Seznam států na říšském sněmu v roce 1792
Tato stránka obsahuje seznam říšských stavů, zasedajících na sněmu Svaté říše římské v roce 1792, těsně po vypuknutí války s revoluční Francií a císařské volbě Františka II.
Struktura říšského sněmu
Říšský sněm se dělil na tři základní složky, resp. kurie: kolegium kurfiřtů, knížecí radu a kolegium říšských měst. Druhé dvě kurie se dále dělily. Města zasedala na lavicích rýnských a švábských měst. Nejsložitější organizaci měla knížecí rada. Knížecí rada se dělila horizontálně na knížata s hlasy virilními, tedy každému knížeti připadal teoreticky jeden hlas, tzv. hlas virilní, i když v praxi se vyskytovaly odlišnosti, a na hrabata a preláty s hlasy kuriálními, kdy velká skupina, kolegium hrabat či prelátů, vlastnila dohromady jeden hlas. Knížecí rada se dělila i vertikálně na duchovní knížata a preláty na jedné straně a světská knížata a hrabata na druhé. Volilo se ve třech zmíněných velkých kuriích, a také ještě v rámci kolegií, z jejichž hlasování byl na sněm vyslán zástupce, aby doplnil kurii knížat a hlasoval podle rozhodnutí kolegia. hlasovalo se vždy veřejně a postupně, proto bylo důležité pořadí hlasů. Systém rozvržení hlasů ve sněmu byl velmi složitý. V následujícím přehledu platí, že první sloupec vpředu vždy označuje jeden hlas, pokud u něj není uvedeno více než jedno číslo, potom např. č. 41-44 značí 4 hlasy. Druhý, odsazený sloupeček značí hlas dělený, fungující podobně jako hlas kuriální, jen tak nebyl nazýván. Někdy se např. tři rody dělily o dva hlasy, dělit se mohly ale i dva rody o dva hlasy, aniž by si každý převzal jeden hlas. Číslo u hlasu znamená jeho původní pořadí uvedení na sněm a v důsledku dělení rodů se jedno číslo může vyskytovat vícekrát (navíc každá základní kurie, tedy kurfiřtská, knížecí i městská na straně jedné a hraběcí i prelátská kolegia jako celek na druhé straně měly vlastní číslování). Pořadí, ve kterém jsou čísla uvedena, znamená pořadí hlasování platné k roku 1792. Jak je z uvedeného vidět, pořadí se, zvláště mezi světskými knížaty a hrabaty, často měnilo.
Tato komplikovaná, až absurdní situace byla historicky podmíněná. Do roku 1582 byly hlasy na sněmu, především v kurii knížat, udělovány nikoli určitým územím, ale rodům (s výjimkou knížectví duchovních). Rod, který se rozštěpil na více větví, si mohl svůj hlas s původním pořadovým číslem zmnožit. Také platilo, že pokud nějaký rod vymřel, případně bylo zrušeno duchovní knížectví (např. biskupství Míšeň), hlas zanikal. Sněm z r. 1582, resp. z r. 1654,[1] tuto praxi obrátil a zavedl přísný teritoriální princip. Hlas vázaný na území proto vymřením vládnoucí dynastie již nezanikal, ale přecházel na nového vlastníka. Pouze bylo možné takto přesouvat hlasy duchovní do světské knížecí lavice a naopak (vlivem reformace a třicetileté války se některá duchovní knížectví jako Magdeburg, Kammin nebo Ratzeburg ocitla v rukou světských knížat, naproti tomu některé kláštery si zakupovaly světská hrabství a jejich hlasy). Toto opatření zabránilo nekontrolovatelnému množení hlasů v rámci rodin a způsobilo naopak dělení hlasů mezi rody, na druhou stranu přivodilo velkou kumulaci hlasů v rámci různých kurií v rukou mocnějších knížat i císaře. O vedení lavice světských knížat usilovali z titulu pravidelně volených císařů rakouští Habsburkové, ovšem protože první místo na lavici náleželo tradičně bavorským Wittelsbachům, spokojili se Habsburkové rakouští a španělští (z titulu vévodů burgundských) poněkud nelogicky s vedením lavice knížat duchovních. Knížata uvedená na sněm po roce 1582 patřila již k tzv. novoknížecím domům. Jejich hlas, nebyla-li udělena výjimka, byl taká vázán na nějaké teritorium, ovšem při vymření rodu hlas zanikal.[2][3]
Rozdělení na "staré" a "nové" sněmovníky platilo i v kolegiích hrabat, tam ovšem nebylo tak pevně dáno, že by starohraběcí rody musely hlasovat před novohraběcími. V říšských sněmovních matrikách bylo obvyklé zapisovat starohraběcí rody k číslu hlasu jménem rodu, pokud měly svým rodovým jménem pojmenované své hrabství. u novohraběcích naproti tomu mělo přednost teritorium a k němu doplňkově jméno vlastníka. Opět to však nebylo přísně daným pravidlem. Uvedený seznam kopíruje způsob zapisování dle sněmovních matrik. Staré hraběcí rody jsou označeny zkratkou SH. Rody Reussů, Schönburgů, Königseggů, Quadtů a Truchsassů z Waldburgu sice zasedali na říšském sněmu již před r. 1582, ovšem do hraběcího stavu byly povýšeny až během 17. či dokonce 18. století. Hraběcí kolegia totiž původně sdružovala nejen hrabata, ale i staré říšské panské rody, pokud tyto byly zároveň svrchovanými říšskými vládci. Zhruba od počátku 17. století však již kolegia přestala nové pány přijímat a nově povýšeným říšským bezprostředním svobodným pánům, kteří dále nezískali hraběcí titul, byly vyhrazeny jen řady říšského rytířstva (kde ostatně končila i některá později povýšená říšská hrabata, pokud jejich statek nebyl z řad rytířstva výslovně vyjmut). Ačkoli v říši platil teritoriální princip, bývalo běžné přijímat ještě tzv. personalisty bez vlastního suverénního, resp. bezprostředního území. Personalisty obvykle navrhoval císař, ale jmenovat je musel sněm a tito obvykle hlasovali až na konci dané kurie či kolegia. Titul personalisty býval udílen většinou dočasně (na 12 let[4] či doživotně), výjimečně na delší období či na stálo. Duchovní kurie a kolegia ani kolegium měst rozdělení na "staré" a "nové" stavy neznaly a města neznala ani důstojenství personalisty. Rok 1792 před začátkem dlouhých válek s Francií a rozsáhlých územních změn a přesunů, vedoucích nakonec k zániku říše, můžeme prakticky bez nadsázky označit za poslední "normální" rok v životě říše.
Kolegium kurfiřtů
- 1 arcibiskup mohučský (svobodný pán Friedrich Karl Joseph von Erthal, 1719–1802)
- 2 arcibiskup trevírský (princ Klement Václav Saský, 1739–1812)
- 3 arcibiskup kolínský (arcivévoda Maxmilián František Rakouský)
- 4 král český (císař František II.)
- 5 falckrabě rýnský (Karel Theodor Bavorsko-Falcký)
- 6 vévoda saský (Bedřich August III.)
- 7 markrabě braniborský (Bedřich Vilém II., král pruský)
- 9 vévoda brunšvicko-lüneburský (Jiří III., král Velké Británie)
Knížecí rada
Lavice duchovních knížat
- 53 arcivévoda rakouský (císař)
- 54 vévoda burgundský (císař) – titul se vztahoval k Rakouskému Nizozemí
- 2 arcibiskup salcburský (hrabě Jeroným Colloredo-Waldsee, 1732–1812)
- 3 arcibiskup z Besançonu (personalista, s ohledem na Francii hlas nevykonáván, Raymond de Durfort, †1792; Philippe Charles François Seguin, †1793)
- 75 velmistr Řádu německých rytířů (arcibiskup kolínský)
- 5 biskup bamberský (svobodný pán Franz Ludwig von Erthal, 1730–1795)
- 6 biskup würzburský (Dtto.)
- 7 biskup wormský (arcibiskup mohučský)
- 8 biskup špýrský (hrabě Damian August von Limburg-Vehlen-Styrum, 1721–1797)
- 9 biskup štrasburský (princ Louis René Édouard de Rohan-Guéméné, 1734–1803)
- 10 biskup eichstättský (hrabě Joseph von Stubenberg, 1740-1824)
- 12 biskup kostnický (svobodný pán Maximilian Augustinus von Rodt, 1717–1800)
- 11 biskup augsburský (arcibiskup trevírský)
- 13 biskup hildesheimský (svobodný pán Franz Egon von Fürstenberg, 1737–1825
- 14 biskup paderbornský (biskup hildesheimský)
- 21 biskup freisinský (svobodný pán Joseph Konrad von Schroffenberg-Mös, 1743-1803)
- 28 biskup řezenský (Dtto.)
- 20 biskup pasovský (hrabě Josef František Antonín, kardinál von Auersperg, 1734–1795)
- 43 biskup tridentský[5] (hrabě Petr Michael Vigilius von Thun-Hohenstein, †1800)
- 44 biskup brixenský[5] (hrabě Karl Franz von Lodron, 1748–1828)
- 26 biskup basilejský (Franz Joseph Sigismund von Roggenbach, 1726–1794)
- 18 biskup münsterský (arcibiskup kolínský)
- 19 biskup osnabrücký (aktuálně luterán: princ Frederik August, vévoda z Yorku a Albany, 1763–1827)[6]
- 42 biskup lutyšský (hrabě Cesar Constantijn Frans van Hoensbroech, 1724-1792; hrabě/kníže François Antoine de Méan de Beaurieux, 1756–1831)
- 32 biskup lübecký (luterán, biskupství dědičné, Peter I. Friedrich Holštýnsko-Gottorpský, 1755–1829)
- 15 biskup z Churu (personalista, svobodný pán Franz Dionys von Rost, 1716–1793)
- 76 biskup fuldský (svobodný pán Adalbert von Harstall, 1737-1814)
- 77 benediktinský opat kemptenský (svobodný pán Rupert von Neuenstein, 1736-1793)
- 78 probošt kolegiátní kapituly ellwangenské (biskup augsburský)
- 81 německý velkopřevor řádu Johanitů (hrabě Franz Benedikt von Reinach zu Fuchsmänningen, 1710–1796)
- 82 augustiniánský probošt berchtesgadenský (biskup freisinský)
- 83 probošt kolegiátní kapituly weißenburské (personalista, biskup špýrský)
- 84 benediktinský opat prümský (arcibiskup trevírský)
- 85 benediktinský opat ze Stablo a Malméd (Célestin van Thys, hrabě de Logne,[7] †1794)
- 86 biskup z Corvey (svobodný pán Johann Karl Theodor von Brabeck, 1738–1794) – opatství Corvey povýšeno v r. 1783 na biskupství, císařem potvrzeno r. 1793[8]
- oprávněno zasedat bylo od r. 1701 také benediktinské okněžněné[9] opatství Muri, nikdy tak ale neučinilo
- 104 kolegium švábských prelátů
- 106 kolegium rýnských prelátů
Lavice světských knížat
- 52 vévoda bavorský (kurfiřt falcký)
- 1 vévoda magdeburský (král pruský)
- 52 falckrabě falcko-lauternský (kurfiřt falcký)
- 52 falckrabě falcko-simmernský (Dtto.)
- 52 falckrabě falcko-neuburský (Dtto.)
- 4 vévoda brémský (král Velké Británie)
- 52 falckrabě falcko-zweibrückenský (kurfiřt falcký)
- 52 falckrabě falcko-veldenzký (Dtto.)
- 55 vévoda sasko-výmarský (Karl August, 1757-1828)
- 55 vévoda sasko-eisenašský (Dtto.)
- 55 vévoda sasko-coburský (hlas neuplatňován, kvůli sporům o právo hlasovat)
vévoda Sasko-saalfeldský (Arnošt Fridrich, 1724–1800)- vévoda Sasko-meiningenský (Jiří I., 1761–1803)
- 55 vévoda Sasko-gothajský (Arnošt II., 1745–1804)
- 55 vévoda Sasko-altenburský (Dtto.)
- 58 markrabě Braniborsko-ansbašský (král pruský)
- 58 markrabě Braniborsko-kulmbašský (Dtto.)
- 59 kníže Brunšvicko-lünebursko-cellský (král Velké Británie)
- 59 kníže Brunšvicko-calenberský (Dtto.)
- 59 kníže Brunšvicko-grubenhagenský (Dtto.)
- 59 kníže Brunšvicko-wolfenbüttelský (Karel Vilém Ferdinand, titulární vévoda brunšvicko-lüneburský,[10] 1735–1806)
- 16 kníže halberstadtský (král pruský)
- 60 vévoda v Předních Pomořanech (Gustav III.; Gustav IV. Adolf, král švédský)
- 60 vévoda v Zadních Pomořanech (král pruský)
- 17 kníže verdenský (král Velké Británie)
- 61 vévoda Meklenbursko-zvěřínský (Fridrich František I., 1756-1837)
- 61 vévoda Meklenbursko-güstrowský (Dtto.)
- 66 vévoda württemberský (Karel Evžen, 1727–1793)
- 65 lankrabě Hesensko-kasselský (Vilém IX., 1743–1821)
- 65 lankrabě Hesensko-darmstadtský (Ludvík X., 1753-1830)
- 67 markrabě Bádensko-bádenský (Karel Fridrich, markrabě bádensko-durlašský, 1728–1811)
- 67 markrabě Bádensko-durlašský (Dtto)
- 67 markrabě Bádensko-hachberský (Dtto)
- 51 vévoda holštýnsko-glückstadtský (Kristián VII., král dánský)
- 62 vévoda Sasko-lauenburský (král Velké Británie)
- 31 kníže mindenský (král pruský)
- 63 vévoda holštýnsko-gottorpský (král dánský)
- 73 vévoda savojský (Viktor Amadeus III., král sardinský, 1726–1796, již řadu desetiletí nehlasoval a soustředil se na italské záležitosti)
- 69 okněžněný lankrabě leuchtenberský (kurfiřt falcký)
- 70 kníže anhaltský
- kníže Anhaltsko-zerbstský (Fridrich August, 1734-1793)
- kníže Anhaltsko-desavský (Leopold III., 1740-1817)
- kníže Anhaltsko-köthenský (August Kristián Fridrich, 1769-1812)
- kníže Anhaltsko-bernburský (Fridrich Albrecht, 1735–1796)
- 71 okněžněný hrabě z Hennebergu (Jiří I. Fridrich Karel, 1763–1834, vévoda sasko-hildburghausenský, v držbě se v průběhu let střídaly jednotlivé větve saského rodu)
- 35 kníže zvěřínský (vévoda Meklenbursko-zvěřínský)
- 34 kníže kamminský (král pruský)
- 48 kníže ratzeburský (Adolf Friedrich IV., vévoda meklenbursko-střelický, 1738–1794)
- 87 kníže hersfeldský (lankrabě hesensko-kasselský)
- 88 markrabě z Nomény (personalista, císař, hlas vytvořen jako náhrada za ztracené Lotrinsko)
- 89 okněžněný hrabě z Montbéliardu (vévoda württemberský)
- 90 vévoda z Arenbergu (Ludwig Engelbert, 1750-1820)
Dále pokračují tzv. novoknížecí rody, tedy rody uvedené na knížecí lavici po roce 1582, resp. počínaje rokem 1653
- 91 kníže Hohenzollern-Hechingen (Josef Vilém, 1717–1798)
- 93 kníže Lobkowitz skrz okněžněné hrabství Sternstein (František Josef, 1772–1816)
- 94 kníže Salm
kníže Salm-Salm (Konstantin Alexander Joseph, 1762–1828)
kníže Salm-Kyrburg (Friedrich III., 1745–1794)
- 95 kníže Ditrichštejn skrz panství Tarasp[11] (Jan Baptista Karel (1728-1800)
- 96 kníže Nasavsko-dillenburský a kníže Nasavsko-diezský (Vilém V. Oranžsko-Nasavský, princ oranžský, dědičný místodržitel Spojených provincií, 1751-1806)
- 96 kníže Nasavsko-hadamarský a kníže Nasavsko-siegenský (Dtto.)
- 97 kníže Auersperg skrz okněžněné hrabství Thengen[12] (Karel I. Josef Antonín. 1720-1800)
- 98 kníže východofríský (král pruský)
- 99 kníže Fürstenberg (Josef Maria Benedikt, 1758–1796)
- 100 kníže Schwarzenberg skrz okněžněné hrabství Schwarzenberg (Josef Jan, 1769–1833)
- 101 kníže Lichtenštejn skrz Lichtenštejnské knížectví (Alois Josef I., 1759–1805)
- 102 kníže Thurn-Taxis (Karel Anselm, 1733–1805)[13][14]
- 103 kníže ze Schwarzburgu
- kníže Schwarzburg-Rudolstadt (Fridrich Karel, 1736-1793)
- kníže Schwarzburg-Sondershausen (Kristián Günter III., 1736–1794)
- 105 Wetterauské hraběcí kolegium
- 107 Švábské hraběcí kolegium
- 108 Francké hraběcí kolegium
- 109 Vestfálsko-dolnorýnské hraběcí kolegium
Kolegia říšských prelátů
Švábské prelátské kolegium
- 12 cisterciácké opatství Salmannsweiler/Salem (opat Robert Schlecht, 1740–1802)
- 11 benediktinské opatství Weingarten (opat Anselm Rittler, 1737–1804) – zastával funkci direktora kolegia
- 29 benediktinské okněžněné opatství Ochsenhausen (kníže-opat Romuald Weltin, 1723–1805)
- 46 benediktinské opatství Elchingen (opat Robert Kolb, 1766–1793)
- 47 benediktinské opatství Irsee (opat Honorius Grieninger)
- 63 premonstrátská kanonie Ursberg (opat Aloys Högg)
- 55 cisterciácké opatství Kaisersheim (opat Franz Xaver Müller)
- 28 premonstrátská kanonie Roggenburg (opat Gilbert Schnierle)
- 38 premonstrátská kanonie Roth (opat Nicholaus Betscher von Berkheim, 1745–1811)
- 17 premonstrátská kanonie Weißenau (opat Bonaventura Brem, 1755–1818)
- 21 premonstrátská kanonie Schussenried (opat Siard II., hrabě Berchtold)
- 39 premonstrátská kanonie Marchtal (opat Paulus Schmidt, †1796)
- 52 benediktinské opatství Petershausen v Kostnici (opat Joseph Keller)
- 84 augustiniánské proboštství Wettenhausen (probošt Friedlich II. Raab)
- 85 benediktinské opatství Zwiefalten (opat Gregor Weinemer)
- 36 benediktinský klášter Gengenbach (opat Jakob Trautwein, †1792; opat Bernhard Maria Schwörter)
- 89 benediktinské opatství Neresheim (opat Michael Dobler)[15]
- 77 ženský klášter cisterciaček Heggbach (abatyše Marie Juliana Kurz, †1792; abatyše Maria Anna Vogel, †1835)
- 78 ženský klášter cisterciaček Gutenzell (abatyše Maria Justina, svobodná paní von Erolzheim, †1809)
- 76 ženský klášter cisterciaček Rottenmünster (abatyše Maria Barbara Barxel)
- 79 ženský klášter cisterciaček Baindt[16] (abatyše Bernarda von Markdorf, †1802)
- 90 ženský klášter klarisek Söflingen
- 49 benediktinské opatství St. Georg v Isny[16] (opat Rupert Ehrmann)
- 88 kartouza Buxheim[17] (převor a rektor Hieronimus Pfeiffer, †1806)
Rýnské prelátské kolegium
Mezi "porýnské" preláty patřili ve skutečnosti preláti ze všech částí říše mimo Švábsko.
- 55 cisterciácké opatství Kaisersheim (viz švábské kolegium)
- 80 zemské komturství (bailiva) Řádu německých rytířů Coblenz (zemský komtur svobodný pán Ignaz Felix von Roll zu Bernau, †1792; svobodný pán Carl Franz Forstmeister zu Gelnhausen)
- 81 zemské komturství (bailiva) Řádu německých rytířů Alsasko a Burgundsko (zemský komtur Beat Konrad Reuttner von Weil, †1803)
- 41 rytířská katolická duchovní akademie Odenheim v Bruchsalu (představený Theodor von Meßbach, svrchovanost, biskup špýrský)[18]
- 61 okněžněné benediktinské opatství Werden (kníže-opat Beda Cornelius Savels, 1755–1828; fojt a formální ochránce kláštera – král pruský) – zastával funkci direktora kolegia
- 86 benediktinské opatství St. Ulrich a Afra v Augsburgu (opat Gregor II. Scheffler, †1806)
- 49 benediktinské opatství St. Georg v Isny[16] (viz švábské kolegium)
- 60 okněžněné benediktinské opatství Kornelimünster (kníže-opat Mattias Ludwig, svobodný pán von Plettenberg-Engfeld, fojt a formální ochránce kláštera – kurfiřt falcký)[19]
- 56 okněžněné benediktinské opatství St. Emmeram v Řezně[16] (kníže-opat Cölestin Steiglehner, 1738–1819)
- 67 okněžněný katolický Damenstift (ústav šlechtičen) světských kanovnic Essen (kněžna-abatyše Marie Kunigunda, princezna saská, 1740–1826)
- 75 okněžněný luterský Damenstift Quedlinburg (kněžna-abatyše Sophie Albertina, princezna švédská, fojt a formální ochránce kláštera – král pruský)
- 68 okněžněný luterský Damenstift Herford[16] (kněžna-abatyše Friederika, markraběnka braniborsko-schwedtská, 1745–1808)
- 74 sekularizovaný okněžněný ženský klášter benediktinek Gernrode (kníže anhaltsko-bernburský)
- 69 okněžněná ženská kanonie augustiniánek Niedermünster v Řezně[16] (kněžna-abatyše Maria Franziska Xaveria, hraběnka von Königsfeld)
- 71 okněžněná ženská kanonie augustiniánek Obermünster v Řezně[16] (kněžna-abatyše Maria Josepha, svobodná paní von Neuenstein-Hubacker)
- 87 ženský klášter cisterciaček Burtscheid (abatyše Maria Josephina von Eyß, zvaná Beusdael zu Zweibrüggen)
- 88 okněžněný luterský Damenstift Gandersheim[16] (kněžna-abatyše Auguste Dorothea, princezna brunšvicko-wolfenbüttelská, 1749–1810)
- 70 okněžněný ženský klášter benediktinek Thorn[20] (kněžna-abatyše z Essenu)
- oprávněn zasedat byl také konvent světských evangelických kanovnic (Frauenstift) u Sv. Jana Evangelisty v Lübecku, nikdy však nebyl na sněm připuštěn a nezískal číslo[21]
Kolegia říšských hrabat
Wetterauské hraběcí kolegium
- 37 hrabství Hanavsko-münzenberské, (lankrabě hesensko-kasselský, hlas neuplatňován)[22]
- 38 hrabství Hanavsko-lichtenberské (lankrabě hesensko-darmstadtský, hlas neuplatňován)[22]
- 39 hrabství Hanavsko-münzenbersko-schwarzenfelské (lankrabě hesensko-kasselský, hlas neuplatňován)[22]
- 40-44 kníže nasavský (Walramova linie) SH
kníže nasavsko-usingenský (Karel Vilém, 1735-1803)- kníže nasavsko-weilburský (Fridrich Vilém, 1768–1816)
kníže nasavsko-saarbrückenský (Ludvík, 1745–1794)
- 52-53 knížata a hrabata ze Solmsu SH
kníže Solms-Braunfels (Karel Ludvík Vilém, 1727-1812)
hrabě Solms-Hohensolms-Lich (Karel Kristián, 1725–1803) – r. 1792 povýšen do knížecího stavu
hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim (Vollrath František Ludvík, 1762-1818)
hrabě Solms-Laubach (Fridrich Ludvík Kristián, 1769-1822) – zastával funkci spoludirektora kolegia[23]
- 46 kníže Isenburg-Birstein (Wolfgang Arnošt II., 1735–1803) SH – zastával funkci spoludirektora kolegia[23]
- 46 hrabě Isenburg SH
- hrabě Isenburg z Büdingenu (Arnošt Kazimír II., 1757–1801)
hrabě Isenburg z Meerholzu (Jan Fridrich Vilém, 1729–1802)- hrabě Isenburg z Wächtersbachu (Adolf, 1722–1798)
- 76 panství Gedern (kníže Karel Jindřich Stolberg z Gedern, 1761–1804) SH
- 76 panství Ortenberg SH[24]
- kníže Stolberg-Gedern
- hrabě Stolberg-Roßla (Jan Vilém Kryštof, hrabě Stolberg z Roßla,1748-1826)
- 76 mediátní hrabství Stolberg (hrabě Karel Ludvík Stolberg ze Stolbergu, 1742–1815) SH
- 76 mediátní hrabství Wernigerode (hrabě Kristián Fridrich, hrabě Stolberg-Wernigerode, 1746–1824) SH
- 78 hrabství Barby (kurfiřt saský, hlas neuplatňován)[22]
- 79 hrabství Gleichen?[25][26] (Fridrich Karel Kajetán, kníže Hatzfeld-Gleichen-Trachenberg, 1719–1794)
- 64 hrabství (Sayn)-Wittgenstein SH
hrabě Sayn-Wittgenstein-Berleburg (Kristián Jindřich, 1753–1800) – r. 1792 povýšen do knížecího stavu
hrabě Sayn-Witgenstein-Hohnstein (Jan Ludvík, 1740–1796)
- 103 hrabství (Sayn)-Wittgenstein
- hrabě Sayn-Wittgenstein-Berleburg
- hrabě Sayn-Wittgenstein-Hohenstein
- 59 "Pustinný a porýnský hrabě"[27] Salm-Grumbach (Karel Ludvík Theodor, 1720–1799) SH
- 59 "Pustinný a porýnský hrabě" Salm-Rheingrafenstein (Karel Magnus, 1718–1793) SH
- 59 "Pustinný a porýnský hrabě" Salm-Dhaun SH
- hrabě Salm-Grumbach
- hrabě Salm-Rheingrafenstein
- 35-36 kníže Leiningen-Hartenburg (Karel Fridrich Vilém, 1724–1807) SH
- 35-36 hrabě z Leiningenu SH
- 95 hrabě Leiningen-Westerburg-Altleiningen (Kristián Karel, 1757–1811)
- 95 hrabě Leiningen-Westerburg-Neuleiningen (Karel II., 1747–1798)
- 85 knížata a hrabata Reuss von Plauen
- 117 mediátní panství rodu Schönburgů
- kníže Schönburg-Waldenburg (Ota Karel Fridrich, 1758–1800)
- hrabě Schönburg-Hinterglauchau (Ludvík Arnošt, 1750–1815)
- hrabě Schönburg-Vorderlauchau (Karel Jindřich, 1729–1800)
- 109 hrabství Ortenburg (Josef Karel, hrabě Ortenburg, 1780–1831, nezletilý, pod poručnictvím matky) SH
- 131 hrabství Kriechingen (Karel Ludvík Fridrich, kníže Wied-Runkel, 1763–1824)
Švábské hraběcí kolegium
- 4 hrabství Heiligenberg a Werdenberg (kníže Fürstenberg) SH – zastával funkci direktora kolegia
- 179 okněžněný katolický Damenstift světských kanovnic Buchau (kněžna-abatyše Marie Maxmiliána, hraběnka Stadion-Thannhausen, 1736–1818)
- 146 komenda Řádu německých rytířů Altshausen (zemský komtur Alsaska a Burgundska)
- 13 knížata a hrabata z Oettingenu SH
- 6 hrabství Montfort-Tettnang (císař)
- 1 hrabství Helfenstein (kurfiřt falcký)
- 20 okněžněné lankrabství Klettgau a hrabství Sulz[28] (kníže Schwarzenberg)
- 133–134 hrabata z Königseggu
hrabě Königsegg-Aulendorf (Ernst, 1755–1803)
hrabě Königsegg-Rothenfels (Franz Fidelis, 1750–1804)
- 24 Truchsassové z Waldburgu
- hrabě Waldburg-Wolffegg (Karl Eberhard, 1717–1798)
- hrabě Waldburg-Waldsee (Karl Maxmilian Franz, 1754–1795)
- hrabě Waldburg-Zeil-Trauchburg (Maximilian Wunibald, 1750-1818)
- hrabě Waldburg-Zeil-Wurzach (Eberhard, 1730–1807)
- 11 hrabství Eberstein (markrabě bádenský)
- 21 okněžněné hrabství Zollern[29] (Anton Alois, kníže Hohenzollern-Sigmaringen, 1762-1831) SH
- 9 panství Justingen (vévoda württemberský, hlas neuplatňován)[22]
- 12 hrabství Hohengeroldsegg (Philip, hrabě von der Leyen, 1766-1829)
- 2 hrabata Fuggerové SH
- hrabě Fugger-Glött (Leopold Vitus, 1748–1804)
- hrabě Fugger-Kirchheim (Joseph Hugo, 1763-1840)
- hrabě Fugger-Mickhausen (Joseph Franz Xaver, 1731–1804)
- hrabě Fugger-Nordendorf (Karl Anton. 1776–1848, nezletilý, pod poručnictvím)
- hrabě Fugger-Kirchberg[30] (Johann Nepomuk, 1787–1846, nezletilý, pod poručnictvím)
- hrabě Fugger-Babenhausen (Anselm Viktorian Jakob, 1729-1793)
- 147 hrabství Hohenems (císař)
- 150 panství Eglofs[31][32] (Franz Joseph Eugen, hrabě Abensberg-Traun, 1760-1800)
- 151 hrabství Bonndorf v majetku benediktinského okněžněného opatství St. Blasien (kníže-opat Martin Gerbert, 1720–1793)
- 152 hrabství Thannhausen[33] (Jan Jiří, hrabě Stadion-Thannhausen, 1749-1814)
- 153 panství Eglingen (Německo) (kníže Thurn-Taxis)
- 180 kníže Khevenhüller-Metsch (personalista, Johann Sigismund, 1732–1801, plánovalo se jeho vyloučení, nakonec neuskutečněné)
- 181 hrabě Kuefstein-Greillenstein (personalista, hlas aktuálně neuplatňován, Johann Ferdinand, 1752–1818)
- 182 kníže Colloredo-Mannsfeld (personalista, František Gundakar Adam, 1731–1807)
- 183 hrabě Harrach-Bruck (personalista, hlas aktuálně neuplatňován, Jan Nepomuk Arnošt, 1756-1829)
- 184 hrabě Šternberk-Manderscheid (personalista, hlas aktuálně neuplatňován, Filip Kristián 1732–1811)
- 185 hrabě Neipperg (personalista, hrabě Adam Vojtěch, 1775-1829)
- hrabě Trauttmansdorff-Weinsberg (personalista, Ferdinand kníže Trauttmansdorff, nenacházel se v běžných seznamech, sněmu se r. 1792 neúčastnil)
- hrabě Valdštejn-Wartenberk? (personalista, Jan Vincent Ferrerius, 1731–1797, neveden v běžných seznamech, r. 1792 či v následujících letech zřejmě vyloučen)
Francké hraběcí kolegium
- 28-29 knížata z Hohenlohe (oficiálně knížata a hrabata z Hohenlohe) SH
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Öhringen (Ludwig Friedrich Karl, 1723–1805)
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg (Christian Friedrich Karl, 1729–1819)
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg (Karl Ludwig, 1762–1825)
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen (Heinrich August, 1715–1796)
kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (Ludwig Leopold, 1731-1799) – zastával funkci direktora kolegia- kníže Hohenlohe-Waldenburg-Schilingsfürst (Karl Albrecht I., 1719-1793)
- 25 hrabata z Castellu SH
- 33 hrabata z Erbachu SH[34]
- hrabě Erbach-Fürstenau (Christian Karl August, 1757–1803)
- hrabě Erbach-Erbach (Franz, 1754-1823)
- hrabě Erbach-Schönberg (Christian, 1728–1799)
- 26 hrabství Wertheim (Dominik Konstantin, kníže Löwenstein-Wetheim-Rochefort, 1762-1814) SH
- 26 hrabství Wertheim SH
- hrabě Löwenstein-Wertheim-Virnerburg-starší linie (Johann Karl Ludwig, 1740–1816)
- hrabě Löwenstein-Wertheim-Virnerburg-mladší linie (Friedrich Ludwig, 1706–1796)
- 31 dědicové alodiálního hrabství Limpurg-Gaildorf
- hrabě Waldeck-Limpurg (Karl, 1778–1849, nezletilý, pod poručnictvím) SH
- hraběnka Waldeck-Limpurg (Christiane, 1742–1808) SH
- hrabě Waldeck-Limpurg (Josias Wilhelm, 1774–1829, nezletilý, pod poručnictvím) SH
- vévoda württemberský
- kněžna Leiningen-Hartenburg (Christiane Wilhelmine Louise, 1736–1803) SH
- hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim
- 32 dědicové alodiální panství Limpurg-Speckfeld
- hrabě Rechteren-Limpurg (Friedrich Ludwig Christian, 1748–1814)
- hrabě Rechteren-Limpurg (Friedrich Reinhadt Burghardt, 1751–1842)
- princezna Hohenlohe-Ingelfingen (Josine Elisabeth, 1754–1804) SH
- vévoda württemberský
- hrabě Pückler-Limpurg (viz 164)
- hraběnka Pückler-Limpurg (Wilhelmine Henriethe, 1746–1800)
- dědičný princ Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (Ludwig Alois, 1765–1827) SH
- hraběnka Isenburg-Meerholz (Karoline, 1764–1833) SH
- hraběnka Isenburg-Wächtersbach (Augusta Friederike Karoline, 1763–1800) SH
- hraběnka Löwenstein-Wertheim-Virnerburg-starší linie (Karoline Christiane, 1746–1793) SH
- hraběnka Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Friederike Wilhelmine, 1767–1849) SH
- hraběnka Bentheim-Tecklenburg-Rheda (Louise, 1768–1828) SH
- 27 říšské hrabství (dříve též zvané purkrabství) Rieneck (František Antonín, hrabě Nostic-Rieneck, 1725–1794)
- 155 panství Seinsheim (kníže Schwarzenberg)
- 156 dědicové hrabat z Wolfsteinu, resp. dědicové jejich panství Pyrbaum-Sulzbürg (personalisté)[35]
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg SH
- hrabě Giech (viz 162)
- 157 panství Reichelsberg[36][37] (Hugo Damian Erwein, hrabě Schönborn, 1738–1817)
- 157 panství Wiesentheid (Dtto.)
- 158 hrabě Windisch-Graetz (personalista, Josef Mikuláš, 1744–1802)
- 159 kníže Orsini-Rosenberg (personalista, Wolfgang Ernst, †1796)
- 160 kníže Starhemberg (personalista, Georg Adam, 1724–1807)
- 161 hrabě Wurmbrand-Stuppach (personalista, Gundakar, 1762–1847)
- 162 hrabě Giech (personalista, Christian Friedrich Karl, 1729–1797)
- 163 hrabě Grävenitz (personalista, Karl Wilhelm, 1741–1792; Viktor Ernst, 1744–1795)
- 164 hrabě Pückler (personalista, Friedrich Philip Karl, 1740–1811)
Vestfálsko-dolnorýnské hraběcí kolegium
- 64 hrabství Sayn-Altenkirchen (král pruský)
- 64 hrabství Sayn-Hachenburg (Johann August, dědičný purkrabí z Kirchbergu, 1714–1799)
- 106 hrabství Tecklenburg (král pruský)
- 86 Horní hrabství Wied (kníže Wied-Runkel)
- 86 hrabství Wied-Neuwied (Dolní hrabství Wied) (Friedrich Karl, kníže Wied-Neuwied, 1741-1809) – zastával funkci evangelického spoludirektora kolegia
- 107 hrabství Schaumburg
- lankrabě hesensko-kasselský
- hrabě zu Lippe-Bückeburg (Georg Wilhelm, hrabě Schaumburg-Lippe, 1784–1860, pod poručnictvím matky) SH
- 93 vévodství Oldenburg a Delmenhorst (luteránský kníže-biskup lübecký)
- 92 hrabství Lippe (Friedrich Wilhelm Leopold I., kníže Lippe-Detmold, 1767–1802) SH
- 101 hrabství Steinfurt (Ludwig, hrabě Bentheim-Steinfurt 1756–1817) SH
- 94 hrabství Hoya (král Velké Británie)
- 96 hrabství Diepholz (Dtto.)
- 104 hrabství Spiegelberg (král Velké Británie)[38]
- 50 hrabství Virneburg[39] (hrabě Löwenstein-Wertheim-Virneburg, obě linie)
- 110 hrabství Rietberg[40] (Václav Antonín, kníže Kounic)
- 137 hrabství Pyrmont (Friedrich, kníže Waldeck-Pyrmont, 1743–1812) SH
- hrabství Olbrück a panství Pirmont v kraji Eifel (Johann Maria Rudolf, hrabě Waldbott-Bassenheim, 1731–1805)
- 165 hrabství Gronsveld (August Josef Klemens, hrabě Toerring-Jettenbach, 1728-1802)
- 167 hrabství Reckheim (Johann Nepomuk Gobert, hrabě Aspremont-Lynden, 1732–1805)
- 168 panství Anholt (kníže Salm-Salm) – zastával funkci katolického spoludirektora kolegia
- 54 spojená hrabství Winneburg a Beilstein[41] (Franz Georg Karl, hrabě Metternich, 1746–1818)
- 169 hrabství Holzappel (Karl Ludwig, kníže Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym, 1723-1806) SH
- 170 spojené hrabství Blankenheim a Geroldstein (hrabě Šternberk-Manderscheid)
- 171 hrabství Wittem (Maximilian Friedrich, hrabě Plettenberg-Wittem, 1771-1813) SH
- 107 panství Gehmen (Karl II., hrabě Limburg-Styrum-Illereichheim, 1722/23-1800) SH
- 172 panství Gimborn a Neustadt (Johann Ludwig, hrabě Wallmoden-Gimborn, 1736–1811)
- 173 panství Wykrath (Otto Wilhelm, hrabě Quadt, 1758–1829)
- 174 panství Mylendonck (Jan Bedřich Karel, hrabě Ostein, 1735–1809)
- 105 panství Reichenstein (Johann Franz Joseph, hrabě Nesselrode, 1755–1824)
- 175 hrabství Schleiden[42] (Louise Marguerite, vévodkyně z Arenbergu, 1730–1820) SH
- 176 spojené hrabství Kerpen a Lommersum (August Joseph, hrabě Schaesberg, 1730-1801)
- 186 panství Dyck (též zvané hrabství, Joseph Franz, starohrabě Salm-Reifferscheid-Dyck, 1773–1861) SH, roku 1792 slavnostně (znovu)uvedeno
- 177 panství Saffenburg (vévodkyně z Arenbergu)
- 178 hrabě Platen skrz hrabství Hallermund (personalista,[43] Ernst Franz, 1739–1818)
- 51 říšské purkrabství Rheineck[44] (Prosper, hrabě Sinzendorf-Ernstbrunn, 1751–1822)
hrabství Ligne/Fagnolles (Charles Joseph, kníže de Ligne, 1735–1814)
panství Reifferscheid (Siegmund, starohrabě Salm-Reifferscheid-Bedbur, 1735–1798, pravidelně se neúčastnilo kvůli zpochybňování jeho suverenity ze strany kurfiřta kolínského) SH- 100 hrabství Bentheim (Friedrich Karl Philip, hrabě Bentheim-Bentheim, 1725-1803, v zástavě Hannoversku, hlas neuplatňován ani jednou ze stran na základě zástavní smlouvy) SH
panství Bretzenheim (Karl August, kníže Bretzenheim, 1768–1823, roku 1790 mu bylo přislíbeno členství, pro odpor většiny členů kolegia se však kníže přijetí nikdy nedočkal)[45]
Kolegium říšských měst
Vyznačena města patřící ke katolickému táboru (Corpus catholicorum): K a k evangelickému táboru (Corpus evangelicorum): E.
Lavice rýnských měst
Mezi "porýnská" města patřila ve skutečnosti města ze všech částí říše mimo Švábsko.
- 52 Kolín K
- 53 Cáchy K
- 64 Lübeck E
- 47 Worms E
- 46 Špýr E
- 48 Frankfurt E
- 70 Goslar E
- 86 Brémy E
- 65 Hamburk E
- 68 Mühlhausen E
- 69 Nordhausen E
- 66 Dortmund E
- 49 Friedberg[46] E
- 51 Wetzlar E
Lavice švábských měst
I mezi "švábskými" městy se výjimečně vyskytovala města odjinud (Řezno, Norimberk).
- 1 Řezno E
- 14 Augsburg K/E
- 2 Norimberk E
- 13 Ulm E
- 19 Eßlingen E
- 20 Reutlingen E
- 11 Nördlingen E
- 3 Rothenburg ob der Tauber E
- 10 Schwäbisch Hall E
- 41 Rottweil K
- 24 Überlingen K
- 9 Heilbronn E
- 18 Schwäbisch Gmünd K
- 28 Memmingen E
- 33 Lindau E
- 12 Dinkelsbühl K/E
- 32 Biberach K/E
- 34 Ravensburg K/E
- 7 Schweinfurt E
- 29 Kempten E
- 6 Windsheim E
- 23 Kaufbeuren E
- 21 Weil K
- 25 Wangen K
- 26 Isny E
- 22 Pfullendorf K
- 57 Offenburg K
- 27 Leutkirch E
- 8 Wimpfen E
- 4 Weißenburg im Nordgau E
- 15 Giengen E
- 59 Gengenbach K
- 60 Zell am Harmersbach K
- 30 Buchhorn (dnes Friedrichshafen) E
- 17 Aalen E
- 87 Buchau K/E
- 16 Bopfingen E
Odkazy
Reference
- ↑ K definitivnímu zavedení teritoriálního principu došlo až roku 1654, rok 1582 však zůstal hraničním rokem pro příslušnost ke staroknížecím či novoknížecím rodům.
- ↑ Článek o organizaci říšských stavů na mindserpent.com (anglicky) [online]. [cit. 2014-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
- ↑ Výjimka byla udělena pouze při vymření rodu Cirksena, knížat východofríských, v r. 1744. V jejich případě hlas nezanikl, ale přešel i s knížectvím na pruského krále Fridricha II. a jeho následovníky.
- ↑ Článek o mediatizaci na heraldica.org (hrabě Schlitz zvaný Görtz, rok 1804), (anglicky) [online]. Dostupné online.
- ↑ a b Tridentské a brixenské biskupství bylo částečně omezeno ve své bezprostřednosti Rakouskem. Své říšské stavovství si ovšem obě biskupství udržela. V Tridentsku převzalo Rakousko, resp. Tyrolsko fojtská práva kol. roku 1150, v Brixensku v roce 1363. KÖBLER..., s. 77–78; 562
- ↑ Od Vestfálského míru bylo ujednáno, že se v držbě biskupství budou střídat volený katolický biskup a luteránský princ z rodu Hannoverských. Šlo o jediné říšské biskupství s takovýmto uspořádáním. KÖBLER..., s. 393–94.
- ↑ Titul hraběte de Logne se vztahoval k hrabství, patřící k oběma klášterům a děděné jednotlivými opaty stejně jako knížecí titul. Nešlo tedy o šlechtický rod z něhož by tento opat, sám nešlechtic, pocházel. KÖBLER..., s. 308, 531
- ↑ Dějiny zámku v Corvey na webu o vestfálských šlechtických sídlech [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy)
- ↑ KÖBLER, Gerhard. Historisches Lexikon der deutschen Länder. 2. vyd. München: C. H. Beck, 1989. 639 s. ISBN 3-406-33290-0. S. 351. (německy)
- ↑ Brunšvicko-lüneburské vévodství si rod Welfů od r. 1269 postupně rozdědil na pět dílčích knížectví, ovšem každý jejich panovník i nevládnoucí členové rodiny nosili také vévodský titul jako symbol jednoty původního vévodství. Brunšvicko-göttingenské knížectví splynulo ještě před r. 1582 s Brunšvicko-Calenberskem, a proto nebylo nadále zastoupeno na sněmu. Všechna knížectví s výjimkou Brunšvicka-Wolffenbüttelska sjednotili pod svou vládu rod welfských hannoverských kurfiřtů a britských králů.
- ↑ Panství Tarasp bylo formálně bezprostřední a oprávněné k říšskému stavovství, ovšem přesto se nacházelo pod volnou svrchovaností Rakouska.
- ↑ Thengen (dnes Tengen) byl Auerspergům udělen jako rakouské léno s podržením si některých rakouských svrchovaných práv. Přesto bylo okněžněné hrabství formálně bezprostřední a také s právem zasedat na říšském i (švábském) krajském sněmu. KÖBLER..., s. 552
- ↑ Knížata Thurn-Taxisové byly na sněmu fakticky zastoupeni jako personalisté, ačkoli tak nebyli nazýváni. Jejich přijetí na sněm r. 1754 se totiž odehrálo na základě držby poštovního regálu říšského poštmistra, který byl r. 1744 povýšen císařem Karlem VII. na říšské okněžněné trůnní a korunní léno. Nic na tom neměnila skutečnost, že již od poč. 18. stol. držel rod řadu říšských bezprostředních území. Situace se nezměnila ani koncem 80. let. V r. 1785 rod ve Švábsku zakoupil hrabství Friedberg a panství Scheer, povýšené císařem r. 1786 na okněžněné hrabství Friedberg-Scheer. Na statusu rodiny na sněmu se však nic nezměnilo, i když za personalisty knížata nikdy nebyla považována.
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1196 s. Dostupné online. S. 233. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Dějiny kláštera na kloester-bw.de [online]. [cit. 2017-10-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g h Tato opatství nevlastnila v r. 1792 žádné bezprostřední území, ovšem nebyla považována za personalisty. KÖBLER..., s. 165–66
- ↑ Kartouza byla od roku 1546 pod fojtskou ochranou Rakouska. Přesto zůstala formálně říšsky bezprostřední. KÖBLER..., s. 87.
- ↑ Rytířský ústav se od roku 1517 (tehdy byl ještě kolegiátní kapitulou) nacházel pod trvalou svrchovaností špýrských biskupů a ztratil tak říšskou bezprostřednost, nikoli ale říšské nebo krajské stavovství. Původní sídlo v Odenheimu bylo r. 1507 přeloženo do Bruchsalu. Statky kolem Odenheimu si ale akademie ponechala.
- ↑ Falčtí kurfiřti byli klášterními fojty z titulu vévodů z Jülichu. KÖBLER..., s. 276
- ↑ Thornské opatství již od roku 1602 neplatilo žádné říšské daně, které za něj hradilo Lippské knížectví. Svoje říšské stavovství si však udrželo. KÖBLER...., s. 553–54
- ↑ FICKER, Julius. Vom Reichsfürstenstande. 1. vyd. Innsbruck: Verlag der Wagner'schen Buchhandlung, 1861. 391 s. Kapitola Einzelne geistliche Fürsten und Prälaten, s. 203. (německy) Online na wikisource.
- ↑ a b c d e Článek o vysoké říšské šlechtě na webu Holy Roman Empire Association [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ve Wetterauském kolegiu byli oba spoludirektoři evangelického vyznání.
- ↑ Panství Gedern a Ortenberg byly částmi rozděleného hrabství Königstein. Proto měly stejný znak.
- ↑ Počínaje r. 1640 a hrabětem Melchiorem z Hatzfeldu, vojevůdcem třicetileté války, držel rod část hrabství Gleichen s právem hlasovat na sněmu Již k r. 1776 však některé zdroje uvádí, že Hatzfeldové pouze usilují o říšské stavovství a Lancizolle již k r. 1792 knížete Hatzfelda na sněmu nezmiňuje. Gleichenské hrabství navíc nikdy nemělo plnou bezprostřednost, avšak bylo volným lénem Mohučského kurfiřtství. K poslednímu viz KÖBLER..., s. 176–77
- ↑ GEBHARDI, Ludwig Albrecht. Genealogische Geschichte der erblichen Reichstände in Teutschland. 1.. vyd. [s.l.]: Johann Gebauer, 1776. 756 s. Dostupné online. S. 305. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Zvláštní a ojedinělý titul "Wild- und Rheingraf" držely jako hlavní titul výlučně tyto dvě větve Salmů a jako vedlejší titul ještě jejich příbuzní z rodu knížat Salm-Salm a Salm-Kyrburg.
- ↑ Hrabata ze Sulzu prodala své hrabství württemberskému hraběti již v roce 1473, ovšem označení "Hrabství Sulz" i s hlasem na říšském sněmu přešlo na jejich lankrabství Klettgau. Sňatkem knížete Ferdinanda ze Schwarzenbergu s Annou ze Sulzu r. 1674 přešel titul "hrabě ze Sulzu" spolu s fyzickou držbou Klettgau i na Schwarzenbergy, kteří Sulz ovšem nikdy nedrželi. Na říšském sněmu byl ve sněmovní matrice Sulz spojen s Klettgau.
- ↑ Hrabství bylo v rukou knížete Hohenzollern-Hechingen, nikoli Hohenzollern-Sigmaringen. Suverenita (bezprostřednost) sousedních hrabství Sigmaringen a Veringen v majetku sigmaringenské větve rodu a zastoupená ve Švábském hraběcím kolegiu, byla nárokována císařem jako součást tzv. Předních Rakous. Knížata proto na sněmu hlasovala za (okněžněné) hrabství (Hohen)Zollern, kterému ovšem vládla příbuzná knížata z rodu Hohenzollern-Hechingen, sama zastoupená za ono území v říšské knížecí radě. Za personalisty však sigmaringenská linie Hohenzollernů, dělící se takto o hlas s hechingenskou větví, považovaná nebyla (vlastnila ostatně několik drobných říšských bezprostředních lén), spíše občas vedly protesty císaře k tomu, že knížata svého hlasu v některých letech nevyužívala. KÖBLER.., s. 521
- ↑ Říšská bezprostřednost stavovských území: hrabství Kirchberg a svob. panství Weißenhorn náležela císaři, resp. jeho Předním Rakousům. Hrabě Fugger však mimo tato šlechtická nesuverénní panství držel ještě několik velmi drobných stavovských a bezprostředních statků. KÖBLER..., s. 267
- ↑ Ačkoli bylo panství Eglofs i v dobových oficiálních dokumentech označováno často za hrabství (takto jej označil dokonce Ferdinand III. v listině z roku 1656, kterou Trauny přijímal na říšský sněm), šlo o označení mylné a Eglofs byl vždy pouze říšským panstvím.
- ↑ LANJUS, Friedrich Graf. Die erbliche Reichsratswürde in Österreich. 1. vyd. Schloß Haindorf am Kamp, Langenlois, Niederdonau: Selbstverlag, 1939. 214 s. S. 134, 135. (německy)
- ↑ Ačkoli i dobová právnická literatura většinou označuje Thannhausen jen jako panství, byl ve skutečnosti 6. října 1665 (tenkrát se nacházel v držení Sinzendorfů) oficiálně povýšen na říšské hrabství. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1974, svazek 5. z 5, Bd. 5. Addenda at Corrigenda 288 S., zde s. 9.
- ↑ Panství Erbach bylo od středověku zatíženo lenní povinností vůči Falckému kurfiřtství, na čemž nic nezměnilo ani jeho povýšení na říšské bezprostřední hrabství roku 1532. Přesto ovšem bylo hrabství chápáno jako bezprostřední a oprávněné k výkonu říšských stavovských práv. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918, Senftenberg, Karl Friedrich von Frank, svazek 1. z 5 (Bd. 1 A-E), 1967, 290 S., s. 283.
- ↑ Po vymření hrabat z Wolfsteinu r. 1740 a následných soudních sporech získal jejich majetek bavorský kurfiřt. Pouze hlas na sněmu bez vlastního území byl zděděn rody Giech a Hohenlohe. KÖBLER..., s. 624
- ↑ Reichelsberg byl od roku 1671 v majetku rodu Schönbornů, zůstal však lénem würzburských biskupů, a oba vlastníci vedli spory o schönbornskou říšskou bezprostřednost. Nakonec dohoda zněla tak, že hrabata si ponechají hlas na říšském i krajském sněmu, zatímco biskupové budou přímo platit říšskou daň, zatímco hrabata jim budou platit daň jako v zemi usazená pozemková vrchnost. V roce 1684 pak byl Reichelsberg, resp. rod Schönbornů přijat do Franckého kolegia (k poslednímu KÖBLER..., s. 439).
- ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1.. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. S. 679. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Spiegelberg byl až do r. 1819 ve vlastnictví knížete oranžsko-nasavského, též hraběte z Dietzu etc. Hannoverská dynastie si však přivlastnila svrchovanost a právo hrabství zastupovat na říšském sněmu. KÖBLER..., s. 529.
- ↑ Virneburg byl rodu -Wertheim udělen jako léno trevírského kurfiřta, formálně ale hrabství bylo bezprostřední a tedy stavovské. KÖBLER... s. 581
- ↑ Hrabství bylo od roku 1456 hesenským lénem, přesto si však udrželo formální říšskou bezprostřednost a říšské stavovství. KÖBLER..., s. 450
- ↑ Winneburg a Beilstein měly status tzv. druhotně uděleného léna (Reichafterlehn). Metternichům je roku 1652 neudělil přímo císař, nýbrž trevírský arcibiskup, sám leník císaře. Přesto byla tato území bezprostřední a tedy i stavovská. KÖBLER..., s. 42, 620
- ↑ Říšská bezprostřednost hrabství zpochybňována ze strany císaře, resp. jeho vévodství Lucemburk, které si na hrabství činilo svrchované nároky a roku 1610 získalo lenní svrchovanost. KÖBLER..., s. 490.
- ↑ Platenové zasedali od roku 1709 ve Vestfálském kolegiu. Hraběti Franzi Ernestovi, oblíbenci kurfiřta hannoverského, bylo kurfiřtem uděleno v léno bývalé říšské hrabství Hallermund (Hallermünde), již téměř 300 let v držení Hannoverských. Toto oblénění však neznamenalo nic více, než titul hraběte z Halermundu, status říšského suveréna a právo zasedat ve Vestfálském kolegiu za Hallermund. Kurfiřt se vzdal titulu hraběte z Hallermundu i dalších práv, ponechal si však celé území, majetek i příjmy z hrabství, které navíc v rámci Hannoverska tvořilo správní okres Hallermund. V matrikách říšského sněmu se tak objevoval kuriózní zápis: „hrabství Hallermund od hraběte von Platten – personalisty“.
- ↑ Purkrabství bylo formálně od 12. století lénem Kolínského arcibiskupství. Udrželo si však stavovství i formální bezprostřednost. KÖBLER..., s. 446.
- ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 871 s. Dostupné online. S. 441. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Friedberg se od roku 1483 nacházel pod volnou srchovaností friedberského purkrabství, přesto zůstal formálně svobodným říšským městem.
Související články
Externí odkazy
- Seznam vládců Svaté říše římské v jejím posledním období na angelfire.com (anglicky): dostupné online
- LANCIZOLLE von, Carl Wilhelm, Uebersicht der Reichsstanschafts- und Territorialverhältnisse des alten Reiches, Berlin: Ferdinand Dümmler, 1830, psáno švabachem, 167 s., S. 57–68 (číslováno jako 1-12), německy, dostupné online
- VELDE, François, Přehled říšských stavů s čísly na heraldica.org (německy) dostupné online
- Struktura říšské šlechty na webu Holy Roman Empire Association (anglicky) dostupné online
- Popis říšského sněmu na webu Holy Roman Empire Association (anglicky) [1]
- Politické mapy států Svaté říše římské k r. 1789, (anglicky, německy, francouzsky), dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
MünsterAutor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta
Coat of arms of the city of Worms
- “Gules a key per bend Argent accompanied in chief sinister by a star with five rays Or.”
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Wied
Coat of Arms for the Fugger family
Autor: Thomas Mirtsch, Licence: CC BY-SA 3.0
H.A.Z.R 1730: A=Abt Z=zu R=Rot - H=Hermann (Vogler von Oberstdorf, 1711-1739) Abt von Rot. Wappen von Hermann (Vogler), Abt zu Rot (H.A.Z.R.)
Fulda - Wappen am Anwesen Friedrichstraße 13 links vom Eingang.
Wappen der Freien Hansestadt Bremen. Diese Darstellung zeigt nur den Schild des Wappens mit dem Schlüssel.
Autor:
- Limburg_New_Arms.svg: Ipankonin
- derivative work: OwenBlacker
Coat of arms of the Principality of Ansbach. Blazon: Or a lion rampant sable, queue fourchée, armed, langued and crowned gules.
Schwarzburg-Sondershausen.
Coat of arms of the de:Grafen von Achalm (Swabia), created about 1120 in de:Kloster Zwiefalten after the death of the counts. First record in Stuttgarter Wappenbuch (1439/50)
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Principality of Schwerin, the former bishopric of Schwerin (Germany)
Autor: Ruebsal, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Hohenems, Vorarlberg, Austria
Autor: ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the landgraviate of Hesse-Kassel
Autor: Marco Zanoli (sidonius 16:18, 24 February 2007 (UTC)), Licence: CC BY-SA 2.5
Das Wappen der Grafen von Werdenberg-Heiligenberg
Autor: Dan Koehl , Licence: CC BY 3.0
Vapensköld för Grevarna av Gleichen
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.
These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.„Das Wappen der Heil. Römischen Reichs Fürsten von Schwarzenberg, Erb-Richter des Hoff-Gerichts in Rottweil, im Reichs-Fürsten-Stand erhoben durch Kaiser Leopold 1671“ datiert 1792 Temperazeichnung, 24 x 19 cm
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Karl Christian Kraft von Hohenlohe-Oehringen. Patronage bank in presbytery of St. Anne's Church, Tatranská Javorina, Slovakia.
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the lordship of Reichenstein
Wappen der Grafen von Trauttmannsdorff, altkolorierter Wappen-Kupferstich in Fürstenkolorit
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the county of Löwenstein-Wertheim-Virneburg; 1: county of Löwenstein, 2: lordship of Montaigu, 3/6: county of Wertheim, 4: county of Rochefort, 7: lordship of Breuberg, 8: county of Virneburg, 9: lordship of Scharfeneck, heart: duchy of Bavaria
Coat of arms of the county of Ortenburg (Bavaria)
Coat of arms of the imperial abbey of Kempten.
Coat of Arms of the Principality of Reuss Junior Line
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
WormsAutor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the county of Leiningen-Dagsburg; 1,4: county of Leiningen; 2,3: county of Dagsburg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of w:Ranulf de Blondeville, 6th Earl of Chester (c. 1172–1232): Azure, three garbs or, which has become the emblem of the County of Cheshire (Burke, Sir Bernard, The General Armory, London, 1884, p.92 "Blondevill"). His father w:Hugh de Kevelioc, 5th Earl of Chester (1147–1181) bore Azure, six garbs or (Source: Tomlinson, H Ellis, The Heraldry of Cheshire, Manchester University Press, 1956, p.159)
„Wapen der Fürsten zu Nassau von der älteren Linie.“ (Walramsche Linie): Nassau-Saarbrücken, N.-Weilburg, N.-Usingen, N.-Idstein.
Schloss Wolfegg, Wolfegg, Landkreis Ravensburg, Baden-Württemberg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the lordship of Winneburg-Beilstein, 1,4: lordship of Winneburg; 2,3: lordship of Braunshorn-Beilstein
Autor: Juan de Vojníkov, Licence: CC BY-SA 3.0
Neznámý znak v kostele sv. Havla v Teplýšovicích. Okres Benešov, Česká republika.
Coat of arms of Wiesensteig
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
RegensburgAutor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Buchau Abbey, Baden-Württemberg. Based off of Wappenbuch 2: Circulus Suevicus (c. 1680).
Coat of arms of the County of Königsegg-Rothenfels. Blazon: Quarterly argent and or; in the 1st and 3rd a cross patée gules; in the 2nd and 4th lozengy bendy azure.
Wappen von Gera und der Vögte von Weida (Weida, Gera und Plauen)
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Hochstiftes bzw. Fürstbistums (später zu einem Erzbistum erhoben)
FreisingWappen der ersten Rietberger Grafen aus dem Hause Arnsberg.Graf Conrad 1075 - 1092 zu Werl-Arnsberg gründet während seiner Regierungszeit
die erste Burg zu RietbergAutor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the duchy of Brunswick-Lüneburg (1482-1582); 1: duchy of Brunswick; 2: duchy of Lüneburg; 3: county of Eberstein; 4: lordship of Homburg
Autor: Schwarzenbergika, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the Princely County of Schwarzenberg
Autor: Rainer Halama, Licence: CC BY-SA 3.0
Horb-Dettingen: Schloss des Kloster Muri, Wappen am Schlossportal
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Hohenzollern-Hechingen; principal: county of Hohenzollern; heart: bourgraviat of Nürnberg
Autor: SanglierT, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Grand Master of the Clerical Teutonic Order
Autor: Ejrietbergen, Licence: CC BY-SA 3.0 nl
Coat of arms of county Gronsveld (Or, three torteaus)
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
LüttichAutor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Palatine-Zweibruecken
Coat of arms of Isny
Autor: FDRMRZUSA, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Welf-Brunswick family with errors.
Abtey Weissenau (Wappenabbildung von ca. 1780-1790)
- Feld 1: Das eigentliche Klosterwappen.
- Feld 2: Reichsadler mit Herzschild (mit einem Löwen?)
- Feld 3: das apokryphe Wappen des Klosterstifters Gebizo (lebte im 12. Jh.; das Wappen ist eine Erfindung des 15. Jh.)
- Feld 4: Wappen der Äbte Anton I. Unold und Anton II. Unold (wenn Reilly ein aktuelles Abtswappen im Sinn hatte, ist Anton II. Unold gemeint)
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Isenburg
Autor: Wappengrafik erstellt von LeoDavid, Licence: CC0
Stammwappen der Edlen Herren von Saffenberg: „In Schwarz ein goldener Adler. Helmzier ein goldenes Speichenrad. Helmdecken schwarz-golden.“ Die Stammburg des Geschlechts, die um 1080 erbaute Saffenburg hoch über der Ahr, ist heute eine Ruine im Landkreis Ahrweiler. Burg und Reichsherrschaft wurden nach dem Aussterben der Edelherren von Saffenberg geteilt. Ein Teil kam an die Grafen von Sponheim und dann durch Heirat an Dietrich IV von Kleve bzw. Mark. Der andere Teil gelangte an die Herren von Heinsberg, dann an Wilhelm von Arenberg, schließlich 1424 an die Grafen von Virneburg (Philipp I. Graf von Virneburg heiratete Katharina von Saffenberg) und nach deren Aussterben 1545 im Folgejahr an die Grafen von Manderscheid-Schleiden, nach deren Aussterben 1593 an die Grafen von der Mark-Schleiden, zuletzt 1773 an die Herzöge von Arenberg.
Coat of arms of the Lordship of Gemen, Germany
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Princely County of Störnstein
Wappen des Fürstentums Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, aufgelöst 1806.
Wappen Hohenlohe Kirchberg Langenburg Öhringen - Tyroff HA.jpg
Autor: Spider, Licence: CC BY 3.0
Coat of arms of the town of Weil der Stadt. Blazon: Per pale, gules a bend sinister azure bearing letters SPQR and gules two keys in saltire or, in chief or an eagle displayed sable armed gules.
Coat of arms of Reutlingen
Coat of arms of the county of Kriechingen
Coat of arms of the imperial abbey of Irsee
Coat of Arms of the Archbishopric of Magdeburg.
W3C-validity not checked.
The coat of arms of Duchy of Saxony, Angria and Westphalia (Lauenburg) as used between 1435 and 1507 and again between 1671 and 1689. It shows in the upper left quarter the Ascanian barry of ten, in or and sable (starting with the wrong colour in this copy), covered by a crancelin of rhombs (they are not shown in this undetailed copy) bendwise in vert. (The House of Wettin also adopted the barry of ten with the crancelin as its coat-of-arms, when it gained Saxe-Wittenberg, which is why the barry reappears in the arms of many (formerly) Wettin-ruled states.) The crancelin symbolises the Saxon ducal crown. The second quarter shows in azure an eagle crowned in or (crown missing in this copy), representing the imperial County Palatine of Saxony. The third quarter displays in argent three water-lily leaves in gules, standing for the County of Brehna. The lower right fourth quarter shows in sable and argent the electoral swords (Kurschwerter) in gules, indicating the Saxon office as Imperial Arch-Marshal (German: Erzmarschall, Latin: Archimarescallus), pertaining to the Saxon privilege as prince-elector, besides the right to elect a new emperor after the decease of the former. The Lauenburg branch duchy adopted this coat-of-arms, used before by the other brach duchy Saxe-Wittenberg until its extinction in 1422, in order to enforce its failed claim to succession in Saxe-Wittenberg. Thus the different quarters of the coat of arms, from then on representing the Duchy of Saxony, Angria and Westphalia (Lauenburg), were later often misinterpreted as symbolising Angria (Brehna's water-lily leaves) and Westphalia (the comital palatine Saxon eagle).
Wappen der Grossen Kreisstadt Wangen im Allgäu im Landkreis Ravensburg, Baden-Württemberg, Deutschland. Unter rotem Schildhaupt, darin drei linksgewendete bartlose silberne Männerköpfe (Wangen) nebeneinander, gespalten; vorne in Silber ein halber, rot bewehrter und rot bezungter schwarzer Adler am Spalt, hinten in Silber eine blaue Lilie.
Wappen der Grafen von Harrach zu Rohrau und Thannhausen
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
BrixenAutor: Orange Tuesday, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Princes of Auersperg.
Coat of arms of Friedrichshafen
Autor: Arch, Licence: CC0
COA of the lords of Myllendonk, Gertrud von Myllendonk was untill 1612 lady of Anholt and Bredevoort, Anholt was part of the Netherlands that time. The stripes of the COA are today present in the coa of the German city of Korschenbroich
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
ChurAutor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes Lübeck
Wappen der Fürsten Hohenlohe-Langenburg 1764
Coats of Arms of the House of Hallermund
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms county leiningen-westerburg
Autor: Ulrich2213, Licence: CC BY-SA 3.0
Kupferstich Abtei Wettenhausen
Die Abtey Baindt, Kupferstich von Reilly, 1789, etwa 7,5 x 6,5 cm
Isny im Allgäu, Stadtansicht von 1737 (Städtische Museen Isny)
Wappen der Reichsabtei St. Georg und des Abts Leo BestleAutor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the lordship of Justingen
Coat of arms of the abbey of Hersfeld
Autor: CityBreakingDown, Licence: CC BY-SA 4.0
coat of arms archbishop of Bremen
Coat of arms of Biberach/Riss
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the markgraves of Hachberg (or Breisgau)
Wappen Windischgrätz 2 - Tyroff HA.jpg
Coat of arms of Eglingen in Hohenstein
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the counts of Schönburg
Flag of the Principality of Reuss-Lobenstein
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Dies ist nicht das Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes Basel. Vielmehr wurde der schwarze Bischofstab im 14. Jh. als Wappen der Stadt Basel eingeführt, während der rote Bischofsstab für das Fürstbistum stand.
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of George I Louis, Elector of Hanover (used from 1708-1714), later ascended the Throne of Great Britain as King George I.
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hoya
Coat of arms of Austria: Bindenschild and Archducal hat; Privilegium maius, front page of the exemplar made for Maximilian I., 1512.
Autor: Éduarel, Licence: CC BY-SA 3.0
Armes du comte Gérard VI d’Oldenbourg (et comte de Delmenhorst).
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
Speyeraltes Wappen der Abtei Burtscheid in Aachen-Burtscheid; Kupferstich von Franz Johann Joseph von Reilly 1791
Autor: Herrgott (Diskussion) 02:31, 23. Jan. 2016 (CET), Licence: Copyrighted free use
Wappen der reichsfreien Herrschaft Bretzenheim
Wappen vom Portrait der Maria Williburg Frey, Reichsäbtissin von Rottenmünster († 1725); Rottweil, 18. Jh.; Stadtmuseum Rottweil
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hohenlohe
Autor: Chatsam, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of Christiane Eberhardine of Brandenburg-Bayreuth
Autor: Aliman5040, Licence: CC BY-SA 3.0
coat of arms of the municipality of Boudevilliers (Switzerland)
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of Sayn-Kirchberg (extincted in 1753) A: bourgraviat of Kirchberg; B: county of Sayn; B1: county of Sayn; B2: county of Wittgenstein; B3: lordship of Freusberg; B4: lordship of Homburg
Wappen Deutsches Reich - Herzogtum Sachsen-Meiningen-Hildburghausen (Grosses)
Wappen der Grafen von Leiningen-Guntersblum
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Kurfürstentums und Erzstiftes bzw. Fürsterzbistums
TrierAutor:
- derivative work: Fry1989
Shield of the coat of arms of the Kingdom of Italy and of the Royal House of Savoy.
Wappen der Großen Kreisstadt Ravensburg im Landkreis Ravensburg, Baden-Württemberg, Deutschland
Wappen Wurmbrand 4 - Tyroff AT.jpg
Wappen der Grafen von Kuefstein 1654
'Wappenbuch. 2. Circulus Suevicus. Schmuck, Strassburg c. 1680. Wappen
Abt von ElchingenCoat of arms of the Imperial Abbey of Gutenzell
Coat of arms of Anhalt-Bernburg
Wappen der Fürsten Orsini von Rosenberg
Coat of arms of Tettnang
Coat of arms of Liechtenstein
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the counts of Solms-Braunfels; 1a: lordship of Greifenstein; 1b: lordship of Lichtenstein; 2: lordship of Münzenberg; 3ab: county of Limpurg; 4a: lordship of Wildenfels; 4b: lordship of Sonnenwalde
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the landgraves of Leuchtenberg
Autor: Michelangelo2204, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the old Bohemian noble family " ze Šternberka ", counts of Sternberg. Right arms, with right crest
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Hochstiftes bzw. Fürstbistums (später zu einem Erzbistum erhoben)
BambergAutor: Orange Tuesday, Licence: CC BY-SA 3.0
The coat of arms of the Isenburg-Meerholz
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Kurfürstentums und Erzstiftes bzw. Fürsterzbistums
MainzAutor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Princely Counts of Hennebrg
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
KonstanzWappen Platen von Hallermünde - Tyroff HA.jpg
Autor: Trondivers, Licence: CC BY-SA 4.0
Based on Ströhl-Rangkronen-Fig. 03.png "Fig. 3. Herzogskrone [Krone der Prinzen aus kgl. Häusern und der Erbgroßherzoge.]"
The arms of Isenburg-Grenzau
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Petershausen Abbey; taken from the larger arms of the prince-abbey
Stammwappen der von Graevenitz
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
HildesheimAutor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes Augsburg
Coat of arms of the duchy of Mecklenburg-Schwerin
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Erzstiftes und Fürsterzbistums
SalzburgAutor: Glasshouse, Licence: CC BY-SA 4.0
Full achievement of the princely arms of Thurn and Taxis
Wappen Hohenlohe Ingelfingen - Tyroff HA.jpg
Coat of arms of Argenbühl
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Salm-Neuweiler
Self made coat of arm of the Grafen von Rieneck
Autor: Tilman2007, Licence: CC BY-SA 3.0
Oettingen in Bayern, Pfarrgasse 10
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the counts of Solms-Rödelheim-Assenheim (1802); 1,6: county of Solms; 2,5: lordship of Münzenberg; 3,8: lordship of Sonnenwalde; 4,7: lordship of Wildenfels; heart: county of Limpurg
Autor: Barsupilami1512, Licence: CC BY-SA 3.0
former coat of arms (shield only) of the Roman catholic archdiocese of Besançon (France).
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes Trient
Coat of arms of the imperial abbey of Obermünster in Regensburg
Wappen der Gemeinde Waldburg (Württemberg) im Landkreis Ravensburg, Baden-Württemberg, Deutschland
Wappen Wallmoden Gimborn 2 - Tyroff AT.jpg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Wied (1803)
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Brunswick-Lüneburg
Blazon: Per pale, I Gules two lions passant guardant Or (for Brunswick), II Or a semy of hearts Gules a lion rampant Azure (for Lunenburg)Coat of arms of the former Prussian province Pommerania.
Wappen Waldburg-Zeil mit Sonnenberg, um 1805
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
WürzburgAutor:
- Wappen Schild Blank.svg: UnreifeKirsche, OwenBlacker
- Blason Royaume de Danemark (selon Gelre).svg: Jimmy44
- Meuble lion queue fourchée.svg: Henrysalome
- derivative work: OwenBlacker | Discussion
Coat of arms used by the chancery of Weingarten Abbey
Autor: Glasshouse with elements by Sodacan and Trondivers, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the Duchy of Anhalt
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Hochstiftes bzw. Fürstbistums (später zu einem Erzbistum erhoben)
Paderborn (späteres Wappen 18. Jahrhundert)Autor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the landgraviate of Hesse-Darmstadt 1736–1804
Autor: Sir Iain, Elemens by User:Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento soubor byl nahrán pomocí nástroje Commonist.
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes
OsnabrückAutor: Carlodangio, Licence: CC BY-SA 4.0
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Knížecí hodnostní koruna - heraldická
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Hochstiftes bzw. Fürstbistums (später zu einem Erzbistum erhoben)
StraßburgAutor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Kurfürstentums und Erzstiftes bzw. Fürsterzbistums
KölnAutor: Mogadir, Licence: CC BY-SA 3.0
St. Peter und Paul, Kirchheim in Schwaben, Landkreis Unterallgäu, Bayern
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes Passau bis zum Ende des alten Reiches
Coat of arms of Nellingen auf den Fildern (a district of Ostfildern), and of the County of Castell
Coat of arms of the imperial charterhouse of Buxheim (Swabia).
Escutcheon of the coat of arms of Mühlhausen-Thüringen, created from Image:Wappen_Muehlhausen-Thueringen.png by trimming off the crest etc. For this second version I also trimmed off the "ears" at the top corners, which have no heraldic significance, and which made its aspect ratio wrong.
Stadtwappen Kaiserslautern
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of St Ulrich's and St Afra's Abbey in Neresheim, Baden-Württemberg
(Mittleres) Wappen des fürstlichen Hauses Lobkowitz.
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Bistums bzw. des ehemaligen Fürstbistums und Hochstiftes und Corvey nach Erhebung zum Bistum
Wappen Schönburg - Tyroff AT.jpg
Mid to late 18th century drawing of the coat of arms of Stavelot Abbey. The drawing is a replica of a coat of arms seen over the balcony of the residential quarters of the abbey. Each prince-abbot also used his individual coat of arms, usually much more complex than this one.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the priory of Ellwangen. Prince-Provostry of Ellwangen
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
The Coat of Arms of the Lordship of Reichelsberg in the Franconian Circle of the Holy Roman Empire
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hohenlohe-Bartenstein
Autor: Brostoler, Licence: CC BY-SA 4.0
Blason de l'abbaye de Gengenbach
Autor: Ben Skála, Benfoto, Licence: CC BY-SA 3.0
Přibyslavský zámek byl vybudován Zachariášem z Hradce v roce 1560 na místě bývalého hospodářského dvora, jenž patřil k přibyslavskému hradu a byl vypálen při dobývání města v roce 1424. Zadní, starší část zámku je postavena ve stylu italské renesance. V objektu se nyní nachází Hasičské muzeum a Centrum hasičského hnutí. Město Přibyslav. Okr. Havlíčkův Brod. Kraj Vysočina. Czech Republik. www.chh.cz
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.
These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Coat of arms of the diocese or the former prince-bishopric and bishopric; Fulda
Wallfahrtskirche St. Simon und Judas Thaddäus, Wennedach, Stadt Ochsenhausen (Landkreis Biberach)
Autor: Volker Thies (Asdrubal), Licence: CC BY-SA 3.0
This is a picture of the Hessian Kulturdenkmal (cultural monument) with the ID
Coat of arms of Anhalt-Zerbst
Coat of arms of the imperial abbey of Roggenburg (Germany)
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of Solms-Hohensolms-Lich; 1: county of lingen; 2: county of Tecklenburg; 3: lordship of Rheda; 4a: lordship of Greifenstein; 4b: lordship of Wildenfels; 6a: lordship of Münzenberg; 6b: lordship of Sonnenwalde; 7: lordship of Kriechingen; 8: lordship of Bacourt; 9: lordship of Pettingen; heart: county of Solms
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Ursberg Abbey, Bavaria
Autor: unknown, Licence: Attribution
Wappen von Grumbach
Wappen Hohenlohe Waldenburg Schillingsfürst - Tyroff HA.jpg