Seznam hudebních symbolů

Pomocné linky se používají pro zapsání not mimo základní notovou osnovu. Na rozdíl od obrázku jich může být prakticky neomezený počet

Taktové čáry oddělují jednotlivé takty skladby.

Dvojitou taktovou čarou se označují významnější změny v hudbě, například nové předznamenání, nové taktové předznamenání, či začátek jiného hudebního motivu.

Označuje konec věty či celé skladby.

Může rozdělovat dlouhé takty na kratší části pro jejich snazší přečtení

Spojuje dvě či více notových osnov a indikuje vícero hudebníků. Touto svorkou se spojují třeba hlasy (soprán, alt, tenor, bas), ale nespojují se osnovy patřící k jednomu nástroji, například ke klavíru (pro pravou a levou ruku).

Obvykle se používá pro spojování několika osnov jednoho nástroje, tedy například klavíru, harfy a některých bicích nástrojů. Na rozdíl od předchozí svorky spojuje vždy pouze více osnov totožného nástroje, ergo jednoho hudebníka.

Nota G1 se nachází na druhé lince odspodu, tedy na místě, odkud klíč jakoby „začíná“.

Nota C je přímo ve středu klíče, na obrázku tedy na třetí lince. C klíč se může ale také nacházet níže, či výše: dle toho se také jinde nachází nota C.

F malé se je na druhé lince odshora.

Používá se pro nástroje s pouhou jednou výškou tónu, tj. například pro triangl, činely apod. – tehdy je zapsána v notové osnově jen jedna linka, na kterou se nota umístí (obrázek dole). Také se používá například pro bicí soupravy, použití linek je dle nástroje rozdílné.

V notaci nástrojů, které hrají velmi vysoko nebo velmi hluboko, se občas používají klíče doplněné o číslici 8 nebo 15 (je umístěna nad nebo pod klíčem). S tímto postupem se můžeme někdy setkat i tam, kde je záměr setrvat v jednom klíči, ačkoli faktický rozsah nástroje by už spadal do rozsahu pokrytého klíčem jiným. Noty jsou tímto označením transponovány o jednu (8) nebo dvě (15) oktávy níže či výše. Tím se výhodně redukuje počet pomocných linek, jinak nezbytných pro zápis v "extrémní" poloze. (Podobnou funkci mají značky 8va, 8vb, 15ma, 15mb, viz článek oktáva). Někdy je posun o jednu oktávu nahoru označen vyrytím dvou notových klíčů namísto jednoho.

U kytary a dalších drnkacích hudebních nástrojů je možné místo tradičních klíčů použít tzv. tabulaturu. Nemusí se pak používat pět notových linek, ale každá linka představuje jednu strunu (u kytary má tedy tabulatura 6 linek). Místo not se používají čísla a zápis tedy znázorňuje, na kolikátém pražci a na které struně se má daný tón zahrát. Tabulatura se také občas používá u varhan nebo dechových nástrojů s otvory.

Nota o délce osmi celých not

Notá o délce čtyř celých not

Nota o délce dvou celých not

Trámcem se spojují noty osminové hodnoty a nižší. Počet trámců odpovídá počtu praporků u noty, tj. na obrázku jsou spojené dvě noty osminové, dvě šestnáctinové noty by měly dva trámce. Spojovat jdou také noty různých délek, tedy například osminová a šestnáctinová, kdy na straně osminové noty je jeden trámec, na straně noty šestnáctinové jsou dva.

V západní hudební notaci tečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. (Grafické znaménko tečkovaného rytmu (tečky) za notou je třeba rozlišovat od staccatových teček, které se píší nad či pod hlavičkou noty). Teček je možno zapsat více, nota se vždy náležitě prodlouží.

Číslo nad pomlkou označuje, po kolik taktů pomlka platí.

Skupina tří not hraných v době jinak určené pro dvě noty.

Souzvuk tří a více tónů

Tóny z nichž je akord složen jsou hrány nebo zpívány ve vzestupném nebo sestupném pořadí.

Efekt, při kterém se cyklicky mění amplituda (hlasitost) hraného tónu. Používá se zejména u smyčců a je možné jej simulovat např. za použití LFO napojeného na napětím řízený zesilovač (VCA). U smyčců se dosáhne tohoto efektu rychlým a krátkým smýkáním smyčce po struně tam a zpět. U klávesových nástrojů je tomu podobně: při stisklém nožním pedálu se tón (resp. klapka) hraje ve velmi krátkým intervalech Staccato po v notách označenou dobu.

Plynulé sklouznutí z jednoho tónu na druhý

Stanovuje, že interpret hudební pasáže má nabrat dech (u dechových nástrojů a zpěváků) nebo udělat krátkou pauzu (pro ostatní hudební nástroje). Tato pauza obvykle zkracuje trvání předchozího tónu a nemění tempo přednesu

Krátká pauza mezi dvěma frázemi (u zpěváků a hráčů na dechové nástroje jde o vhodnou chvíli pro nadechnutí); podobný význam má koruna, která je na rozdíl od cézury výrazným prodloužením dané noty anebo pomlky podle uvážení interpreta.

Snižuje výšku tónu o půltón. K názvu noty přidává koncovku -es, tj. například F → Fes

Zvyšuje výšku tónu o půltón. K názvu noty přidává koncovku -is, tj. například F → Fis

Ruší předchozí zvýšení či snížení tónu, pokud by tedy například v předznamenání byl jeden křížek (tj. fis), tuto notu bychom zahráli jako F (kdyby byla osnova v houslovém klíči).

Snižuje výšku noty o dva půltóny. K názvu noty přidává koncovku -eses, tj. například F → Feses

Zvyšuje výšku noty o dva půltóny. K názvu noty přidává koncovku -isis, tj. například F → Fisis

Snižuje výšku tónu o jeden čtvrttón

Snižuje výšku tónu o tři čtvrttóny

Zvyšuje výšku tónu o jeden čtvrttón

Zvyšuje výšku tónu o tři čtvrttóny. Občas se také zapisuje s dvěma svislými čarami a třemi vodorovnými

Zapisuje se jako matematický zlomek s čitatelem a jmenovatelem, zde ovšem bez lomítka. Jmenovatel udává, jaká časová hodnota noty odpovídá jedné době. Čitatel pak udává počet dob na takt.

Značka pro dvoupůlový (2/2) takt. Dosl. jakoby polovina. Používá se u pochodů, aby se nemusely psát osminové noty (méně praporků - větší úspora místa; vhodné pro dechové kapely, které nosí noty na nástroji.).

Udává přesně rytmus skladby. Na příkladu je uvedeno, že se při nastavení metronomu na hodnotu 120 zahraje na jeden jeho úder jedna čtvrťová nota. V anglických notách se též používá zkratka BPM neboli údery za minutu (beats per minute).

Spojuje dvě a více not stejné výšky. Celková délka tónu je daná součtem délek všech not spojených ligaturou.

Spojuje obvykle více než tři noty různých výšek, které se mají zahrát vázaně.

Spojuje dvě noty různé výšky, z nichž se předpokládá zahrát druhou jemněji a kratšeji, obvykle o polovinu jejího trvání.

Co nejslaběji

Velmi slabě

Slabě

Středně slabě; hlasitěji, než piano

Středně silně; méně hlasitě, než forte

Hlasitě

Velmi hlasitě. Obvykle nejvyšší používaná hlasitost, jde ale použít i fortississimo, viz níže.

Co nejsilněji.

Velmi silný důraz na jednom tónu, "výkřik"

Zesilování; může se libovolně protahovat pro určení rychlosti zesílení. Jde za něj uvést také novou značku hlasitosti, třeba forte – poté se bude zesilovat až na ni, jinak si novou hlasitost zvolí vhodně interpret.

Zeslabování

Rychlý přechod z forte do piana

Zeslabování do „ztracena“. Výjimečně se uvádí na konci skladby

Označuje, že se má daná nota zahrát krátce, přičemž zbytek trvání noty je nahrazen pauzou.

Nota se hraje ještě kratčeji než při jejím označení staccatem.

Nota se hraje v její plné hodnotě, či dokonce nepatrně déle. Při kombinaci se staccatem se jedná o takzvané portamento.

Nota či akord označené korunou se hrají déle, než jaká je jejich hodnota. Obvykle nabývají hodnoty dvojnásobné.

Důraz na notu

Výraznější důraz na notu, než při označení obyčejným akcentem

Rychlé střídání mezi uvedenou notou a notou vyšší (určenou předznamenáním). Hraje se po celou dobu trvání noty označené trylkem.

Zahraje se rychle uvedená nota, poté nota vyšší (dle předznamenání) a po zbytek hodnoty noty se hraje opět nota uvedená.

Opak nátrylu: rychle se zahrají uvedená nota a nota nižší, po zbytek trvání opět nota hlavní.

Pokud se symbol umístí přímo nad notu, obal se zahraje jako nota vyšší, nota základní, nota nižší a opět nota základní. Pokud by se umístil napravo noty, nejdříve se zahraje základní nota a až potom výše uvedený postup. Přeškrtnutí symbolu nebo jeho otočení značí obrácení pořadí hraných not.

Nota ubírající hlavnímu tónu polovinu trvání. Délka malé noty je vždy poloviční oproti notě hlavní, tj. například pokud by hlavní nota byla hodnoty celé, opora bude půlová.

Zahraje se pouze velmi krátce. Na rozdíl od opory se přeškrtává.

Pro tóny, které zní o oktávu výše než v notovém zápise. Pro posunutí tónů naopak o oktávu dolů se používá zkratka 8vb (z ital. ottava bassa) zapisovaná pod notovou osnovou.

Pro tóny, které zní o dvě oktávy výše než v notovém zápise; opět jde zapsat pod notovou osnovu zkratku pro snížení o dvě oktávy, a to 15mb (z ital. quindicessima bassa).

Opakování části skladby, sevřené pravou a obvykle i levou repeticí. Pokud levá repetice není zapsána, opakuje se od začátku skladby či od nejbližší dvojité čáry.

Označuje opakování části taktu (jedna šikmá linka), či celého taktu (dvě linky). Dosl. Podobně.

Krátká část před znaménkem opakování se označí jedničkou (prima volta). Takto označená část bude po opakování vynechána a nahrazena pasáží označenou jako seconda volta (podruhé). Těchto pasáží může být i více. Doslova to znamená: poprvé, podruhé...

Označuje, že máme od značky hrát skladbu opět od začátku. Obvykle je následována slovy al fine (od začátku do slova fine a tam skončit), nebo al coda (od začátku do značky coda a potom přejít na „kodovou“ část). Dosl. od hlavy do konce

Udává, že má hráč opakovat skladbu od nejbližšího znaménka segno. Značka je vždy následnvána buď al fine, nebo al coda. Dosl. od znaménka

Dosl. znaménko. Slouží k vyznačení místa (marker) pro skok v rámci skladby.

Označuje, že se od tohoto znaménka přechází rovnou ke koncové části, která je rovněž označená kodou. Použití je možné pouze skrze zkratky D. S. al coda nebo D. C. al coda.

Na smyčcovém nástroji se hraje pizzicato levou rukou; na lesní roh se nota hraje tlumená rukou zastrčenou do roztrubu; na bicí nástroje je způsob hry velmi různorodý, obvykle se hraje zavřením hi-hatu pomocí pedálu, nebo ztlumením nástroje rukou.

Nota zahraná vychýlením struny do strany a jejím následným puštěním.

Zvláštní technika hry, kdy jemným dotekem prstu na určitém místě struny je vytvářen nějaký alikvótní tón často flétnového zabarvení. Flažoletové tóny tak umožňují ozvláštňovat hru na strunné nástroje a samozřejmě zvyšují přirozenou barevnost zvuku příslušného hudebního nástroje.

Hra smyčcem nahoru nebo rozevřít měch

Hra smyčcem dolů nebo stlačit měch.

Udává hráči, že má stisknout pravý pedál.

Udává hráči, že má pedál pustit.

Udává hráči, že má stisknout levý ztišovací pedál; u ostatních nástrojů nakazuje použití dusítka.

Udává hráči, že má uvolnit levý ztišovací pedál; u ostatních nástrojů nakazuje vyjmutí dusítka.

2 = ukazováček

3 = prostředníček

4 = prsteníček

5 = malíček

1 = ukazováček

2 = prostředníček

3 = prsteníček

4 = malíček

Palec se používá na cellu a kontrabase se značkou T, nebo +

2 = levá vnitřní palička

3 = pravá vnitřní palička

4 = pravá vnější palička

1 = levá vnější

2 = levá střední

3 = levá vnitřní

4 = pravá vnitření

5 = pravá střední

6 = pravá vnější