Seznam států na říšském sněmu v roce 1803

Tento článek obsahuje seznam států a stavů Svaté říše římské na říšském sněmu k roku 1803, tedy v době rozsáhlých územních a správních změn po sekularizaci duchovních knížectví a mediatizaci říšských měst, v období krátce před zánikem říše.

Seznam států a říšských stavů

Kolegium kurfiřtů

Tučně jsou označeny nové kurfiřtské hlasy, vzniklé toho roku

1

kurfiřt-arcikancléř/arcibiskup řezenský (svobodný pán Karl Theodor von Dahlberg) - přeneseno ze zrušeného arcibiskupství mohučského

4

král český (císař František II.)

5

falckrabě rýnský (Maxmilián IV. Josef Bavorský)

6

vévoda saský (Bedřich August III.)

7

markrabě braniborský (Bedřich Vilém III., král pruský)

9

vévoda brunšvicko-lüneburský, kurfiřt hannoverský (Jiří III., král Velké Británie)

10

vévoda salcburský (Ferdinand III. Toskánský)

11

vévoda württemberský (Fridrich II.,1754-1816)

12

markrabě bádenský (Karel Fridrich)

13

lankrabě hesensko-kasselský (Vilém IX. (Vilém I.)), 1743–1821)

Knížecí rada

Kurie knížat

Kvůli přehlednému zobrazení změn z předchozích let je knížecí rada prezentována formou tabulky. Číslo v (závorce) v prvním sloupku značí pořadí vzniku hlasu (dovedeno k roku 1792, kdy naposledy platilo staré číslování). Hlasy jsou však seřazeny podle pořadí hlasování. Kurzívou jsou vyznačena knížectví odstoupená zcela či z podstatné části Francii, příp. Švýcarsku mírem v Lunéville (na levém břehu Rýna). Tučně jsou vyznačena nová knížectví. Buď šlo o knížectví zaniklá před r. 1582 a nyní znovu obnovená nebo o státy přijaté do knížecí rady z hraběcího kolegia. Knížectví od č. 101 a vyšší nebyla až do zániku říše z důvodu nedostatku času uvedena mezi řádné členy sněmu. Proto ani ty knížecí rody, jimž bylo r. 1803 nově přislíbeno členství na sněmu, v něm reálně již nikdy nestihly hlasovat. Podtržením na shodné řádce tabulky je označeno knížectví se změnou názvu. Podrobnosti k hlasování na říšském sněmu viz článek: Seznam států na říšském sněmu v roce 1792.

číslo hlasu	1792	1803	držitel v roce 1803
1 (53)	arcivévodství Rakouské	arcivévodství Rakouské	císař
2 (52)	vévodství Bavorské	vévodství Hornobavorské	kurfiřt bavorsko-falcký
3 (54)	vévodství Burgundské (Rakouské Nizozemí)	vévodství Štýrské	císař
4 (1)	vévodství Magdeburské	vévodství Magdeburské	král pruský
5 (2)	knížecí arcibiskupství Salcburské	vévodství Salcburské	kurfiřt salcburský
6 (52)	falckrabství Lauternské	vévodství Dolnobavorské	kurfiřt bavorsko-falcký
7 (3)	kníže-arcibiskup z Besançonu (personalista)	knížecí arcibiskupství Řezno	kurfiřt-arcikancléř
8 (52)	falckrabství Simmern	falckrabství Sulzbach	kurfiřt bavorsko-falcký
9 (75)	řádové knížectví Mergentheim	řádové knížectví Mergentheim	velmistr řádu německých rytířů, arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
10 (52)	falckrabství Neuburg	falckrabství Neuburg	kurfiřt bavorsko-falcký
11 (5)	knížecí biskupství Bamberg	knížectví Bamberg	dtto.
12 (4)	vévodství Brémské	vévodství Brémské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
13 (6)	knížecí biskupství Würzburg	markrabství Míšeňské	kurfiřt saský
14 (52)	falckrabství Zweibrücken	Vévodství Berg	kurfiřt bavorsko-falcký
15 (7)	knížecí biskupství Worms	knížectví Würzburg	dtto.
16 (52)	falckrabství Veldenz	vévodství Korutanské	císař
17 (10)	knížecí biskupství Eichstätt	knížectví Eichstätt	kurfiřt salcburský
18 (55)	vévodství Sasko-výmarské	vévodství Sasko-coburské	vévoda sasko-saalfeldský (František, 1750–1806) vévoda sasko-meiningenský (Jiří I. Fridrich, 1761–1803)
19 (8)	knížecí biskupství Špýr	knížectví Bruchsal	kurfiřt bádenský
20 (55)	vévodství Sasko-eisenašské	vévodství Sasko-gothaiské	vévoda sasko-gothajsko-altenburský (Arnošt II. Ludvík, 1745–1804)
21 (9)	knížecí biskupství Štrasburk	knížectví Ettenheim	kurfiřt bádenský
22 (55)	vévodství Sasko-coburské	vévodství Sasko-altenburské	vévoda sasko-gothajsko-altenburský
23 (12)	knížecí biskupství Kostnice	knížectví Kostnice	kurfiřt bádenský
24 (55)	vévodství Sasko-gothaiské	vévodství Sasko-výmarské	vévoda sasko-výmarsko-eisenašský (Karel August, 1757–1828)
25 (11)	knížecí biskupství Augsburg	knížectví Augsburg	kurfiřt falcko-bavorský
26 (55)	vévodství Sasko-altenburské	vévodství Sasko-eisenašské	vévoda sasko-výmarsko-eisenašský
27 (13)	knížecí biskupství Hildesheim	knížectví Hildesheim	král pruský
28 (58)	markrabství Braniborsko-Kulmbach	markrabství Braniborsko-Ansbach	dtto.
29 (14)	knížecí biskupství Paderborn	knížectví Paderborn	dtto.
30 (58)	markrabství Braniborsko-Ansbach	markrabství Braniborsko-Kulmbach	dtto.
31 (21)	knížecí biskupství Freising	knížectví Freising	kurfiřt bavorsko-falcký
32 (59)	knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské	knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské	kníže brunšvicko-wolfenbüttelský a titulární vévoda brunšvicko-lüneburský,^[1] (Karel Vilém Ferdinand, 1735–1806)
33 (28)	knížecí biskupství Řezno	lankrabství Durynské	kurfiřt saský vévoda sasko-výmarsko-eisenašský vévoda sasko-gothajsko-altenburský
34 (59)	knížectví Brunšvicko-callenberské	knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
35 (20)	knížecí biskupství Pasov	knížectví Pasov	kurfiřt bavorsko-falcký
36 (59)	knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské	knížectví Brunšvicko-calenberské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
37 (43)	knížecí biskupství Trident	knížectví Tridentské	císař
38 (59)	knížectví Brunšvicko-grubenhagenské	knížectví Brunšvicko-grubenhagenské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
39 (44)	knížecí biskupství Brixen	knížectví Brixen	císař
40 (17)	knížectví Verden	knížectví Halberstadt	král pruský
41 (20)	knížecí biskupství Basilej	kníže basilejský (personalista, náhrada za hlas 79 (88))	císař
42 (16)	knížectví Halberstadt	markrabství Baden-Baden	kurfiřt bádenský
43 (42)	knížecí biskupství Lutych	vévodství Teck	kurfiřt württemberský
44 (66)	vévodství Württemberské	markrabství Baden-Durlach	kurfiřt bádenský
45 (19)	knížecí biskupství Osnabrück	knížectví Osnabrück	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
46 (65)	lankrabství Hesensko-kasselské	knížectví Verden	dtto.
47 (18)	knížecí biskupství Münster	knížectví Münster	král pruský
48 (65)	lankrabství Hesensko-darmstadtské	markrabství Baden-Hachberg	kurfiřt bádenský
49 (32)	knížecí biskupství Lübeck	knížectví Lübeck-Eutin	kníže lübecký a vévoda oldenburský (Petr I. Oldenburský)
50 (67)	markrabství Baden-Baden	vévodství Württemberské	kurfiřt württemberský
51 (15)	knížecí biskupství Chur (personalista)	knížectví Hanavské	kurfiřt hesensko-kasselský
52 (67)	markrabství Bádensko-durlašské	vévodství Holštýnské, glückstadtský úděl	král dánský (Kristián VII.)
53 (76)	knížecí biskupství Fulda	knížectví (Nasavsko-Oranžsko)-Fulda	kníže oranžsko-nasavský, princ oranžský etc. (Vilém V. Oranžsko-Nasavský)
54 (67)	markrabství Bádensko-hachberské	vévodství Holštýnské, gottorpský úděl	král dánský
55 (77)	okněžněné opatství Kempten	knížectví Kempten	kurfiřt bavorsko-falcký
56 (61)	vévodství Meklenbursko-Schwerin	vévodství Meklenbursko-Schwerin	vévoda Meklenbursko-schwerinský (Fridrich František I., 1756–1837)
57 (78)	okněžněné proboštství Ellwangen	knížectví Ellwangen	kurfiřt württemberský
58 (61)	vévodství Meklenbursko-güstrowské	vévodství Meklenbursko-güstrowské	vévoda Meklenbursko-schwerinský
59 (81)	řádové panství Heitersheim^[2]	řádové knížectví Heitersheim^[2]	německý velkopřevor Johanitů (Ignaz Balthasar Willibald Rink von Baldenstein, 1721–1807)
60 (60)	vévodství Přední Pomořany	lankrabství Hesensko-darmstadtské	lankrabě hesensko-darmstadtský (Ludvík X., 1753–1830)
61 (82)	okněžněné proboštství Berchtesgaden	knížectví Berchtesgaden	kurfiřt salcburský
62 (60)	vévodství Zadní Pomořany	lankrabství Hesensko-kasselské	kurfiřt hesensko-kasselský
63 (83)	okněžněné proboštství Weißenburg (personalista)	vévodství Vestfálské	lankrabě hesensko-darmstadtský
64 (62)	vévodství Sasko-lauenburské	vévodství Přední Pomořany	král švédský (Gustav IV. Adolf)
65 (84)	okněžněné opatství Prüm	vévodství Holštýnsko-plönské	král dánský
66 (31)	knížectví Minden	vévodství Zadní pomořany	král pruský
67 (85)	okněžněné opatství Stablo-Malmédy	vévodství Breisgau	bývalý vévoda modenský (Ercole III. d'Este, 1727–1803; arcivévoda Ferdinand Rakouský)
68 (51)	vévodství Holštýnsko, glückstadtský úděl	vévodství Sasko-lauenburské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
69 (86)	knížecí biskupství Corvey	knížectví Corvey	kníže oranžsko-nasavský
70 (63)	vévodství Holštýnsko-gottorpský úděl	knížectví Minden	král pruský
71 (73)	vévodství Savojské	okněžněné purkrabství Míšeň	kurfiřt saský
72 (69)	okněžněné lankrabství Leuchtenberg	okněžněné lankrabství Leuchtenberg	kurfiřt bavorsko-falcký
73 (70)	knížectví Anhaltské	knížectví Anhaltské	kníže anhaltsko-desavský (Leopold III. Fridrich, 1740–1817) kníže anhaltsko-köthenský (August Kristián, 1769–1812) kníže anhaltsko-bernburský (Alexius Fridrich, 1767–1834)
74 (71)	okněžněné hrabství Henneberg	okněžněné hrabství Henneberg	kurfiřt saský vévoda sasko-výmarsko-eisenašský vévoda sasko-hildburghausenský (Fridrich, 1763–1834)
75 (35)	knížectví Schwerin	knížectví Schwerin	vévoda Meklenbursko-zvěřínský
76 (34)	knížectví Kammin	knížectví Kammin	král pruský
77 (48)	knížectví Ratzeburg	knížectví Ratzeburg	vévoda Meklenbursko-zvěřínský (Karel II., 1741–1816)
78 (87)	knížectví Hersfeld	knížectví Hersfeld	kurfiřt hesensko-kasselský
79 (88)	markrabě z Nomény (personalista)	okněžněné hrabství Tyrolské	císař
80 (89)	okněžněné hrabství Montbéliard	falckrabství Tübingen	kurfiřt württemberský
81 (90)	vévodství Arenberg	knížectví Querfurt	kurfiřt saský
82 (91)	okněžněné hrabství (Hohen)Zollern	vévodství Arenberg-Meppen (náhrada za hlas 82 (91))	vévoda z Arenbergu (Ludvík Engelbert, 1750–1820)
83 (93)	okněžněné hrabství Störnstein	okněžněné hrabství (Hohen)Zollern	kníže Hohenzollern-Hechingen (Fridrich, 1776–1838)
84 (94)	okněžněné hrabství Horní Salm	knížectví Fritzlar	kurfiřt hesensko-kasselský
85 (95)	panství Tarasp	okněžněné hrabství Störnstein	kníže Lobkowitz (František Josef, 1742–1816)
86 (96)	hrabství Nasavsko-Dillenburg a hrabství Nasavsko-Diez	společné knížectví Salm (náhrada za hlas 84 (94))	kníže Salm-Salm (Konstantin Alexander Josef, 1762–1828)
87 (96)	hrabství Nasavsko-Hadamar a hrabství Nasavsko-siegenské	panství Neu Ravensburg (náhrada za hlas 85 (95))	kníže Ditrichštejn (Jan Baptista Karel, 1728–1808)
88 (97)	okněžněné hrabství Thengen	hrabství Nasavsko-dillenburské a hrabství Nasavsko-Diez	kníže oranžsko-nasavský
89 (98)	hrabství Východní Frísko	hrabství Zwiefalten	kurfiřt württemberský
90 (99)	okněžněné hrabství Fürstenberg	hrabství Nasavsko-hadamarské a hrabství Nasavsko-Siegen	kníže oranžsko-nasavský
91 (100)	okněžněné hrabství Schwarzenberg	okněžněné hrabství Thengen	kníže Auersperg (Vilém, 1749–1822)
92 (101)	knížectví Lichtenštejn	knížectví Starkenburg	lankrabě hesensko-darmstadtský
93 (102)	kníže Thurn-Taxis^[3]^[4]	hrabství Východní Frísko	král pruský
94 (103)	knížectví Schwarzburg	okněžněné hrabství Fürstenberg	kníže Fürstenberg (Karel, 1771–1804)
95	kolegium švábských prelátů	okněžněné hrabství Schwarzenberg	kníže Schwarzenberg (Jan Josef, 1769–1833)
96	kolegium wetterauských hrabat	knížectví Brunšvicko-göttingenské	kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
97	kolegium rýnských prelátů	knížectví Mindelheim	kurfiřt bavorsko-falcký
98	kolegium švábských hrabat	knížectví Lichtenštejn	kníže Lichtenštejn (Alois I. Josef, 1759–1805)
99	kolegium franckých hrabat	kníže Thurn-Taxis^[3]^[4]	kníže Thurn-Taxis (Karel Anselm, 1733–1805)
100	kolegium vestfálských hrabat	knížectví Schwarzburg	kníže Schwarzburg-Rudolstadt (Ludvík Fridrich II., 1767–1807) kníže Schwarzburg-Sondershausen (Günter Fridrich Karel I., 1760–1837)
101		vévodství Ortenau	bývalý vévoda modenský
102		knížectví Aschaffenburg	kurfiřt-arcikancléř
103		knížectví Eichsfeld	král pruský
104		knížectví Blankenburg	vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský
105		panství Stargard	vévoda Meklenbursko-zvěřínský
106		knížectví Erfurt	král pruský
107		hrabství Nasavsko-usingenské	kníže nasavsko-usingenský (Karel Vilém, 1735–1803; Fridrich August, 1738–1816)
108		hrabství Nasavsko-weilburské	kníže nasavsko-weilburský (Fridrich Vilém, 1768–1816)
109		hrabství Sigmaringen a Veringen (personalista)^[5]^[6]	kníže Hohenzollern-Sigmaringen (Anton Alois, 1762–1831)
110		společné knížectví Salm	kníže Salm-Kyrburg (Fridrich IV. Ota, 1789–1859, nezletilý, pod poručnictvím)
111		lankrabství Baar a lankrabství Stühlingen	kníže Fürstenberg
112		okněžněné lankrabství Klettgau	kníže Schwarzenberg
113		knížectví Buchau	kníže Thurn-Taxis
114		hrabství Waldeck	kníže Waldecko-pyrmontský
115		bezprostřední statky knížat Löwenstein-Wertheim	kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (Dominik Konstantin, 1762–1814)
116		hrabství Oettingen-Spielberg	kníže Oettingen-Spielberg (Jan Alois II., 1788–1855, nezletilý, pod poručnictvím)
117		hrabství Oettingen-Wallerstein	kníže Oettingen-Wallerstein (Ludvík Kraft Arnošt, 1791–1870, nezletilý, pod poručnictvím)
118		hrabství Solms-Braunfels	kníže Solms-Braunfels (Karel Ludvík Vilém, 1727–1812)
119		knížata Hohenlohe-Neuenstein	kníže Hohenlohe-Neuenstein-Öhringen (Ludvík Fridrich Karel, 1723–1805)^[7]
120		knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst	kníže Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst (Karel Josef, 1766–1838)
121		knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein	kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (Ludvík Alois, 1765–1829)
122		hrabství Isenburg	kníže Isenburg-Birstein (Wolfgang Arnošt II., 1735–1803; Karel Fridrich Ludvík, 1766–1820)
123		hrabství Rietberg	kníže Kounic-Rietberg (Dominik Ondřej II., 1739–1812)
124		hrabství Reuss-Greiz	kníže Reuss z Greiz (Jindřich XIII., 1747–1817)
125		knížectví Leiningen	kníže Leiningen (Karel Fridrich Vilém, 1724–1807)
126		hrabství Edelstetten	kníže de Ligne (Karel Josef, 1735–1814)
127		knížectví Rheina-Wollbeck	vévoda Looz-Corswarem (Vilém Josef Alexandr 1732–1803; Josef Arnold, 1770–1827)
128		kolegium wetterauských hrabat
129		kolegium švábských hrabat
130		kolegium franckých hrabat
131		kolegium vestfálsko-dolnorýnských hrabat

Kolegia říšských hrabat

Zkratkou "SH" jsou označeny ty hraběcí a (novo)knížecí rody, které byly do některého kolegia přijaty do roku 1582 a patří tedy k tzv. starým hrabatům či starohraběcím rodům.

Wetterauské hraběcí kolegium

52-53 kníže a hrabata ze Solmsu SH
- kníže Solms-Lich und Hohensolms (Karel Kristián, 1725-1803; Karel Ludvík August, 1762–1807)
- hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim (Vollrath, 1762-1818)
- hrabě Solms-Laubach (Fridrich Ludvík Kristián, 1769–1822)
46 hrabě Isenburg SH
- hrabě Isenburg z Büdingenu (Arnošt Kazimír II., 1781–1852)
- hrabě Isenburg z Meerholzu (Karel Vilém Ludvík, 1763–1832)
- hrabě Isenburg z Wächtersbachu (Ludvík Maxmilián II., 1741-1805)
76 panství Gedern (Karel Jindřich, kníže Stolberg-Gedern, 1761–1804) SH
76 panství Ortenberg
- Stolberg-Gedern
- Stolberg-Roßla (Jan, Vilém Christoph, hrabě Stolberg-Roßla,1748-1826) SH
76 mediátní hrabství Stolberg (Karel Ludvík, hrabě Stolberg-Stolberg, 1742-1815) SH
76 mediátní hrabství Wernigerode (Kristián Fridrich, hrabě Stolberg-Wernigerode, 1746–1824) SH
78 hrabství Barby (kurfiřt saský, hlas neuplatňován)^[8]
64 hrabství (Sayn)-Wittgenstein SH
- kníže Sayn-Wittgenstein-Berleburg (Albrecht, 1777–1851)
- kníže Sayn-Witgenstein-Hohenstein (Fridrich Karel, 1766–1837)
103 hrabství Sayn-Wittgenstein SH
- kníže Sayn-wittgenstein-Berleburg
- kníže Sayn-wittgenstein-Hohenstein
59 "Pustinný a porýnský hrabě" Salm-Horstmar^[9] (Vilém-Kristián, 1741–1810) SH
35-36 hrabě Leiningen SH
- hrabě Leiningen-Heidesheim-Neudenau (Wenzel Josef, 1738–1825)
- hrabě Leiningen-Guntersblum-Billigheim (Vilém Karel, 1737–1808)
95 hrabě Leiningen-Westerburg-Altleiningen (Kristián Karel, 1757–1811) SH
95 hrabě Leiningen-Westerburg-Neuleiningen (Karel III., 1767–1813) SH
85 hrabata a knížata Reussové von Plauen
- hrabě Reuss zu Schleiz (Jindřich XLII., 1752–1818)
- kníže Reuss zu Lobenstein (Jindřich XXXV., 1738–1805)
- hrabě Reuss zu Ebersdorf (Jindřich LI., 1761–1822)
117 mediátní panství rodu Schönburgů
- kníže Schönburg-Waldenburg (Josef Anton, 1766-1833)
- hrabě Schönburg-Glauchau (Ludvík Arnošt, 1750–1815)
109 hrabství Ortenburg (Josef Karel, hrabě Ortenburg, 1780–1831) SH

Švábské hraběcí kolegium

4 hrabství Heiligenberg a Werdenberg (kníže Fürstenberg) SH
146 komenda řádu německých rytířů Altshausen (komtur svobodný pán Karel Fridrich Forstmeister zu Gelnhausen, zemský komtur bailivy Švábsko-Alsasko-Burgundsko, 1731–1814)
6 hrabství Montfort-Tettnang (císař)
1 hrabství Helfenstein (kurfiřt falcký)
133-134 hrabata z Königseggu
- hrabě Königsegg-Aulendorf (Arnošt, 1755-1803; František Xaver Karel, 1787–1863, nezletilý, pod poručnictvím)
- hrabě Königsegg-Rothenfels (František Fidelis, 1750-1804)
24 Truchsassové z Waldburgu - všechny tři rody od r. 1803 knížecí titul pro hlavy rodů
- hrabě (kníže) Waldburg-Wolffegg-Waldsee (Josef Anton, 1766–1833)
- hrabě (kníže) Waldburg-Zeil-Trauchburg (Maximilian Wunibald, 1750-1818)
- hrabě (kníže) Waldburg-Zeil-Wurzach (Eberhard, 1730-1807)
11 hrabství Eberstein (markrabě bádenský)
9 panství Justingen (kurfiřt württemberský, hlas neuplatňován)
12 hrabství Hohengeroldsegg (Philip, hrabě von der Leyen, 1766-1829)
2 hrabata a kníže Fuggerové SH
- hrabě Fugger-Glött (Leopold Vitus, 1748-1804)
- hrabě Fugger-Kirchheim (Josef Hugo, 1763-1840)
- hrabě Fugger-Mickhausen (Josef František Xaver, 1731–1804)
- hrabě Fugger-Nordendorf (Karel Anton. 1776–1848)
- hrabě Fugger-Kirchberg^[10](Jan Nepomuk, 1787–1846, nezletilý, pod poručnictvím)
- kníže Fugger-Babenhausen (Anselm Maria Josef, 1766–1833)
147 hrabství Hohenems (císař)
150 panství Eglofs^[11]^[12] (Vilém, hrabě Abensberg-Traun, 1749-1822)
151 hrabství Bonndorf (kníže-velkopřevor z Heitersheimu)
152 panství Thannhausen (Jan Jiří, hrabě Stadion-Thannhausen, 1749-1814)
153 panství Eglingen (kníže Thurn-Taxis)
180 kníže Khevenhüller-Metsch (personalista, Karel Maria Josef, 1756–1813)
181 hrabě Kuefstein-Greillenstein (personalista, Jan Ferdinand, 1752–1818)
182 kníže Colloredo-Mannsfeld (personalista, František Gundakar Adam, 1731–1807)
183 hrabě Harrach-Bruck (personalista, Jan Nepomuk Arnošt, 1756-1829)
184 hrabě Šternberk-Manderscheid (personalista, František Josef, 1763–1830)
185 hrabě Neipperg (personalista, Adam Vojtěch, 1775-1829)
hrabě Trauttmansdorff-Weinsberg (personalista, nenacházel se v běžných seznamech, František Ferdinand, 1749-1827)
hrabě Sickingen^[13] (personalista, František, † 1834)

Francké hraběcí kolegium

28-29 knížata Hohenlohe (oficiálně knížata a hrabata z Hohenlohe) SH
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg (Karel Ludvík, 1762–1825)
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg (Kristián Fridrich Karel, 1729–1819)
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen (Fridrich Ludvík, 1746–1818)
25 hrabata z Castellu SH
- hrabě Castell-Castell (Remlingen) (Albrecht Fridrich Karel, 1766–1810)
- hrabě Castell-Rüdenhausen-starší linie (Fridrich Ludvík Karel, 1746-1803)
- hrabě Castell-Rüdenhausen-mladší linie (Kristián Fridrich, 1772–1850)
33 hrabata z Erbachu^[14] SH
- hrabě Erbach-Fürstenau (Kristián Karel August, 1757–1803; Albrecht August Ludvík, 1787-1851, nezletilý, pod poručnictvím)
- hrabě Erbach-Erbach (František, 1754–1823)
- hrabě Erbach-Schönberg (Karel I., 1732-1816)
26 hrabství Wertheim SH
- hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie (Jan Karel Ludvík, 1740-1816)
- hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-mladší linie (Fridrich Karel Gottlieb, 1743-1825)
31 dědicové alodiálního hrabství Limpurg-Gaildorf^[15]^[16]
- kurfiřt württemberský
- hrabě Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Alexander, 1751–1820)
- hraběnka Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Louisa Kristiáne Eleonore, 1770–1808)
- kněžna Leiningen (Kristiáne Vilémine Louise, 1756–1803) SH Po její smrti dědicové:
  - kněžna Solms-Braunfels (Augusta Friederika, 1771–1810) SH
  - hraběnka Solms-Wildenfels (Karolina Sophie Vilémina, 1757–1832) SH
- hrabě Isenburg-Meerholz SH
- nevládnoucí hrabě Isenburg-Meerholz (Josef Vilém Fridrich, 1772–1822) SH
- hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim SH
32 dědicové alodiálního panství Limpurg-Speckfeld^[15]^[16]
- hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Ludvík Kristián, 1748–1814)
- hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Reinhard Burkhard, 1751-1842)
- kurfiřt württemberský
- kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein SH
- hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie SH
- hraběnka Isenburg-Meerholz (Karolína, 1764-1833) SH
- hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Luisa, 1768–1828) SH
- hrabě Pückler-Limpurg-speckfeldská linie (viz č. 164)
- "pustinná a porýnská hraběnka" Salm-Grumbach (Bedřiška, Vilemína, 1769–1849) SH
- princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Jan František, 1779-1815)
- princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Adolf Arnošt Kornelius, 1783–1856, nezletilý, pod poručnictvím)
- hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Vilemína Alžběta Karolína, 1773–1856) SH
- princezna Hohenlohe-Ingelfingen (Josina Alžběta, 1738–1804) SH
27 říšské hrabství (dříve též zvané purkrabství) Rieneck (Jan František Josef, hrabě Nostic-Rieneck, 1758–1824; od 1803 kníže Colloredo-Mannsfeld)
155 panství Seinsheim (kníže Schwarzenberg) SH
156 dědicové hrabat z Wolfsteinu, resp. dědicové jejich alodiálního panství Pyrbaum-Sulzbürg (personalisté)^[17]
- kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg SH
- hrabě Giech (viz 162)
157 panství Reichelsberg^[18]^[19] (Hugo Damián Erwein, hrabě Schönborn, 1738–1817)
157 panství Wiesentheid (Dtto.)
158 hrabě Windisch-Graetz (personalista, Alfred, 1787–1862, nezletilý, pod poručnictvím)
159 kníže Orsini-Rosenberg (personalista, František, 1761–1832)
160 kníže Starhemberg (personalista, Jiří, 1724–1807)
161 hrabě Wurmbrand-Stuppach (personalista, Gundakar, 1762-1847)
162 hrabě Giech (personalista, Karel Kristián, 1763–1818)
163 hrabě Grävenitz (personalista, Ludvík Vilém, 1791-1841, nezletilý, pod poručnictvím)
164 hrabě Pückler (personalista, Fridrich Philip Karel, 1740–1811)

Vestfálsko-dolnorýnské hraběcí kolegium

64 hrabství Sayn-Altenkirchen (kníže nasavsko-usingenský)
64 hrabství Sayn-Hachenburg (Louisa Isabella, kněžna nasavsko-weilburská, 1772-1827)
106 hrabství Tecklenburg (král pruský)
86 Horní hrabství Wied (kníže Wied-Runkel) SH
86 knížectví Wied-Neuwied (Fridrich Karel, kníže Wied-Neuwied, 1741-1809) SH
107 hrabství Schaumburg
- kurfiřt hesensko-kasselský
- hrabě zu Lippe-Bückeburg (Jiří Vilém, hrabě Schaumburg-Lippe, 1784–1860) SH
93 vévodství Oldenburg a Delmenhorst (kníže lübecký)
92 hrabství Lippe (Pavel Alexander Leopold, kníže Lippe-Detmold, 1796–1851, nezletilý, pod poručnictvím) SH
101 hrabství Steinfurt (Ludvík, hrabě Bentheim-Steinfurt 1756-1817) SH
94 hrabství Hoya (král Velké Británie)
96 hrabství Diepholz (Dtto.)
104 hrabství Spiegelberg (král Velké Británie, od léta 1803 kníže z Nasavska-Hadamaru, též hrabě z Dietzu etc.)^[20] SH
50 hrabství Freudenberg (hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg, obě linie) SH
hrabství Heggbach (Jan Maria Rudolf, hrabě Waldbott-Bassenheim, 1731–1805)
165 hrabství Guttenzell (Josef August, hrabě Toerring-Jettenbach-Gronsveld, 1753–1826)
167 hrabství Baindt (Jan Nepomuk Gobert, hrabě Aspremont-Linden, 1732–1805)
168 panství Anholt (kníže Salm-Salm) SH
54 knížectví Ochsenhausen (František Jiří Karel, hrabě Metternich, kníže z Ochsenhausenu, 1746–1818) - 1803 knížecí stav pro hlavu rodu
169 hrabství Holzappel (Karel Ludvík, kníže Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym, 1723-1806)
170 hrabství Schussenried (hrabě Šternberk-Manderscheid)
171 hrabství Mietingen a Sulmingen (Maxmilián Fridrich, hrabě Plettenberg-Wittem, 1771-1813)
107 panství Gehmen (Alois Sebastian, svobodný pán Boyneburg-Bömelberg, 1756–1826) - jednání sněmu se neúčastnilo
172 panství Gimborn a Neustadt (Jan Ludvík, hrabě Wallmoden-Gimborn, 1736–1811)
173 hrabství Isny (Ota Vilém, hrabě Quad-Wykrath, 1758–1829)
174 panství Buxheim (Jan Bedřich Karel, hrabě Ostein, 1735–1809)
105 panství Reichenstein (Jan František Josef, hrabě Nesselrode, 1755–1824)
176 panství Tannheim (Martin Richard, hrabě Schaesberg, 1778-1856)
178 hrabě Platen skrz hrabství Hallermund (personalista^[21], Arnošt František, 1739–1818)
51 říšské purkrabství Winterrieden (Prosper, hrabě (kníže) Sinzendorf-Arnoštbrunn, 1751–1822) - od r. 1803 knížecí titul pro hlavu rodu a okněžněné purkrabství
knížectví Lindau (Karel August, kníže Bretzenheim, 1768–1823, roku 1790 mu bylo přislíbeno členství, pro odpor většiny členů kolegia se však přijetí nikdy nedočkal^[22])
panství (od ledna 1804 knížectví) Krautheim (František Vilém, starohrabě (od ledna 1804 kníže), Salm-Reifferscheid-Krautheim, 1772–1831) SH
100 hrabství Bentheim (Fridrich Karel Filip, hrabě Bentheim-Bentheim, 1725-1803; hrabě Bentheim-Steinfurt, v zástavě Hannoversku, hlas neuplatňován ani jednou ze stran na základě zástavní smlouvy) SH

Jednotné kolegium říšských měst

K - příslušnost ke katolickému táboru (Corpus catholicorum)

E - příslušnost k evangelickému táboru (Corpus evangelicorum)

11 Augsburg K/E
64 Lübeck E
2 Norimberk E
48 Frankfurt E
86 Brémy E
65 Hamburk E

Odkazy

Externí odkazy

Seznam vládců Svaté říše římské v jejím posledním období na angelfire.com (anglicky): dostupné online
Říšská knížata roku 1803 na grmrulers
Přehled správních změn v závěru Svaté říše (anglicky)
LANCIZOLLE von, Carl Vilém, Uebersicht der Reichsstanschafts- und Territorialverhältnisse des alten Reiches, Berlin: Ferdinand Dümmler, 1830, psáno švabachem, 167 s., S. 57-68 (číslováno jako 1-12), německy, dostupné online
Článek o mediatizaci na heraldica.org (anglicky)
Článek o mediatizaci na wargs.com (anglicky)
Struktura říšské šlechty na webu Holy Roman Empire Association (anglicky)
Popis říšského sněmu na webu Holy Roman Empire Association (anglicky)
Mapa německých států k roku 1803

Reference

↑ Brunšvicko-lüneburské vévodství si rod Welfů od r. 1269 postupně rozdědil na pět dílčích knížectví, ovšem každý jejich panovník i nevládnoucí členové rodiny nosili také vévodský titul jako symbol jednoty původního vévodství. Všechna knížectví s výjimkou Brunšvicka-Wolfenbüttelska sjednotili pod svou vládu rod welfských hannoverských kurfiřtů a britských králů.
↑ ^a ^b Právě roku 1803 získalo panství plnou říšskou bezprostřednost (předtím bylo lénem habsburského Breisgau) a bylo povýšeno na knížectví.
↑ ^a ^b Knížata Thurn-Taxisové byly na sněmu fakticky zastoupeni jako personalisté, ačkoli tak nebyli nazýváni. Jejich přijetí na sněm r. 1754 se totiž odehrálo na základě držby poštovního regálu říšského poštmistra, který byl r. 1744 povýšen císařem Karlem VII. na říšské okněžněné trůnní a korunní léno. Nic na tom neměnila skutečnost, že již od poč. 18. stol. držel rod řadu říšských bezprostředních území. Situace se nezměnila ani koncem 80. let. V r. 1785 rod ve Švábsku zakoupil hrabství Friedberg a panství Scheer, povýšené císařem r. 1787 na okněžněné hrabství Friedberg-Scheer. Na statusu rodiny na sněmu se však nic nezměnilo, i když za personalisty knížata nikdy nebyla považována. To se změnilo teprve právě r. 1803, kdy rod získal druhé říšské knížectví v Buchau a jeho kníže přestal být faktickým personalistou.
↑ ^a ^b Gothaischer genealogischer Hofkalender 144. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1196 s. Dostupné online. S. 233.
↑ Sigmaringen a Veringen byla hrabství pod svrchovaností Rakouska, resp. součást Předních Rakous. Ani rok 1803 na věci nic neměnil (rodina Hohenzollernsko-Sigmaringenských ovšem dosáhla bezprostředního statusu na malých panstvích Haigerloch a Wehrstein, jakož i na nových ziscích ze sekularizací z let 1802 a 1803 (Glatt, Dettensee). Hlas za Sigmaringen a Veringen byl však vytvořen v podstatě jako personalistický.
↑ Hohenzollern na blogu German Hereditary Rulers [online]. [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Původně se měl hlas dělit mezi všechny větve rodu Hoh.-Neuenstein. Vnitrorodinnou smlouvou jej však získal jen kníže H.-Oehringen.
↑ Článek o vysoké říšské šlechtě na webu Holy Roman Empire Association [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Zvláštní a ojedinělý titul "Wild- und Rheingraf" držela výlučně tato větev Salmů a dříve také vyhaslá větev Salm-Rheingrafenstein. Jako vedlejší titul jej držela také knížata Salm-Salm a Salm-Kyrburg.
↑ Říšská bezprostřednost stavovských území: hrabství Kirchberg a svobodné panství Weißenhorn náležela císaři, resp. jeho Předním Rakousům. Hrabě Fugger však mimo tato šlechtická nesuverénní panství držel ještě několik velmi drobných stavovských a bezprostředních statků. KÖBLER..., s. 267
↑ Ačkoli bylo panství Eglofs i v dobových oficiálních dokumentech označováno často za hrabství (takto jej označil dokonce Ferdinand III. v listině z roku 1656, kterou Trauny přijímal na říšský sněm), šlo o označení mylné a Eglofs byl vždy pouze říšským panstvím.
↑ LANJUS, Friedrich Graf. Die erbliche Reichsratswürde in Österreich. 1. vyd. Schloß Haindorf am Kamp, Langenlois, Niederdonau: Selbstverlag, 1939. 214 s. S. 134, 135. (německy)
↑ Kaiserliches Hofdekret die Aufnahme des Grafen Frantz von Sickingen in das schwäbischen Reichsgrafen Kollegium. 1.. vyd. Regensburg: Konrad Neubauer, 1797. Dostupné online.
↑ Panství Erbach bylo od středověku zatíženo lenní povinností vůči Falckému kurfiřtství, na čemž nic nezměnilo ani jeho povýšení na říšské bezprostřední hrabství roku 1532. Přesto ovšem bylo hrabství chápáno jako bezprostřední a oprávněné k výkonu říšských stavovských práv. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823–1918, Senftenberg, Karl Friedrich von Frank, svazek 1. z 5 (Bd. 1 A-E), 1967, 290 S., s. 283.
↑ ^a ^b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na angelfire.com [online]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na heraldica.org [online]. Dostupné online.
↑ Po vymření hrabat z Wolfsteinu r. 1740 a následných soudních sporech získal jejich majetek bavorský kurfiřt. Pouze hlas na sněmu bez vlastního území byl zděděn rody Giech a Hohenlohe.
↑ Reichelsberg byl od roku 1671 v majetku rodu Schönbornů, zůstal však právě až do roku 1803 lénem würzburských biskupů, a oba vlastníci vedli spory o schönbornskou říšskou bezprostřednost. Nakonec dohoda zněla tak, že hrabata si ponechají hlas na říšském i krajském sněmu, zatímco biskupové budou přímo platit říšskou daň, zatímco hrabata jim budou platit daň jako v zemi usazená pozemková vrchnost. Po zániku Würzburského knížecího biskupství r. 1803 získal Reichelsberg již plnou bezprostřednost. (k poslednímu KÖBLER..., s. 439)
↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1.. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. S. 679. (německy) Psáno švabachem.
↑ Spiegelberg byl až do r. 1819 ve vlastnictví knížete oranžsko-nasavského, též hraběte z Dietzu etc. Hannoverská dynastie si však přivlastnila svrchovanost a právo hrabství zastupovat na říšském sněmu. Po válce a míru v Artlenburku v červenci 1803 získal oranžsko-nasavský kníže plnou říšskou suverenitu.
↑ Platenové zasedali od roku 1709 ve Vestfálském kolegiu. Hraběti Franzi Ernestovi, oblíbenci kurfiřta hannoverského, bylo kurfiřtem uděleno v léno bývalé říšské hrabství Hallermund (Hallermünde), již téměř 300 let v držení Hannoverských. Toto oblénění však neznamenalo nic více, než titul hraběte z Halermundu, status říšského suveréna a právo zasedat ve Vestfálském kolegiu za Hallermund. Kurfiřt se vzdal titulu hraběte z Hallermundu i dalších práv, ponechal si však celé území, majetek i příjmy z hrabství, které navíc v rámci Hannoverska tvořilo správní okres Hallermund. V matrikách říšského sněmu se tak objevoval kuriózní zápis: „hrabství Hallermund od hraběte von Platten – personalisty“.
↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 871 s. Dostupné online. S. 441.

Související články

Říšský sněm (Svatá říše římská)
Seznam států na říšském sněmu v roce 1792
Finální usnesení mimořádné říšské deputace

[1] Brunšvicko-lüneburské vévodství si rod Welfů od r. 1269 postupně rozdědil na pět dílčích knížectví, ovšem každý jejich panovník i nevládnoucí členové rodiny nosili také vévodský titul jako symbol jednoty původního vévodství. Všechna knížectví s výjimkou Brunšvicka-Wolfenbüttelska sjednotili pod svou vládu rod welfských hannoverských kurfiřtů a britských králů.

[:2-2] Právě roku 1803 získalo panství plnou říšskou bezprostřednost (předtím bylo lénem habsburského Breisgau) a bylo povýšeno na knížectví.

[:2b-3] Knížata Thurn-Taxisové byly na sněmu fakticky zastoupeni jako personalisté, ačkoli tak nebyli nazýváni. Jejich přijetí na sněm r. 1754 se totiž odehrálo na základě držby poštovního regálu říšského poštmistra, který byl r. 1744 povýšen císařem Karlem VII. na říšské okněžněné trůnní a korunní léno. Nic na tom neměnila skutečnost, že již od poč. 18. stol. držel rod řadu říšských bezprostředních území. Situace se nezměnila ani koncem 80. let. V r. 1785 rod ve Švábsku zakoupil hrabství Friedberg a panství Scheer, povýšené císařem r. 1787 na okněžněné hrabství Friedberg-Scheer. Na statusu rodiny na sněmu se však nic nezměnilo, i když za personalisty knížata nikdy nebyla považována. To se změnilo teprve právě r. 1803, kdy rod získal druhé říšské knížectví v Buchau a jeho kníže přestal být faktickým personalistou.

[:3-4] Gothaischer genealogischer Hofkalender 144. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1196 s. Dostupné online. S. 233.

[5] Sigmaringen a Veringen byla hrabství pod svrchovaností Rakouska, resp. součást Předních Rakous. Ani rok 1803 na věci nic neměnil (rodina Hohenzollernsko-Sigmaringenských ovšem dosáhla bezprostředního statusu na malých panstvích Haigerloch a Wehrstein, jakož i na nových ziscích ze sekularizací z let 1802 a 1803 (Glatt, Dettensee). Hlas za Sigmaringen a Veringen byl však vytvořen v podstatě jako personalistický.

[6] Hohenzollern na blogu German Hereditary Rulers [online]. [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky)

[7] Původně se měl hlas dělit mezi všechny větve rodu Hoh.-Neuenstein. Vnitrorodinnou smlouvou jej však získal jen kníže H.-Oehringen.

[:22-8] Článek o vysoké říšské šlechtě na webu Holy Roman Empire Association [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky)

[9] Zvláštní a ojedinělý titul "Wild- und Rheingraf" držela výlučně tato větev Salmů a dříve také vyhaslá větev Salm-Rheingrafenstein. Jako vedlejší titul jej držela také knížata Salm-Salm a Salm-Kyrburg.

[10] Říšská bezprostřednost stavovských území: hrabství Kirchberg a svobodné panství Weißenhorn náležela císaři, resp. jeho Předním Rakousům. Hrabě Fugger však mimo tato šlechtická nesuverénní panství držel ještě několik velmi drobných stavovských a bezprostředních statků. KÖBLER..., s. 267

[11] Ačkoli bylo panství Eglofs i v dobových oficiálních dokumentech označováno často za hrabství (takto jej označil dokonce Ferdinand III. v listině z roku 1656, kterou Trauny přijímal na říšský sněm), šlo o označení mylné a Eglofs byl vždy pouze říšským panstvím.

[12] LANJUS, Friedrich Graf. Die erbliche Reichsratswürde in Österreich. 1. vyd. Schloß Haindorf am Kamp, Langenlois, Niederdonau: Selbstverlag, 1939. 214 s. S. 134, 135. (německy)

[13] Kaiserliches Hofdekret die Aufnahme des Grafen Frantz von Sickingen in das schwäbischen Reichsgrafen Kollegium. 1.. vyd. Regensburg: Konrad Neubauer, 1797. Dostupné online.

[14] Panství Erbach bylo od středověku zatíženo lenní povinností vůči Falckému kurfiřtství, na čemž nic nezměnilo ani jeho povýšení na říšské bezprostřední hrabství roku 1532. Přesto ovšem bylo hrabství chápáno jako bezprostřední a oprávněné k výkonu říšských stavovských práv. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823–1918, Senftenberg, Karl Friedrich von Frank, svazek 1. z 5 (Bd. 1 A-E), 1967, 290 S., s. 283.

[:0-15] Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na angelfire.com [online]. Dostupné online.

[:1-16] Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na heraldica.org [online]. Dostupné online.

[17] Po vymření hrabat z Wolfsteinu r. 1740 a následných soudních sporech získal jejich majetek bavorský kurfiřt. Pouze hlas na sněmu bez vlastního území byl zděděn rody Giech a Hohenlohe.

[18] Reichelsberg byl od roku 1671 v majetku rodu Schönbornů, zůstal však právě až do roku 1803 lénem würzburských biskupů, a oba vlastníci vedli spory o schönbornskou říšskou bezprostřednost. Nakonec dohoda zněla tak, že hrabata si ponechají hlas na říšském i krajském sněmu, zatímco biskupové budou přímo platit říšskou daň, zatímco hrabata jim budou platit daň jako v zemi usazená pozemková vrchnost. Po zániku Würzburského knížecího biskupství r. 1803 získal Reichelsberg již plnou bezprostřednost. (k poslednímu KÖBLER..., s. 439)

[19] Genealogisches Staats-Handbuch. 1.. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. S. 679. (německy) Psáno švabachem.

[20] Spiegelberg byl až do r. 1819 ve vlastnictví knížete oranžsko-nasavského, též hraběte z Dietzu etc. Hannoverská dynastie si však přivlastnila svrchovanost a právo hrabství zastupovat na říšském sněmu. Po válce a míru v Artlenburku v červenci 1803 získal oranžsko-nasavský kníže plnou říšskou suverenitu.

[21] Platenové zasedali od roku 1709 ve Vestfálském kolegiu. Hraběti Franzi Ernestovi, oblíbenci kurfiřta hannoverského, bylo kurfiřtem uděleno v léno bývalé říšské hrabství Hallermund (Hallermünde), již téměř 300 let v držení Hannoverských. Toto oblénění však neznamenalo nic více, než titul hraběte z Halermundu, status říšského suveréna a právo zasedat ve Vestfálském kolegiu za Hallermund. Kurfiřt se vzdal titulu hraběte z Hallermundu i dalších práv, ponechal si však celé území, majetek i příjmy z hrabství, které navíc v rámci Hannoverska tvořilo správní okres Hallermund. V matrikách říšského sněmu se tak objevoval kuriózní zápis: „hrabství Hallermund od hraběte von Platten – personalisty“.

[22] Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 871 s. Dostupné online. S. 441.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

Navigation

Navigace

Tématické portály