Seznam prezidentů Československa

Seznam prezidentů Československa představuje chronologický přehled osob působících v nejvyšší ústavní funkci Československé republiky, kterou byl prezident republiky. V době existence Československa mezi lety 1918 a 1992 se v tomto úřadu vystřídalo celkem devět osob. V seznamu jsou uvedeni také prezidenti státních útvarů z válečného období let 1939–1945, kdy Československo fakticky neexistovalo.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byla přijata Prozatímní ústava, která stanovila, že prezidenta zvolí Revoluční národní shromáždění do doby, než bude schválena definitivní ústava.[1] K tomu došlo v roce 1920. Dle Ústavní listiny Československé republiky, platné až do roku 1948, byl prezident volen parlamentem, délka funkčního období byla sedmiletá a nikdo nesměl být zvolen více než dvakrát za sebou (omezení dvou mandátů se nevztahovalo na Tomáše Garrigua Masaryka).[2] Ústava Československé republiky z roku 1948 měla obdobný obsah s tím, že omezení dvou po sobě jdoucích mandátů se nevztahuje na Edvarda Beneše.[3] V roce 1960 byl přijat nový ústavní zákon. Ústava Československé socialistické republiky zkrátila volební období na pět let, zároveň však už neomezovala počet po sobě jdoucích mandátů.[4] Roku 1968 bylo množství ustanovení v ústavě, včetně článků o prezidentovi republiky, nahrazeno novým Ústavním zákonem o československé federaci, který v případě prezidenta přijal obdobu ústavy z roku 1960.[5] Po sametové revoluci bylo v prosinci 1989 do zákona o federaci přidáno ustanovení, že v případě uvolnění úřadu prezidenta před skončením mandátu bude nově zvolený prezident ve funkci nejdéle do doby 40 dnů po ustavení parlamentu, který vzešel ze svobodných a demokratických voleb.[6][7] V květnu 1990 přibylo ustanovení, že délka funkčního období prezidenta zvoleného po parlamentních volbách 1990 bude 24 měsíců.[8][9]

V roce 1940 vznikla v Londýně za druhé světové války exilová československá vláda a Edvard Beneš byl až do roku 1945 uznáván mocnostmi jako československý prezident v exilu.

Volba československých prezidentů probíhala v letech 1920–1946, 1968–1985 a 1990–1992 tajným hlasováním, v letech 1918, 1948–1964 a 1989 pak veřejným hlasováním, která v roce 1918 byla značně živelná (aklamace).

V letech 1920–1992 bylo zvykem, že nově zvolený prezident složil slib ještě na volební schůzi parlamentu, bezprostředně po vyhlášení výsledků.[10]

Chronologický přehled

Prezidenti Československa

PořadíPortrétJméno
(narození–úmrtí)
Nástup do úřaduOpuštění úřaduDélka působení
v úřadu
ObdobíPodrobnostiStranaPředseda vlády
1.Tomáš Garrigue MasarykTomáš Garrigue Masaryk
(1850–1937)
14. listopadu 1918[11]27. května 1920[10]17 let a 30 dníprvní republikazvolen 14. listopadu 1918 v nepřítomnosti Revolučním národním shromážděním[12]
slib vykonal po návratu do Prahy 21. prosince 1918[12]
nestraníkKarel Kramář (1918–1919)
Vlastimil Tusar (1919–1920)
Jan Černý (1920–1921)
Edvard Beneš (1921–1922)
Antonín Švehla (1922–1926)
Jan Černý (1926)
Antonín Švehla (1926–1929)
František Udržal (1929–1932)
Jan Malypetr (1932–1935)
Milan Hodža (1935–1938)
27. května 1920[10]27. května 1927[13]zvolen 27. května 1920 oběma komorami Národního shromáždění[10]
27. května 1927[13]24. května 1934[14]zvolen 27. května 1927 oběma komorami Národního shromáždění[13]
24. května 1934[14]14. prosince 1935[11]zvolen 24. května 1934 oběma komorami Národního shromáždění[14]
abdikoval ze zdravotních důvodů[15]
2.Edvard BenešEdvard Beneš
(1884–1948)
18. prosince 1935[11]5. října 1938[11]2 roky a 291 dnízvolen 18. prosince 1935 oběma komorami Národního shromáždění[16]
abdikoval po přijetí mnichovské dohody[16]
ČSNSMilan Hodža (1935–1938)
Jan Syrový (1938)
3.Emil HáchaEmil Hácha
(1872–1945)
30. listopadu 1938[11]15. března 1939[11]105 dnídruhá republikazvolen 30. listopadu 1938 oběma komorami Národního shromáždění[17]
dne 15. března 1939 byla zahájena německá okupace českých zemí[18]
nestraníkJan Syrový (1938)
Rudolf Beran (1938–1939)
2.Edvard BenešEdvard Beneš
(1884–1948)
21. července 1940[19]2. dubna 1945[20]4 roky a 255 dnídruhá světová válkapři uznání Prozatímního státního zřízení v Londýně (exilové vlády) se stal exilovým československým prezidentem[19]ČSNSJan Šrámek (1940–1945)
2. dubna 1945[20]19. června 1946[20]3 roky a 66 dnítřetí republikaBeneš vstoupil 2. dubna 1945 na osvobozené východní Slovensko a dorazil do Košic[20]
potvrzen 28. října 1945 Prozatímním Národním shromážděním ve funkci coby prezident zvolený dne 18. prosince 1935[11]
Zdeněk Fierlinger (1945–1946)
Klement Gottwald (1946–1948)
19. června 1946[20]7. června 1948[11]zvolen 19. června 1946 Ústavodárným Národním shromážděním[20]
abdikoval po převzetí moci komunisty[21] a ze zdravotních důvodů[22]
4.
Klement Gottwald
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
Klement Gottwald
(1896–1953)
14. června 1948[11]14. března 1953[11]4 roky a 273 dnílidová demokraciezvolen 14. června 1948 Národním shromážděním[23]
v letech 1948–1953 zároveň předseda ÚV KSČ[24]
zemřel v úřadu[25]
KSČAntonín Zápotocký (1948–1953)
5.Antonín ZápotockýAntonín Zápotocký
(1884–1957)
21. března 1953[11]13. listopadu 1957[11]4 roky a 237 dnízvolen 21. března 1953 Národním shromážděním[26]
zemřel v úřadu[27]
KSČViliam Široký (1953–1963)
6.Antonín NovotnýAntonín Novotný
(1904–1975)
19. listopadu 1957[11]12. listopadu 1964[28]10 let a 124 dnísocialismuszvolen 19. listopadu 1957 Národním shromážděním[28]
v letech 1957–1968 zároveň první tajemník ÚV KSČ[24]
KSČViliam Široký (1953–1963)
Jozef Lenárt (1963–1968)
12. listopadu 1964[28]22. března 1968[11]zvolen 12. listopadu 1964 Národním shromážděním[28]
v letech 1957–1968 zároveň první tajemník ÚV KSČ[24]
abdikoval během pražského jara[29] kvůli vnitrostranickému sporu[30]
7.Ludvík SvobodaLudvík Svoboda
(1895–1979)
30. března 1968[11]22. března 1973[30]7 let a 59 dnísocialistická federacezvolen 30. března 1968 Národním shromážděním[30]KSČJozef Lenárt (1963–1968)
Oldřich Černík (1968–1970)
Lubomír Štrougal (1970–1988)
22. března 1973[30]28. května 1975[11]zvolen 22. března 1973 oběma komorami Federálního shromáždění[30]
ze zdravotních důvodů zbaven funkce[31]
8.Gustáv HusákGustáv Husák
(1913–1991)
29. května 1975[11]22. května 1980[32]14 let a 195 dnízvolen 29. května 1975 oběma komorami Federálního shromáždění[33]
v letech 1971–1987 zároveň generální tajemník ÚV KSČ[24]
KSČLubomír Štrougal (1970–1988)
Ladislav Adamec (1988–1989)
Marián Čalfa (1989–1992)
22. května 1980[32]22. května 1985[32]zvolen 22. května 1980 oběma komorami Federálního shromáždění[32]
v letech 1971–1987 zároveň generální tajemník ÚV KSČ[24]
22. května 1985[32]10. prosince 1989[11]zvolen 22. května 1985 oběma komorami Federálního shromáždění[32]
v letech 1971–1987 zároveň generální tajemník ÚV KSČ[24]
abdikoval po sametové revoluci[34]
9.Václav HavelVáclav Havel
(1936–2011)
29. prosince 1989[11]6. srpna 1990[35]2 roky a 204 dnídemokratická federacezvolen 29. prosince 1989 oběma komorami Federálního shromáždění[36]OFMarián Čalfa (1989–1992)
Jan Stráský (1992)
6. srpna 1990[35]20. července 1992[11]zvolen 5. července 1990 oběma komorami Federálního shromáždění[36]
abdikoval kvůli chystanému rozdělení Československa[37]

Prezidenti státních útvarů v letech 1939–1945

Od poloviny března 1939 do dubna/května 1945, tedy převážně během druhé světové války, která začala v září 1939, Československo neexistovalo. Jeho zbytky, které zůstaly po mnichovské dohodě z roku 1938, byly rozděleny na Protektorát Čechy a Morava, jenž byl autonomní součástí Německa, a samostatnou Slovenskou republiku. Několik dní v březnu 1939 existovala i samostatná republika Karpatská Ukrajina, která byla ihned zabrána Maďarskem.

Emil Hácha se z pozice československého prezidenta stal v roce 1939 státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava automaticky po vydání Výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava; nebyl jím zvolen, ani pověřen, ale potřeboval „důvěru Vůdce a říšského kancléře“, tj. Adolfa Hitlera.[38][39] Jozef Tiso byl prezidentem Slovenské republiky zvolen v roce 1939 slovenským parlamentem na základě slovenské ústavy z téhož roku, která uváděla, že funkční období trvá sedm let a nikdo nemůže být zvolen víc než dvakrát po sobě.[40] Augustin Vološin byl v roce 1939 na zasedání karpatoukrajinského parlamentu zvolen prezidentem Karpatské Ukrajiny.[41]

ÚtvarTitulPortrétJméno
(narození–úmrtí)
Nástup do úřaduOpuštění úřaduDélka působení v úřaduPodrobnostiStranaPředseda vlády
Protektorát
Čechy a Morava
státní prezidentEmil HáchaEmil Hácha
(1872–1945)
16. března 1939[42]8. května 1945[43]6 let a 53 dnívrcholný představitel autonomní správy s minimem reálné moci, nikdy nebyl ani formálně pověřen do funkce[38]
ke dni 8. května 1945 podepsalo Německo kapitulaci a došlo tak k zániku protektorátu[43]
NSRudolf Beran (1939)
Alois Eliáš (1939–1941)
Jaroslav Krejčí (1942–1945)
Richard Bienert (1945)
Slovenská
republika
prezident
Jozef Tiso
(c) Bundesarchiv, Bild 146-2010-0049 / o.Ang. / CC-BY-SA 3.0
Jozef Tiso
(1887–1947)
26. října 1939[44][45]8. května 1945[46]5 let a 194 dnízvolen 26. října 1939 Sněmem Slovenské republiky[44]
od 3. dubna 1945 v exilu; ke dni 8. května 1945 podepsalo Slovensko kapitulaci[46]
HSĽS-SSNJVojtech Tuka (1939–1944)
Štefan Tiso (1944–1945)
Karpatská
Ukrajina
prezidentAugustin VološinAugustin Vološin
(1874–1945)
15. března 1939[41]18. března 1939[47]3 dnyzvolen 15. března 1939 Sněmem Karpatské Ukrajiny[41]
od 16./17. března 1939 v exilu,[48] dne 18. března 1939 bylo dokončeno obsazení Karpatské Ukrajiny Maďarskem[47]
Kř.-lid. str. Podk. RusiJúlius Révay (1939)

Časová osa

Václav HavelGustáv HusákLudvík SvobodaAntonín NovotnýAntonín ZápotockýKlement GottwaldEdvard BenešEmil HáchaEdvard BenešTomáš Garrigue Masaryk

Odkazy

Reference

  1. Zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě, § 7Dostupné online.
  2. Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, Hlava třetíDostupné online.
  3. Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, Kapitola třetíDostupné online.
  4. Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, Hlava čtvrtáDostupné online.
  5. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, Hlava čtvrtáDostupné online.
  6. POLAKOVIČ, Pavel. Vývoj českého a československého konstitucionalismu po roce 1989. Zlín, 2017. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta – Katedra dějin státu a práva. Vedoucí práce Jaromír Tauchen. s. 19–20. Dostupné online.
  7. Ústavní zákon č. 161/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ČL. IDostupné online.
  8. JANUŠ, Jan. Prezidentské volby v historii československého státu. Praha, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta – Katedra ústavního práva. Vedoucí práce Ján Gronský. s. 80. Dostupné online.
  9. Ústavní zákon č. 158/1990 Sb., kterým se doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 161/1989 Sb., ČL. IDostupné online.
  10. a b c d ČERNÝ, Ondřej. 1920. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02. 
  11. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8. 
  12. a b LUSTIGOVÁ, Martina. „Masaryk bude prezidentem. Nazdar!“. ČT24 [online]. 2013-01-23 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  13. a b c ČERNÝ, Ondřej. 1927. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02. 
  14. a b c ČERNÝ, Ondřej. 1934. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02. 
  15. mld. Před 80 lety rezignoval prezident Masaryk. Byl těžce nemocný, slábl a zapomínal slova. ČT24 [online]. 2015-12-14 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  16. a b JANEČKOVÁ, Bronislava. Volba a prezidentský slib Edvarda Beneše roku 1935. Rozhlas.cz [online]. 2010-11-01 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  17. ČERNÝ, Ondřej. 1938. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-24. 
  18. kat. 15. března 1939 začalo nejtemnější období české historie. ČT24 [online]. 2016-03-15 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  19. a b Československý národní výbor a prozatímní stání zřízení ČSR v emigraci [online]. Vlada.cz, 2006-05-31 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  20. a b c d e f Doba poválečná 1945 - 1948 [online]. Vlada.cz, 2008-12-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  21. HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. ČT24 [online]. 2008-06-02 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  22. SKALICKÝ, Jaroslav. Edvard Beneš v prezidentském křesle zažil konec první republiky, exil i úsvit komunistické totality. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-01-17 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  23. ČERNÝ, Ondřej. 1948. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-04. 
  24. a b c d e f RŮŽIČKA, Daniel. Komunistická strana Československa (KSČ): stranické orgány - generální tajemník [online]. Totalita.cz [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  25. BRYNDA, Herbert. Nemoc a smrt Klementa Gottwalda. Radio.cz [online]. 2003-03-30 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  26. ČERNÝ, Ondřej. 1953. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-15. 
  27. JANÁČ, Marek. Naši prezidenti V. - Antonín Zápotocký. Rozhlas.cz [online]. 2003-01-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-24. 
  28. a b c d ČERNÝ, Ondřej. 1957 a 1964. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06. 
  29. ŽELEZNÝ, Jakub. Jediná opravdová prezidentská volba v době komunismu: 1968. ČT24 [online]. 2018-01-09 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  30. a b c d e ČERNÝ, Ondřej. 1968 a 1973. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05. 
  31. ŽELEZNÝ, Jakub. Co nevíte o prezidentech a báli jste se zeptat. ČT24 [online]. 2013-01-25 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  32. a b c d e f ČERNÝ, Ondřej. 1980 a 1985. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05. 
  33. ČERNÝ, Ondřej. 1975. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-05. 
  34. Před svou abdikací jmenoval Husák první vládu s nekomunistickou většinou. ČT24 [online]. 2009-12-10 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. 
  35. a b 1990. Web ČT24 [online]. 2010-07-04 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  36. a b ČERNÝ, Ondřej. 1989 a 1990. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14. 
  37. ČERNÝ, Ondřej. 1992 a 1993. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-27. 
  38. a b ŠAFR, Jakub. Emil Hácha tzv. státním prezidentem Protektorátu Böhmen und Mähren. Praha, 2012. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů – Katedra politologie. Vedoucí práce Jan Rataj. s. 8–9. Dostupné online.
  39. Výnos č. 75/1939 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, Čl. 4Dostupné online.
  40. Ústavný zákon č. 185/1939 Sl. z., o ústave Slovenskej republiky, Hlava tretiaDostupné online. (slovensky)
  41. a b c POP, Ivan. Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - VOLOŠIN Augustin [online]. Rusyn.sk [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-11. 
  42. Emil Hácha – pro většinu lidí zrádce a pronacistický aktivista. ČT24 [online]. 2010-06-27 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  43. a b Kapitulace Německa byla podepsána hned dvakrát. ČT24 [online]. 2010-05-07 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  44. a b KÁRPÁTY, Vojtech. Organizačno-bezpečnostné přípravy a opatrenia počas voľby prezidenta prvej Slovenskej republiky. Pamäť národa. 2014, čís. 4, s. 3–18. Dostupné online. (slovensky) 
  45. Snem Slovenskej republiky 1939, 1. volebné obdobie. 2. zasedanie. Tesnopisecká zpráva o 12. zasadnutí snemu Slovenskej republiky v Bratislave vo štvrtok 26. októbra 1939. [online]. Psp.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  46. a b JANCURA, Vladimír. Kto vlastne kapituloval v Kremsmünsteri. Pravda [online]. 2017-05-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. a b "Карпатская Украина" 1938-1939 гг. [online]. Hrono.info [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (rusky) 
  48. Vyhlášení nezávislosti Karpatské Ukrajiny 14. 3. 1939 - 79 let [online]. Fronta.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 116. 
  • PEČINKA, Bohumil (ed.). Všichni naši prezidenti. Reflex speciál. Jaro 2008, s. 87. ISSN 0862-6634. 
  • RYANTOVÁ, Marie, a kol. Českoslovenští prezidenti. Praha a Litomyšl: Paseka, 2016. 344 s. ISBN 978-80-7432-500-7. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Avgustyn Voloshyn.jpg
Avgustyn Voloshyn. Author unknown; past copyright (subject died in 1945)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bohemia Moravia President Standard 1939-1945.svg
Standard for the President of Bohemia and Moravia (1939-1945); Drawing according to colour photo of the original standard, published in “Der Flaggenkurier” 24/2007, Deutsche Gesellschaft für Flaggenkunde, Berlin. Description of the standard by Roman Klimes (same issue of “Der Flaggenkurier” page 12 ff.) Drawing of the standard on plate V Nr. 21. More details of the lion and eagle taken from File:ProtectorateLargeCoA.gif
State President Slovakia 1939.svg
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
Standard for the State President of the First Slovak Republic; Adopted: July 21, 1939; Introduced: October 19, 1939; Abolished: May 1945
Emil Hácha 5.jpg
Emil Hácha (1872–1945)
Antonín Zápotocký - Rudé právo - 19.12.1948 .jpg
Noviny Rudé právo - vydáno 19.12.1948
Czechoslovakia COA Flag 1990.svg
Autor: Shazz, Licence: CC-BY-SA-3.0
Znak Československa - na vlajce prezidenta (1990)
Antonín Novotný 1968.jpg
Autor: Pot, Harry, Licence: CC BY-SA 3.0 nl
Antonín Novotný
Tomáš Garrigue Masaryk 1925.PNG
The first President of the Republic of Czechoslovakia, Tomáš Garrigue Masaryk.
Bundesarchiv Bild 146-2010-0049, Josef Tiso.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 146-2010-0049 / o.Ang. / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Josef Tiso
Ludvík Svoboda (Author - Stanislav Tereba).JPG
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Portrét Ludvíka Svobody, generála, a v letech 1968-1975 i úřadujícího prezidenta Československa
Bundesarchiv Bild 183-R90009, Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation (cropped KG).jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation August 49-Internationale Studentenfestspiele in Budapest.UBz:Eine Gruppe aus der tschechischen Jugend bei der Schlußdemonstration.Foto:Illus SNB
Flag of the President of Czechoslovakia (1960–1990).svg
Vlajka prezidenta Československé socialistické republiky (1960-1990)
Václav Havel cut out.jpg
Autor: Ondřej Sláma, Licence: CC BY-SA 3.0
Václav Havel during his speech at the Freedom and its adversaries conference held in Prague on 14 November 2009.