Seznam klavírních sonát Ludwiga van Beethovena
Soubor 32 klavírních sonát Ludwiga van Beethovena patří mezi stěžejní díla klavírní literatury. Beethoven je psal průběžně téměř celý život a velmi zřetelně se v nich odrážejí jeho různá tvůrčí období. Zároveň dochází k vývoji sonáty jako hudební formy, od klasicistní podoby navazující na Haydna a Mozarta po začínající romantismus.
Beethoven sonáty zpočátku sdružoval do sbírek po dvou až třech kusech. První takovou sbírkou byly tři tzv. Kurfiřtské sonáty (WoO 47), které napsal v letech 1782-1783, kdy mu bylo dvanáct let. Toto rané dílo ještě nemá opusové číslo a obvykle nebývá řazeno k ostatním sonátám. První sbírka opatřená opusovým číslem (Op. 2) byla vydána v roce 1796. Od roku 1804 už byly nové sonáty vydávány vždy samostatně, poslední z nich v roce 1822.
Některé sonáty mají také obecně vžité názvy, které však většinou nepocházejí od samotného Beethovena. Často mají původ v poznámce vydavatele či hudebního kritika, někdy vznikly a ujaly se až po Beethovenově smrti. Bývají odvozené od charakteru a působení díla (nebo jen jedné věty - např. Měsíční svit), typického motivu (Kukaččí) či dedikace (Valdštejnská).
Prvním klavíristou, který v rámci koncertního cyklu zahrál zpaměti všechny Beethovenovy klavírní sonáty, byl Hans von Bülow. Po něm to zopakoval až v roce 1927 Artur Schnabel, který také v polovině 30. let jako první pořídil nahrávky všech sonát.[1]
Sonáty
| pořadí | opus číslo | tónina | název | rok vzniku |
|---|---|---|---|---|
| 1 | 2/1 | f moll | Malá Appassionata | 1793–95 |
| 2 | 2/2 | A dur | 1794–95 | |
| 3 | 2/3 | C dur | 1794–95 | |
| 4 | 7 | Es dur | 1796–97 | |
| 5 | 10/1 | c moll | 1795–97 | |
| 6 | 10/2 | F dur | 1796–97 | |
| 7 | 10/3 | D dur | 1797–98 | |
| 8 | 13 | c moll | Patetická | 1797–98 |
| 9 | 14/1 | E dur | 1798–99 | |
| 10 | 14/2 | G dur | 1799 | |
| 11 | 22 | B dur | 1800 | |
| 12 | 26 | As dur | Smuteční pochod | 1800–01 |
| 13 | 27/1 | Es dur | 1800–01 | |
| 14 | 27/2 | cis moll | Měsíční svit | 1801 |
| 15 | 28 | D dur | Pastorální | 1801 |
| 16 | 31/1 | G dur | 1802 | |
| 17 | 31/2 | d moll | Bouře | 1802 |
| 18 | 31/3 | Es dur | Lovecká | 1802 |
| 19 | 49/1 | g moll | 1797 | |
| 20 | 49/2 | G dur | 1795–96 | |
| 21 | 53 | C dur | Valdštejnská | 1803–04 |
| 22 | 54 | F dur | 1804 | |
| 23 | 57 | f moll | Appassionata | 1804–05 |
| 24 | 78 | Fis dur | Terezina | 1809 |
| 25 | 79 | G dur | Kukaččí | 1809 |
| 26 | 81a | Es dur | Les adieux | 1809–10 |
| 27 | 90 | e moll | 1814 | |
| 28 | 101 | A dur | 1816 | |
| 29 | 106 | B dur | Hammerklavier | 1816–18 |
| 30 | 109 | E dur | 1820 | |
| 31 | 110 | As dur | 1821–22 | |
| 32 | 111 | c moll | 1821–22 |
Odkazy
Reference
- ↑ OBERT-THORN, Mark. Great Pianists: Artur Schnabel: BEETHOVEN: Piano Works Vol. 1 [online]. Naxos [cit. 2015-11-22]. Komentář k nahrávce. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-23.
Literatura
- HOLZKNECHT, Václav. Beethovenovy klavírní sonáty. [s.l.]: [s.n.], 1964.
- KLJUNIČ, Bojana. Hudební didaktická interpretace na modelu Beethovenových klavírních sonát. Praha: [s.n.], 2014.
- DRAKE, Kenneth. The Beethoven Sonatas and the Creative Experience. [s.l.]: Indiana University Press, 2000. Dostupné online.
- ROSEN, Charles. Beethoven's Piano Sonatas: A Short Companion. [s.l.]: Yale University Press, 2002. Dostupné online.
- TAUB, Robert. Playing the Beethoven Piano Sonatas. [s.l.]: Amadeus Press, 2009.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klavírní sonáty Ludwiga van Beethovena na Wikimedia Commons - Audiozáznamy přednášek o Beethovenových sonátách od Andráse Schiffa
- Obsáhlá webová stránka o sonátách (Raptus Association for Music Appreciation)
