Seznam slovanských bohů

Předkřesťanstí Slované uctívali řadu božstev různého významu a funkce a příběhy o nich byly součástí slovanské mytologie, z větší části nedochované. V základě tato božstva lze dělit na doložená u Východoslovanů a na doložená u Polabských Slovanů a Pomořanů. Bohové připisovaní ostatním Slovanům zmiňovaní v převážně pozdních pramenech nejsou zpravidla považováni za autentické. Přesto lze však předpokládat, že některá božstva byla Slovanům společná, především se to týká Peruna a Velese, podle Zdeňka Váni také Svaroga a Dažboga – Svarožice.^[1]

První dvě části seznamu se věnují božstvům východních a severozápadních Slovanů zmiňovaných v písemných pramenech předcházejících christianizaci Slovanů či vzniklých těsně po ní, ta jsou v odborné literatuře zpravidla považována za autentická. Poslední část se věnuje božstvům z pramenů pozdních, folklóru, literární fikce, fals a dalším, o kterých se všeobecně nepředpokládá že byla Slovany ctěna.

Vladimírův panteon je označení pro božstva jejichž modla postavil kníže Vladimír I. v Kyjevě. Pověst dávných let o nich referuje následovně:

• Perun – bůh hromovládce
• Chors - pravděpodobně neslovanský přívlastek slunečního boha Dažboga
• Dažbog - sluneční bůh
• Stribog – bůh nejasné funkce, zpravidla vykládaný jako bůh větru
• Mokoš – bohyně země a vláhy a úrody, slovanská forma Velké Matky
• Simargl - bůh nejasné funkce

Další bohové zmiňovaní ve východloslovanských písemných pramenech jsou tato:

• Diva – bohyně nejasné funkce
• Dyj – bůh nejasné funkce ztožňovaný s indoevropským Djéusem a baltským Dēivasem
• Rod – bůh či démon osudu
• Rožanice – trojice bohyň osudu analogická s českými sudičkami
• Pereplut – bůh neznámé funkce
• Pohvizd – bůh nejasné funkce, někdy vykládaný jako bůh větru
• Veles - bůh skotu, podle některých hypotéz také bohatství, podsvětí, magie, vědění, věštění a básnictví;
• Trojan – bůh nejasného významu, může se jednat o obdobu pomořanského Triglava, případně o zbožštěného římského císaře Trajána.

U kmenů Polabských Slovanů (Obodritů, Luticů) a Pomořanů se předpokládá, že původní božstva přestala být spojována se svou funkcí a na místo toho se stala božstvy kmenovými a lokálními. Tomu je přizpůsoben i jejich krátký popisek.^[3][4]

Kromě toho jsou bez uvedení jména uváděny také dvě bohyně zobrazované na praporcích kmene Luticů a nejvyšší nebeský bůh vládnoucí ostatním.^[5]

Kromě výše uvedených božstev východních a severozápadních Slovanů zmiňovaných v dobových písemných pramenech se objevuje řada postav, které jsou někdy také považovány za slovanská božstva. Jedná se především o bohy zmiňované v pozdních kronikách a jejich fakt, že byly skutečně Slovany ctěni, je zpravidla zpochybňován. Autenticita však bývá někdy odmítána i u některých výše uvedených božstev.

Jedná se například o antická božstva jejichž kult byl Slovanům připisován. Dále se jedná především o folklórní postavy, omyly autorů či čistou literární fikci. Zvláštním případem jsou pak falsa.

Řada postav považovaných za božstva se vyskytuje ve slovanské lidové kultuře. Jedná se především o kultovní figury objevující se při svátcích a personifikované svátky samotné.

Řada božstev je zmiňována v polských kronikách Jana Długosze, Matěje z Miechova a Matěje Stryjkowského z 15. a 16. století. V 19. století byly zprávy o těchto božstvech považovány za pravdivé, ve 20. století Lubor Niederle spekuloval o jejich existenci v polské lidové tradici, ale Aleksander Brückner je zcela odmítl. Některá božstva v těchto textech však skutečně mohou pocházet z polské archaické či alespoň lidové tradice.^[6]

Jména božstev jsou uvedená v podobě a s případným římským protějškem uvedeným v první zmínce o nich.

V pramenech o severozápadních Slovanech je zmiňovaná také celá řada božstev antických, v případě díla Orderica Vitala také severských. Objevují se v nich také božstva vzniklá nepochopením místních a vlastních jmen (Pitro, s. 146-148, Váňa, s. 98-99).

• Hennil – zbožštělá hůl zmiňovaná Dětmarem
• Goderac – božstvo zmiňované Arnoldem z Lübecku v souvislosti se zvěřínským biskupem, pravděpodobně zkomolenina místního jména
• Julius – bůh údajně ctěný ve Wolinu, jenž zde měl uloženo posvátné kopí, pravděpodobně odvozeno od jména města

Dvě božstva jsou také zmiňovaná 2. ebsdorfskou legendou z 14. století a měla být, vedle Radegasta, ctěna po smrti Karla Velikého odpadlými křesťany.

• Vittelube – pravděpodobně osobní jméno Vitoljub nebo Vitold
• Hammon Suentebeck – pravděpodobně Amon, svatý býk

Zvlášť pak stojí hypotetický Bělboh chápáný jako protipól Černoboha.

(c) Radek Linner, CC BY-SA 3.0

• Zelu – bohyně zmiňovaná Neplachovou kronikou z roku 1360

Několik božstev uvádí ve své Kronice české z roku 1630 Václav Hájek z Libočan:

Další božstva uvádí pokračovatelé Hájkovi jako Pavel Stránský, Jan Středovský a Juraj Papánek, ve většině případů se jedná o bohy inspirované antickými:

Celou řadu uměle vytvořených božstev obsahují glosy falšované Václavem Hankou v staročeském slovníku Mater Verborum. Jedná se o následující božstva.^[7]

Literární fikcí jsou také božstva připisovaná raně novověkými kronikáři Lužickým Srbům:^[8]

• Cica – bohyně zmiňovaná v 17. století, snad germánská Zisa
• Flins – bůh zmiňovaný v roce 1492
• Jutrobog – bůh zmiňovaný v roce 1590
• Krodo – bůh původně připisovaný Germánům

a další z knihy Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna z roku 1824:^[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu seznam slovanských bohů na Wikimedia Commons