Seznam mingských císařů

Palác nejvyšší harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Probíhaly zde korunovace a oslavy svátků.
Císařský trůn v Paláci zachování harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Zde císař přijímal zahraniční vyslance.

Mingští císaři vládli Číně v letech 1368–1644. Dynastie Ming následovala po mongolské dynastii Jüan. Zakladatel dynastie Ču Jüan-čang (později císař Chung-wu) byl jeden z vůdců rolnického povstání rudých turbanů. Z nepatrných začátků vybudoval vlastní stát, porazil ostatní povstalecké vůdce a vyhnal Mongoly z Číny. Na čínský nový rok 1368, kdy získal mocenskou převahu v zemi, Ču Jüan-čang vyhlásil vládu nové dynastie a jmenoval se jejím prvním císařem.[1]

Včetně zakladatele vládlo mingské Číně po 276 let celkem šestnáct císařů. Během jejich vlády Čína zažila dlouhé období hospodářského vzestupu a politické stability.[1]

Císaři přebírali trůn podle zásady primogenitury – podle rozhodnutí Chung-wua se měl následníkem trůnu stát vždy nejstarší syn císaře a císařovny, resp. jeho dědic, nebyl-li, pak po řadě mladší synové císařovny. synové vedlejších manželek byli z nástupnictví vyloučeni, císař Jung-le se proto po své uzurpaci trůnu nechal prohlásit za syna císařovny Ma.[2] Konzervativní úředníci rozhodně trvali na dodržování pravidel nástupnictví. I císař Wan-li, který po dvě desetiletí prosazoval na místo korunního prince svého třetího syna Ču Čchang-süna, byl nakonec nucen ustoupit a jmenovat nejstaršího syna, pozdějšího císaře Tchaj-čchanga.[3] Jediným úspěšným narušitelem pravidel nástupnictví byl Jung-le, třetí císař dynastie, který získal vládu v tříleté občanské válce proti svému synovci Ťien-wenovi.[4]

Mingští císaři sídlili v Zakázaném městě, komplexu paláců a budov v Pekingu o rozloze 72 ha. Do roku 1420 byl sídlem císařů obdobný komplex v Nankingu.[5]

V teorii stál císař nade všemi úředníky i generály a celá země se řídila jeho výnosy. Chung-wu skutečně moc pevně držel ve svých rukou, ovšem za cenu masívních čistek.[6] Jeho nástupci už postrádali rozhodnost zakladatele dynastie a jejich moc podléhala řadě tradičních omezení.[7] Od císaře se neočekávalo iniciativní rozhodování o směřování země.[8] Memoranda a požadavky jim byly předkládány už s návrhem řešení. Od císaře se očekávalo potvrzení předložených návrhů, nebo dosáhnutí souhlasu předkladatelů s alternativním řešením.[8] Podobně císaři jmenovali úředníky a vojáky podle návrhů ministerstva personálu, resp. ministerstva války; v případě vysokých hodnostářů dostal vládce na výběr mezi dvěma až třemi kandidáty.[8] O významnějších záležitostech se diskutovalo na oficiálních audiencích, případně neformálních poradách. Bez relativně široké shody dvorských hodnostářů nebylo možno rozhodnout o žádné zásadní otázce.[7]

Koncem 20. let 17. století vypuklo v severní Číně rolnické povstání, oslabená mingská vláda jej nedokázala potlačit a povstalci dokonce roku 1644 dobyli Peking, přičemž císař Čchung-čen spáchal roku 1644 sebevraždu. Vládní vojska na severu země v zájmu porážky vzbouřenců pozvala do Číny armádu mandžuské dynastie Čching. Mandžuové ještě téhož roku obsadili severní Čínu.[9]

I po ztrátě severu si členové mingské dynastie udrželi vládu nad jihem země, byli však postupně vytlačováni Mandžuy, dokud nebyl Ču Jou-lang, poslední z mingských císařů, popraven roku 1662 v Barmě. Císaři mingských režimů jižní Číny byli pozdějšími historiky označeni za vládce dynastie Jižní Ming.[9]

Císaři dynastie Ming

Osobní jméno (ekvivalent dnešního evropského křestního jména) císaře bylo po jeho nastoupení na trůn tabuizováno. Císař byl jmenován a oslovován tituly s různým stupněm obřadnosti – Vaše veličenstvo (陛下, pi-sia), Jeho veličenstvo císař (皇上, chuang-šang, nebo prostě 上, šang).[10] Po smrti obdržel čestné posmrtné jméno, u mingských císařů obvykle z devatenácti znaků, ale například zakladatel dynastie Chung-wu byl poctěn jménem s třiadvaceti znaky.[11] Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie.[12]

Vzhledem k opakování stejných chrámových a posmrtných jmen pro císaře různých dynastií se v případě nutnosti používá jméno dynastie jako rozlišovač. První císař dynastie Ming je pak psán „Ming Tchaj-cu“.[12]

Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, mingští císaři vyhlašovali pouze jednu po dobu své vlády. Jsou proto běžně označováni jménem své éry.[12]

Příjmení a osobní jméno[13]PortrétNarození[14]
Úmrtí[14]		Vláda[14]Éra[13][14]Posmrtné jméno[11]
(zkrácené)		Chrámové jméno[13]
Ču Jüan-čang
朱元璋		Portrét císaře Chung-wu21. října 1328
24. června 1398		23. ledna 1368
– 24. června 1398		Chung-wu
洪武
23. ledna 1368
– 5. února 1399
(22. ledna 1403)[pozn. 1]		Kao-ti
高帝		Tchaj-cu
太祖
Ču Jün-wen
朱允炆		Portrét císaře Ťien-wena5. prosince 1377
13. července 1402[pozn. 2]		30. června 1398
– 13. července 1402		Ťien-wen
建文
6. února 1399
– 13. července 1402		Chuej-ti
惠帝		– [pozn. 1]
Ču Ti
朱棣		Portrét císaře Jung-le2. května 1360
12. srpna 1424		17. července 1402
– 12. srpna 1424		Jung-le
永樂
23. ledna 1403
– 19. ledna 1425		Wen-ti
文帝		Tchaj-cung, 太宗,
od roku 1538 Čcheng-cu, 成祖
Ču Kao-čch’
朱高熾		Portrét císaře Chung-si16. srpna 1378
29. května 1425		7. září 1424
– 29. května 1425		Chung-si
洪熙
20. ledna 1425
– 7. února 1426		Čao-ti
昭帝		Žen-cung
仁宗
Ču Čan-ťi
朱瞻基		Portrét císaře Süan-te16. března 1399
31. ledna 1435		27. června 1425
– 31. ledna 1435		Süan-te
宣德
8. února 1426
– 17. ledna 1436		Čang-ti
章帝		Süan-cung
宣宗
Ču Čchi-čen
朱祁鎮		Portrét císaře Jing-cunga29. listopadu 1427
23. února 1464		7. února 1435
– 21. září 1449		Čeng-tchung, 正統
18. ledna 1436
– 13. ledna 1450		Žuej-ti
睿帝		Jing-cung
英宗
11. února 1457
– 23. února 1464		Tchien-šun, 天順[pozn. 3]
11. února 1457
– 26. ledna 1465
Ču Čchi-jü
朱祁鈺		Portrét císaře Ťing-tchaje11. září 1428
14. března 1457		22. září 1449
– 10. února 1457		Ťing-tchaj
景泰
14. ledna 1450
– 11. února 1457		Ťing-ti
景帝		Taj-cung
代宗
Ču Ťien-šen
朱見深		Portrét císaře Čcheng-chua9. prosince 1447
9. září 1487		28. února 1464
– 9. září 1487		Čcheng-chua
成化
27. ledna 1465
– 13. ledna 1488		Čchun-ti
純帝		Sien-cung
憲宗
Ču Jou-tchang
朱祐樘		Portrét císaře Chung-č’30. července 1470
8. června 1505		22. září 1487
– 8. června 1505		Chung-č’
弘治
14. ledna 1488
– 23. ledna 1506		Ťing-ti
敬帝		Siao-cung
孝宗
Ču Chou-čao
朱厚照		Portrét císaře Čeng-te26. října 1491
20. dubna 1521		19. června 1505
– 20. dubna 1521		Čeng-te
正德
24. ledna 1506
– 27. ledna 1522		I-ti
毅帝		Wu-cung
武宗
Ču Chou-cchung
朱厚熜		Portrét císaře Ťia-ťinga16. září 1507
23. ledna 1567		27. května 1521
– 23. ledna 1567		Ťia-ťing
嘉靖
28. ledna 1522
– 8. února 1567		Su-ti
肅帝		Š’-cung
世宗
Ču Caj-chou
朱載垕		Portrét císaře Lung-čchinga4. února 1537
5. července 1572		4. února 1567
– 5. července 1572		Lung-čching
隆慶
9. února 1567
– 1. února 1573		Čuang-ti
莊帝		Mu-cung
穆宗
Ču I-ťün
朱翊鈞		Portrét císaře Wan-li4. září 1563
18. srpna 1620		19. července 1572
– 18. srpna 1620		Wan-li
萬曆
2. února 1573
– 1620		Sien-ti
顯帝		Šen-cung
神宗
Ču Čchang-luo
朱常洛		Portrét císaře Tchaj-čchanga29. září 1582
26. září 1620		28. srpna
– 26. září 1620		Tchaj-čchang
泰昌
28. srpna 1620
– 21. ledna 1621		Čen-ti
貞帝		Kuang-cung
光宗
Ču Jou-ťiao
朱由校		Portrét císaře Tchien-čchi23. prosince 1605
30. září 1627		1. října 1620
– 30. září 1627		Tchien-čchi
天啟
22. ledna 1621
– 4. února 1628		Če-ti
悊帝		Si-cung
熹宗
Ču Jou-ťien
朱由檢		6. února 1611
25. dubna 1644[17]		2. října 1627
– 25. dubna 1644[17]		Čchung-čen
崇禎
5. února 1628
– 27. ledna 1645		Čuang-lie-min
莊烈愍		S’-cung
思宗

Vládci dynastie Jižní Ming

Titul před nástupem na trůn[13]Příjmení a osobní jméno[13]Narození
Úmrtí		Éra[13]Titul
Doba vlády[18]		Chrámové jméno[18]
Kníže z Fu
福王		Ču Jou-sung
朱由崧		12. prosince 1607[14]
květen 1646[14]		Chung-kuang, 弘光
1645[14]		císař
červen 1644 – červen 1645		An-cung
安宗
Kníže z Lu (Luh)[pozn. 4]
潞王		Ču Čchang-fang
朱常淓		1608
1646		–
(občas jako „regentství knížete Lu (Luh)“, Lu wang lin kuo, 潞王臨國)		regent
červen 1645		–
Kníže z Tchang
唐王		Ču Jü-ťien
朱聿鍵		25. května 1602[14]
říjen 1646[14]		Lung-wu, 隆武
1646[14]		císař
srpen 1645 – říjen 1646		Šao-cung
紹宗
Kníže z Lu (Lou)[pozn. 4]
魯王		Ču I-chaj
朱以海		1618
1662		–
(občas jako „regentství knížete Lu (Lou)“, Lu wang lin kuo, 魯王臨國)		regent
srpen 1645 – 1653		–
Kníže z Tchang
唐王		Ču Jü-jüe
朱聿 [金粵]		1605
1647		Šao-wu, 紹武císař
prosinec 1646 – leden 1647		–
Kníže z Kuej
桂王		Ču Jou-lang
朱由榔		listopad 1623[14]
červen 1662[14]		Jung-li, 永曆
5. února 1647 – 1661[14]		císař
prosinec 1646 – leden 1662		–

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Po císaři Ťien-wenovi, zahynuvším při požáru paláce, převzal vládu císař Jung-le, který ve snaze potlačit význam svého předchůdce mu chrámové jméno nedal.[15] Také zpětně zrušil éru Ťien-wen a náhradou prodloužil éru Chung-wu.[16]
  2. ↑ Datum úmrtí je nejisté. Císař je nezvěstný od požáru paláce vzniklého při dobytí Nankingu Ču Tiem.
  3. ↑ Císař Čeng-tchung byl roku 1449 zajat Mongoly, na trůn nastoupil jeho bratr Ťing-tchaj. Po Ťing-chajově smrti se na trůn opět vrátil Čeng-tchung, vyhlásil však novou éru Tchien-šun.
  4. ↑ a b Dvě Lu knížat z Lu jsou homonyma, zapisují se různými znaky. Pro odlišení je buď Ču Čchang-fang psán jako kníže z Luh a Ču I-chaj jako kníže z Lu (např. v Cambridge History of China), nebo první jako kníže z Lu a druhý jako kníže z Lou (např. v A. C. Moule: Rulers of China, 1957).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of emperors of the Ming Dynasty na anglické Wikipedii a 明朝君主列表 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b BROOK, Timothy. Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644. Překlad Vladimír Liščák. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 368 s. ISBN 80-7021-583-6. Doslov Vladimíra Liščáka: Mingská Čína, s. 290–291. [dále jen Liščák]. 
  2. ↑ LANGLOIS, John D. The Hung-wu reign, 1368-1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 177–178. (anglicky)
  3. ↑ HUANG, Ray. China: a macro history. Armonk, NY: M. E. Sharpe, 1997. 335 s. ISBN 1-56324-730-5. S. 189. (anglicky) [dále jen Huang]. 
  4. ↑ Huang, str. 175.
  5. ↑ Russian.china.org.cn [online]. Peking: China.org.cn (Čínské informační internetové centrum), 2007-07-30 [cit. 2010-04-27]. Kapitola Музей Гугун. Dostupné online. (rusky) 
  6. ↑ CH’IEN, Mu. Traditional government in imperial China: a critical analysis. Překlad Chün-tu Hsüeh, George O. Totten. Hongkong: The Chinese University Press, 1982. ISBN 962-201-254-X. S. 91. (anglicky) [dále jen Ch’ien]. 
  7. ↑ a b Ch’ien, str. 93.
  8. ↑ a b c HUCKER, Charles O. The censorial system of Ming China. Stanford: Stanford University Press, 1966. 406 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-0289-6. S. 41. (anglicky) 
  9. ↑ a b Liščák, str. 293.
  10. ↑ WILKINSON, Endymion Porter. Chinese history: a manual. Cambridge, Mass.: Harvard University Asia Center, 2000. 1181 s. Dostupné online. ISBN 0-674-00247-4. S. 109–110. (anglicky) 
  11. ↑ a b LO, Feng-ju. 歷代帝王譜系全文檢索 [Seznam čínských králů a císařů] [online]. Tchaj-pej: Yuan-Ze University [cit. 2018-09-02]. Kapitola 明：1368～1644 [Ming]. Dostupné online. (čínsky) 
  12. ↑ a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Tübingen: rev. 2011-9-23 [cit. 2013-07-10]. Kapitola Chinese History - Names of Persons and Titles of Rulers. [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e f Theobald. Rev. 2013-6-15 [cit. 2013-07-10]. Kapitola Chinese History - Ming Dynasty 明朝 (1368-1644) emperors and rulers. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k l m Association for Asian Studies. Ming Biographical History Project Committee.; GOODRICH, L. Carrington; FANG, Chao-ying. Dictionary of Ming biography 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. 1751 s. Dostupné online. ISBN 0231038011. S. xxi. (anglicky) Dva svazky, [Dále jen Goodrich]. 
  15. ↑ Goodrich, s. 397.
  16. ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle: University of Washington Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-295-98124-5. S. 88. (anglicky) 
  17. ↑ a b ATWELL, William. The T'ai-ch'ang, T'ien-ch'i, and Ch'ung-chen reigns, 1620-1644. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 585–640, na s. 637. (anglicky)
  18. ↑ a b TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W., a kol. The Cambridge History of China. Svazek 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. 1008 s. ISBN 0521243327. S. xxiii. (anglicky) 

Literatura

  • BROOK, Timothy. Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644. Překlad Vladimír Liščák. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 368 s. ISBN 80-7021-583-6. 
  • Association for Asian Studies. Ming Biographical History Project Committee.; GOODRICH, L. Carrington; FANG, Chao-ying. Dictionary of Ming biography 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. Dostupné online. ISBN 0231038011. (anglicky) 
  • TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W., a kol. The Cambridge History of China. Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. 1008 s. ISBN 0521243327. (anglicky) 
  • HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, ISBN 9789004078987. (anglicky) 
  • TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness : The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

明興獻王坐像 軸.jpg
明興獻王坐像　軸
Jiajing.jpg
Seatted portrait of empereror Ming Shizong.
Forbidden City1.JPG
Autor: Allen Timothy Chang (張華倫) (Allentchang), Licence: CC BY-SA 3.0
Herzlichen dank für die nicht informativen worte.
Portrait assis de l'empereur Ming Xianzong.jpg
Portrait assis de l'empereur Ming Xianzong
Anonymous-Ming Chengzu.jpg
Císař Jung-le z dynastie Ming, sedící na „dračím“ trůnu. Jungle vládl Číně v letech 1402–1425). Závěsný svitek, tuš a barva na hedvábí, 220 x 150 cm. Neznámý autor dynastie Ming (1368–1644), raného období. Dnes v Národním palácovém muzeu, Tchaj-pej, Tchaj-wan.
Portrait assis de l'empereur Ming Yingzong.jpg
Portrait assis de l'empereur Ming Yingzong
Portrait assis de l'empereur Hongzhi.jpg
Portrait assis de l'empereur Hongzhi
TianqiZhe.jpg
Tchien-čchi (1605-1627), 15. čínský císař z dynastie Ming.
Portrait assis de l'empereur Ming Xuanzong.jpg
Seated Portrait of Emperor Ming Xuanzong
Jianwen Emperor.jpg
Jianwen Emperor
A Seated Portrait of Ming Emperor Taizu.jpg
This painting depicts Zhu Yuanzhang (朱元璋), Emperor Taizu of the Ming dynasty (明太祖), who reigned from 1368 to 1398. Hongwu (洪武) was the title of his reign period.
MingRenzongPortrait.jpg
Portrait of Ming Renzong