Severní válka

Severní válka
{{{alt}}}
Obrazy z bitev severní války
trvání:únor 17001721
místo:Evropa
výsledek:vítězství Ruska
strany
Švédská říšeŠvédská říše Švédská říše

Polsko-litevská unie Polsko-Litva věrné Varšavské konfederaci (17041709)
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše (17101714)

Flag of the Cossack Hetmanat.svg Kozácký hetmanát (17081709)
Statenvlag.svg Nizozemsko (1700)
Flag of England.svg Anglie (1700)
Skotsko Skotsko (1700)
Irské království Irsko (1700)
Union flag 1606 (Kings Colors).svg Velká Británie (17191720)

Vlajka Ruského carství.svg Ruské carství

Flag of Electoral Saxony.svg Sasko
(17001706, 17091719)
Kuronsko-Zemgalsko Kuronsko-Zemgalsko (17001701)
Polsko-litevská unie Polsko-litevská unie (17001704, 17091719)
Polsko-litevská unie Polsko-Litva věrné Sandoměřské konfederaci (17041709)
Flag of Denmark.svg Dánsko-Norsko
(1700, 17091720)
vlajka Pruska Prusko (17151721)
Flag of Hanover (1692).svg Hannoversko (17151719)
Union flag 1606 (Kings Colors).svg Velká Británie (17171719, nepřímo)[1]
Černohorské knížecí biskupství Černá Hora (17111712)
Flag of Moldavia.svg Moldávie (1711)

velitelé
Švédská říše Karel XII.
Švédská říše Georg Heinrich von Görtz
Švédská říše Carl Gustav Rehnskiöld
Švédská říše Adam Ludwig Lewenhaupt
Polsko-litevská unie Stanislav I. Leszczyński
Osmanská říše Ahmed III.
Flag of the Cossack Hetmanat.svg Ivan Mazepa
Union flag 1606 (Kings Colors).svg Jiří I.
Ruské carství Petr Veliký
Ruské carství Alexandr Menšikov
Rusko Boris Šeremetěv
Saské kurfiřtstvíChorągiew królewska króla Zygmunta III Wazy.svg August II. Silný
Flag of Denmark.svg Frederik IV.
Flag of Denmark.svg Peter Wessel Tordenskjold
vlajka Pruska Fridrich Vilém I.
Flag of Hanover (1692).svgUnion flag 1606 (Kings Colors).svg Jiří I.
Union flag 1606 (Kings Colors).svg John Norris
Flag of Moldavia.svg Dimitrie Cantemir

síla
77 000 na začátku války
110 000 v roce 1707
Osmané přivedli 100–200 tisíc mužů
přes 2000 kozáků
na začátku
170 000 Rusů
40 000 Dánů
100 000 Poláků a Sasů
mnohem více na konci války
ztráty
350 000 Švédů, Finů
a příslušníků pobaltských
národů sloužících ve švédské armádě
83 000 Osmanů
většina kozáků byla pobita
315 000 Rusů
8 000 Dánů
55 040 Poláků a Sasů
3 600 Prusů
1000 Angličanů

Severní válka, resp. velká severní válka (1700–1721) představovala střetnutí mezi koalicí Dánska-Norska, SaskaRuského impéria na straně jedné a Švédska, které po jistou dobu podporovala Osmanská říše, na straně druhé. Její rozhodující fáze probíhala souběžně s válkou o španělské dědictví, probíhala tedy mimo centrum pozornosti tehdejšího světa, ačkoliv její význam byl minimálně srovnatelný.

Začátek války

Utvoření protišvédské koalice následovalo poté, kdy na švédský trůn nastoupil mladičký Karel XII., kterého jeho nepřátelé nepovažovali za způsobilého udržet mocenské postavení země zděděné po předcích. Koalici, v níž hlavní slovo měli dánský král a ruský car Petr I. Veliký, nahrávala situace, neboť rozhodující evropské mocnosti se tehdy soustředily na krizi vzniklou v souvislosti s blížící se smrtí španělského krále Karla II. a otázku jeho nástupnictví. Ve skutečnosti situace nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Švédsko mělo jednu z nejlepších armád v Evropě a navíc byl švédský král přes svoje mládí dobrý stratég, což se nejednou ukázalo. Na začátku vpadlo Dánsko do Holštýnska, načež Karel XII. poslal do Pomořanska 8000 mužů jako pomoc holštýnskému vévodovi. Současně Sasko vpadlo do zadvinského Livonska, jež bylo tou dobou v držení Švédska. Následovalo oblehání Kodaně švédskými vojsky, která se vzdala. 5. srpna 1700 bylo mezi Dánském a Švédském podepsáno příměří a dánský král se zavázal, že nepodnikne nic proti Švédsku. Mezitím polský král a saský kurfiřt August II. oblehl v Livonsku Rigu a ruský car Petr I. s armádou oblehl v Estonsku švédskou Narvu. Karel XII. se rozhodl zachránit Narvu. Bitva u Narvy skončila drtivou ruskou porážkou. Na jaře 1701 dorazila švédská vojska pomoci obležené Rize, následovalo vítězství nad saskou armádou. [2]

Boje s Poláky a Sasy 1701–1706

Bitva u Kliszówa

Obavy z útoku Švédů na Polsko vedly v prosinci 1701 ke svolání sněmu ve Varšavě. Předsedou sněmu byl kardinál Radziejowski. Karel XII. si tou dobou získával v řadách šlechty své přívržence, mezi nimiž byli nejvýznamnější kardinál Radziejowski a vévoda Stanisław Leszczyński. Polský král a saský kurfiřt August II. si uvědomoval, že Karel XII. má ve sněmu velkou podporu a proto s ním začal tajně jednat. Karel XII. tou dobou tábořil v Litvě a prohlásil, že bude jednat jen s posly sněmu, protože Augusta nenáviděl a byl rozhodnut jej svrhnout. Ke Karlovi brzy přijeli poslové sněmu, kterým sdělil, že chce s Polskem mír, o kterém se rozhodne až ve Varšavě. Načež se k ní vydal a 5. května 1702 se město vzdalo bez boje. Mír, který zde měl být uzavřen, však Karel odmítl. Když se o tom August dověděl, vytáhl k Varšavě s 24tisícovou armádou a 19. července 1702 se střetl se švédským vojskem v bitvě u Kliszówa, ale utrpěl porážku a stáhl se pronásledován nepřítelem. Nakonec Švédové pronásledování zanechali, neboť se během něj švédský král těžce zranil, když pod ním padl kůň a rozdrtil mu nohu. Mezitím August svolal sněm v Lublinu, kde mu šlechta v přesvědčení, že Karel XII. zemřel (jeho zranění dalo podnět této pověsti), odsouhlasila, že bude vybudována silná a velká armáda a že Švédové musí být vyhnáni z Polska. V následujících šesti měsících se švédský král Karel XII. uzdravil a znovu vedl své vojsko proti Sasům a několikrát je porazil. August musel ustoupit do Toruně, kterou později Karel XII. dobyl také. V té době byl na popud švédského krále svolán další sněm do Varšavy, kde si dne 12. července 1704 polská šlechta zvolila nového polského krále Stanisława Leszczyńskiého. Poté Karel XII. vytáhl na Lvov, který dobyl. Mezitím k Varšavě přitáhl s vojskem August a obsadil ji. Nový polský král Stanisław Leszczyński musel utéci. August II. se však dlouho z úspěchu neradoval, protože se švédská vojska vrátila do Varšavy. Když 1. září 1706 zahájil Karel XII. útok na Sasko, byl August II. nucen žádat o mír. August II. se musel vzdát polského trůnu, zaplatit žold švédskému vojsku a vydat livonského šlechtice Patkula, livonský šlechtic byl Švédy krutým způsobem popraven, což rozzuřilo ruského cara a vtrhl do Polska a dobyl Lvov. Odkud se však musel nakonec kvůli nedostatku potravin stáhnout. Švédská armáda se začala připravovat na tažení do Ruska.

Rusko mezi Narvou a švédským vpádem

Po bitvě u Narvy se Rusko soustředilo na nahrazení ztrát a reorganizaci armády a zlepšení jejího stavu. Dne 30. prosince 1701 porazil Boris Šeremetěv oddíl švédského generála Wolmara von Schlippenbacha v Livonsku v bitvě u Erastferu. V Následujících bitvách Boris Šeremetěv opětovně zvítězil nad švédskými oddíly Generála Wolmara Schlippenbacha. Postupně padlo několik pevností v Pobaltí do ruských rukou, říjnu 1702 Nottenburg, (přejmenovaný Šlisselburg), v roce 1703 Koporje,v roce 1704 Dorpat a v roce 1705 ruská armáda vpadla do Kuronska. V lednu roku 1706 obklíčili Švédové pod vedením svého krále hlavní ruské síly v bitvě u Grodna. Ruský generál Alexandr Menšikov rozptýlil armádu do malých skupin, které vyšly z obklíčení.[2]

Ruské tažení (1707–1709)

Bitva u Poltavy, výřez z mozaiky (M. Lomonosov)

Tažení do Ruska začalo v září roku 1707 a v lednu 1708 Karel XII. přešel řeku Němen. Dosahoval zde nad Rusy v menších bitvách vítězství, ale k velké rozhodující bitvě se mu protivníka nepovedlo přimět. Švédská armáda postupoval k Moskvě, měla ale potíže se zásobováním. Navíc 28. září 1708 Petr v bitvě u Lesné porazil sbor švédského generála Adama Ludwiga Lewenhaupta. Švédský sbor měl doplnit střelivo a zásoby. Současně změnila hlavní část švédské armády směr postupu na Ukrajinu, kde si chtěla doplnit zásoby a přemluvit ke spojenectví hejtmana Ivana Mazepu. Ivan Mazepa byl dosud věrný ruskému carovi, ale toužil po úplné samostatnosti Ukrajiny, což ho přimělo stát se spojencem Švédů. Brzy poté, co změnil strany, však Alexandr Menšikov vypálil jeho sídelní město Baturyn. V květnu 1709 Karel XII. oblehl Poltavu. Ruský car Petr I. považoval udržení Poltavy za důležité a proto se vydal městu na pomoc. Švédský král Karel XII. byl dne 27. května 1709 raněn na noze a upoután na nosítka. Velení převzal polní maršál Carl Gustav Rehnskiöld. Ten také vedl 8. července švédskou armádu do bitvy u Poltavy, v níž byla Petrem I. poražena a navíc utrpěla velmi těžké ztráty. Její zbytky se po bitvě vzdaly Rusům u Perevoločné. Karel XII. se spolu s Ivanem Mazepou zachránil útěkem do Turecka. Bitva u Poltavy znamenala zvrat ve válce, která se po ní začala vyvíjet v neprospěch Švédska.[2]

Od Poltavy po Karlův návrat na sever (1709–1714)

Bitva u Helsinborgu

Po bitvě u Poltavy vyhlásil válku Švédsku i Dánsko dobylo Helsinborg. Ovšem 28. února 1710 jej Švédové v bitvě porazili, zatímco v Polsku získal August II. znovu převahu. Karel XII. byl mezitím v tureckém zajetí v Bendeře a povedlo se mu získat v Turecku spojence. Ruský car žádal Ahmeda III. o vydání švédského krále. Turecký sultán Ahmed III. na ruský tlak odpověděl zatčením ruského velvyslance a vyhlášením války Rusku (listopad 1710). Petr I. si byl jist vítězstvím a zahájil takzvané Prutské tažení, které proběhlo v červenci 1711 a skončilo obklíčením ruského vojska na řece Prutu. Výsledek hrozící bitvy byl zřejmý a car se pokusil s Turky uzavřít mír. Velitel tureckého vojska Vezír Ali paša jeho nabídku přijal a car mohl i se svou armádou odejít z obklíčení u řeky Prut. Když se pak turecký sultán dozvěděl skutečnost, dal vezíra popravit. Přesto nakonec sám s Rusy v srpnu 1713 uzavřel mír v Adrianopoli a téhož roku pak car Petr I. obsadil téměř celé Finsko a generál Alexandr Menšikov dobyl Štětín, který předal Prusku, které se přidalo na stranu Ruska.[2]

Porážka Švédska (1714–1721)

Bitva u Grengamu

Dne 1. října 1714 zamířil švédský král Karel XII. zpět do Švédska ke Stralsundu. V květnu 1715 vstoupilo do války Prusko a téhož roku vstoupilo do války proti Švédsku i Hannoversko. V červnu 1715 bylo obleženo Dány, Prusy a Sasy město Wismar. Dánska,pruská a saská armáda se vydali proti Stralsundu, který obklíčili a dobyli, švédský král uprchl. Karel XII. se vrátil do Stockholmu a v březnu 1716 vpadl do Norska. Dostal se až ke Kristianii (dnes Oslo), ale kvůli nedostatku zásob musel ustoupit a plánoval druhé norské tažení. Před zimou 1718 Švédové vpadli do Norska a oblehli Frederikshald, kde byl 11. prosince 1718 zabit švédský král, následně ustoupili.[3] V následujících letech 1719–1720 ruské námořní výsadky plenily švédské pobřeží, než byl nakonec 10. září 1721 podepsán Nystadský mír.

Následky

Nystadský mír znamenal ztrátu švédských pozic v Pobaltí a v části Karélie a ústup země z postavení velmoci, v němž Švédsko definitivně nahradilo Rusko, které tímto vítězstvím získalo přístup k Baltu. Švédsko po této válce změnilo svou politiku a začalo těžit ze své zeměpisné polohy, která mu umožňovala vyhnout se přímé účasti v evropských konfliktech.

Mapy

Odkazy

Reference

  1. Robert K. Massie: Petr Veliký, Pavel Dobrovský - Beta, str. 671
  2. a b c d Severní válka 1700-1721 :: primaplana.cz. www.primaplana.cz [online]. [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  3. Karolinský pochod smrti.... Sverige.cz [online]. 2019-01-04 [cit. 2020-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-23. (česky) 

Literatura

  • ENGLUND, Peter. The Battle That Shook Europe. Poltava and the Birth of the Russian Empire. London ; New York: I. B. Tauris, 2003. 287 s. ISBN 1860648479. (anglicky) 
  • ŠVANKMAJER, Milan, a kol. Dějiny Ruska. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 558 s. ISBN 80-7106-216-2. 
  • Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 1. díl

Související články

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Statenvlag.svg
Flag of the Republic of the Seven United Netherlands (known as the Hollandsche Vlag or Statenvlag).
Replaced orange with red, please see this discussion on the German Wikipedia for more information.
Arms of Ireland banner (Historical).svg
Autor: Rannpháirtí anaithnid, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of Ireland depicted as a banner and in a manner like during the Kingdom of Ireland period. Based on File:Arms of Ireland (Historical).svg
Flag of Hanover (1692).svg
Autor: Oren neu dag, Licence: CC BY-SA 2.5
A vectorized Version of Flag of Hanover (1692).gif
Horse image taken from Coat of arms of Lower Saxony.svg
Merchant Ensign of Holstein-Gottorp (Lions sinister).svg
Merchant Ensign of the Ducal part of Slesvig-Holstein. (Slesvig-Holstein-Gottorp)
Battle of Helsingborg 3.jpg
Scheme over last stages of the battle. Both the danish wings have fled and the entire danish line is failing.
Grosser Nordischer Krieg Phase1.png
Autor: S. Bollmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of the Great Northern War (1700–1721), Part 1 1700–1709
Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
"The painter Hieronymus (aka Jérôme) Bosch lived in the Middle Ages (c. 1450-1516) in Brabant. He painted very strange, surrealistic-like paintings. Some of these paintings show Turkish flags. I guess these representations reflect how the West in Bosch's time perceived 'the Turks'. The flags are generally red with a white crescent." Jean Valentin, 27 May 2003 (crwflags.com)
Swedish Empire flag.png
Autor: Unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
State flag of Sweden from the 17th to 19th centuries, before the colour change to a brighter blue in 1906.
Grosser Nordischer Krieg Phase2.png
Autor: S. Bollmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of the Great Northern War (1700–1721), Part 2 1709–1721
Karl XIIs polska fälttåg 1700-1706.png
Charles XII:s polish campaign 1700-1706
Battle of Helsingborg print.jpg
Print of the battle of Helsingborg between Swedish and Danish troops in 1710
Flag of the Kalmyk Khanate.svg
Autor: Dekodrak, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Kalmyk Khanate in Kalmykia (today a republic of Russia located directly north of the North Caucasus in Eastern Europe).
Flag of Wallachia.svg
Flag of Wallachia (cca. 1593 - 1611). This model was composed by Romanian heraldist Dan Cernovodeanu, after two (almost) identical contemporary descriptions of the flag of en:Michael the Brave (1593 - 1601) and en:Radu Şerban (1602 - 1611):

The flag is from white damascus on which is depicted a raven [sic!] with a red double cross and a red star in his berk, standing over a green juniper. (Ciro Spontoni, Historia della Transilvania, Venice, 1638)

The bird is a combination between aquila and raven, as it appears on contemporary seals.
Polish Royal Banner of The House of Wettin.svg
Autor: Augustus II the Strong, Elector of Saxony And King Of Polish-Lithuanian Commonwealth., Licence: CC BY-SA 4.0
Royal banner (not a flag) of the Polish-Lithuanian Commonwealth during the reign of the House of Wettin (1697 -1763)
Carte des Estats de Suede, de Dannemarq, et de Pologne; sur la Mer Baltique.jpg
Published in Paris by Nicolas de Fer in 1700. Copper engraving, ca 1:4 200 000, 35 x 43 cm.
The original map consists of two parts; the present is an Eastern part.
Battle of Helsingborg 2.jpg
First contact between the fighting parties.
Poltava sammanbrott4.png
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Royal Banner of Stanisław Leszczyński.svg
Autor: Own Work. Made by Inkscape, Licence: CC BY-SA 4.0
Royal banner (not a flag) of the Polish-Lithuanian Commonwealth during the reign of the King Stanisław Leszczyński (1704 -1709, 1733-1736)
Battle of Helsingborg 1.jpg
Scheme over opening stages of the battle.
Flag of the Cossack Hetmanat.svg
Flag of arms of the Cossack Hetmanate (1649–1764)
Chorągiew królewska króla Zygmunta III Wazy.svg
Autor: Olek Remesz (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 2.5
Royal banner (not a flag) of the Polish-Lithuanian Commonwealth during the reign of the House of Vasa (1587-1668).
  • Banner with three horizontal stripes of red, white and red.
  • Coat of arms:1-4 Polish eagle (Piastowie's), 2-3 Lithuanian knight (Jagiellonczyk's), 5-8 Swedish three-crowns (Magnus IV's), 6-7 Swedish lion (Magnus I's), inescutcheon: 9 Vasa's garb.
  • Crown:Royal crown.
  • Order:Golden fleece
Flag of the Prince-Bishopric of Montenegro2.svg
Autor: Spesh531, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Prince-Bishopric of Montenegro
Flag of Moldavia.svg
Contemporary reconstruction. Flag of Moldavia in the 15th-16th centuries. Made after: Seal of en:Alexandru cel Bun (1400-1432) from the National Museum of History of Romania. [1], Image:AlexandruCelBunSeal.png, Image:StefanCelMareSeal.png. The first information regarding the color of the Moldavian flag (including elements) comes from a book of documents published in Krakow in 1533: The grand flag had a red field on which was nicely painted with gold the coat of arms of Moldavia (banderim magnum sericeum, coloris rubri, in quo arma terrae Moldaviae pulhre auro depicta erant).
Great Northern War.jpg
Great Northern War, clockwise from top:

Battle of Narva 1700, Düna 1701, Poltava 1709, Gadebusch 1712,

Gangut 1714.
Lomonosov Poltava 1762 1764.jpg
Autor: Serge Lachinov (обработка для wiki), Licence: CC-BY-SA-3.0
Battle of Poltava. M. Lomonosov's mosaic. Academy of Sciences. S.-Petersburg. 1762–1764
Poltava slutoff3.png
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Flag of Oryol ship (variant).svg
Autor: Osipov Georgiy Nokka, Licence: CC BY-SA 3.0
Предполагаемый проект рисунка флага корабля "Орёл"