Severočínské dialekty

Severočínské dialekty
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníČína, Tchaj-wan, Singapur, menšiny: Bhútán, Brunej, Kambodža, Indonésie (Jáva a Bali), Laos, Malajsie, Mauricius, Mongolsko, Filipíny, Rusko (asijská část), Thajsko, Spojené království, USA, Vietnam a v dalších státech na všech kontinentech
Počet mluvčích960 milionů (2010)
Klasifikace
Písmočínské znaky
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3cmn
Ethnologuecmn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Severočínské dialekty (čínsky v českém přepisu Kuan-chua, pchin-jinem Guānhuà, znaky zjednodušené 官话, tradiční 官話; česky úřednický jazyk; případně čínsky v českém přepisu Pej-fang-chua, pchin-jinem Běifānghuà, znaky zjednodušené 北方话, tradiční 北方話; česky severní jazyk) je skupina dialektů čínštiny, která se používá ve většině severní a jihozápadní Číny. Pokud bychom považovali severočínské dialekty za jeden jazyk, pak by tento jazyk měl nejvíce rodilých mluvčích na světě – téměř miliardu.

Severočínské dialekty se staly základem pro standardní čínštinu, jejíž výslovnost je založena na pekingském dialektu a používá také množství slovní zásoby z ostatních severočínských dialektů. Standardní čínština je standardizovanou a spisovnou formou čínštiny neboli mandarínštiny/mandarínské čínštiny. Název mandarínština je ovšem anglicismus (v angličtině mandarin).

Dialekty

Osm podskupin dialektů a jazyk ťin (hnědě)

Severočínské dialekty se dělí na osm hlavních podskupin rozdělených podle tónů:


东北 = Severovýchodní podskupina – Severovýchodní Čína (Mandžusko), kromě poloostrova Liao-tung. Obsahuje jen málo rozdílů oproti standardní čínštině.
北京 = Pekingská podskupina – hlavní město Peking a okolí. Stala se základem standardní čínštiny. Vzhledem ke značné vnitročínské migraci se používá i v jiných částech kontinentální Číny, především v severním Sin-ťiangu.
冀鲁 = Podskupina Ťi-Lu – Provincie Che-pej („Ťi“) a Šan-tung („Lu“) kromě Šantungského poloostrova, ale včetně okolí města Tchien-ťin, které sousedí s Pekingem. Má značně odlišné tóny i slovní zásobu, což ji činí obtížně srozumitelnou pro mluvčí pekingského dialektu.
胶辽 = Podskupina Ťiao-Liao – Poloostrovy Šan-tung („Ťiao-tung“) a Liao-tung. Zde se vyskytují výrazné změny v tónech oproti podskupině Ťi-Lu. Tento dialekt je částečně, ale ne úplně, srozumitelný mluvčím pekingského dialektu.
中原 = Podskupina Čung-jüan – znamená doslova „centrální planina“. Používá se v Che-nanu, střední části Šen-si v údolí Žluté řeky a jižním Sin-ťiangu. Obsahuje značné fonologické odlišnosti oproti pekingskému dialektu, se kterým je částečně srozumitelná. Do této podskupiny patří také dunganština, kterou mluví Dungani (kteří se sami nazývají Chuejové) v KazachstánuKyrgyzstánu.
兰银 = Podskupina Lan-Jin – Provincie Kan-su, Ning-sia a severní Sin-ťiang.
江淮 = Podskupina Ťiang-Chuaj – Části provincií Ťiang-su a An-chuej na sever od Jang-c’-ťiang, ale také částečně na jižním břehu řeky, např. ve městech Nanking a Ťiou-ťiang. Vyskytují se významné fonologické a lexikální změny; vzájemná srozumitelnost s pekingským dialektem je omezená. Tato podskupina byla významně ovlivněna jazykem Wu, což je úplně samostatný jazyk v rámci čínštiny.
西南 = Jihozápadní podskupina – Provincie Chu-pej, S’-čchuan, Kuej-čou, Jün-nan a části provincií Chu-nan, Kuang-siŠen-si. Vyskytují se silné fonologické, lexikální a tonální změny, vzájemná srozumitelnost s pekingským dialektem je v různé míře omezená.

Mnoho jazykovědců řadí k severočínským dialektům také jazyk ťin, kterou mluví 45 milionů lidí. Jiní lingvisté však s tímto úsudkem nesouhlasí a považují ťin za samostatný jazyk (či „dialekt“) v rámci čínštiny.

Příklady

Číslovky

ZnakySeveročínské dialektyČesky
jeden
èrdva
sāntři
čtyři
pět
liùšest
sedm
osm
jiǔdevět
shídeset

Vzorový text

Otčenáš (modlitba Páně):

Wǒmen de tiān fù,
yuàn nǐ de míng shòu xiǎnyáng;
Yuàn nǐ de guó láilín;
yuàn nǐ de zhǐyì fèngxíng zài rénjiān,
rútóng zài tiānshàng.
Qiú nǐ jīntiān shǎng gěi
wǒmen rì yòng de shíliáng;
Qiú nǐ kuānshù wǒmen de zuìguo,
rútóng wǒmen kuānshù biérén yīyàng;
Bùyào ràng wǒmen xiànyú yòuhuò;
dàn jiù wǒmen miǎn yú xiōng'è. Āmén.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Mandarin subgroups and Jin group.png
Autor: Kanguole, Licence: CC0
Map of subgroups of the Mandarin dialect group, plus the Jin dialect group often considered part of Mandarin, based on Language Atlas of China, by Stephen Adolphe Wurm, Rong Li, Theo Baumann and Mei W. Lee, Longman, 1987, ISBN 978-962-359-085-3.
Mandarin and Jin in China.png
Autor: Kanguole, Licence: CC BY-SA 3.0
Extent of Mandarin (dark green) and Jin (light green) dialect groups, based on Language Atlas of China, by Stephen Adolphe Wurm, Rong Li, Theo Baumann and Mei W. Lee, Longman, 1987, ISBN 978-962-359-085-3.