Seznam sopečných erupcí 20. století
Seznam sopečných erupcí 20. století je seznam sopečných erupcí v 20. století, které v indexu vulkanické aktivity dosáhly alespoň stupně VEI 4. Pokud měla erupce s nižším indexem vážnější následky, je na seznamu výjimečně uvedena.
Seznam
| VEI | Sopka | Stát | Rok | Počet obětí | Poznámka | Zdroje |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 4 | Soufrière |  Svatý Vincenc a Grenadiny | 1902 | 1 680 | ||
| 4 | Mont Pelée |  Martinik | 1902 | 33 000 | Nejtragičtější sopečná erupce 20. století a nejhorší přírodní katastrofa za celou historii Francie. | |
| 6 | Santa María |  Guatemala | 1902 | 6 000 | ||
| 4 | Grímsvötn |  Island | 1903 | |||
| 4 | Lolobau |  Papua Nová Guinea | 1904 | |||
| 5 | Ksudač |  Rusko | 1907 | |||
| 4 | Lolobau | Papua Nová Guinea | 1911 | |||
| 6 | Novarupta |  USA | 1912 | Nejsilnější erupce 20. století. | ||
| 5 | Colima |  Mexiko | 1913 | |||
| 4 | Sakura-džima |  Japonsko | 1914 | |||
| 4 | Tungurahua |  Ekvádor | 1916 | |||
| 4 | Agrigan |  Severní Mariany | 1917 | |||
| 4 | Katla | Island | 1918 | |||
| 4 | Kelut |  Indonésie | 1919 | 5 000 | ||
| 4 | Manam Motu | Papua Nová Guinea | 1919 | |||
| 4 | Raikoke | Rusko | 1924 | |||
| 5 | Iriomote-džima | Japonsko | 1924 | Erupce podmořského vulkánu s vrcholem 200 m pod hladinou moře. | ||
| 4 | Avačinská sopka | Rusko | 1926 | |||
| 4 | Komagatake | Japonsko | 1929 | |||
| 4 | Ključevskaja | Rusko | 1931 | |||
| 4 | Aniakchak | USA | 1931 | |||
| 4 | Fuego | Guatemala | 1932 | |||
| 5 | Cerro Azul |  Chile | 1932 | Nejsilnější sopečná erupce v historii Chile. Vyvrhováno bylo tolik popela, že v okolí vulkánu změnil den v noc. Později dorazil i do Buenos Aires či Jižní Afriky. | ||
| 5 | Charimkotan | Rusko | 1933 | |||
| 4 | Suoh | Indonésie | 1933 | |||
| 4 | Kučinoerabu-džima | Japonsko | 1933 | |||
| 4 | Rabaul | Papua Nová Guinea | 1937 | 507 | ||
| 4 | Paricutín | Mexiko | 1943 | Nejmladší sopka světa. Roku 1943 vyrostla uprostřed kukuřičného pole. Dle odborníků se pravděpodobně jedná o již vyhaslý vulkán. | ||
| 3 | Vesuv |  Itálie | 1944 | 20 | Poslední erupce. | |
| 4 | Avačinská sopka | Rusko | 1945 | |||
| 4 | Vulkán Saryčeva | Rusko | 1946 | |||
| 4 | Hekla | Island | 1947 | |||
| 4 | Ambrym |  Vanuatu | 1950 | |||
| 4 | Lamington | Papua Nová Guinea | 1951 | 2 942 | ||
| 4 | Kelut | Indonésie | 1951 | |||
| 4 | Bagana | Papua Nová Guinea | 1952 | |||
| 4 | Spurr | USA | 1953 | |||
| 4 | Carrán-Los Venados | Chile | 1955 | |||
| 5 | Bezymjannyj | Rusko | 1955 | |||
| 5 | Agung | Indonésie | 1963 | 1 584 | ||
| 4 | Šiveluč | Rusko | 1964 | |||
| 4 | Taal |  Filipíny | 1965 | |||
| 4 | Kelut | Indonésie | 1966 | |||
| 4 | Awu | Indonésie | 1966 | |||
| 4 | La Cumbre | Ekvádor | 1968 | |||
| 4 | Ťaťa | Rusko | 1973 | |||
| 4 | Fuego | Guatemala | 1974 | |||
| 4 | Tolbačik | Rusko | 1975 | |||
| 4 | Augustine | USA | 1976 | |||
| 5 | Mount St. Helens | USA | 1980 | 57 | Nejtragičtější a ekonomicky nejvíc destruktivní sopečná erupce v historii USA. Po vyklenutí severního svahu, z důvodu nadměrné akumulace magmatu, došlo k jeho sesuvu. Tím se odhalilo magma a jeho přívod a nastala tzv. laterální (boční) erupce. Vznikl masivní pyroklastický proud o teplotě 360 °C, jenž se pohyboval rychlostí až 1 000 km/h a zničil lesní porost o ploše 600 km² (víc než rozloha Prahy). Roztáním ledovců na vrcholu se spustily lahary, které v okolí řek napáchaly další značné škody. | |
| 4 | Alaid | Rusko | 1981 | |||
| 4 | Pagan | Severní Mariany | 1981 | |||
| 5 | El Chichón | Mexiko | 1982 | 3 500 | Do stratosféry bylo vyvrženo 7 milionů tun oxidu siřičitého. | |
| 4 | Galunggung | Indonésie | 1982 | |||
| 4 | Colo | Indonésie | 1983 | |||
| 3 | Nevado del Ruiz |  Kolumbie | 1985 | 23 000 | Při erupci se vytvořily masivní lahary, které v okolních roklích nabraly na síle a rychlosti. Následně udeřily na město Armero s 29 000 obyvateli. Sopečný bahnotok ho celé pohltil a zabil tak většinu jeho populace. | |
| 4 | Augustine | USA | 1986 | |||
| 4 | Chikurachki | Rusko | 1986 | |||
| 4 | Ključevskaja | Rusko | 1987 | |||
| 3 | Mount Redoubt | USA | 1989 | Druhá nejnákladnější erupce v historii USA. Do sopečného mraku se dostal nizozemský Boeing 747-400 (let KLM 867), v němž se dohromady nacházelo 245 osob. Sopečný popel obalil vnitřek všech čtyř motorů a ty se zastavily. Naběhly až když letoun klesl na letovou hladinu 4 km. Poté bezpečně přistál, nicméně se musely za 80 milionů dolarů vyměnit všechny čtyři motory. | ||
| 4 | Kelut | Indonésie | 1990 | |||
| 6 | Pinatubo | Filipíny | 1991 | Největší průnik sopečných vyvrženin do stratosféry od výbuchu Krakatoi v roce 1883. Pinatubo způsobil na dva roky celosvětové ochlazení planety o 0,5 °C. | ||
| 5 | Cerro Hudson | Chile | 1991 | |||
| 4 | Spurr | USA | 1992 | |||
| 4 | Láscar | Chile | 1993 | |||
| 4 | Rabaul | Papua Nová Guinea | 1994 | |||
| 4 | Soufrière Hills |  Montserrat | 1997 | 19 | Vulkán vygeneroval pyroklastické proudy, jenž rychlostí 360 km/h zničily okolní města. |
Galerie
Mount St. Helens (květen 1980).
Galunggung (1982).
Nevado del Ruiz (listopad 1985).
Spurr (srpen 1992).
Související články
Média použitá na této stránce
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
bendera Indonesia
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Aerial view, looking north, of the eruption column from the Crater Peak vent, Mount Spurr volcano. A light-tan cloud ascending from pyroclastic flows is visible at right. The 3,374-m (11,070 ft)-high summit lava dome complex of Mount Spurr is visible at left.
On May 18, 1980, at 8:32 a.m. Pacific Daylight Time, a magnitude 5.1 earthquake shook Mount St. Helens. The bulge and surrounding area slid away in a gigantic rockslide and debris avalanche, releasing pressure, and triggering a major pumice and ash eruption of the volcano. Thirteen-hundred feet (400 meters) of the peak collapsed or blew outwards. As a result, 24 square miles (62 square kilometers) of valley was filled by a debris avalanche, 250 square miles (650 square kilometers) of recreation, timber, and private lands were damaged by a lateral blast, and an estimated 200 million cubic yards (150 million cubic meters) of material was deposited directly by lahars (volcanic mudflows) into the river channels. Fifty-seven people were killed or are still missing. USGS Photograph taken on May 18, 1980, by Austin Post.
Río Lagunillas, former location of Armero.
An explosive eruption from Ruiz's summit crater on November 13, 1985, at 9:08 p.m. generated an eruption column and sent a series of pyroclastic flows and surges across the volcano's broad ice-covered summit. Pumice and meltwater produced by the hot pyroclastic flows and surges swept into gullies and channels on the slopes of Ruiz as a series of small lahars. Flowing downstream from Ruiz at an average speed of 60 km per hour, lahars eroded soil, loose rock debris and stripped vegetation from river channels. By incorporating water and debris from along river channels, the lahars grew in size as they moved away from the volcano--some lahars increased up to 4 times their initial volumes.
Within four hours of the beginning of the eruption, lahars had traveled 100 km and left behind a wake of destruction: more than 23,000 people killed, about 5,000 injured, and more than 5,000 homes destroyed along the Chinchiná, Gualí, and Lagunillas rivers. Hardest hit was the town of Armero at the mouth of the Río Lagunillas canyon, which was located in the center of this photograph. Three quarters of its 28,700 inhabitants perished.
(Amalgamation of sentences taken verbatim from source.)
The June 12, 1991 eruption column from Mount Pinatubo taken from Clark Air Base.
