméně odvolává na Vrbčanského aprobaci již z roku 1744.
  16. ↑ GREIDERER, „Germania Franciscana“ (cit.), s. 772. Čerpal dle odkazu knihy Vrbčanského „Nucleus minoriticus“, s. 50-52.
  17. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.
  18. ↑ Knihopis K16674. PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 4926. 
  19. ↑ VOIT, Petr. Antikvariát „U Karlova mostu“ Praha – nabídkový katalog. Praha: [s.n.], 1996. Č. 0.916. 
  20. ↑ VOBR, Jaroslav. České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501-1800. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2005. Č. 2849 (s. 116-7). 
  21. ↑ KAŠPAR, Jan. Nucleus Minoriticus, klasické dílo Severina Vrbčanského…. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 59–60 (č. 48, vč. reprodukce titulního listu).
  22. ↑ U většiny klášterů neopomenul popsat také jejich knihovnu. Viz BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . Passim. Dostupné online.
  23. ↑ Srov. např. údaje o jeho vizitacích turnovského františkánského kláštera. Viz NOVOTNÝ, Robert R.. Turnovští františkáni v barokním období (1651–1763). Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, FF, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 86.
  24. ↑ Detailní popis a reprodukce mapy viz Historia Franciscana II.. Příprava vydání Petr Regalát Beneš, Petr Hlaváček. Kostelní Vydří: : Karmelitánské nakladatelství, 2005. Nečíslovaná příloha.  Nebo JARŮŠEK, Karel. Mapy českých řádových provincií v 17. a 18. století : příspěvek k problematice tematických map v kartografii českého baroka. Praha, 2007 [cit. 6.11.2017]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, FF, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. . s. 25–27. Dostupné online. Popis mapy viz též KAŠPAR, Jan; KŘEČKOVÁ, Jitka. Mapa františkánské provincie sv. Václava. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 49 (č. 41).
  25. ↑ Srov. KŘEČKOVÁ, Jitka; BENEŠ, Petr Regalát OFM. Nejstarší pečeť a původní patron české františkánské provincie. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univ. Karlova, 2009. S. 186–209. Za srovnání stojí srovnání zde publikované mapy s mapou františkánských konventů z r. 1737 dochovanou v Národních archivu, fond Sbírka map a plánů 16.-20. století, inv. č. 50, sign. I 18, skříň 8/8. Srov. její reprodukci publikovanou v Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. 
  26. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. Odstavec 348.  uvádí dílo jako anonymní.
  27. ↑ Viz VOBR, České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501-1800 (cit.), č. 2391. DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1734, č. 19.  Dokoupil i Vobr uvádějí exemplář v Moravské zemské knihovně v Brně, signatura ST 1–246.776, původem z františkánské klášterní knihovny ve Znojmě. PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 3844.  Národní knihovna ČR, signatura IX G 46 (původem z františkánské klášterní knihovny v Hostinném). Knihovna Strahovského kláštera, signatura A0 X. 10. Knihopis toto bohemikum neviduje (stav v listopadu 2017). O vztahu tiskařské rodiny Svobodových k františkánským řádům srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.12.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 197 (kapitola Brno, kláštery františkánů u chrámů sv. Bernardina a sv. Máří Magdaleny) a s. 202 (Brno, kláštery kapucínů...). Dostupné online.
  28. ↑ Detailní popis a reprodukce mapy viz JARŮŠEK. Mapy českých řádových provincií... (cit.), s. 21-24. Rytcem byl v Brně a Olomouci činný rytec Antonín Jan Mansfeld, kreslenou předlohu vytvořil akronymem uvedený „P T S. F[??]....“ což Jarůšek vykládá jako „P[ater] T.S.“, spíše však jde o „P. T. S[ancti] F[rancisci]“, tedy františkána s iniciálami P.T., jelikož oslovení „pater“ nebylo samo o sobě v řádu příliš užíváno. Údajně se dochovala též tisková deska, která umožnila opakované vytištění této předlohy v 19. a 20. století.
  29. ↑ 156x199mm. Ručně kolorovaný exemplář dochován v Národním archivu, fond Františkáni, inv. č. 3142. Popis mapy a reprodukce viz KŘEČKOVÁ, Jitka. Mapa české františkánské provincie s vyznačenými františkánskými konventy a tabulkou vzdáleností. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 47 (č. 39).
  30. ↑ Uloženo v františkánském konventu u P. Marie Sněžné v Praze, 174x76cm, v jednoduchém dřevěném rámu. Popis a reprodukce viz BENEŠ, Petr Regalát OFM. Mapa františkánské provincie sv. Václava s emblémy patronů domů, vzdálenostmi mezi domy a texty k historii provincie. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 48 (č. 40).
  31. ↑ Srov. „Bibliografie cizojazyčných bohemik“ (cit.). PUMPRLA, „Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I“ (cit.), č. 4927.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce