Seznam funkcionalistických staveb v Praze

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Hlavní budova Barrandov Studio

Seznam funkcionalistických staveb v Praze představuje výčet architektonicky významných staveb funkcionalismu na území hlavního města Prahy.

Jedním z hlavních uměleckých center, kde se toto nové pojetí architektury rozvíjelo, byla od počátku Praha. Funkcionalismus zde nebyl jen pasivně přijímán, ale byl tu prakticky i teoreticky rozvíjen. Díky talentu a nadšení celé generace mladých architektů se Praha stala architektonickou laboratoří, jejíž význam zdaleka přesáhl československé hranice. Praha byla vedle Brna a Zlína za první republiky centrem české a evropské funkcionalistické architektury, což dokládá i vznik „Osady Baba“ a její nezaměnitelná úloha v rámci vývoje české moderní a současné architektury.[1]


Vily

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Müllerova vilaMüllerova vilaNad Hradním vodojemem 642/14 Praha, Střešovice,

50°5′33″ s. š., 14°22′42″ v. d.

Adolf Loos1928–1930Müllerova vila (též Loosova vila) je luxusní funkcionalistická vila v Praze - Střešovicích, postavená v ulici Nad Hradním vodojemem 14, čp. 642, v Praze 6 , která bývá chybně lokalizována na Ořechovku.Na vile jsou uplatněny nejen funkcionalistické myšlenky, ale především teorie raumplanu. Což znamená, že prostor není členěn do jednotlivých pater, ale do místností o různé výšce a velikosti podle jejího účelu. Celý prostor se přesto prolíná i v různých úrovních. Jako materiál byl zvolen železobetonový skelet.[2]
Osada BabaOsada BabaDejvice, Praha 6, ostroh Baba

50°6′54″ s. š., 14°23′10″ v. d.

seznam architektů1932–1936Osada Baba je prvorepubliková funkcionalistická vilová kolonie na jihovýchodní části ostrohu Baba v pražských Dejvicích. Byla vystavěna jako jedna ze šesti evropských kolonií moderního bydlení, které vznikaly z iniciativy Werkbundu na konci 20. a začátku 30. let 20. století. Tyto kolonie měly propagovat moderní funkcionalistickou výstavbu, finančně dostupnou pro široké vrstvy.[3]

- seznam staveb

Winternitzova vilaWinternitzova vilaNa Cihlářce, Praha 5 – Smíchov,

50°4′3″ s. š., 14°23′19″ v. d.

Adolf Loos a Karel Lhota1931–1932Třípatrový dům byl vystavěn v letech 1931–1932 pro právníka JUDr. Josefa Winternitze, jehož rodina (manželka Jenny, dcera Suzan a syn Petr) v ní bydlela do roku 1941. Způsob členění vnitřního prostoru vily (tzv. raumplan) je charakteristický pro architekta Adolfa Loose, který je autorem i proslulé Müllerovy vily.
Fričova vilaFričova vilaHodokvičky Na Lysinách

50°1′17″ s. š., 14°24′31″ v. d.

Ladislav Žák1934–1935Vila se nachází ve svahu nad Vltavou na adrese Na Lysinách 208/15. Nechal si ji postavit režisér Martin Frič v letech 1934–1935 na pozemku patřícím již Fričově babičce. V době, kdy zde měla vyrůst novostavba, byl částečně zastavěn jak ve své horní, tak i spodní části. Autorem návrhu je architekt Ladislav Žák, vnitřní vybavení navrhl bytový architekt Josef Hesoun.[4]
Vila Antonína ZimyVila Antonína ZimyLumiérů 189/25, Praha 5 - Hlubočepy,

50°1′57″ s. š., 14°23′40″ v. d.

K. Rudl, Zdeněk Lakomý1931–1940Vilu postavenou pro hlavního auditora u československé pobočky společnosti Schell Ing. Antonína Zimu a jeho manželku Blanku navrhl architekt K. Rudl. V letech 1939–1940 prošel dům stavební úpravou podle návrhu architekta Zdeňka Lakomého.Vila postavená na půdorysu písmene „L“ je třípodlažní. Má bílou omítku a plochou střechu. Ke vchodu do domu původně vedlo krátké kamenné schodiště, jehož zábradlí bylo plné a omítané. Vchod byl kryt rovnou betonovou stříškou a spojen s prosklenou stěnou.[5]
Vila Lídy BaarovéVila Lídy BaarovéNeherovská 667/8, Praha 6-Dejvice,

50°6′33″ s. š., 14°22′53″ v. d.

Ladislav Žák1937–1938Vila Lídy Baarové je funkcionalistická rodinná vila na pražské Hanspaulce. Architekt Žák navrhl manželům Babkovým funkcionalistický dvougenerační čtyřpodlažní dům s dvěma samostatnými vchody a dvěma vertikálně řešenými byty. Vila má proudnicový tvar s nautickými prvky – má napodobovat zaoceánskou loď. Výšky jednotlivých pater jsou dosti nízké – od 235 do 265 cm – a navozují tak atmosféru typickou pro lodní kajuty.[6] Střešní mansarda má připomínat kapitánský můstek. Stavba byla hotová za necelý rok.[7]
Vila Barrandovská 46Vila Barrandovská 46Barrandovská 180/46, Praha 5 - Hlubočepy,

50°1′54″ s. š., 14°23′44″ v. d.

Vladimír Grégr1932Dům postavený v letech 1931–1932 pro investora ing. Václava M.Havla[p 4] navrhl architekt Vladimír Grégr. Funkcionalistická vila propagovala komfortní bydlení podobně jako výstavní vila č. 2 v ulici Lumiérů. K prodeji byla nabízena za 560 tisíc korun, zájem byl však jen o její pronájem.[8] Do roku 1938 zde bydlel kameraman Otto Heller, během 2.světové války Adina Mandlová, od roku 1953 divadelní a filmový herec Miloš Nedbal a po návratu z emigrace (1983) až do září 1989 režisér a scenárista Pavel Juráček.[8]
Vila Josefa AuerbachaVila Josefa AuerbachaBarrandovská 335/60, Praha 5 - Hlubočepy,

50°2′0″ s. š., 14°23′51″ v. d.

Hermann Abeles, Leo Mayer1934Vila Josefa Auerbacha je dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov.24. října 1932 se správní rada společnosti Elektafilm rozhodla koupit na Barrandově dvě stavební parcely, které na katastrálním úřadu nechala spojit v jednu; celkem zaplatila 278 491 korun.[9] 25. dubna 1933 se usnesla na vzniklém pozemku vystavět vilu. V její jedné části bydlel hlavní akcionář ElektaFilmu Josef Auerbach s rodinou; nájemní smlouva byla vystavena na manželku Olgu Auerbachovou. Druhá část vily byla určena jako reprezentační místnosti pro zahraniční zájemce o české filmy.[9] Roku 1939 se ve vile natáčela scéna filmu Kristián, ve které Adina Mandlová pozve Oldřicha Nového k sobě domů a před Jaroslavem Marvanem hrají manželský pár.[9]
Vila Jaroslava ČermákaVila Jaroslava ČermákaVelvarská 1951/3, Praha 6 - Dejvice,

50°5′58″ s. š., 14°23′7″ v. d.

Jaroslav Čermák1938Vila Jaroslava Čermáka je rodinná vila v Praze 6-Dejvicích v ulici Velvarská. Třípodlažní solitérní vila stojí v přibližném středu zahrady. Její hlavní průčelí je rovnoběžné s ulicí Velvarská, do které směřuje okenní pás v přízemí. Jako základní hmota je použita krychle, z ní na severovýchodním nároží vybíhá hranol s jídelnou v přízemí. Polosuterén má fasádu vyzděnou z haklíkového kamenného zdiva, nadzemní patra mají hladké, tvrdé omítky opatřené bílým nátěrem. Tyto fasády jsou prolomeny pásovými okny.[10]
Vila Václava DivišeVila Václava DivišeTrojská 224/134, Praha 7 - Troja,

50°7′4″ s. š., 14°25′6″ v. d.

Adolf Benš1928–1929Vila Václava Diviše je rodinná vila v Praze 7-Troji v ulici Trojská. Od 7. prosince 1992 je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky. Třípatrová stavba čtvercového půdorysu s plochou střechou stojí v příkrém svahu nad Trojskou ulicí. Je osazena na terasovitě odstupňované podnoži se dvěma patry sklepení. Má železobetonový skelet a vnitřní železobetonové schodiště. Terasy jsou orientované do všech světových stran.[11]
Vila Evžena KalinyVila Evžena KalinyFilmařská 404/9, Praha 5 - Hlubočepy,

50°1′50″ s. š., 14°23′40″ v. d.

Vilém Lorenc, Jan Čermák1938–1929Vila Evžena Kaliny je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Filmařská. Jednoduchá hranolová stavba na čtvercovém půdorysu je třípodlažní s plochou střechou. Vchod do domu je ze západní strany a je chráněný markýzou. Z jižního průčelí vystupuje arkýř přes dvě podlaží, v obou patrech prosklený. Balkon v prvním nadzemním podlaží ve východním průčelí má vnější přístupové schodiště.[12]
Vila BäckVila BäckPod Habrovou 184/15, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko

50°2′6″ s. š., 14°23′48″ v. d.

Rudolf Bettelheim1932–1933Vila Bäck byla postavena v letech 1932–1933 pro manžele Bäckovy podle plánu architekta Rudolfa Bettelheima.[13] Stavba s plochou střechou je asymetrická, má různě odstupňované a půdorysně zalamované pravoúhlé zdi se zdrsněnou omítkou na fasádě, původně proškrabovanou. V uličním průčelí je dominantní schodištní rizalit s vertikálním oknem. Vchod pod tímto rizalitem je chráněný železobetonovou markýzou. Z levé boční fasády vystupuje komínové těleso vyzděné z cihel.[14]
Vila Vladimíra ČelakovskéhoVila Vladimíra ČelakovskéhoBarrandovská 327/28, Skalní 327/10, Praha 5 - Hlubočepy,

50°2′2″ s. š., 14°23′57″ v. d.

Vladimír Grégr1932–1933Vila Vladimíra Čelakovského je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov ve svahu mezi ulicemi Barrandovská a Skalní. Vilu navrhl a postavil v letech 1932-1933 architekt Vladimír Grégr pro JUDr. Vladimíra Čelakovského.[15]

Veřejné budovy

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Veletržní palácVeletržní palácDukelských hrdinů 530/47

Praha 7, Holešovice 170 00  Praha 7, Holešovice

50°6′4″ s. š., 14°25′57″ v. d.

Josef Fuchs a Oldřich Tyl1925–1928Veletržní palác je budova v pražských Holešovicích, jedna z prvních a největších funkcionalistických staveb Prahy. Byla určená pro konání veletrhů, později byla sídlem podniků zahraničního obchodu.[16]
Baťův palácBaťův palácVáclavské náměstí 774/6Praha 1, Nové Město50°5′2″ s. š., 14°25′25″ v. d.Ludvík Kysela, František Lydie Gahura a Josef Gočár1928–1929Baťův palác, či Baťův dům obuvi, zvaný též „skleněný“, kdysi „Dům služby“, je funkcionalistická obchodní budova na Václavském náměstí. Desetiposchoďová stavba slavnostně byla otevřena 4. prosince 1929. V budově jsou 3 osobní výtahy, jeden moderní rychlostní (první v Československu) a 4 nákladní výtahy v zadní části domu.

V období první republiky měl Baťův Dům služby též oddělení pedikúry, správkárnu bot, dětský koutek, bufet i oddělení čistění bot.„Americká etáž“ sloužila náročným zákaznicím a konaly se v ní i módní přehlídky.[17]

Budova Spolku výtvarných umělců MánesBudova Spolku výtvarných umělců MánesMasarykovo nábřeží 250/1, Nové Město, Praha 1,

50°4′39″ s. š., 14°24′50″ v. d.

Otakar Novotný1928–1930Budova Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) architekta Otakara Novotného je funkcionalistický komplex staveb, zbudovaný na místě bývalých Šítkovských mlýnů v letech 1928 – 1930. Budova spojuje Masarykovo nábřeží na pravém břehu řeky Vltavy s jižním cípem Slovanského ostrova.
Palác U StýblůPalác U StýblůVáclavské náměstí 785/28 Praha 1, Nové Město

50°4′57″ s. š., 14°25′31″ v. d.

Ludvík Kysela a Jan Jarolím1928–1929Palác U Stýblů, zvaný též palác Alfa, se nachází v Praze na Václavském náměstí. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších paláců na Václavském náměstí – sedmipatrovou funkcionalistickou budovu, která je chráněná jako kulturní památka.[18]
Palác ARAPalác ARA28. října 371/1, Praha 1, Staré Město,

50°5′0″ s. š., 14°25′18″ v. d.

Milan Babuška1930–1931Palác má po vzoru funkcionalismu jednoduchou skleněnou fasádu bez velkých zdobných prvků. Unikátem jsou její velkoplošná ohýbaná skla na nároží. Vertikálnost a podobnost s dobovými americkými mrakodrapy může evokovat art deco. Díky silnému výrazu se dá palác Ara považovat i za expresionistický. V detailu průčelí je patrný vliv obchodních paláců v Londýně nebo v USA z 30. let. 20. století.[19]
Palác MerkurPalác MerkurRevoluční 767/25, Praha 1, Staré Město

50°5′32″ s. š., 14°25′37″ v. d.

Jaroslav Fragner1934–1936Palác Merkur je funkcionalistická budova na Revoluční třídě, Starém Městě, Praha 1, na jižním předmostí Štefánikova mostu.Budova slouží administrativě. Dvoupodlažní kavárna, která se nacházela v přízemí a prvním patře, prošla několika změnami – v 60. letech 20. století sloužila jako odbavovací centrum Československých aerolinií. Od 4. října 1967 až do 70. let zde fungoval populární studentský klub "Vltava"[20]
Dům RadostDům Radostnáměstí Winstona Churchilla 1800/2Praha 3, Žižkov

50°5′4″ s. š., 14°26′33″ v. d.

Karel Honzík a Josef Havlíček1932–1934Dům Radost (od roku 2019), dříve nazývaný Dům odborových svazů a původně palác Všeobecného penzijního ústavu, je významná funkcionalistická stavba, která se nalézá v Praze na Žižkově v městské částí Praha 3.
Budova Elektrických podnikůBudova Elektrických podnikůBubenská 1477/1, Praha 7, Holešovice,

50°5′55″ s. š., 14°26′11″ v. d.

Adolf Benš a Josef Kříž1927–1935Budova Elektrických podniků hl. města Prahy, později známá též jako budova Dopravních podniků, se nachází na holešovickém předmostí Hlávkova mostu na začátku Bubenské ulice. Tato funkcionalistická stavba s železobetonovou konstrukcí a krémově bílým obkladem je chráněna jako kulturní památka České republiky.[21]
Štěpánská pasážFerdinand Baumann houseŠtěpánská (36), Ve Smečkách (27), Praha 1

50°4′47″ s. š., 14°25′34″ v. d.

Eugen Rosenberg1937Štěpánská pasáž je jednou z nejpozoruhodnějších pražských pasáží. I když trochu neznámá, svým moderním pojetím si dobyla srdce mnohých Pražanů a už přes 80 let nabízí průchod mezi ulicemi Ve Smečkách a Štěpánská. Pasáž, které se dříve přezdívalo Merkur, je součástí komplexu nájemních domů. Za ně vděčíme stavebnímu podnikateli Ferdinandu Baumannovi. Ten se ve třicátých letech 20. století rozhodl o spojení dvou protilehlých parcel v katastru Nového Města s plánem vystavět zde činžáky pro vyšší třídu.[22]
Barrandovské terasyBarrandovské terasyBarrandov, Hlubočepy,

50°2′15″ s. š., 14°24′9″ v. d.

Max Urban1929Barrandovské terasy je komplex budov, zahrad a parků s plaveckým bazénem ve čtvrti Barrandov, v městské části Praha 5. Od roku 1988 je areál kulturní památkou a od roku 1993 městskou památkovou zónou. Areálu dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana.[23] Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová.[23]
Budova Českého rozhlasuBudova Českého rozhlasuVinohrady, Praha 2,

50°4′43″ s. š., 14°26′4″ v. d.

Bohumil Sláma1933Budova byla původně postavena pro Ředitelství pošt a telegrafů a pro Československý rozhlas. Ten tu svou činnost zahájil 10. prosince 1933, tedy deset let po svém vzniku. Jako celek pak přešla budova do majetku Československého rozhlasu kolem roku 1935.[24] Rohovou funkcionalistickou budovu z 30. let navrhl Bohumil Sláma, s kterým měla poštovní správa dobré zkušenosti. Konstrukční systém budovy je ocelový skelet s cihlami obezděnými pilíři. Stropy jsou neseny ocelovými nosníky, na kterých jsou žebrové železobetonové desky a keramické tvarovky. Obvodové stěny i příčky jsou zděné. Nosnou konstrukci budovy tvořila ocelová konstrukce, kterou vyrobili ve Vítkovických železárnách, vážila 1160 tun a její stavba trvala tři a půl měsíce.
Palác SkautPalác SkautVodičkova č.p. 674/6, Praha 2,

50°4′43″ s. š., 14°25′20″ v. d.

Bohumil Sláma1927–1929Funkcionalistická novostavba vznikala v místě zbořeného barokního domu v letech 1927-29 podle návrhu Bohumila Slámy. Obchodní a nájemní dům s kinem a restaurací zachoval na levé straně původní barokní portál od J. Brokoffa a též plastiku lva, umístěnou v pasáži domu.[25]
Dům uměleckého průmyslu
Dům uměleckého průmyslu
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Národní 38, Nové Město, Praha 1,

50°4′57″ s. š., 14°25′16″ v. d.

Oldřich Starý a František Zelenka1936Dům uměleckého průmyslu byl postaven v roce 1936, za jeho návrhem stojí architekt Oldřich Starý. Mezi lety 1936 až 1990 zde sídlila obchodní firma Krásná jizba, která byla centrem moderního designu a prodejnou užitného umění. DUP sloužil zároveň jako sídlo českého nakladatelství Družstevní práce či Odeon. Fungovala zde také pasáž do Charvátovy ulice s různými službami, i podzemní sály s výstavami a kinem.[26]
Nájemní a obchodní dům č. p. 387Milady Horákové 56Milady Horákové (56), Praha 7

50°5′57″ s. š., 14°25′3″ v. d.

Eugen Rosenberg1937Dům s obchody na třídě Milady Horákové 56 zase upoutá sklobetonovou markýzou nad parterem. V něm se dodnes zachovala Erhartova cukrárna s řadou podmanivých detailů, jako jsou prodejní pulty, mobiliář nebo vitríny na výstavu cukrářských výrobků. Nedávno bylo obnoveno i logo adodnes to tu dýchá prvorepublikovou atmosférou.[27]

Obytné budovy

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Skleněný palácSkleněný palácnáměstí Svobody 728/1

Praha 6, Bubeneč

50°6′4″ s. š., 14°23′57″ v. d.

Richard Ferdinand Podzemný1936–1937Skleněný palác, lidově Skleňák je údajně jedna z nejkvalitnějších předválečných bytových staveb v Praze. Nachází se v Praze 6-Bubenči, náměstí Svobody č. 728/1. Byl postaven v letech 1936–1937 podle návrhu architekta Richarda Podzemného jako nájemní dům pro Zemskou banku na základě předchozí užší architektonické soutěže. Tvoří čelo trojúhelníkovitého náměstí Svobody, dříve Dürichovo náměstí.[28]
MolochovMolochovMilady Horákové 862/72, Bubeneč, Praha 7,

50°5′58″ s. š., 14°25′8″ v. d.

Josef Havlíček, Otto Kohn, Karl Kohn1936–1938Molochov je lidový název pro funkcionalistický blok třinácti luxusních nájemních domů na pražské Letné s výhledem na Pražský hrad a Letenskou pláň. Jméno „Molochov“ se objevuje již v době stavby v roce 1937, původ názvu pravděpodobně vychází z pejorativního označení této mohutné budovy (od slova moloch) stavebními dělníky.
Činžovní domy Pensijního fondu zaměstnanců Národní banky ČeskoslovenskéČinžovní domy Pensijního fondu zaměstnanců Národní banky ČeskoslovenskéHolešovice, Heřmanova, Františka Křížka a Milady Horákové

50°6′0″ s. š., 14°25′48″ v. d.

Josef Šolc a Jaroslav Stockar1938–1940Funkcionalistické činžovní domy Pensijního fondu zaměstnanců Národní banky Československé byly vybudovány v letech 1938 až 1940 na zakázku Pensijního fondu zaměstnanců Národní banky Československé a nacházejí se v ulicích Heřmanova, Milady Horákové a Františka Křížka v Praze 7.
Ženské domovy
Ženské domovy
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Ostrovského 253/3, Smíchov, Praha 5,

50°4′7″ s. š., 14°24′10″ v. d.

Josef Hlaváček1933Sedmipodlažní budova ve tvaru písmene H byla postavena v roce 1933 ve funkcionalistickém stylu podle návrhu architekta Josefa Hlaváčka na místě někdejší smíchovské plynárny. Stavba vznikla z podnětu „Kuratoria pro zlepšení bytových poměrů mladých žen“ pod záštitou Alice Masarykové, která budovu v roce 1933 slavnostně otevřela. Ženské domovy měly sloužit jako příklad řešení bytové situace mladých, svobodných, zaměstnaných žen, a to především těch mimopražských. V budově se železobetonovým skeletem bylo celkem 900 místností, kromě pokojů také tři velké sály: divadlo, tělocvična a promítací sál s restaurací. Dle původních stanov se byty poskytovaly ženám jen na dva roky.[29]
Nájemní domy, Praha 7, Vinařská 3, 6 a 7Nájemní domyVinařská 1174/6, Praha 7 - Holešovice

50°4′43″ s. š., 14°26′4″ v. d.

Jan Gillar1936–1937V druhé polovině 30. let byly postaveny také domy s č.p. 3, 6 a 7 ve Vinařské ulici. Architektem těchto funkcionalistických staveb je Jan Gillar, žák Josefa Gočára a člen uměleckého svazu Devětsil.[30]
Nájemní dům J. Hanáka, č. p. 756Letohradská 52Letohradská 52 Praha 7 - HolešoviceEugen Rosenberg1935–1937Dům v Letohradské ulici 52 má hezký detail zábradlí lodžií z perforovaného plechu.

V nejvyšším podlaží se rozprostíral byt rodiny stavebníka, pana Bohuslava Hanáka. V plánech se původně počítalo s kancelářemi a ateliéry, nakonec se ale pan Hanák rozhodl pro byt. Snad proto, že si dům už v plánech natolik oblíbil. Střešní byt v Letohradské ulici je pro Rosenbergovu tvorbu výjimečný. [31]

Školy

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Francouzské reálné gymnázium v DejvicíchFrancouzské reálné gymnázium v DejvicíchBílá 1, Praha 6 - Dejvice

50°6′19″ s. š., 14°23′14″ v. d.

Jan Gillar1931–1934Francouzské reálné gymnázium v Dejvicích (Lycée français de Prague, Gymnase réal) je zrušená střední škola v Praze v ulici Bílá. Budovu gymnázium užívalo společně se základní školou, která zde zůstala. Dnes se budova označuje Základní škola a mateřská škola Bílá.

Vedle reálného gymnázia obsahoval areál také obecnou školu, mateřskou školu, pavilon s tělocvičnou a divadlem, bazén, kuchyň a jídelnu, plánovaná budova internátu postavena nebyla. Skleněná stěna mateřské školy, která se dala v létě otevřít, terasy pro letní výuku základní školy, plochy zeleně ve svahu a hřiště společné všem školám – to vše jako hlavní zásada projektu drželo v areálu co nejvíce světla.[32]

Benešovo státní reálné gymnázium
Benešovo státní reálné gymnázium
(c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Evropská 330/33, Praha 6 - Dejvice

50°6′0″ s. š., 14°23′13″ v. d.

Evžen Linhart1936–1938Benešovo státní reálné gymnázium (Státní československé reformní reálné gymnasium v Praze XIX) je zrušená střední škola v Praze, která sídlila v památkově chráněné budově na rohu ulic Evropská a Gymnasijní. Ta je od roku 1993 školní budovou pro Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální a Gymnázium se zaměřením na hudební a výtvarnou estetickou výchovu.
Budova současné VOŠZ a SZŠ, Praha 4
Budova současné VOŠZ a SZŠ
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
5. května 200, Nusle, 140 00 Praha 4

50°3′35″ s. š., 14°25′57″ v. d.

Ladislav Tříška1936–1938Budova současné VOŠZ a SZŠ byla postavena Spolkem pro vydržování středních škol v ČSR v Praze. Jde o železobetonovou funkcionalistickou budovu, architektem byl Ing. Ladislav Tříška, kolaudace proběhla 21. 12. 1938, opravné práce byly dokončeny až v květnu 1939, tzn. za protektorátu. Některé truhlářské práce byly zadány Jedličkovu ústavu (vnitřní skříně a vchodové dveře). V budově A byla obecná škola a gymnázium, proto byl název postranní ulice U Sovětské školy, v budově B byl internát. Stavba byla řízena tehdejším Ministerstvem veřejných prací ČSR. Náklady činily 496 846 Kčs.[33]
Gymnázium Jana Keplera - budova Parléřova
Gymnázium Jana Keplera
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Parléřova 118/2, Praha, 169 00

50°5′17″ s. š., 14°23′13″ v. d.

Václav Suka1931Půdorys školy má tvar nepravidelného „T“ se dvěma otevřenými dvory a dvěma asymetrickými dvoutraktovými křídly. Na severní straně je přímo navázána na křídlo tehdejší chlapecké školy čp. 224. Budova má dvě patra s částečným třetím patrem nad schodištěm a vestibulem. Dispozičně je školní budova řešena podobně jako u školy Hládkov chodbovým systémem. V křídle navazujícím na budovu Hládkov jsou třídy umístěné na shodné straně, v kolmém jižním křídle na jižní straně. V místě křížení dvou křídel se otevírá prostorný vestibul s výrazným dvouramenným schodištěm s podestou zakončenou obloukem s přímým osvětlením proskleného oblouku.[34]
Střední škola Designu a umění, knižní kultury a ekonomiky NáhorníU Měšťanských škol 525/1, Kobylisy, 180 00 Praha 8

50°7′28″ s. š., 14°27′33″ v. d.

1930Základní kámen budovy byl položen v roce 1930, v roce 2011 byla rekonstruována. V budově se vystřídala „měšťanka“, základní škola, gymnázium až po současnou umělecky zaměřenou střední školu (2022).  

Budova školy a její okolí byla využita pro natáčení filmu  Škola základ života. V roce 1953 ji navštěvoval Karel Gott.[35]

Kostely

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře)Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře)Nepomucká 658/13, 150 00 Praha 5-Košíře

50°4′8″ s. š., 14°21′58″ v. d.

Jaroslav Čermák1942Kostel svatého Jana Nepomuckého byl postaven ve funkcionalistických tvarech s klasicizujícími prvky v roce 1942 dle projektu Jaroslava Čermáka a nachází se v ulici Nepomucká v Praze Košířích. Architektonický návrh obsahoval veškeré vnitřní vybavení a výzdobu včetně oltáře, lavic a doplňků ke mši. Kostelu dominuje 55 metrů vysoká věž na skalnatém podloží.
Kostel svatého Václava (Vršovice)Kostel svatého Václavanáměstí Svatopluka Čecha v Praze-Vršovice

50°4′9″ s. š., 14°27′33″ v. d.

Josef Gočár1929–1930Kostel svatého Václava je římskokatolický farní kostel postavený v letech 1929–1930 ve slohu konstruktivismu. Trojlodní železobetonový kostel byl postaven podle projektu architekta Josefa Gočára. Stavba se nachází na náměstí Svatopluka Čecha v Praze-Vršovicích. Odborníky je považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v Česku.[36][37]
Evangelický kostel (Nusle)Evangelický kostel (Nusle)ulice Žateckých 1169/11 v Nuslích, městské části Praha 4

50°3′40″ s. š., 14°26′5″ v. d.

Bohumír Kozák a Ladislav Kozák1934Evangelický kostel v Nuslích je nárožní funkcionalistická budova sboru Českobratrské církve evangelické z roku 1934. Nachází na malém náměstí v ulici Žateckých 1169/11 v Nuslích, městské části Praha 4. V budově sídlí nuselský Farní sbor Českobratrské církve evangelické.
Husův sbor (Smíchov)Husův sbor (Smíchov)ulici Na Václavce č.p. 117/1, Smíchov

50°3′56″ s. š., 14°23′55″ v. d.

E. Sobotka a Stanislav Vachata1935Kostel Československé církve husitské (Husův sbor dr. Karla Farského) na Smíchově je funkcionalistická stavba z roku 1935. Jeho adresa je v ulici Na Václavce č.p. 117/1, nicméně zároveň tvoří dominantu horního konce ulice U Santošky. Stavbu podle plánu architektů E. Sobotky a Stanislava Vachaty z roku 1933 provedla karlínská stavební firma Václav Nekvasil v roce 1935. Stavba trvala 10 měsíců a základním stavebním materiálem byl beton.

Technické stavby

Název[p 1]Obrázek[p 2]UmístěníArchitektRok[p 3]Poznámky
Nákladové nádraží Praha-ŽižkovNákladové nádraží Praha-ŽižkovJana Želivského (Praha)

50°5′7″ s. š., 14°28′34″ v. d.

Vladimír Weiss a Karel Caivas1936Nákladové nádraží Praha-Žižkov je bývalé hlavové nákladové nádraží na pražském Žižkově. Jde o největší dochovanou funkcionalistickou průmyslovou stavbu v Praze. Provozní budova (na parcele č. 4481/1) se železobetonovým skeletem má dvě čtyřtraktová křídla se dvěma patry a dvěma suterény. Podél přízemí vedou zastřešené rampy – z vnitřní strany vagónové a z vnější automobilové. Křídla jsou složena z modulů o sedmi polích, spojených půlpoli s prosklenými fasádami. Severní křídlo, určené pro dopravu z Prahy, má těchto modulů šest, jižní křídlo jich má osm a dosahuje tak délky přes 350 metrů. Rampy a prostory byly rozděleny na ty, v nichž se zbožím manipulovaly státní dráhy, a na ty, které byly pronajaty soukromým dopravcům.[38] Obě křídla jsou propojena jak v suterénu, tak ocelovými můstky nad kolejištěm.[39] Šestipatrová správní budova je orientovaná kolmo na provozní křídla a souběžná s ulicí Jana Želivského, předsazená fasáda je pokrytá kabřincovým obkladem. Na pravé i levé straně od budovy jsou symetricky umístěné vrátnice z ulice za pravou vrátnicí je samostatný objekt vodárny.[38]
Filmové ateliéry - hlavní budova filmového studia
Filmové ateliéry - hlavní budova filmového studia
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Kříženeckého náměstí 322/5, Praha, 152 00, Česko

50°1′48″ s. š., 14°23′21″ v. d.

Max Urban1931–1933Hlavní budova filmových ateliérů vznikla v letech 1931-1933 podle návrhu Maxe Urbana. Představuje kvalitní funkcionalistickou architekturu, jež je důmyslně zasazena do prostředí vilové čtvrti. Objekty hlavní budovy s původní provozní součástí tzv. měnírny na pozemcích parc. č. 883/5 a 883/8. Pův. objekty A.Barr. jsou určujícím a dominujícím prvkem, přesahujícím standard výstavby 30. let 20. století, který současně symbolizuje celou lokalitu. Ústřední budova je zakončením a pohledovým vyvrcholením hlavní osy vilové čtvrti. Barrandovské ateliéry představují kvalitní funkcionalistickou architekturu důmyslně začleněnou do urbanistické koncepce.[40]
Edisonova transformační staniceEdisonovy transformační staniceJeruzalémská 1321/2, Nové Město, Praha,F. A. Libra1926Edisonova transformační stanice v Jeruzalémské ulici, navržená architektem F. A. Librou v roce 1926, patří k prvním větším realizacím funkcionalistické architektury v centru Prahy. Stavba sloužila původní funkci do 90. let, kdy se rozhodlo o přesunutí technologie trafostanice do suterénu za účelem uvolnění a rekonstrukce nadzemních podlaží pro komerční účely.[41] V roce 1930 byla fasáda trafostanice doplněna o umělecké dílo sochaře Zdeňka Pešánka. Tento představitel avantgardy byl jeden z prvních tvůrců kinetické plastiky u nás.[42]

Architekti

Architekt
F. A. Libra
Vladimír Weiss
Karel Caivas
Max Urban
Jaroslav Čermák
E. Sobotka
Bohumír Kozák
Ladislav Kozák
Stanislav Vachata
Jan Gillar
Evžen Linhart
Ladislav Tříška
Václav Suka
Richard Ferdinand Podzemný
Josef Havlíček
Otto Kohn
Karl Kohn
Josef Šolc
Jaroslav Stockar
Josef Hlaváček
Josef Fuchs
Oldřich Tyl
Ludvík Kysela
Josef Gočár
František Lydie Gahura
Otakar Novotný
Milan Babuška
Jaroslav Fragner
Karel Honzík
Josef Kříž
Bohumil Sláma
Oldřich Starý
František Zelenka
Eugen Rosenberg
Adolf Loos
Karel Lhota
Ladislav Žák
K. Rudl
Zdeněk Lakomý
Adolf Benš
Ladislav Žák
Hermann Abeles
[[Hermann Abeles|]]Leo Mayer
Vladimír Grégr
Jaroslav Čermák
Vilém Lorenc
Jan Čermák
Rudolf Bettelheim
Vladimír Grégr

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c d e f Pro pojmenování stavby je preferováno označení související s jejím původním účelem (aktuální označení nebo užití stavby je uváděno v poznámce). Vlastní vily a domy samotných architektů nejsou v pojmenování nijak označovány za „vlastní“, na rozdíl od zvyklostí v některé literatuře.
  2. ↑ a b c d e f Fotografie vyobrazují podobu staveb v době pořízení snímku, která se vzhledem k časovému odstupu může v menší či větší míře odlišovat od původních záměrů a realizací.
  3. ↑ a b c d e f Uvedeno období od zahájení stavby po její uvedení do provozu. Řazeno primárně dle data zahájení stavby, neboť toto věrněji souvisí s jejím architektonickým návrhem a stylem.
  4. ↑ Památkový katalog Národního památkového ústavu uvádí v Anotaci: „Rodinný dům Miloše Havla“ a v závěru Popisu památkové hodnoty: „Předmětná vila byla postavena pro stavebníka V.M.Havla.“ [cit. 2019-08-12].

Reference

  1. ↑ https://www.czechdesign.cz/kalendar-akci/prazsky-funkcionalismus-tradice-a-soucasne-ozveny
  2. ↑ Slavné stavby Prahy 6. 1. vyd. v jazyce českém. vyd. Praha: FOIBOS 299 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-14-8, ISBN 80-87073-14-2. OCLC 471393290 
  3. ↑ URLICH, Petr. Slavné vily Prahy 6, osada Baba 1932-1936. 1. vydání. vyd. Praha: [s.n.] 188 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-68-1, ISBN 80-87073-68-1. OCLC 881518686 
  4. ↑ kurz & bündig. ergopraxis. 2018-09, roč. 11, čís. 09, s. 15–15. Dostupné online [cit. 2022-04-18]. ISSN 1439-2283. DOI 10.1055/a-0629-9593. 
  5. ↑ VELEMÍNSKÝ, Petr; VELEMÍNSKÝ, Filip. Databáze antropologického podsbírky. Journal of the National Museum (Prague), Natural History Series. 2019, roč. 188, čís. 1, s. 167–172. Dostupné online [cit. 2022-04-18]. ISSN 1802-6850. DOI 10.2478/jnmpnhs-2019-0011. 
  6. ↑ Vila Lídy Baarové na Hanspaulce. kudyznudy.cz [online]. [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ REDAKCE. Vila Lídy Baarové vypadá jako loď. Opravdovým domovem se ale pro ni nestala. Deník.cz. 2021-11-03. Dostupné online [cit. 2021-12-12]. 
  8. ↑ a b Výstavní vila č.1, Barrandov. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 10. květen 2019. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
  9. ↑ a b c Vila Auerbach. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online.
  10. ↑ Vila. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000124011, rejstříkové číslo ÚSKP 11300/1-2242. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online
  11. ↑ Vila. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000118417, rejstříkové číslo ÚSKP 11947/1-2184. [cit. 2021-05-26]. Dostupné online
  12. ↑ Vila Kalina. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  13. ↑ Vila manželů Beckových. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 19. února 2019. [cit. 2019-07-27]. Dostupné online.
  14. ↑ Vila manželů Beckových. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 19. února 2019. [cit. 2019-07-27]. Dostupné online.
  15. ↑ Vila JUDr. Vladimíra Čelakovského. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 6.4.2019. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
  16. ↑ Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav, 2003-2008 [cit. 2009-01-03]. Kapitola Veletržní palác. Dostupné online. 
  17. ↑ Dům vkusu a vybrané elegance. Pestrý týden. 6. 3. 1937, s. 17. Dostupné online. 
  18. ↑ Vyhledání dokumentů. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Funkcionalistický palác ARA prochází rekonstrukcí. Na fasádu se vrátí původní neony. www.earch.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ PETRÁŇ, Jozef. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). Praha: Karolinum, 2015. S. s. 289. 
  21. ↑ Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2012-02-11]. Položka budova Elektrických a dopravních podniků. Dostupné online. 
  22. ↑ Funkcionalismus a techno. Se spolkem Mapamátky po stopách jedné z pražských pasáží a hudebního klubu, který jí pomohl získat svou původní krásu. campuj.online [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Kristýna Čechová, Barrandovské terasy, Reflex 7/2000
  24. ↑ https://www.rozhlas.cz/informace/rekonstrukce/_zprava/historie-budovy-ceskeho-rozhlasu--897415
  25. ↑ palác Skaut - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Mizející Praha: Smutný osud Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě. iDNES.cz TV [online]. [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. 
  27. ↑ Zdeněk Lukeš: Eugen Rosenberg. Modernistický architekt Prahy. www.earch.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. (cz) 
  28. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-16]. Identifikátor záznamu 152536 : činžovní dům - Skleněný palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  29. ↑ Ženské domovy, Stavby Prahy 5 - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. 
  30. ↑ Praha včera: Holešovické domy. campuj.online [online]. [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 
  31. ↑ https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/38594/BPTX_2010_2__0_255636_0_110087.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  32. ↑ Národní památkový ústav: Střední škola-francouzské gymnázium. Katalogové číslo: 1000156736. [cit. 2017-09-01] Dostupné z WWW.
  33. ↑ Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 4, 5. května 51. www.zdravotnickaskola5kvetna.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  34. ↑ Zápis s.2 viz. Archív výstavby na Městském úřadě Prahy 6, složka domu čp. 118/IV
  35. ↑ Střední škola Náhorní slaví 85. výročí [online]. Praha: Městská část Praha 8, 2015-05-12 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  36. ↑ MUDROVÁ, Ivana. Prahou s otevřenýma očima II.. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-787-3. S. 243. Dále jen Prahou s otevřenýma. 
  37. ↑ Web pražského arcibiskupství, který zmiňuje kostel jako vrchol české moderní architektury. www.apha.cz [online]. [cit. 2012-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-17. 
  38. ↑ a b Návrh na prohlášení souboru objektů Nákladového nádraží Žižkov, Praha 3-Žižkov za nemovitou kulturní památku[nedostupný zdroj], návrh Klubu Za starou Prahu ze dne 19. května 2010, mírně zestručněno, zpracovali Mgr. Lukáš Beran (VCPD FA ČVUT) a Mgr. Michal Novotný (člen Domácí rady Klubu Za starou Prahu)
  39. ↑ Sekyra Group tlačí na zbourání žižkovského nádraží, Klub přátel starého Smíchova, 13. 1. 2011, zdroj: Parlamentní listy
  40. ↑ filmové ateliéry - hlavní budova filmového studia - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. 
  41. ↑ Archiweb - Rekonstrukce Edisonovy transformační stanice. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. 
  42. ↑ RACKOVÁ, Autor: Kateřina. Edisonova transformační stanice. www.prahaneznama.cz [online]. [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Milady Horákové 56.jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Milady Horákové 56. Obchodní a nájemní dům, 1937, arch. Evžen Rosenberg. Erhartova cukrárna.
Villa-Mueller-Prag.jpg
Autor: Hpschaefer http://www.reserv-art.de, Licence: CC BY 3.0
Villa Müller at Prague, designed by Adolf Loos
Barrandov, vila Barrandovská 46.jpg
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Praha, Dejvice, Bílá, budova francouzského lycea 01.JPG
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Kulturní památka budova bývalého francouzského lycea v Bílé ulici, Dejvice, Praha 6. Dnes zde funguje mateřská a základní škola. Pohled z ulice Božkova.
Praha Veletržní palác východ.jpg
Autor: Czech Wikipedia user Packa, Licence: CC BY-SA 2.5
Veletržní palác, Praha 7 - Holešovice, východní pohled
Parléřova, gymnázium Jana Keplera.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Hradčany. Parléřova, gymnázium Jana Keplera.
Kostel sv Jana Nepomuckého Kosire Praha 5540.JPG
Autor: Krokodyl, Licence: CC BY-SA 3.0
Kostel svatého Jana Nepomuckého v Praze 5 - Košířích. Pohled z Plzeňské ulice přes Košířské náměstí.
Bubenská 1.jpg
Autor: Venturosa, Licence: CC BY-SA 4.0
Budova Bubenská 1
Cesky rozhlas Vinohradska a.jpg
Autor: Ludek, Licence: CC BY-SA 3.0
Budova Českého rozhlasu v Praze, Vinohradská
Nové Město, Národní 36, Domov a styl.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Nové Město. Národní 38/36, Domov a styl.
Praha Revoluční Merkur 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha Revoluční ulice
Molochov-Blocks 3 historisch.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Historische Aufnahme des zwischen 1936 und 1938 entstandenen Molochov-Blocks in Prag, an dessen Errichtung die Brüder Karl und Otto Kohn maßgeblich beteiligt waren.
Praha Troja, Divišova vila 01.jpg
Autor: Ewwwa, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Palác ARA 01.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Palác ARA
Praha Letna Vinarska 6-2.jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Ženské domovy, od vlečky.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Smíchov. Za Ženskými domovy a Stroupežnického, Ženské domovy (hotel Akcent).
Praha, Bubeneč, Skleněný palác 2.JPG
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Barrandov, Kříženeckého náměstí, filmové ateliéry (01).jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Husův sbor (Santoška) 2.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Husův sbor, Praha-Smíchov (Santoška)
Celkový pohled na osadu Baba.jpg
Autor: Fany878, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na osadu Baba, růžově je vyznačena vila Košťál
Navratilva674celek.JPG
Autor: Jklamo, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Letohradská 52 (7482).jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Eugen Rosenberg: nájemní dům J. Hanáka, č. p. 756, Praha 7-Holešovice, Letohradská 52, postaveno 1935 - 1937
Blok nájemních domů s kinem Oko (9080).jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Josef Šolc a Jaroslav Stockar: Činžovní domy Pensijního fondu zaměstnanců Národní banky Československé, 1937-1940, ulice Františka Křížka, Milady Horákové, Heřmanova čp. 455, 456, 457, 460, 461, 462, 481/VII., Praha – Holešovice, nároží ulic Milady Horákové a Františka Křížka.
Pod Habrovou 15 (01).jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Pod Habrovou 184/15, Praha 5-Hlubočepy
Ferdinand Baumann house (7596).jpg
Autor: gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vršovice, kostel sv. Václava čelo.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Vršovice, kostel sv. Václava
Barrandov, vila Barrandovská 60.jpg
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Praha, Dejvice, Velvarská 3, vila čp. 1951.JPG
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Kulturní památka vila čp. 1951, Velvarská 3, Dejvice, Praha 6.
Nusle, 5. května 51, zdravotnická škola (01).jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Praha-Nusle, 5. května 200/51, zdravotnická škola.
Lumiérů 25 (02).jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Lumiérů 189/25, Praha 5-Hlubočepy
Edisonova transformační stanice (06).jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Edisonova transformační stance, Praha 1-Nové Město, Jeruzalémská 1321/2. Ing. František Albert Libra (1926–1930), přestavba: Ladislav Lábus (2005–2007)
Barrandov, vila Skalní 10.jpg
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Evropská, střední pedagogická škola.jpg
(c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Neherovská 677-8-02.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Sbor ČCE Nusle 3.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Sbor ČCE Nusle
Filmařská 9 (01).jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Filmařská 404/9, Praha 5-Hlubočepy
Žižkov Nákladové nádraží.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Praha, Winternitzova vila (2).jpg
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: