Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Rodinný dům - soubor domů tzv. Kamenná kolonie, z toho jen: průčelí. Bývalá dělnická kolonie vzniklá za hospodářské krize během 30. let 20. století na místě starého kamenolomu. Významná je především pro své urbanistické pojetí a neobvyklé začlenění do terénu.
Kamenná čtvrť 566/4,
Kamenná čtvrť 569/6,
Kamenná čtvrť 578/10,
Kamenná čtvrť 586/11b,
Kamenná čtvrť 587/12 (neexistuje), objekt byl asanován, památková ochrana ukončena k 1. 1. 2011.
Kamenná čtvrť 589/13,
Kamenná čtvrť 597/19,
Kamenná čtvrť 628/46,
Kamenná čtvrť 629/47,
(Kamenná čtvrť 630/47a, vyjmuto ze souboru 30. 11. 2017)
Kamenná čtvrť 633/48,
Kamenná čtvrť 636/51,
Kamenná čtvrť 639/53,
Kamenná čtvrť 640/54,
Kamenná čtvrť 642/55,
Kamenná čtvrť 647/59,
Kamenná čtvrť 648/60,
Kamenná čtvrť 652/67,
Kamenná čtvrť 661/76,
Kamenná čtvrť 664/79,
(Kamenná čtvrť 669/85, vyjmuto ze souboru 18. 5. 2012)
Klášter alžbětinek čp. 207 s kaplí sv. Alžběty, bez novodobých přístaveb, zahrada. Pozdně barokní architektura upravovaná předním moravským architektem F. A. Grimmem. Pp. 759/1, 760 (bez staveb), 761, 762 (s částí staveb), 763. Jednopatrová dvoutraktová budova o jednom velice dlouhém východo-západně orientovaném křídle protáhlého obdélného půdorysu a z něj kolmo v severním směru vybíhajících dvou kratších křídel obdélného půdorysu vymezujících obdélný dvůr. V západním ukončení hlavního křídla se nachází kaple sv. Alžběty obdélného půdorysu s mělkým presbytářem zaklenutá valeně s výsečemi. Soubor pozdně barokních křídel kláštera je doplněn novějším severním křídlem a dalšími nehodnotnými přístavky.
Areál kláštera milosrdných bratří. Monumentální pozdně barokní stavba od předního moravského stavitele F. A. Grimma s cennou freskovou a sochařskou výzdobou.
klášter, s intaktně dochovanou barokní lékárnou s cennou freskovou výzdobou.
kostel sv. Leopolda, vkomponován do souboru klášterních budov, předstupuje před průčelí kláštera jako rizalit. V nikách průčelí vlevo sv. Leopold a vpravo svatý Václav, přední fasáda završena trojúhelným štítem s dekorativními vázami po stranách. Čtyřboká věž s okny ve zvonicovém patře, nad okny ciferníky, cibulová věž.
socha Ecce Homo, barokní pískovcová, ze 2. čtvrtiny 18. století, na čtyřbokém novodobém podstavci. Původně byla uvedena v MonumNetu jako součást památky, do státního rejstříku zapsána pod č. 7-244, v Památkovém katalogu není zmíněna, evidenční list však je připojen. Přenesena ze starobrněnského mostu.
socha sv. Jana Nepomuckého, poněkud rustikální pozdně barokní soch, součást souboru barokních skulptur sekundárně umístěných před průčelím kostela
socha sv. Jana z Boha, kvalitní barokní socha, jejímž autorem je patrně Jan Adam Nesmann, chronogram 1742, součást souboru barokních skulptur sekundárně umístěných před průčelím kostela
sousoší Piety, kvalitní pozdně barokní socha moravského sochaře Ondřeje Schweigla, součást souboru barokních skulptur sekundárně umístěných před průčelím kostela – zapsána též samostatně jako 25472/7-247 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
Sousoší Piety. Kvalitní pozdně barokní dílo sochaře Ondřeje Schweigla tvořící součást souboru barokních skulptur sekundárně umístěných před průčelím kostela sv. Leopolda. Uvedena též jako součást památkově chráněného areálu kláštera.
Poznámka: V MonumNetu byla uvedena chybně část obce Staré Brno. Památkově chráněno od 23. března 1964.
Pozůstatky románské rotundy, archeologické stopy. Základové zdivo dosud zcela neznámé rotundy. Dochované zdivo umožňuje rekonstruovat půdorys celého objektu. Kostel (popř. kaple) neznámého zasvěcení měl kruhovou loď, na kterou na SVV navazovalo podkovovité nebo polookrouhlé kněžiště (apsida). Vnitřní průměr byl 6 metrů. Vlastní kamenné základové zdivo rotundy o mocnosti okolo 0,9 metrů bylo založeno do starších kulturních souvrství a objektů pravěkého stáří. Zachycena přímá vazba na okolní soudobé rozsáhlé kostrové pohřebiště z 11. a 12. století a hrazené sídliště s četnými výrobními zařízeními (pece, skladovací jámy apod.). Lze předpokládat, že rotunda vznikla nejpozději někdy kolem poloviny 11. století a k zániku došlo snad ještě před koncem 12. století. Ve 2. polovině 13. století byl na jejím místě již vybudován obytný dům kůlové konstrukce.
Sloup se sochou Panny Marie. Barokní toskánský sloup s mariánskou skulpturou. Původně umístěn před domem Jílová 34 při železniční vlečce, na nynější místo byl přemístěn po zrušení cihelny a k ní vedoucí vlečky při ulici Jílová a zahájení stavby garáží. Od 60. let 20. století bez sochy, která byla uložena u restaurátora (následně byla dlouhodobě považována za nezvěstnou). Socha byla objevena a v roce 2021 znovu osazena na sloup.[1]
Sousoší Loučení Krista s Pannou Marií, mušlový vápenec. Vrcholně barokní dílo s datací 1710, ikonograficky málo zastoupené.
Poznámka: Umístěn nový výdusek z roku 2018. Fotografie značně zvětralé původní sochy pořízeny v roce 2012 na nádvoří minoritského kláštera u Orlí ulice, původní umístění před domem Jílová 18 na parc. 1169. Památkově chráněno od 23. března 1964.
Činžovní dům - soubor sociálních malobytových domů, z toho jen: průčelí. Urbanistický celek se sedmi krychlovými domy v popředí a s pěti pavlačovými domy za nimi, situovanými v mezerách mezi objekty přední řady. Celek doplňují domy paprskovitě se rozbíhající do ulic Grmelovy a Gallašovy.
Dvorského 27/4, pavlačový nájemní dům podélného půdorysu
Dvorského 28/6, pavlačový nájemní dům podélného půdorysu, vyjmuto ze souboru 25. 8. 2016
Dvorského 29/8, pavlačový nájemní dům podélného půdorysu
Dvorského 30/10, pavlačový nájemní dům podélného půdorysu
Dvorského 31/12, Opavská 31/3, pavlačový nájemní dům podélného půdorysu
Grmelova 59/6, dvoupatrový pavlačový nájemní dům
Grmelova 61/8, dvoupatrový pavlačový nájemní dům
Grmelova 45/10, 10a, 10b, 10c, pavlačový nájemní dům
Gallašova 782/2, pavlačový nájemní dům
Gallašova 47/4, pavlačový nájemní dům, ministerstvo kultury 30. 7. 2013 zamítlo zrušení ochrany
Gallašova 49/6, pavlačový nájemní dům
Gallašova 51/8, pavlačový nájemní dům
Gallašova 53/10, pavlačový nájemní dům
Renneská třída 382/1, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 384/3, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 386/5, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 388/7, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 390/9, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 392/11, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Renneská třída 329/13, čtyřpodlažní krychlový nájemní dům
Ústřední hřbitov s obřadní síní a krematoriem. Areál hřbitova s vojenskými hřbitovy, pohřebištěm vojáků sovětské armády, řadou náhrobků a hrobů význačných osobností a hodnotným souborem obslužných budov.
hřbitovní obřadní síň, parc. 1823. Dílo Bohuslava Fuchse z let 1925–1926, působící svou klidnou nevtíravou monumentalitou a bezpečným členěním hmoty.
vrátnice Vídeňská 307/96, parc. 1824/1, novorenesanční stavba, součást jednotné koncepce souboru obslužných objektů ústředního hřbitova.
obydlí správce Vídeňská 306/94, parc. 1826, novorenesanční stavba, součást jednotné koncepce souboru obslužných objektů ústředního hřbitova.
budova sociálního zařízení, parc. 1825, novorenesanční stavba, součást jednotné koncepce souboru obslužných objektů ústředního hřbitova, přízemní budova protáhlého obdélného půdorysu, vsazená do ohradní zdi hřbitova mezi budovou vrátnice a obydlím správce
stará část hřbitova s čestným pohřebištěm a náhrobky
náhrobek Eduarda Tomáška ve formě kamenné stély s portrétním reliéfem
náhrobek Josefa Hybeše ve formě monumentální stély s portrétním medailonem a sousoším dělnické rodiny
náhrobek Karla Vaňka ve formě žulového soklu s portrétní bustou.
náhrobek Karla Absolona ve formě vápencové jeskyně
náhrobek Břetislava Bakaly ve formě kvádrového soklu z leštěné žuly s obdélnou nápisovou deskou
náhrobek Karla Dvořáčka ve formě prostého žulového kříže
náhrobek Antonína Procházky a Linky Procházkové, hHrobové místo je překryto deskou s černé leštěné žuly, na ní je postaven mramorový hranol, nesoucí obdélnou desku ze světlé žuly s rytými nápisy
náhrobek Jiřího Mahena ve formě balvanu s aplikovanou kovovou signaturou
náhrobek Karla Elgarta-Sokola ve formě dvojice vertikálně ukotvených žulových hranolů a nápisové desky
náhrobek Leoše Janáčka, hrobové místo je překryto deskou z leštěného světlého kamene, kolmo k této ploše ční hranol z téhož materiálu, v horní třetině z jeho plochy vystupuje do prostoru obdélná část s rytým notovým rukopisem
náhrobek Bedřicha Golombka, prostý náhrobek v podobě velkého, vertikálně postaveného valounu
náhrobek Miloše a Věry Wasserbauerových, monumentální, tvarově zvláštní na obdélném soklu stojící, konkávně vyklenuté, trojúhelníkové betonové těleso přibližně tvaru lodní plachty. Na prostorově vystupujícím podstavci v jeho horní části je umístěna pískovcová portrétní busta M. Wassebauera.
náhrobek Jarmily Kurandové, prostý náhrobek tvoří obdélná žulová deska s nepravidelnou hranou, na přední straně v levém rohu s rytým zlaceným stylizovaným obličejem zpívající ženy a nápisem
náhrobek Vlastimila Šímy, prostý náhrobek tvoří velký okrouhlý balvan z přírodního vápence se zbrázděným povrchem, dole upevněný do nízkého betonového soklu.
náhrobek Oldřicha Vykypěla, prostý náhrobek tvoří dva na sebe postavené přírodní balvany nepravidelného oválného tvaru.
náhrobek Jiřího Krohy, na třikrát odstupňovaném schodovitém soklu nepravidelného tvaru, stojí odlitá plastika z umělého kamene s oblými hranami, připomínající obrys stojící postavy.
náhrobek Jaroslava Štěpánka, náhrobek nepravidelného tvaru z hrubě opracovaného pískovce, nese pohledově vpravo nahoře portrétní bustu J. Štěpánka. Pohledově vlevo je pak v tělesu náhrobku otvor ve tvaru siluety houslí, na který navazuje krk nástroje vyrytý v pískovci.
náhrobek Jiřího Trávníčka, hrobové místo je orámováno obrubníkem z černé leštěné žuly, kolmo k ploše hrobového místa stojí kónický pylon z černé leštěné žuly, s osázeným květináčem na vrcholu.
náhrobek Viléma Petrželky. Na podkladové kamenné desce nepravidelného okrouhlého tvaru, je postaven trojboký travertinový sokl nesoucí vápencovou skulpturu představující Hudbu, formálně čerpající z kubismu. Z abstraktních oválných tvarů vystupuje silueta lidské postavy s hudebním nástrojem.
náhrobek Bohuslava Fuchse. Formálně uměřený náhrobek tvoří na kamenné podkladové desce soustava dvou shodných hranolů ze světlého kamene, z nichž jeden stojí kolmo na hrobové místo jako vertikála, zatímco druhý je na zemi horizontálně položen. Na vrcholu horizontálně položeného hranolu pak na plintu spočívá bronzová plastika lidské ruky, posmrtný odlitek ruky Bohuslava Fuchse.
náhrobek Eduarda Miléna, přírodní kámen nepravidelného tvaru.
tarasní zeď s rampami. Výrazná komponenta prostorového členění hřbitova, součást jednotné původní koncepce ústředního hřbitova. Ve střední části napříč (na ose sever–jih) vybudován systém teras se schodišti a dvěma osově symetrickými monumentálními rampami. Terasní zeď i zdi ramp jsou vybudovány z režného zdiva s kamennými parapetními deskami. Na obou stranách při spodním vstupu na rampu je do kruhového výklenku ve zdi vsazena nástěnná kašna (okrouhlá kamenná nádoba, nad ní ve zdi reliéfní rozeta s otvorem pro vytékající vodu).
ohradní zeď s branami (parc. 1822/1?). Nejstarší část hřbitova je vymezena ohradní zdí z cihelného zdiva, členěnou hranolovými pilíři zakončenými kamennou krycí deskou, koruna zdi je krytá cihlami, místy navíc nesoucími stříšku z bobrovek. Zeď je na většině svého úseku omítaná. Na východě - podél Vídeňské ulice - a na severu - podél Jihlavské ulice - je přerušena bránou, další brána je prolomena na severovýchodním rohu, při křižovatce obou ulic. Šikmý úsek probíhající jihozápadním směrem je přerušen schodištěm vedoucím ke krematoriu. Dále, jižním směrem, je stará zeď v delším úseku přerušená (komunikační a prostorové propojení staré části hřbitova s vsypovými loučkami a urnovými háji) a zčásti nahrazena novějšími zdmi s prosklenými výklenky pro urny. Dále na jihozápadě ohraničuje vojenský hřbitov I. (sk. č. 49), odkud probíhá na ose východ - západ přes celý hřbitov (s přerušením vždy v místě cest, které směřují do jižní části hřbitova).
brána – ul. Vídeňská. Má zdvojenou, zrcadlovou kompozici - mezi budovou vrátnice a obydlím správce nejsou úseky ohradní zdi mezi pilíři zděné, ale jsou mezi ně vsazeny ozdobné železné mříže. Při obou budovách je branka pro pěší, přístupná po několika kamenných stupních, a bezprostředně vedle ní, oddělená pilíři, dvoukřídlá brána vjezdová.
brána – ul. Jihlavská
vrátnice, ul. Jihlavská (parc. 1827/1?). Novorenesanční stavba, součást jednotné koncepce souboru obslužných objektů ústředního hřbitova. Dvě protějškové přízemní budovy obdélného půdorysu, situované za ohradní zdí po obou stranách brány. Delší průčelí (ke hřbitovu a do ulice) jsou tříosá, kratší boční mají jednu osu.
čestné pohřebiště spojeneckých vojsk a účastníků domácího odboje z období 2. světové války (parc. 1822/1?). Monumentálně působící areál s pohřebištěm a památníkem sovětských a rumunských vojáků, účastníků domácího odboje a obětí koncentračních táborů. Po stranách dlážděné plochy před kolumbáriem jsou naproti sobě vztyčeny dva velké betonové konkávně prohnuté monumenty, na přední straně s rytým reliéfem, oba s „revolučními“ náměty odpovídajícími době (sochař Miloš Axman).
sektor 56a – čestné pohřebiště 130 účastníků odboje z let 1939–1945, obětí nacistických koncentračních táborů a zemřelých odbojových pracovníků z let 1946-1948. Zdejší čestné hroby se dělí do několika skupin podle místa popravy, dále na oběti nacistických koncentračních táborů a na partyzány, popravené v Kounicových kolejích. Každá skupina má vlastní symbolický pomník a jednotnou úpravu zatravněných hrobových ploch, opatřených prostými žulovými náhrobními deskami se jmény obětí, datem a místem úmrtí.
sektor 56b – čestné pohřebiště více než 1500 rumunských vojáků, kteří padli při osvobozovacích bojích po boku sovětské armády na jaře roku 1945. V čele pohřebiště je situován žulový deskový pomník, základní kompozice a úprava hrobových ploch (žulové náhrobní desky a obrubníky) koresponduje s čestným pohřebištěm účastníků odboje.
sektor 56c – čestné pohřebiště Sovětské armády (parc. 1819?). Soustřeďuje ostatky 3364 vojáků padlých při osvobozování Brna a okolí, pohřbených ve třech společných hrobech, a urny s popelem 283 důstojníků, uložené v prosklené čelní stěně kolumbária. Ústředním motivem symetricky komponovaného sektoru je tradičně pojatý monolit se sochou klečícího rudoarmějce - samopalníka. V soklové partii jsou plastické emblémy sovětské armády s doprovodnými česko-ruskými nápisy. Na pozadí monumentu stojí nízký, šířkově dimenzovaný objekt kolumbária.,
pylon – ostře zkosený, 39 metrů vysoký, betonový, při nástupu do pietního areálu z Vídeňské ulice (parc. 1819?).
vojenský hřbitov I (parc. 1820), nejstarší vojenské hroby, z různých válek během 19. století, podél zdi někteří vyšší důstojníci a vojenští lékaři brněnské posádky z přelomu 19. a 20. století, na louce uprostřed skupiny část obětí I. světové války
vojenský hřbitov II (parc. 1819), čestné pohřebiště vojínů a důstojníků padlých a zemřelých v průběhu I. světové války a bezprostředně po ní. Řady prostých betonových hrobů ve tvaru lichoběžníku v jednotné úpravě, označených plechovými cedulkami. Před nimi na prostranství blíže k chodníku leží řada důstojnických hrobů rozdílné úpravy a společný žulový pomník ve tvaru latinského kříže.
vojenský hřbitov III (parc. 1819), čestné pohřebiště brněnské posádky, na něž byli pohřbíváni především důstojníci československé armády. Ve středu plochy jsou opět symbolické lichoběžníkové hroby padlým z I. světové války a u chodníků důstojnické hroby a společný žulový pomník ve tvaru na hranolovém soklu posazeného obelisku, s rytým latinským křížem.
krematorium Jihlavská 756/1, kolumbárium, schodiště, parc. 1832/1. Stavba z roku 1928 od architekta Ernsta Wiesnera s dominantou střechy s hrotitými pilíři. Od 1. 7. 2017 národní kulturní památka.
náhrobek rodiny Storkovy, parc. 1822/1
náhrobek rodiny Rabasovy, parc. 1822/1
náhrobek rodiny Fleischerovy a Martinů, parc. 1822/1
hrobka řádu augustiniánů, parc. 1822/1
náhrobek rodiny Svobodovy, parc. 1822/1
náhrobek rodiny Ripka von Rechthofen, parc. 1822/1
náhrobek Františky Stránecké, parc. 1822/1
náhrobek rodiny Součkovy
náhrobek rodiny Pustinovy
náhrobek rodiny Ritter von Bauer
náhrobek rodiny Liškovy
náhrobek rodiny Lindenthal
náhrobek rodiny Bracegirdle
náhrobek rodiny Radvanovy
náhrobek Františka Mareše
náhrobek Adolfa Löwa
náhrobek rodiny Gerstbauer
náhrobek rodiny Wawrovy
náhrobek rodiny Arnold - Wessely
náhrobek Lva Blatného
náhrobek Antonína Vaška
náhrobek Franze Czermaka
náhrobek F. Remeše
náhrobek rodiny Herringovy
náhrobek rodiny Walouchovy
náhrobek Václava Royta
náhrobek Vojtěcha Šaffa
náhrobek Eduarda Tilla
náhrobek rodiny Ecksteinovy
náhrobek rodiny Lachsovy
náhrobek rodiny Svobodovy a Veselých
náhrobek Ferdinanda Vacha
náhrobek Josefa Koudely
náhrobek Františka Sušila a Matěje Procházky
náhrobek rodiny Helceletovy
náhrobek Václava Šíleného
náhrobek Václava Kosmáka a Vincence Brandla
náhrobek rodiny Večeřovy
náhrobek rodiny Helánovy, parc. 1820
náhrobek Františka Aloise Dvořáka, parc. 1820
náhrobek rodiny Novotných, parc. 1820
náhrobek Mary Jane Livingstone, parc. 1820
náhrobek Josefa Chytila, parc. 1820
náhrobek Alfreda Fischela, parc. 1820
náhrobek Rudolfa Těsnohlídka, parc. 1820
náhrobek Marie Steyskalové, parc. 1820
náhrobek Františka Vymazala, parc. 1820
náhrobek Arne Nováka, parc. 1820
náhrobek Olgy Janáčkové, parc. 1820
náhrobek Emanuela Straky, parc. 1820
náhrobek Cyrila Metoděje Hrazdíry
náhrobek Clemense von Petzholdt
náhrobek Františka Komprdy
náhrobek rodiny Demelovy, parc. 1819
náhrobek Vladimíra Šťastného, parc. 1819
náhrobek rodiny Fischerovy, parc. 1819
náhrobek rodiny Šmerkovy, parc. 1819
náhrobek rodiny Jedličkovy, parc. 1819
náhrobek rodiny Pražákovy, parc. 1819
náhrobek rodiny Bulínů, parc. 1819
náhrobek F. W. P. Sinkowa
náhrobek rodiny Bašných
náhrobek rodiny Marešovy
náhrobek rodiny Stránských
náhrobek Alfreda Dresslera
náhrobek Doubravky Šímové
náhrobek Zdenky Wiedermannové
náhrobek Františka Pavlíka
náhrobek Joži Barviče
náhrobek Františka Alexandra Zacha
náhrobek Ladislava Hofmana
náhrobek Elsy Rüthel, parc. 1814
náhrobek Josefa Zeleného, parc. 1815
náhrobek Miloslava Pelíška
náhrobek Václava Jelínka
náhrobek Václava Kaprála
náhrobek Josefa Dobrovského, parc. 1820
náhrobek Bohumila Merhauta, parc. 1822/1
náhrobek Josefa Merhauta, parc. 1822/1
náhrobek Marie Trnkové, parc. 1822/1
náhrobek Josefa Janouška, parc. 1814
náhrobek Antonína Balatky
náhrobek Jaroslava Kvapila
náhrobek rodiny Nezvalovy
náhrobek Jana Zavřela
náhrobek Jarmily a Karla Urbánkových
náhrobek Jaroslava Auerswalda
náhrobek Aloise Mrštíka
náhrobek Karla Kapouna
náhrobek Gézy Fischera
náhrobek Mirka Elpla
náhrobek Jana Máši
náhrobek Arnošta Bláhy
parc. 1821, 1822/2, 1829, 1831/1, 1831/2, 1832/2 (bez staveb), 1929: žádné objekty neuvedeny
↑ČTK; ŠŤASTNÝ, Michal. Do Brna se vrátila socha Panny Marie se spletitou historií [online]. Brnenska.drbna.cz, 2021-11-11 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
Louceni Krista s Marii, Brno.jpg Autor:Ondraness,
Licence:CC BY-SA 4.0 Sousoší Loučení Krista s Pannou Marií (1710) – autor: Mathias Thomasberger (připsáno), Brno - roh ulic Vídeňská a Gallašova.
Původní umístění: ulice Strž (do r. 1914), ulice Jílová, poté dlouhodobě deponováno na nádvoří minoritského kláštera.