Seznam představitelů českého státu

Pražský hrad, tradiční sídlo českých představitelů
Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. Fresky uvnitř rotundy nepřímo dokládají dynastickou posloupnost nejstarších českých vládců.

Seznam představitelů českého státu přináší přehled hlav státních útvarů, které se v minulosti nacházely na území dnešního Česka. Vedle českých knížat, českých králů, prezidentů Československé a České republiky jsou do seznamu zahrnuta i velkomoravská knížata a Sámo, vládce tzv. Sámovy říše. Panovníci z období před příchodem Slovanů zahrnuti nejsou, těm je věnována stránka Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska.

V případě, že některý panovník nebyl svrchovaným vládcem, je tato skutečnost uvedena v závorce přímo pod jeho jménem. Týká se to závislosti Velké Moravy na Franské říši v letech 870–871, českého knížectví za vlády Bořivoje I. na Velkomoravské říši, příslušnosti Českého království k Rakouskému císařství (1804–1867) a Rakousku-Uhersku (1867–1918) a závislosti Protektorátu Čechy a Morava na nacistickém Německu za 2. světové války. Příslušnost českého státu k nadstátním útvarům (včetně Svaté říši římské) takto uváděna není.

Od Sáma po Zemana

Číslovky za jmény panovníků se vztahují k titulu českého knížete či krále. Skutečnému pořadí však číslování neodpovídá u jména Ferdinand, jelikož Ferdinand IV. na trůn nikdy nenastoupil, a u jmen Karel a Matyáš, kde se tradičně nezapočítávají vzdorokrálové Matyáš a Karel III. Albrecht.

Vládce Sámovy říše (623/4–658/9)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
1SámoSámo605?–659?623/4–658/9Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše.

Velkomoravská knížata (830?–906)

Mojmírovci (830?–870)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
1Mojmír I.cca 795?–846?830?–846První historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců.
2Rostislavok. 813?

po 870 (Bavorsko)
846–870Synovec Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše.[1] Na Moravu přišli na jeho žádost misionáři Cyril a Metoděj.[2] Svého nástupce Svatopluka vydává Frankům, kteří na Moravu dosazují své místodržitele Viléma a Engilšalka.

Vilémovci (870–871)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
3–4Engilšalk (v letech 870–871 v rámci Franské říše, jejímž císařem byl Karloman I.)ok. 830–871870–871Vilémův bratr, franský místodržící v době Svatopluka. Zemřel při vzpouře Moravanů vedené Slavomírem.[3][4]
3–4Vilém (v letech 870–871 v rámci Franské říše, jejímž císařem byl Karloman I.)ok. 830–871870–871Engilšalkův bratr, franský místodržící v době Svatopluka. Zemřel při vzpouře Moravanů vedené Slavomírem.[3][4]

Mojmírovci (871–906)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
5Slavomírok. 830 – po 873871Kněz pravděpodobně mojmírovského původu[5], vůdce vzpoury proti franské nadvládě, která vedla ke svržení bratrů Viléma a Engilšalka.[6]
6Svatoplukok. 830–894870–894Synovec Rostislava, původně nitranský údělník. Propuštěn z franského zajetí, aby potlačil vzpouru Moravanů. Po návratu se však dává na Slavomírovu stranu a přebírá od něj vládu. Stává se nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše, ve středověku byl proto označován za krále. Vyhání žáky sv. Metoděje a zavádí na Moravě západní křesťanství.
7Mojmír II.po 871 – 906?894–906Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku. Jeho bratr Svatopluk byl údělníkem v Nitře (jako Svatopluk II.).

Česká knížata (872?–1058)

Přemyslovci (872?–889?)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
1Bořivoj I. (v letech 872?–883? v rámci Velkomoravské říše, jejímž knížetem byl Svatopluk)852/855 – 888/889?872?–883?Zakladatel dynastie Přemyslovců, podle Kosmase syn bájného Hostivíta,[7] jeho původ nelze spolehlivě prokázat. První historicky doložený Přemyslovec.
2Strojmír??? – po 885883?–885?Původ neznámý, snad Přemyslovec. Podle Kristiánovy legendy svrhl knížete Bořivoje, jelikož nesouhlasil s velkomoravskou nadvládou. O dva roky později byl za pomoci Svatoplukových vojsk sesazen.[8][9]
1Bořivoj I. (v letech 885?–890? v rámci Velkomoravské říše, jejímž knížetem byl Svatopluk)852/855 – 888/890?885?–890?Podruhé na trůně.

Mojmírovec (890–894)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
3Svatopluk I. (v letech 890–894 v rámci Velkomoravské říše, jejímž byl knížetem)ok. 830 – 894890–894Mojmírovec. Po smrti svého chráněnce Bořivoje I. na krátkou dobu opět převzal vládu (nárok na české území byl potvrzen Arnulfem Korutanským v roce 890).

Přemyslovci (894–1002)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
4Spytihněv I.ok. 875 Levý Hradec

915
894–915Syn Bořivoje. Vlády se ujal poté, co se Čechy po smrti Svatopluka I. vymanily z vlivu Velké Moravy a přiklonily se k Bavorsku.[10]
5Vratislav I.ok. 888 Praha

13. únor 921 Praha
915–921Syn Bořivoje I., bratr Spytihněva I.
6Václav I.ok. 907

28. září 935 Stará Boleslav
921–935Svatý Václav. Syn Vratislava I., patron přemyslovské dynastie a české země.[11] Ve starší literatuře se často udává jako rok jeho smrti 929,[12] většina soudobých vědců se ale již kloní k roku 935.[13]
7Boleslav I.ok. 915 – 15. července 972935–972Syn Vratislava I., bratr svatého Václava. Boleslav I. je někdy považován za zakladatele české státnosti: ražba mince,[14] hradská soustava, územní expanze – severní část Moravy, Horní Slezsko, Krakovsko a Červené hrady (Halič) – a centralizace.
8Boleslav II.ok. 935

7. únor 999 Praha
972–999Syn Boleslava I. Ještě rozšířil území zděděná po svém otci, ale ke sklonku vlády nedokázal zabránit jejich ztrátě ve prospěch Polska. Vyvražděni Slavníkovci, čímž dokončeno sjednocení Čech.[15] Po jeho smrti přichází státní úpadek a boj o trůn mezi jeho třemi syny.
9Boleslav III.(968–971) Praha

(1037–1039) (Polsko)
999–1002Syn Boleslava II. O trůn přišel povstáním předáků a družiníků.

Piastovec (1002–1003)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
10Vladivoj
981? – leden 10031002–1003Snad Piastovec, možná syn polského knížete Měška I. a Přemyslovny Doubravky[16] Na knížecí stolec dosazen polským knížetem Boleslavem Chrabrým.

Přemyslovci (1003)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
11Jaromírok. 975 – 4. listopad 10351003Syn Boleslava II. Po smrti Vladivoje byl díky vojenské pomoci Jindřicha II. krátce dosazen na český knížecí stolec.[17]
9Boleslav III.(968–971) Praha

(1037–1039) (Polsko)
1003Podruhé na trůně, roku 1003 Boleslavem Chrabrým znovu dosazen. Nařídil vraždění Vršovců; to vyvolalo povstání. Boleslav Chrabrý povolal svého chráněnce do Polska, oslepil jej a uvěznil.

Piastovec (1003–1004)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
12Boleslav IV.966/967 – 17. června 10251003–1004Piastovec, polský kníže, zvaný Chrabrý. Syn polského knížete Měška I. a Přemyslovny Doubravky, dcery Boleslava I. Na jaře 1003 vpadl do Čech, které ovládal do podzimu 1004.

Přemyslovci (1004–1085)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
11Jaromírok. 973 – 4. listopad 10351004–1012Podruhé na trůně. Na podzim 1004 s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci.
13Oldřichok. 975

9. listopadu 1034 Praha
1012–1033Nejmladší syn Boleslava II. Na jaře 1012 se zmocnil vlády v Čechách, Jaromír uprchl. V letech 1019/1029 (datace je nejistá) postupně dobyl na Polácích Moravu, která od té doby byla trvalou součástí českého státu.
11Jaromírok. 973 – 4. listopad 10351033–1034Potřetí na trůně. Když byl Oldřich roku 1033 obviněn císařem Konrádem II. z úkladů proti své osobě a sesazen, ustavilo říšské vojsko na podzim 1033 znovu Jaromíra českým knížetem.
13Oldřichok. 975

9. listopadu 1034 Praha
1034Podruhé na trůně. Na jaře 1034 Konrád II. Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví. Jaromíra dal jeho bratr zajmout a oslepit. Břetislav utekl před otcem do ciziny.
11Jaromírok. 973 – 4. listopad 10351034–1034/1035Počtvrté na trůně. Po smrti Oldřicha se vykastrovaný a oslepený Jaromír vzdal nároků na vládu ve prospěch Břetislava I. I přesto byl roku 1035 zřejmě z vůle Vršovců zavražděn. Kosmas popisuje uvedení Břetislava na knížecí stolec Jaromírem, nemohlo k tomu ovšem dojít hned po Oldřichově pohřbu, Břetislav by se nemohl vrátit z exilu tak rychle. Kdy přijel Břetislav do Prahy se nikde neříká. Pouze v jedné kronice najdeme zmínku, že Jaromír sám vládl knížectví dokonce jeden rok po smrti Oldřichově.[18]
14Břetislav I.1002/1005

10. leden 1055 Chrudim
1034/1035–1055Syn knížete Oldřicha. Roku 1054 vyřešil otázku nástupnictví prosazením seniorátu – knížetem měl být nejstarší mužský člen přemyslovské dynastie.
15Spytihněv II.1031 Olomouc

28. ledna 1061 Hradec nad Moravicí
1055–1061Syn knížete Břetislava. Své bratry zbavil držav a podřídil tak Moravu své přímé vládě.
16Vratislav II.1031

14. leden 1092
1061–1085Syn Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem.

Český král (1085–1092)

Přemyslovec (1085–1092)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
1Vratislav
(předtím jako kníže Vratislav II.)
1031 – 14. leden 10921085–1092První český král. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.

Česká knížata (1092–1158)

Přemyslovci (1092–1158)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
17Konrád I.ok. 1035 Praha

6. září 1092 Praha
1092Syn Břetislava I. Na knížecí stolec usedl 20. ledna 1092. Stihl se pouze pokusit opět spojit pražské a olomoucké biskupství.
18Břetislav II.ok. 1060 Praha

22. prosinec 1100 Zbečno
1092–1100Syn Vratislava II. Roku 1099 Břetislav II. vojensky obsadil Moravu a svěřil ji do správy svého bratra Bořivoje II., kterého rovněž určil jako svého nástupce.
19Bořivoj II.ok. 1064 Praha

2. únor 1124 (Uhry)
1100–1107Syn Vratislava II. Jeho nástup na trůn znamenal porušení zásad stařešinského řádu a počátek dlouhotrvajících rozbrojů mezi Přemyslovci.
20Svatopluk II.ok.1075 Olomouc

21. září 1109 Kladruby u Stříbra
1107–1109Syn Oty Olomouckého. V roce 1107 poslal k Bořivoji II. vyslance, který pomluvil u knížete jeho spojence, Bořivoj ztratil oporu své moci a byl nucen uprchnout do Německa. Svatopluk se tak stal knížetem.
21Vladislav I.ok. 1070

12. duben 1125 Praha
1109–1117Syn Vratislava II. Jeho moc byla ohrožena ze strany příbuzných, císař Jindřich V. ho ovšem coby knížete potvrdil a Vladislav se tvrdě vypořádal se svými odpůrci.
19Bořivoj II.ok. 1064 Praha

2. únor 1124 (Uhry)
1117–1120Podruhé na trůně. Roku 1117 postoupil Vladislav I. svému bratru Bořivojovi II. vládu, ale již za tři roky se z nejasných příčin opět vystřídali.
21Vladislav I.ok. 1070

12. duben 1125 Praha
1120–1125Podruhé na trůně.
22Soběslav I.ok. 1090 Praha

14. únor 1140 Debrné
1125–1140Syn Vratislava II. Vládu si nárokoval i Ota II. Olomoucký a získal si podporu německého krále Lothara III. Říšská vojenská výprava skončila porážkou v bitvě u Chlumce v únoru 1126.
23Vladislav II.asi 1110 Praha

18. leden 1174 Meerane
1140–1158Syn Vladislava I., posléze druhý český král.

Český král (1158–1172)

Přemyslovec (1158–1172)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
2Vladislav I.
(předtím jako kníže Vladislav II.)
asi 1110 Praha

18. leden 1174 Meerane
1158–1172Druhý český král. Zřejmě nedědičný královský titul mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158.

Česká knížata (1172–1198)

Přemyslovci (1172–1198)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
24Bedřichok. 1142 Praha

25. březen 1189 Praha
1172–1173Syn Vladislava II., který mu roku 1172 předal vládu podle principu primogenitury.[19] Dosud ovšem platilo právo seniorátu. O knížecí hodnost se tak hlásili synové Soběslava I.
25Soběslav II.asi 1128 Praha

29. leden 1180
1173–1178Syn Soběslava I. Získal podporu císaře Barbarossy, který za knížete určil Soběslavova bratra Oldřicha. Oldřich však neměl podporu české šlechty a vládu odmítl ve prospěch Soběslava.
24Bedřichok. 1142 Praha

25. březen 1189 Praha
1178–1189Syn Vladislava II. V létě 1178 ztratil Soběslav II. podporu Fridricha Barbarossy, čehož využil Bedřich, uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno.
26Konrád II. Otaasi 1135

9. září 1191 Neapol
1189–1191Syn Konráda II. Znojemského. Po smrti Bedřicha nastoupil na knížecí stolec,[20] Čechy a Morava se tak spojily do jednoho státního celku, protože kníže rezignoval na titul markraběte moravského.
27Václav II.1137 Praha

po 1192 Míšeň
1191–1192Syn Soběslava I. Po smrti Konráda Oty se zmocnil Čech. Proti němu ale vystoupil biskup Jindřich Břetislav a vymohl u císaře Jindřicha VI., aby udělil Čechy v léno Přemyslu Otakarovi I.
28Přemysl I. Otakarok. 1155

15. prosinec 1230 Praha
1192–1193Syn Vladislava II. Knížetem se s podporou biskupa Jindřicha Břetislava a císaře Jindřicha VI. stal roku 1192. O rok později ho šlechta na trůně vystřídala Jindřichem Břetislavem.
29Břetislav III. Jindřichasi 1137

15. červen 1197 Cheb
1193–1197Roku 1193 mu císař propůjčil hodnost českého knížete.[21] Přemysl I. proti němu táhl s vojskem, v rozhodující chvíli se však od něho odvrátila šlechta.
30Vladislav III. Jindřichok. 1160

12. srpen 1222 Znojmo
1197Syn Vladislava II. Titul si nárokoval i jeho starší bratr Přemysl I.[22] Aby zabránil vzestupu politické nestability, vzdal se titulu a dědických nároků ve prospěch svého bratra.

Čeští králové (1197–1918)

Přemyslovci (1197–1306)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
3Přemysl I. Otakarok. 1155

15. prosinec 1230 Praha
1197–1230
král od: 1198
Podruhé na trůně. V očekávání Přemyslovy vojenské pomoci jej Filip Švábský v září či v říjnu 1198 nechal korunovat českým králem. Přemysl byl 24. srpna 1203 podruhé korunován papežským legátem Guidem z Praeneste. Přemysl si postupně nechal potvrdit královskou hodnost od obou římských králů i od papeže. Dědičný titul zaručila Zlatá bula sicilská (1212).[23]
4Václav I.ok. 1205

23. září 1253 Počaply
1230–1253Syn Přemysla I., čtvrtý český král. Korunován byl už v roce 1228. Přispěl k odražení mongolského vpádu do Evropy[24][25] a společně se synem Přemyslem získal Rakousko.
5Přemysl II. Otakarok. 1233

26. srpen 1278 Suché Kruty (Dürnkrut) nebo Moravské pole
1253–1278Syn Václava I., pátý český král (korunován 1261). Také vévoda rakouský, štýrský, korutanský, kraňský a furlanský. Podcenil ale vývoj v římskoněmecké říši a politiku papežské kurie. Dne 26. srpna 1278 zahynul v bitvě na Moravském poli proti Rudolfu I. Habsburskému.[26]
6Václav II.27. září 1271 Praha

21. červen 1305 Praha
1278–1305Syn Přemysla II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
7Václav III.6. říjen 1289 Praha

4. srpen 1306 Olomouc
1305–1306Syn Václava II, sedmý český král. V letech 13011304 byl uherským králem jako Ladislav V.[27][28] Po smrti otce se snažil udržet unii s Polskem, byl však zavražděn.[29][30] Skončilo tak více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.

Menhardovec (1306)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
8Jindřichok. 1265

2. duben 1335 Tyrol
1306Menhardovec. Manžel Anny Přemyslovny. Měsíc po jeho volbě za krále se objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.[31]

Habsburk (1306–1307)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
9Rudolf I.1281

3./4. červenec 1307 Horažďovice
1306–1307Syn Albrechta I. Dokázal si získat podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu Bavora III. ze Strakonic.

Menhardovec (1307–1310)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
8Jindřichok. 1265

2. duben 1335 Tyrol
1307–1310Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII., jehož syn Jan Lucemburský se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou.

Lucemburkové (1310–1437)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
10Jan10. srpen 1296 Lucemburk

26. srpen 1346 Kresčak
1310–1346Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta. Císař mu udělil Čechy v léno. Oženil se s Eliškou Přemyslovnou. Dokázal přesvědčit 5/7 kurfiřtů, aby zvolili jeho syna za císaře.
11Karel I.
(císař: Karel IV.)
14. květen 1316 Praha

29. listopad 1378 Praha
1346–1378
císař od: 1355
Známý jako římský císař Karel IV. Syn Jana Lucemburského, je s ním spojen největší politický i kulturní rozkvět českých zemí.
12Václav IV.26. únor 1361 Norimberk

16. srpen 1419 Nový hrad u Kunratic
1378–1419Syn Karla IV. Také římský král. Českým králem byl korunován už ve dvou letech. Syna neměl, a tak byl jeho dědicem jeho bratr Zikmund.
13Zikmund14. únor 1368 Norimberk

9. prosinec 1437 Znojmo
1419–1437Syn Karla IV. Také římský císař (od 1433) a uherský král. Roku 1421 ho český zemský sněm jako krále odmítl; plně respektovaným králem byl až poslední dva roky života.

Habsburkové (1437–1457)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
14Albrecht
10. srpen 1397 Vídeň

27. říjen 1439 Nesmily
1437–1439Zikmundův zeť a dědic. Také římský a uherský král.[32] Svých dědických práv se domáhal obtížně, české koruny dosáhl i přes odpor husitů. Po Albrechtově smrti byla koruna nabídnuta Albrechtu III. Bavorskému, který ji odmítl. V českých zemích nastalo období Interregna. Vznikly šlechtické spolky – sněmíky, landfrídy. Spolupráci landfrídů zajišťovaly zemské sněmy.
15Ladislav
22. únor 1440 Komárno

23. listopad 1457 Praha
1453–1457Zvaný Pohrobek. Syn Albrechta II., narozen až po jeho smrti (= pohrobek). Také uherský král. V Čechách sídlil v letech 14531454 a potom už jen dva měsíce před svou smrtí.

Pán z Kunštátu a Poděbrad (1458–1471)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
16Jiří23. duben 1420 Poděbrady

22. březen 1471 Praha
1458–1471Zemským správce z doby Ladislava Pohrobka, po jehož smrti se stal králem. Ačkoliv měl potomky, korunu odkázal Jagelloncům.

Hunyadyové (1469–1490)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
17Matyáš23. únor 1443 Kluž

6. duben 1490 Vídeň
1469–1490Protikrál Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Vládce Uher vojensky usiloval i o český trůn; v průběhu konfrontace se nechal opoziční českou šlechtou zvolit za krále, ačkoliv Jiřímu, který byl jeho tchánem, jen krátce předtím slíbil přátelství.

Jagellonci (1471–1526)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
18Vladislav II.1. březen 1456 Krakov

13. březen 1516 Budín
1471–1516Syn Kazimíra IV. Zvolen českým králem byl podle přání Jiřího z Poděbrad, musel ale až do r. 1478 bojovat s Matyášem Korvínem – vládu v zemích Koruny si nakonec rozdělili. Od roku 1490 také král uherský. V roce 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské.
19Ludvík1. červenec 1506 Budín

29. srpen 1526 Moháč
1516–1526Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.

Habsburkové (1526–1619)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
20Ferdinand I.10. březen 1503 Alcalá de Henares

25. červenec 1564 Vídeň
1526–1564Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny Jagellonské. Také římskoněmecký císař a uherský král.
21Maxmilián31. července 1527 Vídeň

12. října 1576 Řezno
1564–1576Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
22Rudolf II.18. července 1552 Vídeň

20. ledna 1612 Praha
1576–1611Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Jako jediný Habsburk si zvolil za sídelní město Prahu.[33]
23Matyáš24. únor 1557 Vídeň

20. březen 1619 Vídeň
1611–1619Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Ještě za života bratra Rudolfa začal přebírat jeho moc.[34]
24Ferdinand II.9. července 1578 Štýrský Hradec

15. února 1637 Vídeň
1619Matyášův bratranec. Jeho bratranec neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován českým králem. V průběhu vlády čelil českému stavovskému povstání a protikráli Fridrichu Falckému.

Wittelsbach (1619–1620)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
25Fridrich26. srpna 1596 Mohuč

29. listopadu 1632 Mohuč
1619–1620Wittelsbach. Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen králem byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.

Habsburkové (1620–1780)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
24Ferdinand II.9. července 1578 Štýrský Hradec

15. února 1637 Vídeň
1620–1637Potlačil povstání v bitvě na Bílé hoře roku 1620.
26Ferdinand III.13. července 1608 Štýrský Hradec

2. dubna 1657 Vídeň
1637–1657Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky. Na trůně měl být nahrazen svým synem, kterého nechal 5. srpna 1646 titulovat českým králem se jménem Ferdinand IV. Nástupu na trůn se však tento titulární král nedožil, jelikož zemřel dříve než jeho otec Ferdinand III.
titulární král:
Ferdinand IV.
8. září 1633 Vídeň

9. červenec 1654 Vídeň
titulární král:
5. srpna 1646

9. červenec 1654
Titulární český král. Syn Ferdinanda III. Jeho otec ho ještě za svého života nechal korunovat českým, uherským králem a byl zvolen římským králem. Pro svou předčasnou smrt se ale nikdy neujal samostatné vlády, zemřel dříve než jeho otec.
27Leopold I.9. června 1640 Vídeň

5. květen 1705 Vídeň
1657–1705Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.[35][36]
28Josef I.26. červenec 1678 Vídeň

17. duben 1711 Vídeň
1705–1711Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
29Karel II.

(císař Karel VI.)

1. října 1685 Vídeň

20. října 1740 Vídeň
1711–1740Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
30Marie Terezie13. května 1717 Vídeň

29. listopadu 1780 Vídeň
1740–1780Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s Karlem VII. (kurfiřtem bavorským).

Wittelsbach (1741–1743)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
31Karel III. Albrecht6. srpen 1697 Brusel

20. leden 1745 Mnichov
1741–1743Protikrál – římský císař Karel Albrecht Bavorský. Po smrti Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci, 9. prosince 1741 se nechal provolat českými stavy králem.

Habsbursko-lotrinští (1780–1918)

#JménoObrázekObdobí životaObdobí vládyPoznámky
32Josef II.13. březen 1741 Vídeň

20. únor 1790 Vídeň
1780–1790Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
33Leopold II.5. květen 1747 Vídeň

1. březen 1792 Vídeň
1790–1792Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
34František I.(v letech 1804–1835 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem)12. únor 1768 Florencie

2. březen 1835 Vídeň
1792–1835
Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté první rakouský císař (od 1804).[37][38]
35Ferdinand V.(v letech 1835–1848 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem jako Ferdinand I.)19. duben 1793 Vídeň

29. červen 1875 Praha
1835–1848Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Poslední korunovaný český král.
36František Josef I.(v letech 1848–1867 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem, a v letech 1867–1916 v rámci Rakouska-Uherska)18. srpen 1830 Vídeň

21. listopad 1916 Vídeň
1848–1916Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let, z vnitropolitických důvodů se však nedal korunovat českým králem. (Ztroskotaly i myšlenky na trialistickou monarchii).
37Karel III.(v letech 1916–1918 v rámci Rakouska-Uherska, jako rakouský císař Karel I.)17. srpen 1887 Persenbeug

1. duben 1922 Funchal
1916–1918Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. Z časových a politických důvodů však nebyl korunován českým králem. Rakousko-Uhersko se mu už zachránit nepodařilo, ačkoliv nabídl federaci.

Časová posloupnost českých knížat a králů

Václav III.Václav II.Přemysl Otakar II.Václav I.Přemysl Otakar I.Konrád II. OtaBedřich (kníže)Vladislav II.Soběslav I.Vladislav I.Svatopluk OlomouckýBořivoj II.Břetislav II.Konrád I. BrněnskýVratislav II.Spytihněv II.Břetislav I.Oldřich(kníže)Jaromír (kníže)Boleslav II.Boleslav I.Svatý VáclavVratislav I.Spytihněv I.Bořivoj I.
Matyáš KorvínLudvík JagellonskýVladislav JagellonskýJiří z PoděbradLadislav PohrobekAlbrecht II. HabsburskýZikmund LucemburskýVáclav IV.Karel IV.Jan LucemburskýJindřich KorutanskýRudolf Habsburský
Karel VII. BavorskýFridrich FalckýKarel I.František Josef I.Ferdinand I. DobrotivýFrantišek I.Leopold II.Josef II.Marie TerezieKarel VI.Josef I. HabsburskýLeopold I.Ferdinand III. HabsburskýFerdinand II. ŠtýrskýMatyáš HabsburskýRudolf II.Maxmilián II. HabsburskýFerdinand I. Habsburský


Českoslovenští prezidenti (1918–1939)

#JménoObrázekObdobí životaV úřaduPoznámky
1Tomáš Garrigue Masaryk7. březen 1850 Hodonín

14. září 1937 Lány
1918–1935První prezident Československa, o jehož vznik se zasloužil, do funkce byl zvolen celkem čtyřikrát.
2Edvard Beneš28. květen 1884 Kožlany

3. září 1948 Sezimovo Ústí
1935–1938
(1940–1945 v exilový československý prezident )
Po Mnichovské dohodě abdikoval,[39] v době války (1940–1945) exilový československý prezident.
3Emil Hácha12. červenec 1872 Trhové Sviny

27. červen 1945 Praha
1938–1939Prezidentem druhé republiky (1938–1939).

Protektorátní prezident (1939–1945)

#JménoObrázekObdobí životaV úřaduPoznámky
1Emil Hácha (v letech 1939–1945 v rámci nacistického Německa, jehož vůdcem byl Adolf Hitler)12. červenec 1872 Trhové Sviny

27. červen 1945 Praha
1938–1945Státní prezident Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945).

Českoslovenští prezidenti (1945–1992)

#JménoObrázekObdobí životaV úřaduPoznámky
2Edvard Beneš28. květen 1884 Kožlany

3. září 1948 Sezimovo Ústí
1945–1948Po válce znovu prezidentem
4Klement Gottwald23. listopad 1896 Dědice u Vyškova

14. březen 1953 Praha
1948–1953Poválečný premiér, po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal prezidentem.[40]
5Antonín Zápotocký19. prosinec 1884 Zákolany

13. listopad 1957 Praha
1953–1957Druhý komunistický prezident. Rezignoval na počáteční reformní snahy.
6Antonín Novotný10. prosinec 1904 Praha–Letňany

28. leden 1975 Praha
1957–1968V době jeho vlády došlo k jakémusi uvolnění a k částečné rehabilitaci některých nespravedlivě odsouzených v 50. letech.[41]
7Ludvík Svoboda25. listopad 1895 Hroznatín

20. září 1979 Praha
1968–1975Zvolen v březnu 1968. Po srpnové invazi odmítl kolaborantskou vládu, poté byl ale jedním z hlavních normalizátorů.
8Gustáv Husák10. leden 1913 Dúbravka

18. listopad 1991 Bratislava
1975–1989Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“. V roce 1969 se dostal do čela KSČ.
9Václav Havel5. říjen 1936 Praha

18. prosinec 2011 Hrádeček
1989–1992Disident, mluvčí Charty 77 a jedna z vůdčích osobností Sametové revoluce.

Čeští prezidenti (1993–současnost)

#JménoObrázekObdobí životaV úřaduPoznámky
1Václav Havel5. říjen 1936 Praha

18. prosinec 2011 Hrádeček
1993–2003Poslední československý prezident a první český prezident.
2Václav Klaus19. červen 1941 Praha

současnost
2003–2013Federální ministr financí, premiér a předseda Poslanecké sněmovny z 90. let.
3Miloš Zeman28. září 1944 Kolín

současnost
2013–2023Premiér a předseda Poslanecké sněmovny z 90. let, historicky první přímo zvolený prezident České republiky.
4Petr Pavel1. listopadu 1961 Planá

současnost
od 9. března 2023Armádní generál ve výslužbě, v letech 2015–2018 předseda vojenského výboru NATO

Reference

  1. Skowronek, J., M. Tanty, T. Wasilewski. Słowianie, s. 38 ISBN 83-05-13401-6
  2. DVORNÍK, František. Byzantské misie u Slovanů. Praha: Vyšehrad, 1970. 393 s. S. 117–120. Dále jen Byzantské misie u Slovanů. 
  3. a b VENNING, Timothy. A chronology of early medieval Western Europe : 450-1066. [s.l.]: Routledge, 2017. 626 s. ISBN 9781351589161. (anglicky) 
  4. a b BARTOŇKOVÁ, Dagmar; HAVLÍK, Lubomír; MASAŘÍK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Magnae Moraviae Fontes Historici I. druhé. vyd. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. ISBN 978-80-254-1780-5. S. 106. 
  5. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 630. 
  6. ŠMATLÁK, Stanislav a kol. Slovensko. 4 Kultura - 1. část. Bratislava: Obzor, 1979. 992 s. S. 183. (slovensky) 
  7. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina, Marie Bláhová, Zdeněk Fiala. Praha: Československý spisovatel, 2012. 282 s. ISBN 978-80-7459-110-5.. S. 29. 
  8. Počátky s. 332–334
  9. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 860. Dále jen Velká Morava II.. 
  10. Po stopách Přemyslovců, s. 83
  11. sv. Václav na catholica.cz
  12. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 - 935). 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 658 s. ISBN 978-80-7106-138-0. Kapitola 11. Spor o datum vraždy Václava, s. 209–224. 
  13. Třeštík (2008), kap. 13. Datum vraždy, s. 249–260
  14. Boleslav I. s. 126.
  15. "Vyvraždění Slavníkovců, svatý Vojtěch". Český rozhlas.
  16. BALZER, O. Genealogia Piastów. Kraków, 2005. S. 109-110.
  17. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek 1. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7, ISBN 80-7451-576-1. OCLC 982100364 S. 189–193. 
  18. VESELÝ, Josef. 49. schůzka nad knihou Petra Hory - Hořejše. Oldřich. Toulky českou minulostí [online]. Český rozhlas [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  19. Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 63. 
  20. Letopis Jarlocha, s. 508
  21. Čechy v době knížecí, s. 371–372.
  22. Letopis Jarlocha, s. 514-515
  23. Počátky Čech královských, s. 103–104
  24. Colvin (2004), s. 138
  25. VESELÝ, Josef. 76. schůzka: Proti Mongolům. dvojka.rozhlas.cz [online]. 29. prosinec 1996 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  26. Rytíř a válečník, s. 137–138.
  27. Století posledních Přemyslovců, s. 189.
  28. Václav III., s. 35.
  29. Velké dějiny, s. 479.
  30. Václav III., s. 67.
  31. Anna Přemyslovna, s. 55–56.
  32. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/12739/Albert-II
  33. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 243–244. 
  34. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 4., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2010. 1054 s. ISBN 978-80-7277-469-2. S. 293. 
  35. Archivovaná kopie. www.bartleby.com [online]. [cit. 2009-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-11. 
  36. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/336625/Leopold-I
  37. Archivovaná kopie. www.bartleby.com [online]. [cit. 2009-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-31. 
  38. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/216736/Francis-II
  39. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
  40. HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. Česká televize [online]. 2008-06-02 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  41. Všichni muži Hradu [online]. Česká televize [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wratysław I.jpg
Wratysław I
Přemyslovci erb.svg
Erb rodů Přemyslovců
Boleslaus I.jpg
Part of series Poczet królów i książąt polskich.
POL Przemysł II 1295 COA.svg
Rekonstrukce erbu z reverzní strany majestátní pečeti polského krále Přemysla II. z roku 1295
Vratislav II 140x190.jpg
Vratislav II King of Bohemia
Borzywój I.jpg
Borzywój I
PecetKonradaIIOty.jpg
Konrád II. Ota, český kníže
Spitygniew II.jpg
Spitygniew II
Portret Antonín Zápotocký, Bestanddeelnr 902-7903.jpg
Autor: Nationaal Archief, Licence: CC0
Collectie / Archief : Fotocollectie Anefo

Reportage / Serie : [ onbekend ]
Beschrijving : Portret Antonín Zápotocký
Datum : 9 augustus 1948
Trefwoorden : portretten
Persoonsnaam : A. Zapstockey
Fotograaf : Fotograaf Onbekend / Anefo
Auteursrechthebbende : Nationaal Archief
Materiaalsoort : Glasnegatief
Nummer archiefinventaris : bekijk toegang 2.24.01.09

Bestanddeelnummer : 902-7903
Borzywój II.jpg
Borzywój II
Anselmus-van-Hulle-Hommes-illustres MG 0432.tif
Ferdinand IV, King of the Romans. Coat of arms. Symmetrical ornamentation: eagles, curtains, cornucopias. Sword, sceptre. Nice female winged sphinxes, with claws though.
Jindřich Břetislav.jpg
Jindřich Břetislav
Brzetysław I.jpg
Brzetysław I
H13vacl.jpg
Święty Wacław
Boleslav-I-Bohemian.jpg
Autor: Känsterle (Overleg), Licence: CC BY-SA 3.0
Boleslav-I-Bohemian also called Boleslaus I (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death.
Petr Pavel.jpg
Autor: Jana Jabůrková, Jiří Turek (J3T), Licence: CC BY-SA 4.0
Oficiální portrét prezidenta Petra Pavla
Soběslav II..jpg
Soběslav II.
Vaclav3.jpg
Václav III.
Sobiesław I.jpg
Sobiesław I
Emil Hácha 5.jpg
Emil Hácha (1872–1945)
Po1 postava.jpg
Žaltář Heřmana Durynského
Brzetysław II.jpg
Brzetysław II
Habsburger BSB Cod icon 330 fol 15v.jpg

Fürstenbildnisse der Habsburger des 14. Jh. nach den Glasfenstern von Königsfelden/Aargau - BSB Cod.icon. 330 [S.l.] Nordschweiz (Bern ?) um 1560

fol. 15v: Rudolf I., König von Böhmen
PecetknizeteBedricha.jpg
Bedřich (kníže)
Rościsław.jpg
Rościsław
Vaclav Klaus headshot.jpg
Autor: che
(Prosím uvádět jako „Petr Novák, Wikipedie“, pokud toto užijete mimo projekty Wikimedia.), Licence: CC BY-SA 2.5
Václav Klaus, president and former prime minister of the Czech Republic wearing the Order of the White Lion rosette (1st Class).
Antonín Novotný 1968.jpg
Autor: Pot, Harry, Licence: CC BY-SA 3.0 nl
Antonín Novotný
Emperor karl of austria-hungary 1917.png
Emperor Charles I. of Austria-Hungary wearing the field version of the uniform of a field marshall
Hradschin Prag.jpg
Autor: Stefan Bauer, http://www.ferras.at, Licence: CC BY-SA 2.5
Panoramatický pohled na Hradčany a Pražský hrad
Vladislaus II of Bohemia and Hungary.jpg
Vladislaus II Jagiellon of Bohemia and Hungary.
Mojhmir2.jpg
Mojmír II. (894 - 907)
VáclavII.jpg
Václav II.
Vladislao II di Boemia, re di Boemia.jpg
Autor:
Sine nomine
, Licence: CC0
Xilografia in Joseph von Hormayr, Il Plutarco austriaco, Milano, Imperiale regia stamperia, 1820-23.
Tomáš Garrigue Masaryk 1925.PNG
The first President of the Republic of Czechoslovakia, Tomáš Garrigue Masaryk.
Milos Zeman 2019-02336.jpg
Autor: Pelz, Licence: CC BY-SA 3.0
Miloš Zeman, Czechia President 2019
Maria Theresia11.jpg
Portrét Maria Theresa, sovereign of Austria, Hungary and Bohemia, in 1762
VaclavIV.jpg
Václav IV.
Spitygniew I.jpg
Spitygniew I
Jaroměř-Jaromír.jpg

busta knížete Jaromíra, zakladatele jaroměře Jaroměř Czech Republic

Europe
Bolesław II Pobożny.jpg
Bolesław II Pobożny
Francis II (Holy Roman Emperor).jpg
Rakouský císař František I. (1768-1835) v rakouském císařském ornátu
Ludvík Svoboda (Author - Stanislav Tereba).JPG
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Portrét Ludvíka Svobody, generála, a v letech 1968-1975 i úřadujícího prezidenta Československa
Bundesarchiv Bild 183-R90009, Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation (cropped KG).jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation August 49-Internationale Studentenfestspiele in Budapest.UBz:Eine Gruppe aus der tschechischen Jugend bei der Schlußdemonstration.Foto:Illus SNB
VaclavI.jpg
Pečeť Václava I
Emperor Francis Joseph.jpg
Emperor Franz Josef of Austria, in uniform, circa 1892, published 1903. Credit: Library of Congress of the USA.
ZnojmoRotundaKateriny.jpg
Románská rotunda sv. Kateřiny na hradě ve Znojmě.
PecetVladislavaJindricha.jpg
Vladislav Jindřich, český kníže
JindrichKorutansky pecet1303.jpg
Pečeť Jindřicha Koruntanského z roku 1303
Świętopełk Ołomuniecki.jpg
Świętopełk Ołomuniecki
Bolesław III Rudy.jpg
Bolesław III Rudy
Świętopełk Wielki.jpg
Świętopełk Wielki
Ottokar II Premysl.jpg
Otakar II. Přemysl
Honzik retus.jpg
Jan Lucemburský
Konrad I.jpg
Konrad I (Korád I. Brněnský)
Václav Havel cut out.jpg
Autor: Ondřej Sláma, Licence: CC BY-SA 3.0
Václav Havel during his speech at the Freedom and its adversaries conference held in Prague on 14 November 2009.