Severoatlantská hlubinná voda

Severoatlantická hluboká voda je považována za jeden z několika možných bodů zvratu v klimatickém systému .
Severoatlantská hlubinná voda (na obrázku označeno jako North Atlantic Deep Water)teče na jih přes Atlantský oceán a přibližuje se k Antarktické spodní vodě kolem Středoatlantického hřbetu.

Severoatlantská hlubinná voda[1] je hlubinná masa vody vznikající v severním Atlantském oceánu. Termohalinní výměník (správně popsaný jako meridionální obrácený výměník)[zdroj?] světových oceánů zahrnuje tok teplých povrchových vod z jižní polokoule do severního části Atlantského oceánu. Voda tekoucí na sever se mění odpařováním a mícháním s dalšími masami vody, což vede ke zvýšené slanosti. Když tato voda dosáhne severního Atlantiku, ochladí se a propadne se konvekcí díky snížené teplotě a zvýšené slanosti, což má za následek zvýšenou hustotu. Severoatlantská hlubinná voda je odtok této silné hluboké vrstvy, který lze detekovat podle její vysoké slanosti, vysokého obsahu kyslíku, minimu živin, a vysokého poměru izotopů 14C/12C,[2] a chlor-fluorovaných uhlovodíků.[3]

Chlor-fluorovaných uhlovodíky jsou antropogenní látky, které vstupují na povrch oceánu z výměny plynů s atmosférou. Odlišné složení umožňuje vysledovat cestu, jak se mísí s cirkumpolární hlubinnou vodou, která zase vyplňuje hloubky Indického oceánu a část jižního Tichého oceánu. Severoatlantská hlubinná voda a její tvorba je nezbytná pro Atlantickou meridionální cirkulaci, která je zodpovědný za transport velkého množství vody, tepla, solí, uhlíku, živin a dalších látek z tropické části Atlantského oceánu do Atlantiku střední a severní šířky.[4]

V modelu dopravníkového pásu termohalinní výměník světových oceánů táhne potápějící se Severoatlantská hlubinná vody severoatlantický proud k severu. Jedná se však téměř jistě o přílišné zjednodušení skutečného vztahu mezi tvorbou Severoatlantské hlubinné vody a silou Golfského proudu /severo Atlantského proudění.[5]

Severoatlantská hlubinná voda má teplotu 2-4 °C se slaností 34,9-35,0 jednotek praktické salinity, nacházející se v hloubce mezi 1500 a 4000 m.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Atlantic Deep Water na anglické Wikipedii.

  1. Základy oceánografie | Klimatologie a hydrogeografie pro učitele | Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. is.muni.cz [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. 
  2. BROEKER, Wallace. The great ocean conveyor. Oceanography. 1991, s. 79–89. Dostupné online. DOI 10.5670/oceanog.1991.07. (anglicky) 
  3. North Atlantic circulation and thermohaline forcing [online]. Sam.ucsd.edu [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Schmitner, Andreas. Introduction: The Ocean's Meridional Overturning Circulation [online]. People.oregonstate.edu, 2007 [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Archivovaná kopie. seis.natsci.csulb.edu [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

  • Dickson, R. R.; Brown, Juan (1994). "The production of North Atlantic Deep Water: Sources, rates, and pathways" (PDF). Journal of Geophysical Research: Oceans. 99 (C6): 12, 319–12, 341. doi:10.1029/94JC00530. Archived from the original (PDF) on 12 July 2015. Retrieved 11 July 2015.CS1 maint: ref=harv (link)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Antarctic bottom water.svg
Autor: Fred the Oyster, Licence: CC BY-SA 4.0
Water mass bodies of the Southern Ocean.
Climate-tipping-points-en.svg
Autor: CodeOne (blank map), DeWikiMan (additional elements), Licence: CC BY-SA 4.0
tipping elements in the Earth's climate system, based upon Lenton et al. (2008) (see references)