Seznam světských říšských knížat a knížectví
Tento článek představuje seznam světských knížecích rodů a knížectví Svaté říše římské.
Úvod
Ve Svaté říši římské existovala říšská knížectví duchovní a světská. Těch světských bylo zpočátku výrazně méně, jejich výrazný početní nárůst se datuje až od 15. a 16. století. Po roce 1648 získala světská knížata nad duchovními početní převahu. Ne všechna knížectví ve Svaté říši ovšem měla charakter plnoprávného říšského knížectví. Od let 1489/95 se za určující znak říšského knížete považovalo právo jednat a zasedat na říšském sněmu.
Titulatura říšských knížat
Následující seznam uvádí tituly, které byly uděleny výslovně konkrétním knížecím rodům. Vedle nich však existovaly obecné říšské výnosy, které se vztahovaly na určité skupiny knížat, a ty v seznamech zmíněny nejsou. Knížata se v raném středověku označovala jako urození (německy Wohlgeboren, latinsky venerabilis či illustris). Ve vrcholném středověku přijala knížata titul vysoce urození či vysokorodí (německy Hochgeboren, latinsky Ilustrissimus). V roce 1375 udělil císař Karel IV. predikát Jasnost (německy Durchlaucht, latinsky Serenissimus) světským kurfiřtům a těm z duchovních kurfiřtů, kteří byli knížecího původu. Ti všichni se mohli nazývat Durchlauchtig (Jasní), což bylo v roce 1452 rozšířeno na rakouské arcivévody, v souvislosti s uznáním Privilegia maius císařem Fridrichem III. Dne 14. května 1712 bylo oslovení Durchlaucht a titul Durchlauchtig přiznáno císařem Karlem VI. všem starým knížatům, tedy i těm, kteří ho dosud neměli udělen výslovně. Kurfiřté (světští) a rakouští arcivévodové, aby se odlišili, dostali titul Durchlauchtigst (Nejjasnější). Dne 4. prosince 1746 udělil císař František I. titul Durchlaugtigst i všem vládnoucím starým knížatům, zatímco nová knížata s virilním hlasem na říšském sněmu mohla nově užívat titul Durchlauchtig-Hochgeboren (Jasně-vysokorodý) i oslovení Durchlaucht. Titul Durchlauchtig pak zůstal nevládnoucím členům staroknížecích rodů.[1]
Nejstarší a brzy zaniklá říšská knížectví
Mnohá říšská knížectví, pocházející z období vzniku říše (přinejmenším z 10. století) či zřízená v průběhu středověku, nepatřila v ústavním smyslu ke "starým knížectvím", protože jim nebyl po roce 1489 vyhrazen hlas v knížecí radě říšského sněmu. Důvody byly různé: faktický zánik takového knížectví, povýšení na kurfiřtství Zlatou bulou v roce 1356 nebo sloučení více knížectví v rukou jednoho říšského knížete, kterému pak byl po roce 1489 vytvořen hlas za jiné jeho knížectví. V seznamu nejsou zahrnuta knížectví, která se před rokem 1489 rozpadla na více jiných, dále ta, která pak samostatně získala hlas v knížecí radě (o těchto knížectvích viz následující seznam). Výjimkou je pouze Falc, povýšená r. 1356 na kurfiřtství, jejíž dílčí knížectví, přijatá v 16. století na říšský sněm se vesměs nacházela mimo území původní Rýnské Falce a jméno "falc" na ně bylo jen přeneseno.
V seznamu v kolonce název knížectví je v (závorce) uvedeno také jedno ze tří říšských království (Německé - N, Italské - I a Arelatské - A), jehož bylo dané knížectví součástí.
Znak knížectví | Název knížectví | Rok povýšení na knížectví | Jméno dynastie/í | První kníže/ata | Datum zániku knížectví | Datum vymření panujícího rodu/rodů | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Švábské vévodství (N) | Od vzniku říše |
|
| 1308 |
| ||
Saské vévodství (N) | Od vzniku říše |
|
| de facto 1180 |
| Sasko bylo kmenovým vévodství kmenového svazu Sasů na severozápadě Německa. Svaz Sasů se skládal z řady . germánských kmenů (např. Marsů, Cherusků, Angrivariů, Tubantů a jiných). Roku 531 se svazu podařilo podrobit si v bitvě na Unstrutě říši Durynků, která pak tvořila v rámci Saska autonomní oblast. Asi od 7. století si svaz Sasů začal volit vojvody (vévody) po dobu války, jejichž postavení se postupem času stávalo dědičným. Za vlády vojvody Widukinda, který snad pocházel z vestfálské dynastie Immedingů, došlo k porážce a podrobení Sasů Karlem Velikým. Po přechodné vládě Ekbertovců překvapivě právě z oslabeného a relativně zaostalého Saska vzešla dynastie Liudolfovců, která opětovně sjednotila Východofranskou říši a přetvořila jí v Německé království a Svatou říši římskou. Samo Saské vévodství se mimo okrajových oblastí: Durynska a tzv. Nordalbingie, skládalo ze tří hlavních celků: Vestfálska na záp., Angrie (Engern) uprostřed a Ostfálska (vlastního Saska) na vých. Sasko jako jedno z říšských vévodství fakticky zaniklo za sporů císaře Fridricha I. s vévodou Jindřichem Lvem. Již v době vévody Jindřicha Pyšného odebral císař Sasko rodu Welfů a svěřil pod vládu Albrechta Askánského, který se tu však neprosadil a Sasko se vrátilo Welfům v osobě Jindřicha Lva. Nové kolo štaufsko-welfských svárů vedlo r. 1180 ke konečnému odebrání Saska Welfům a k jeho rozdělení. Bernard III. Askánský se stal vévodou v Ostfálsku a Angrii, fakticky se ale prosadil jen v pohraničních markách Slovanů na levém břehu Labe: v Lauenbursku a Wittenbersku na něž se přenesl název Sasko. Vestfálsko připadlo i s vévodským titulem kolínskému arcibiskupovi, zatímco Welfové si směli ponechat rodové statky v Sasku, z nichž r. 1235 vzniklo Brunšvicko-Lüneburské vévodství. Na zaniklé vévodství upomínal titul kolínských arcibiskupů vévoda vestfálský a také titul vévoda saský, engernský a vestfálský, užívaný v rodě Askánců a po roce 1423 také Wettinů. Geografický pojem Sasko se událostmi let 1180 a 1423 přesunul do oblasti širšího Míšeňska. Související informace naleznete také v článku Seznam saských panovníků. | |
Francké vévodství (N) | Od vzniku říše |
|
| de facto 1152 |
| Titul obnoven r. 1168 pro würzburské biskupy, krátké pokusy obnovit vévodství v l. 1633-34 a 1676-83 | |
Veronské markrabství (N, od r. 962 I) | 951 |
|
| 1167 |
| Markrabství bylo prakticky neustále v personální unii s jiným říšským knížectvím (Bavorskem, Korutanskem) | |
Tuscijské markrabství (N, od r. 962 I) | cca 955 |
|
| 1213 |
| Markrabství v držení mnoha volených markrabat. | |
Dolnolotrinské vévodství (N) | 959 |
|
| 1190 |
| Titul "vévody dolnolotrinského", (Duc de Lothiér, v Horním (vlastním) Lotrinsku užíván titul Duc de Lorraine), přešel po zániku vévodství na vévody brabantské a byl užíván do roku 1548. | |
Spoletské vévodství (I) | 962 |
|
| 1204 (přenecháno Papežskému státu) |
| Vévodství Spoleto bylo zřízeno roku 570 jako vévodství (ducatus) Langobardské říše. Prvním vévodou se stal Faroald. V roce 789 se vévodství, tak jako většina státu Langobardů stal součástí Franské říše. I zde si udrželo postavení správního vévodství s dosazovanými vévody. Prvním franským spoletským vévodou se stal Winiges. Ve franském období se prosadily i první vévodské dynastie: Suppovci (Supponidé) a Widovci (Widonidé). Po zhroucení franské moci ve střední Itálii se vévodství roku 898 osamostatnilo a prvním nezávislým vévodou se stal Alberich. Mezi vévody tohoto období převažovali osoby z řad Normanů, nepodařilo se ale vytvořit dynastii. S připojením Italského království císařem Otou I. se Spoleto stalo říšským knížectvím a vládli v něm nadále především Normané. Ve Spoletském vévodství se tradičně křížily zájmy římsko-německých císařů a papežů, částečně také císařů byzantských. V letech 1043–1198 bylo vévodství personálně spojeno s Tuscií (Toskánskem), v l. 1198–1205 byl vévodský stolec neobsazen. Normanům se nepodařilo začlenit Spoleto do Sicilského království a císař Ota IV. jej roku 1204 vydělil z říše a předal pod svrchovanost Papežského státu, přičemž jako papežské lenní vévodství Spoleto přetrvalo až do roku 1519. | |
Míšeňské markrabství (N) | 965 |
|
| 1423 (spojeno se Saským kurfiřtstvím) |
| ||
Lužická marka/markrabství(N) | 965 |
|
| 1367 |
|
| |
Korutanské vévodství (Karantánie) (N) | 976 |
|
| 1335 |
| ||
Vévodství Zähringen (N) | 1097 | Zähringenové | Bertold I. Korutanský | 1218 | 1218 (hlavní linie rodu) | ||
Durynské lankrabství (N) | 1131 |
| 1440 |
| Po roce 1440 přestalo lankrabství existovat jako samostatný útvar. Po Lipském dělení r. 1485 užívali titul lankraběte durynského všichni členové wettinského rodu z Albertinské i Ernestinské větve, přičemž majetek všech větví rodu se alespoň zčásti nacházel na území bývalého lankrabství. | ||
Vévodství Meránie (N) | 1153 |
|
| 1248 | Vévodství pojmenováno podle hlavního města: Merana | ||
Lotrinské (Rýnské) falckrabství (N) | 1156 | 1356 (povýšení na kurfiřtství) | |||||
Braniborské markrabství (N) | 1157 (3. října) |
|
| 1356 (povýšení na kurfiřtství) | S predikáty Durchlaucht od 18. července 1627 a Euer Liebden od 29. srpna 1636[2] | ||
Brabantské vévodství (N) | 1182 |
|
| 1549 | Po roce 1404 bylo vévodství součástí Burgundského vévodství pod vládou rodů Valois a Habsburků, 4. listopadu 1549 pak tzv. Pragmatickou sankcí utvořilo pevný celek se zbytkem Nizozemí. | ||
Vévodství Teck (N) | 1187 | Zähringenové | Adalbert I. | 1439 | 1439 | ||
Markrabství Namur (N) | 1188 (23. prosince) |
| 1549 | Po roce 1429 bylo markrabství součástí Burgundského vévodství pod vládou rodů Valois a Habsburků, 4. listopadu 1549 pak tzv. Pragmatickou sankcí utvořilo pevný celek se zbytkem Nizozemí. | |||
Markrabství Landsberg (N) | 1265 |
| 1347 |
| Markrabství (jako knížectví) netvořilo nikdy ve své historii samostatný útvar, pod vládou Wettinů sdílelo osud s Míšeňskem, za panování Askánců a Wittelsbachů s Braniborskem. Mezi Lipským dělením a Wittenberskou kapitulací (1485–1547) bylo součástí Saského kurfiřtství s centrem v Durynsku. | ||
Vévodství Lucca (I) | 1327 (11. listopadu)[3] | Antelminelliové | Castruccio Castracani | 1328 | 1328 | ||
Brunšvicko-göttingenské knížectví (N) | 1345 | Este-Welfové | Arnošt I. Brunšvický | 1462 | Ž | ||
Knížectví Werle/Wenden | 1227 (vznik)/1348 (8. července, říšská bezprostřednost) | Niklotovci | Jan III. z Werle-Goldbergu; Mikuláš III. z Werle-Güstrowa; Bernard II. z Werle-Warenu (první říšská knížata) | 1436 | 1436 | Od roku 1426 užíval kníže titul "kníže z Wendie" (Fürst von Wenden) | |
Barské vévodství (N) | 1354 (13. března) (vévodství)[4] |
| 1766[5] |
| |||
Lucemburské vévodství (N) | 1354 (13. března) |
| 1549 |
| |||
Knížectví Cilli, Orttenburg a Sternberg (N) | 1436 (30. listopadu)[6] | Celjští (rod pánů ze Sannecku) (1436–1452) | Heřman II. Celjský | 1456 | 1456 | Již 1. května 1430 získal rod titul okněžněných hrabat, císař Zikmund povýšil hrabata z Cilli (Celje) na knížata již koncem září 1435, ovšem s ohledem na Habsburky a císařova zetě Albrechta bylo povýšení zpočátku tajné. Po zveřejnění odmítli všichni Habsburkové knížecí titul svých dřívějších vazalů uznat a nakonec jej potvrdil až císař Fridrich III. 16. srpna 1443. Aby Fridrich neztratil tvář, učinil tak formálně jako "nové povýšení".[6] | |
Okněžněné lankrabství Leiningen (N) | 1452 (20. března)[7] |
|
| 1467 | Leiningenové byli jedním z hraběcích rodů pocházejících z širší dynastie Emichovců. Již během vrcholného středověku se rozdělili do několika větví a dělení se týkalo i jejich hrabství v Sársku a severním Lotrinsku (francouzské jméno rodu je Linange). Hrabě Heso, který ovládal část rodového dědictví a zemřel bez mužských potomků, byl císařem Fridrichem III. povýšen na okněžněného lankraběte a byl mu výslovně udělen status říšského knížete. Knížecí titul i status okněžněného lankrabství po Hesově smrti zanikl, ovšem dne 30. září 1475 císař Fridrich III. stará privilegia z části přenesl na Hesova pravnuka, hraběte Reinharda z Westerburgu, vnuka Hesovy dcery Markéty, provdané za hraběte Reinharda III. z Westerburgu. Císař umožnil Hesovu pravnukovi přijmout jméno Leiningen-Westerburg a povýšil jej na okněžněného hraběte (nikoli lankraběte), ovšem již bez výslovného povýšení mezi říšská knížata.[10] V pozdním středověku bylo více hrabat povýšeno na hrabata okněžněná, aniž by se stali plnoprávnými říšskými knížaty (dále například hrabata z Nasavska r. 1366). Knížecí status Leiningenů tak zanikl již Hesovou smrtí v r. 1467. Jiné větve (původních) Leiningenů přežily, a jedna z nich byla r. 1779 povýšena do říšského knížecího stavu (viz níže) a po meči vyhasla až r. 1929.[11] Leningenové z Westerburgu sice žili dále (až do r. 1956), ovšem titul okněžněného hraběte se v rodě přestal užívat již skonem Reinharda (v roce 1522), ačkoli hrabě Jan Ludvík, Reinhardův vnuk. ještě v roce 1610 žádal Rudolfa II. o obnovení starého privilegia.[12] |
Stará knížata
Ke "starým knížatům" patřila v zásadě ta, která dosáhla "místa a hlasu" v knížecí radě na říšském sněmu a tím i říšského stavovství v letech 1489–1582.
V seznamu v kolonce název knížectví je v (závorce) uvedeno také jedno ze tří říšských království (Německé - N, Italské - I a Arelatské - A), jehož bylo dané knížectví součástí.
Znak knížectví | Název knížectví, jméno dynastie a první kníže | Rok povýšení na knížectví | Číslo r. 1521 | Číslo r. 1792 | Krajské stavovství | Datum vymření (posledního) rodu/zániku hlasu či knížectví | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
- Garibald (1. známý -vévoda)
- Konrád z Zütphenu
- Ota z Northeimu
- Welf I.
- Ota I. | 52 | 36 | Bavorský kraj | -/- |
| ||
- Gebhart (1. vévoda)
- René II. | od vzniku říše | 64 | - | Hornorýnský kraj (ani jednou se neúčastnil krajského sněmu) | Ž/1542 |
| |
|
| 64 | - | Hornorýnský kraj (ani jednou se neúčastnil krajského sněmu) 1542-1736 | Ž/1766 |
| |
- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) – Jan Vilém Sasko-Výmarský (1. sasko-výmarský vévoda) |
| 55 | 43 | Hornosaský kraj | Ž/- | S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 5. února 1713[17] | |
- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) - Jan Kazimír (1. sasko-eisenašský vévoda) |
| 55 | 43 | Hornosaský kraj | 1741/- | ||
- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) - Jan Kazimír Sasko-Coburský (1. sasko-coburský vévoda) |
| 55 | 44 | Hornosaský kraj | 1633/- | Roku 1633 rozděleno mezi Sasko-Saalfeld a Sasko-Meiningen, o hlas se oba vévodové dělili | |
- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) - Ernst I. Sasko-Gothajský (1. sasko-gothajský vévoda) |
| Hornosaský kraj | S predikátem Durchlaucht pro mužské členy rodu od 12. září 1692[17] | ||||
- Konrád I. Míšeňský (1. Wettin knížecího stavu) - Jan Filip Sasko-Altenburský (1. sasko-altenburský vévoda) |
| 55 | 45 | Hornosaský kraj | 1672/- | ||
| 53 | 1 | Rakouský kraj |
| |||
- Otakar IV. Štýrský (1. vévoda)
- Jindřich XIII. Bavorský
- Béla IV.
- Rudolf I. Habsburský (1. Habsburk) – Karel II. Štýrský (1. vévoda ze samostatné linie přijatý na říšský sněm) | 1180 (18. září) (vévodství)[20] | - | ?/- | Rakouský kraj | 1740/1619 | Na sněmu do nástupu štýrské větve Habsburků na rakouský arcivévodský stolec a na císařský trůn v roce 1619. Hlas po té zanikl, ale roku 1803 znovuvytvořen pro císaře s č. 3 | |
- Zikmund "Bohatý" (1452/77, 1. samostatná linie) - Ferdinand II. Tyrolský (1567, 2. samostatná linie) - Leopold V. (1619, 2. samostatná linie) |
| - | ?/- | Rakouský kraj | 1665/1665 |
| |
|
| - | 52/38 | Hornorýnský kraj | 1592/1801 |
| |
- kurfiřt Fridrich III. Falcký |
| - | 52/39 | Hornorýnský kraj | 1685/1801 |
| |
- Ottheinrich a Filip Falcko-Neuburští |
| 52 | 40 | Hornorýnský kraj | 1742/- | S predikátem Durchlaucht od 5. června 1627[28] | |
- Ludvík I. "Černý" |
| 52 | 41 | Hornorýnský kraj | Ž/1801 | ||
- Ruprecht Falcko-Veldenzký |
| - | 52/42 | Hornorýnský kraj | 1694/1801 | Roku 1733 rozděleno i s hlasem mezi Kurfalc, Falc-Neuburg a Falc-Zweibrücken-Birkenfeld | |
- Albrecht Medvěd (jako vévoda saský) - Bernard III. (jako vévoda saský) - Jan II. (1. vévoda sasko-lauenburský) |
| 62 | 67 | Dolnosaský kraj | 1689/- | ||
- Jindřich I. Anhaltský |
| 70 | 73 | Hornosaský kraj | Ž/- |
| |
- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda) - Jan I. Lüneburský (1. cellský kníže) | 59 | 50 | Dolnosaský kraj | 1705/- |
| ||
- Ota I. "Dítě" 1. brunšvicko-lüneburský vévoda) - Erich I. Calenberský (1. calenberský kníže ze starší linie) - Arnošt August Calenberský (1. calenberský kníže z mladší linie) |
| 59 | 51 | Dolnosaský kraj | Ž/- |
| |
- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda) - Jindřich I. "Zázračný" (1. grubenhagenský kníže) |
| 59 | 52 | Dolnosaský kraj |
| ||
- Ota I. "Dítě" (1. brunšvicko-lüneburský vévoda) - Albrecht I. "Veliký" (1. brunšvický kníže z nejstarší linie) - Vilém I. (1. brunšvický kníže z prostřední linie) - August II. (1. brunšvický kníže z nejmlabší linie) |
| 59 | 53 | Dolnosaský kraj | 1884/- |
| |
- Jindřich I. Hesenský (1. lankrabě hesenský) - Vilém IV. "Moudrý" (1. lankrabě hesensko-kasselský) |
| 65 | 59 | Hornorýnský kraj | Ž/- | S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího lankraběte od 25. srpna 1666[36] | |
- Jindřich I. Hesenský – Jiří I. Hesensko-Darmstadtský |
| 65 | 60 | Hornorýnský kraj | 1968/- | S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího lankraběte od 25. srpna 1666 a ad personam pro kardinála Fridricha Hesenského, biskupa vratislavského od 30. května 1676[36] | |
- Bertold VII. "Moudrý"
|
| 71 | 73 | Francký kraj | Od roku 1662 henneberský hlas i země rozděleny mezi Albertiny a Ernestiny | ||
- Ludvík von der Mark
|
| 72 | - | - | 1678/1794 |
| |
- Amadeus V. Savojský (1. kníže) – Amadeus VIII. Savojský (1. vévoda) | 73 | 70 | Hornorýnský kraj | Ž/1801 |
| ||
- Guillaume III. Oranžský
- Jean de Chalon
- René Nasavský, pán z Châlons | 1163 (knížectví) | 74 | - | Hornorýnský kraj | 1702/1713 |
| |
- Vilém I. z Jülichu-Haimbachu (1. markrabě i vévoda)
|
| 56 | - | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1609/1609 | Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Jülich sám připadl falcko-neuburským Wittelsbachům | |
- Rainald II. Geldernský z Wassenbergu
- Vilém I. z Jülichu a Geldernu
- Arnold z Egmontu (1423) - Adolf z Egmontu (1477) - Karel z Egmontu (1492)
- Karel V. | 1339 | 68 | - | Burgundský kraj | před 1679[44]/1543 | Roku 1543 začleněno do Habsburského Nizozemí a ukončuje účast na říšském sněmu, r. 1648 ¾ připadají Generálním stavům (tzv. Gelderland), tzv. Horní Geldry zůstávají španělské, ale r. 1713 rozděleny mezi Rakousko a Prusko. | |
- Albrecht II. a Jan I. (společně) - Jindřich V. "Smířlivý" |
| 61 | 56 | Dolnosaský kraj | Ž/- |
| |
- Albrecht II. a Jan I. (společně) - Albrecht VII. "Krásný" |
| 61 | 57 | Dolnosaský kraj | 1695/- |
| |
- Adolf Fridrich I. (1. dědičný vévoda) - Adolf Fridrich II. (1. vévoda ze střelické větve) |
| 48 | 78 | Dolnosaský kraj | 1918/- | Součást vévodství Meklenbursko-Zvěřínsko, od roku 1701 vévodství Meklenbursko-Střelicko. Původně sekularizované biskupství připojené roku 1648. Roku 1701 při dělení předáno střelické větvi rodu předáno kvůli hlasu na říšském sněmu, který k bývalému biskupskému knížectví vázal. | |
- Bogislaw V. a příbuzní (1. vévodové Pomořan) - Filip I. (1. vévoda v Předních Pomořanech)
- král Karel X. Gustav
|
| 60 | 55 | Hornosaský kraj | 1637/- |
| |
- Bogislaw V. a příbuzní (1. vévodové Pomořan) - Barnim IX. (1. vévoda v Předních Pomořanech)
- kurfiřt Fridrich Vilém I. |
| 60 | 56 | Hornosaský kraj | 1637/- |
| |
|
| 72 | - | ne | 1737/Ž | Hrabě Robert I. z Baru nejprve získal od Karla IV. povýšení panství Pont-à-Mousson na markrabství a říšské knížectví, ovšem protože Barské hrabství bylo daleko větší a povýšení země od římského krále, neznalého místních poměrů, budilo údiv, povýšil Karel IV. následující rok Barské hrabství na vévodství s právy říšského knížectví | |
| 1363 | 54 | 57 | Burgundský kraj | 1794/Ž |
| |
- Fridrich V. (1. kníže-purkrabí norimberský) – Fridrich VI./I. (1. markrabí ansbašský)
- Jáchym Arnošt Braniborsko-Ansbašský - Fridrich Vilém II. Pruský |
| 58 | 46 | Francký kraj | 1603 a 1791/- | ||
- Fridrich V. (1. kníže-purkrabí norimberský) – Jan III. (1. markrabí bayreutský).
- Kristián Braniborsko-Kulmbašský - Fridrich Vilém II. Pruský |
| 58 | 47 | Francký kraj | 1769/- |
| |
- Bernard III. Bádensko-Bádenský |
| 67 | 63 | Švábský kraj | 1771/- |
| |
- Rudolf VI. Bádenský - Arnošt Bádensko-Durlašský |
| 67 | 64 | Švábský kraj | Ž/- | S predikátem Durchlaucht od 11. dubna 1664[49] | |
- Rudolf VI. Bádenský - Jakub III. Bádensko-Hachberský |
| 67 | 65 | Švábský kraj | 1590/- | Původní markrabství Bádensko-hachberské zaniklo r. 1415. Markrabí Jakub III. pocházel z větve Báden-Durlach, po jeho smrti se markrabství vrátilo k Durlachu, hlas na sněmu ale již zůstal. | |
- Rudolf VI. Bádenský - Kryštof II. Bádensko-Rodemachernský |
| 67 | - | Švábský kraj | 1666/1666 |
| |
- Wolfgang Vilém Falcký | 1380 (24. května) | 56 | - | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1609/1609 | Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Berg sám připadl falcko-neuburským Wittelsbachům, r. 1805 Joachimu Muratovi | |
- Adolf II. Klévský | 1417 (28. dubna) | 57 | - | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1609/1609 | Hlas na sněmu trvale suspendován, protože účastníci dědického sporu o Jülich a Kleve se nedokázali dohodnout, Kleve samo připadlo Braniborsku | |
- Leopold z Leuchtenbergu
- Maxmilián Filip Leuchtenberský - Maxmilián II. Emanuel Bavorský, tzv. "Modrý kurfiřt" | 1450 | 69 | 72 | Bavorský kraj | 1646/- | Po vymření lankrabat přešlo na bavorské vévody, hlas na sněmu zachován | |
- Eberhard I. |
| 66 | 61 | Švábský kraj | S predikátem Durchlaucht vždy pro panujícího vévodu od 6. března 1664,[52] obnoveno pro novou panující linii Württemberg-Winnental dne 20. prosince 1770[51] | ||
| 1548 (24. května) | - | Hornosaský kraj | 1572/1572 | |||
|
| 51 | 68 | Dolnosaský kraj | 1863/- | Královská část "nedělitelného" Šlesvicka-Holštýnska s centrem v Glückstadtu. Pouze holštýnská část podléhala říši. | |
- Adolf Holštýnsko-Gottorpský |
| 63 | 70 | Dolnosaský kraj | 1863/- |
| |
- Hans Holštýnsko-Haderslebenský |
| - | Dolnosaský kraj | Vévodská haderslebenská část "nedělitelného" Šlesvicka-Holštýnska s centrem ve šlesvickém Haderslevu (něm. Hadersleben, dnes Dánsko). Pouze holštýnská část podléhala říši. | |||
- Fridrich I. Württemberský (1. hrabě na říšském sněmu) – Ludwig Friedrich Württembersko-Montbéliardský (1. panovník druhé, obnovené montbéliardské linie) |
| 89 | 80 | ne | 1723/1801 |
| |
- Charles de Ligne-Arenberg | 90 | 81 | Kurrýnský kraj (1577–1801)[59] |
| |||
|
| 88 (roku 1736) | 79 | Hornorýnský kraj (1736-1766) | 1803 |
|
Nová knížata
V případě nových knížat nebyly vždy jejich říšské statky povýšeny na knížectví nebo okněžněné hrabství. V případě nových knížat z řad starých říšských hrabat (Hohenzollernů, Nasavských, Cirksenů, Fürstenbergů aj.) byly tyto državy běžně označovány za knížectví i v dobové literatuře. Protože se však z říšského právního hlediska o knížectví nejednalo, dodržuje následující seznam termíny dobové státoprávní reality.
Nová knížata
Znak knížectví či říšského léna (u personalistů rodový erb) | Datum uvedení do rady říšských knížat a číslo hlasu | Název knížectví či léna (v závorce případný zánik před r. 1806) | Jméno knížecího rodu a jméno prvního knížete v knížecí radě | Datum povýšení do knížecího stavu (v závorce jméno prvního knížete a typ udělení titulu) | Krajské stavovství | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
| Okněžněné hrabství Hohenzollern (povýšení, resp. okněžnění 23. března 1623)[60] |
|
| Švábský kraj Okněžněné hrabství Hohenzollern (1500–1806, od r.. 1623 okněžněno a v kurii knížat, předtím hrabství v kurii hrabat a pánů) | 1869[61] | S predikáty Hochgeboren, Unser Oheim a von Gottes Gnaden (1623),[60] od 9. července 1692 s predikátem Durchlaucht[62] | |
1653 (5. dubna)[63] | Okněžněné hrabství Gradiška (†1717) (povýšení, resp. okněžnění hrabství a císařské dobrozdání pro říšský a krajský sněm dne 16. února 1647)[64] |
|
| Rakouský kraj Okněžněné hrabství Gradiška (1647–1717, jednotná kurie krajských stavů) | 1717[66] |
| |
| Okněžněné hrabství Sternstein (povýšení panství Neustadt na okněžněné hrabství 23. srpna 1641)[69] |
|
| Bavorský kraj Okněžněné hrabství Sternstein (1742–1806, kurie světských stavů) | Ž | ||
| Okněžněné hrabství Horní Salm (okněžnění hrabství současně s udělením knížecího titulu roku 1623) |
|
|
|
| ||
| Personalista, od r. 1686 Panství Tarasp (29. prosince 1685 císařem postoupeno Ditrichštejnům jako svobodný majetek)[78] |
|
| Rakouský kraj: Panství Tarasp (1685–1806, jednotná kurie krajských stavů) | 1864[80] |
| |
1654 (10. března)[73] | Personalista (†1656) |
|
| ne | 1757[82] |
| |
| Společně Nasavsko-hadamarské hrabství a Nasavsko-siegenské hrabství |
|
| Hornorýnský kraj | O hlas se původně dělily dvě katolické větve Nasavského rodu (siegenská větev se ovšem zpočátku ještě sama dělila na katolickou a reformovanou, přičemž reformovaná vyhasla r. 1734 a siegenská polovina hlasu tak náležela ke Corpusu Catholicorum). Dědictvím postupně získala obě poloviny větev Dietz reformovaného vyznání, která od r. 1747 držela dědičný místodržitelský trůn Spojených provincií | ||
| Společně Nasavsko-dillenburské hrabství a Hrabství Nasavsko-Dietz |
|
| Hornorýnský kraj: |
|
| |
| Personalista, od r. 1664 Okněžněné hrabství Thengen (povýšení panství na okněžněné hrabství 14. března 1664)[90] | Švábský kraj Okněžněné hrabství Thengen (1665–1806, kurie knížat) | Ž | ||||
1664 (17. dubna)[92] | Personalista (†1665) |
|
| ne | 1698[94] |
| |
| Východofríské hrabství (†1744/-) |
|
| Dolnorýnsko-vestfálský kraj: Východofríské hrabství (1500–1806, kurie hrabat a pánů, od r. 1667 kurie knížat) | 1744[96] | Po smrti prvního knížete Enna Ludwiga, který zemřel bez mužských potomků r. 1660 titul přenesen na bratra Georga Christiana a rozšířen z primogenitury na veškeré potomky[96] | |
| Okněžněné hrabství Fürstenberg (povýšení, resp. okněžnění hrabství 12. května 1664)[98] |
|
| Švábský kraj: Hrabství Heiligenberg (1534–1806, kurie hrabat a pánů, od r. 1664 kurie knížat, v kraji již od r. 1500, linie Heiligenberg); Lankrabství Stühlingen (1639-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500); Panství Mößkirch (1627-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů linie Stühlingen, v kraji již od r. 1500); Panství Hausen (1500-krátce po 1664, kurie hrabat a pánů, linie Stühlingen) |
| S doplňkovým titulem okněžněný hrabě na Fürstenbergu (jen hlava rodu) a s predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim und Fürst (1664, 1716 i 1762)[98] | |
| Okněžněné hrabství Schwarzenberg (povýšení, resp. okněžnění hrabství 20. října 1671)[103] |
|
| Ž | S predikátem Lieber Oheim pro hlavu rodu, od 8. prosince 1746 s predikátem Hochgeboren pro celý rod[103] | ||
1686 (6./16.? listopadu) | Hrabství Waldeck-Eisenberg (†1692) |
|
|
| 1692[105] |
| |
1706 (22. listopadu) | Knížectví Mindelheim (†1714) (povýšeno na knížectví 12. listopadu 1705, diplom 17. listopadu)[106] |
|
| Švábský kraj Knížectví Mindelheim (1706–1714, kurie knížat) | 1722/Ž | ||
Personalista, od r. 1723 Lichtenštejnské knížectví (povýšení a okněžnění hrabství Vaduz a panství Schellenberg pod novým názvem 23. ledna 1719)[110] |
| Švábský kraj Panství Schellenberg (1708–1719, kurie hrabat a pánů, pak povýšeno na Lichtenštejnské knížectví a přijato do kurie knížat, 1719–1806) | Ž |
| |||
| Personalista (viz pozn.) |
|
|
| Ž |
| |
| Společně Knížectví Schwarzburg-Rudolstadt a Knížectví Schwarzburg-Sondershausen (povýšení obou hrabství na knížectví 2. června 1710)[103] |
|
| Hornosaský kraj Knížectví Schwarzburg-Rudolstadt resp. Schwarzburg-Sondershausen (1500–1806, do r. 1710 jen hrabství, jednotná kurie krajských stavů) | 1909/1971[117] | S predikátem Hochgeboren pro linii Sondershausen (nobilitace 1710).[103] |
Nová knížata se staroknížecím územím
Znak knížectví či říšského léna | Název knížectví či léna (v závorce datum získání/datum uvedení do knížecí rady) | Jméno knížecího rodu a jméno prvního knížete v knížecí radě | Datum povýšení do knížecího stavu (v závorce jméno prvního knížete a typ udělení titulu) | Krajské stavovství | Ztráta knížectví a případně hlasu v knížecí radě/Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|
(vše 9. června 1629/neuveden)[118] | Dolnosaský kraj Meklenbursko-zvěřínské vévodství, Meklenbursko-güstrovské vévodství a Zvěřínské biskupské knížectví (vše 1630–1634, vše dále v jednotné kurii krajských stavů a v kraji v l. 1512–1806); Hrabství Amt Segenberg a Fleinschberg (1627–1629, jednotná kurie krajských stavů, de facto nepřijat mezi krajské stavy) | 1634/1634 |
| |||
Okněžněné lankrabství Leuchtenberg (1707/1709) | 1. září 1707 (primogenitura)[123] | Bavorský kraj Okněžněné lankrabství Leuchtenberg (1709–1714, kurie světských stavů) | 1714/1862 resp. 1887 |
|
Knížata, jimž byl virilní hlas přislíben r. 1803
Hlasy pro tato knížata byly vytvořeny při velké reorganizaci říšského sněmu v souvislosti se Závěrečným říšským recesem roku 1803. Do zániku říše v roce 1806 se však již ani jednomu z těchto knížecích rodů nepodařilo skutečně usednout na lavici říšských knížat a ujmout se virilního hlasu. V průběhu 19. století byla tato knížata v různých německých monarchiích chápána různě. V Rakousku-Uhersku byly podle dvorního ceremoniálu tyto knížecí rody řazeny jen k říšským knížatům s kuriálním hlasem, v Prusku je ceremoniál řadil ke knížatům s hlasem virilním (jejich pořadí pak pochopitelně neurčovalo datum usednutí na knížecí lavici – Fürstenbank, ale pořadí vytvoření onoho hlasu a číslo, přiřknuté mu říšským sněmem).
Znak knížectví či říšského léna (u personalistů erb knížecího rodu) | Číslo hlasu a název knížectví či léna | Jméno knížecího rodu a jméno knížete, jemuž byl slíben hlas v knížecí radě | Datum povýšení do knížecího stavu, (v závorce typ udělení titulu) a jméno prvního knížete | Říšské stavovství před r. 1803 | Krajské stavovství | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
|
| ne | ne | 1803[124] |
| ||
|
|
| Wetterauské hraběcí kolegium | Hornorýnský kraj | 1816[125] | Od 3. prosince 1784 s predikátem Durchlauchtigst-Hochgeboren | |
|
|
| Wetterauské hraběcí kolegium | Hornorýnský kraj | 1912[126] | S predikátem Hochgeboren, od 3. prosince 1784 s predikátem Durchlauchtigst-Hochgeboren | |
|
|
| Kolegium Švábských hrabat (personalista za okněžněné hrabství Hohenzollern) | Švábský kraj Hrabství Sigmaringen (1576–1623 kurie hrabat a pánů, 1623–1806 kurie knížat) | Ž |
| |
|
|
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Hrabství Pyrmont) |
| Ž |
| |
|
|
| Kolegium Franckých hrabat | Francký kraj část Hrabství Wertheim (1500–1806, kurie hrabat a pánů); Kníže-personalista (1713–1806, kurie světských knížat)[129] | Ž |
| |
|
|
| Kolegium Švábských hrabat | Švábský kraj Hrabství Oettingen (1731–1767, kurie hrabat a pánů, 1767–1806 kurie knížat)[130] | Ž | S predikátem Hochgeboren | |
|
|
| Kolegium Švábských hrabat | Švábský kraj Hrabství Oettingen (1731–1767, kurie hrabat a pánů, 1767–1806 kurie knížat)[130] | Ž | S predikátem Hochgeboren | |
|
|
| Kolegium Wetterauských hrabat | Hornorýnský kraj | 1970[131] | S predikátem Hochgeboren | |
|
|
| Kolegium Franckých hrabat | Francký kraj |
| ||
|
|
| Kolegium Franckých hrabat | Francký kraj | Ž |
| |
|
|
| Kolegium Franckých hrabat | Francký kraj | Ž |
| |
|
|
| Kolegium Wetterauských hrabat | Hornorýnský kraj | Ž | S predikátem Hochgeboren[135] | |
|
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat | Dolnorýnsko-vestfálský kraj Hrabství Rietberg (1699/1758-1806 kurie hrabat a pánů, v kraji již od r. 1500) | 1848[137] | |||
|
|
| Kolegium Wetterauských hrabat | Hornosaský kraj | 1927[139] | S predikátem Hochgeboren[138] | |
|
|
| Ž | S predikátem Hochgeboren[140] | |||
|
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat | Dolnorýnsko-vestfálský kraj Hrabství Ligne (Fagnolles) (1786–1801, kurie hrabat a pánů) | Ž | Roku 1804 prodala knížata de Ligne Edelstetten Esterházyům | ||
|
| ne | ne | Ž |
| ||
| Knížecí titul pouze de facto pro hlavu rodu, jako panující kníže z Rheiny-Wolbecku. Na říšského knížete nikdo z rodu povýšen nebyl. Teprve s potvrzením vévodského titulu hlavě rodu v Nizozemí 10. ledna 1816 byl titul knížete, resp. prince a princezny (Prince/Prins) přiznán i mladším členům rodu.[142] | ne | ne | 1827[143] | Rod byl odškodněn svrchovaným říšským knížectvím a virilním hlasem, ačkoli mírem v Lunéville neztratil žádné bezprostřední říšské léno (žádné také před r. 1803 nevlastnil). |
Knížata s kuriálním hraběcím hlasem či s pouze krajským stavovstvím
Knížecí erb | Datum udělení knížecí hodnosti | Jméno prvního knížete, název knížectví či jiného bezprostředního území, event. jméno knížecího rodu | Říšské stavovství | Krajské stavovství | Typ udělení titulu | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1594 (14. března) |
| Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn.) | Hornosaský kraj (viz pozn.) | Pro veškeré potomky | 1626[144] |
| |
1619 (6. září) (diplom 16. září)[145] |
| Kolegium Vestfálsko-dolnorýnských hrabat ( hrabství Schauenburg) |
| Pro veškeré potomky | 1622[145] |
| |
1621 (23. června)[147] |
| ne | Švábský kraj (panství Schellenberg, personalista od 25. listopadu 1707,[148] realista od r. 1708)[111] | Pro veškeré potomky | 1712[149] |
| |
1674 (10. října)[151] |
| Kolegium Švábských hrabat (Oettingenské hrabství) | Švábský kraj (Oettingenské hrabství) | Pro veškeré potomky | 1731[152] |
| |
1688 (4. srpna) | Kolegium Wetterauských hrabat | Hornorýnský kraj | Pro veškeré potomky | 1721[153] | Titul vyhasl již s prvním knížetem, který přežil své syny.[153] | ||
|
| Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn.) | Hornosaský kraj (viz pozn.) | Primogenitura | 1780[144] | S predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim[154] | |
1698 (10. října)[155] |
| ne | Švábský kraj (kurie hrabat) | Primogenitura | 1827 | S intimací (potvrzením) knížecího titulu v habsburských dědičných zemích 10. října 1698.[155] | |
| Kolegium Dolnorýnských a vestfálských hrabat (Hrabství Lippe) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (Hrabství Lippe) |
| 1905[157] |
| ||
1742 (18. února)[158] |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) | Hornorýnský kraj (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) | Pro prvního knížete, sestru Augustu Marii a veškeré potomky knížete[158] | 1804[159] | S predikátem Hochgeboren[158] | |
1748 (25. května)[160] |
| Kolegium Franckých hrabat (Hrabství Gleichen) | Francký kraj (Hrabství Gleichen) | Primogenitura | 1794[161] | S predikátem Hochgeboren[160] | |
1763 (29. prosince)[162] |
|
|
| Primogenitura | Ž |
| |
1763 (30. prosince)[163] | kníže Jan Josef Khevenhüller-Metsch | Kolegium Švábských hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž | S predikáty Hochgeboren a des Heiligen römischen Reiches lieber Oheim[163] | |
1765 (18. listopadu)[164] | kníže Jiří Adam ze Starhembergu | Kolegium Franckých hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž | S predikátem Hochgeboren[164] | |
1784 (22. května)[165] |
| Pro veškeré potomky | Ž | S predikátem Hochgeboren[165] | |||
1789 (19. prosince)[166] |
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských prelátů (panství Bretzenheim, nepřijat) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (panství Bretzenheim) | Pro veškeré potomky | 1863[167] |
| |
1790 (9. října)[168] | hrabě Otto Karl Friedrich Schönburg-Waldenburg | Kolegium Wetterauských hrabat (tzv. Schönburská recesní panství) | Hornosaský kraj (tzv. Schönburská recesní panství) | Pro veškeré potomky | Ž |
| |
1790 (9. října)[169] | hrabě Franz Xaver Orsini-Rosenberg | Kolegium Franckých hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž |
| |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Lobenstein) | Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Lobenstein) |
|
| |||
1791 (22. července)[165] |
|
| Pro veškeré potomky | 1824[172] | S predikátem Hochgeboren[165] | ||
1792 (14. července)[173] |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Hohensolms a Lich) | Hornorýnský kraj (Hrabství Hohensolms a Lich) | Pro veškeré potomky | Ž | S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[173] | |
1792 (4. září)[128] |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Wittgenstein-Berleburg) | Hornorýnský kraj (Hrabství Wittgenstein-Berleburg) | Pro veškeré potomky | Ž | S predikátem Hochgeboren[128] | |
|
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Wittgenstein-Wittgenstein) | Hornorýnský kraj (Hrabství Wittgenstein-Wittgenstein) | Pro veškeré potomky | 1948[174] | S predikátem Hochgeboren[128] | |
1803 (21. března) |
| Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) | Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) | Primogenitura | 1903[175] | ||
1803 (21. března) |
| Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) | Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) | Primogenitura | Ž | ||
1803 (21. března) |
| Kolegium švábských hrabat (podíl na Knížectví Waldburg) | Švábský kraj (podíl na Knížectví Waldburg) | Primogenitura | Ž | ||
1803 (30. června)[179] |
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Knížectví Ochsenhausen) | Švábský kraj (Knížectví Ochsenhausen) | Primogenitura | 1992[180] |
| |
1803 (1. srpna)[181] |
| Kolegium Švábských hrabat (Knížectví Babenhausen) | Švábský kraj (Knížectví Babenhausen) | Primogenitura | Ž |
| |
1803 (10. prosince)[182] |
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Okněžněné) purkrabství Winterrieden, 1803-06) | ne | Primogenitura | 1822[183] | ||
1804 (7. ledna)[185] |
| Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (Knížectví Krautheim) | ne | Primogenitura | 1958[186] |
| |
1804 (24. května) |
| Kolegium Švábských hrabat (Knížectví Windisch-Graetz, 1804-06), Kolegium Franckých hrabat (Personalista, 28. ledna 1684–1806) | Švábský kraj (Knížectví Windisch-Graetz) | Primogenitura | Ž |
| |
1805 (12. ledna)[187] |
| Kolegium Franckých hrabat (okněžněné hrabství Umpfenbach, 1805-06) | Primogenitura | Ž | |||
1806 (9. dubna)[188] |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Schleiz) | Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Schleiz) | Pro veškeré potomky | Ž | S predikátem Hochgeboren[188] | |
1806 (9. dubna)[170] |
| Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Ebersdorf) | Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Ebersdorf) | Pro veškeré potomky | 1853[189] | S predikátem Hochgeboren[170] |
Italská panující říšská knížata
Světská knížata panující v italské části říše nepatřila (s výjimkou Savojska) nikdy mezi říšské stavy nenáležela a neúčastnila se říšských sněmů ani nepatřila k žádnému z říšských krajů. Panujících knížat bez stavovských práv sice bylo v říše více (viz kapitola Titulární říšská knížata), ale pouze v Itálii tato knížata početně převažovala. Pro jejich status tak nebylo rozhodující pořadí na říšském sněmu, ale stáří knížecího titulu, velikost jejich léna a urozenost rodu. Italská knížectví, která zanikla před počátkem 16. století jsou uvedena v seznamu nejstarších říšských knížat (viz výše).
Italská vévodství a knížectví
Tak jako v německé části Svaté říše také v Itálii panovala knížata nad vévodstvími i knížectvími, případně také nad markrabstvími. Markrabství, jejíž panovníci získali od císaře knížecí titul již ve středověku či v 16. století, byla považována, tak jako v Německu, za plně rovnocenná knížectvím a nemusela tedy již být zvlášť okněžněna. Bývala ale později povýšena na vévodství.
Znak knížectví či říšského léna a erb knížecího rodu | Datum povýšení země na knížectví či vévodství | Název knížectví či léna | Jméno knížecího rodu či rodů a jméno prvního knížete | Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu | Zánik knížectví | Vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1356 (viz poznámky) | Montferratské markrabství (od r. 1574 vévodství) |
|
| 1708 |
| Není jisté, od kdy panovníci Montferratu patřili mezi říšská knížata. Jako potomci byzantských císařů měli knížecí status zaručený. Již roku 1191 byl markrabí Konrád z dynastie Aleramitů označen v císařské listině za knížete. Od roku 1356 patří markrabím knížecí hodnost již trvale.[190] | |
1396 (22. října)[191] | Milánské vévodství |
|
| Související informace naleznete také v článku Seznam milánských vládců. | |||
1433 (22. září)[192] | Mantovské markrabství (od 8. dubna 1530 vévodství)[193] |
|
| 1745[194] | 1627/1708[195] | ||
1452 (18. května) | Vévodství Modena a Reggio | Estenští |
| 1796 | 1803[124] | S predikátem Altezza serenissima od 5. května 1695[196] | |
1532 (březen) | Florentské vévodství (od r. 1569/1576 Toskánské velkovévodství) |
|
| 1860 |
|
| |
1551 | Knížectví Borgoria di Val di Taro (součást tzv. Stato Landi) |
| 1682 |
|
| ||
1568 (23. srpna)[201] | Knížectví Massa a markrabství Carrara (od 5. května 1664 vévodství M. a knížectví C.) |
| 1796 |
| S predikátem Illustrissimus ad personam od 30. října 1621 a v primogenituře vládců od 7. února 1625[201] | ||
1574 (25. července) | Knížectví Sabbioneta (od 18. května 1577 vévodství)[193] |
| 1644 |
|
| ||
1591 | Knížectví Bozzolo | Gonzagové | Pirro II. Gonzaga, pán z Bozzolo | 1703 | 1668 |
| |
1594 (7. února)[203] | Knížectví Piombino |
|
| 1797 |
|
| |
1596 | Knížectví Mirandola (od 16. února 1617 vévodství)[205] | Pico della Mirandola |
- Federico II. Pico della Mirandola, hrabě z Mirandoly a Concordie (1. kníže)
- Alessandro I. Pico della Mirandola, kníže z Mirandoly a markýz z Concordie (1. vévoda)
| 1708 | 1708[206] |
| |
1612 (23. října)[193] | Knížectví Castiglione | Gonzagové |
- Giovanni Francesco Gonzaga (1. kníže Gonzaga)[192] - kníže Ferrante Gonzaga, markýz z Castiglione (1. kníže z Castiglione)[193]
| ||||
1616 (13. února)[207] | Knížectví Correggio | Páni z Correggio | hrabě Siro di Correggio | 1634 | Ž | Knížectví je císařskou komorou pro dluhy zkonfiskováno a roku 1635 přičleněno k Modenskému vévodství | |
1621 (2. července) | Vévodství Guastalla | Gonzagové-Guastalla | Ferdinando II. | 1746 | 1746 | Roku 1746, po vymření vládnoucího rodu, připadlo vévodství habsburské monarchii a tvořilo jeden celek s Milánským vévodstvím | |
1622 (17. září)[208] | Knížectví Misocco | Trivulziové |
- Theodore Trivulzio, pán na Misocco a Misolcio
| 1767 |
| ||
1685 (12. května) | Knížectví Scavolino | rod Bascio, páni z Carpegni |
| po r. 1819 |
| ||
1696 (8. srpna)[209] | Knížectví Vergagni | Spinolové |
| 1707 | 1712[210][182] | Giovanni Spinola, první a poslední kníže z Vergagni, byl odsouzen za velezradu na císaři, tzv. fellonii, a knížectví po jeho zkonfiskování připadlo jako říšské léno Janovské republice[211] | |
1702 (6. října)[212] | Knížectví Monte Santa Maria | Bourboni del Monte Santa maria |
| 1797 (krátce obnoveno 1814-15) | Ž[213] | ||
1709 (4. srpna)[214] | Knížectví Soragna | Meli-Lupi |
| 1791 | Ž |
| |
1747 | Knížectví San Martino in Rio | Estenští |
| 1752 | 1752[217] |
| |
1760 (13. května)[218] | Knížectví Torriglia | Doria-Pamphilli-Landi | 1797 | Ž |
|
Italská knížecí léna bez knížecího statusu
V Itálii, tak jako v Německu, držela některá říšská knížata bezprostřední léno, které nemělo udělen status knížectví. Šlo zpravidla o markrabství vzniklá v raném novověku.
Znak říšského léna a erb knížecího rodu | Název říšského bezprostředního léna | Jméno knížecího rodu či rodů | Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu | Konec říšské bezprostřednosti | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|
Markrabství Finale | Del Carreto | 1702 | 1602 |
| ||
Markýzství Vescovado | Gonzagové |
| 1797 | Ž |
| |
Markýzství Crevacuore | Ferrero di Fieschi |
| 1767 | 1833 |
| |
Markýzství Fosdinovo, Granolo a Licciano Grandi | Malaspina di Fosdinovo |
| 1797 | Ž[221] |
V letech 1623–1747 také markrabství San Martino in Rio (viz výše)
Titulární říšská knížata
Nepravá říšská knížata
Císař Karel VII. Bavorský, který trůnu dosáhl jen díky finanční a vojenské pomoci Francie, a který vedl proti Marii Terezii válku o dědictví rakouské, přislíbil krátce po své frankfurtské korunovaci (24. ledna 1742) pruskému králi Bedřichu II. Velikému, že veškeré šlechtické tituly, které pruský král již udělil či v době Karlovy císařské vlády ještě udělí svým vlastním poddaným, budou automaticky uznány jako tituly říšské. To se týkalo i titulů knížecích.[222] Od nástupu Františka I. na říšský trůn (13. září 1745) toto již nadále nebylo uznáváno a i říšská platnost titulů vydaných v Prusku před Františkovým nástupem je v následujících letech až do zániku říše sporná.
Knížecí erb | Datum udělení | Jméno knížecího rodu a prvního knížete, | Říšské bezprostřední území | Typ udělení titulu | Říšské stavovství (dosavadní) | Krajské stavovství (dosavadní) | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1741 (6. listopadu)[223] |
| Hrabství Gleichen | Primogenitura | Kolegium Franckých hrabat (Gleichen) | Hornosaský kraj (Gleichen) | 1794 |
|
Snahy a pokusy o říšskou knížecí hodnost
V historii Svaté říše římské lze najít řadu příkladů, kdy neuspěla snaha o vytvoření nového virilního knížecího hlasu na říšském sněmu nebo kdy naopak vyznamenaný odmítl přijmout knížecí titul. Proces získání říšského stavovství byl náročnou a zdlouhavou procedurou, vyžadující konsensus nebo alespoň většinové rozhodnutí celého říšského sněmu. Partikulární zájmy proto často neuspěly proti tlaku ostatních stavů nebo císaře. Říšské knížecí tituly bývaly odmítány nejčastěji z důvodu finanční náročnosti, jakou představovala povinnost svůj nový titul náležitě reprezentovat. Mnozí proto raději setrvali ve svém dosavadním stavu. Rovněž pokud hrozilo, že rod vymře po meči, výrazně klesala ochota jeho členů přijmout vyšší společenský stav.
Říšská knížectví vytvořená roku 1803
Náhradní knížectví
Znak knížectví | Číslo hlasu | Název knížectví | Vznik knížectví | Dynastie a První kníže | Zánik knížectví | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|
82 | Vévodství Arenberg-Meppen | 1803 (25. března) | - vévoda Ludvík Engelbert z Arenbergu | 1811 | Náhrada za Arenberské vévodství v kraji Eifel ztracené mírem v Lunéville | |
86 a 110 | Salmské knížectví a kondominium | 1803 (25. března) | - kníže Konstantin Alexandr Salm-Salm, vévoda z Hoogstraeten - kníže Fridrich Ota Salm-Kyrburg | 1811 |
| |
87 | Panství Neu Ravensburg | 1803 (25. března) | - kníže Jan Baptist Karel z Ditrichštejna | 1806 |
|
Nová knížectví
Znak knížectví | Číslo hlasu | Název knížectví | Vznik knížectví | Dynastie a První kníže | Krajské stavovství | Zánik knížectví | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
3 | Vévodství Štýrské | 1180 (18. září)[20] | - císař František II. | ne | 1918 | ||
5 | Salcburské vévodství a kurfiřtství | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský | Rakouský kraj (od 25. března 1803, předtím Bavorský kraj) | 1918 |
| |
6 | Dolnobavorské vévodství | jako Bavorsko od vzniku říše, vznik hlasu 1803 (25. února) | - kurfiřt Maxmilián IV. Josef | 1918 | |||
8 | Falcko-Sulzbašské knížectví | 1660 (12. března)[28] |
- kurfiřt Maxmilián IV. Josef | 1918 |
| ||
13 | Míšeňské markrabství | 965 | - kurfiřt Bedřich August III. | 1918 | |||
14 | Vévodství Berg | 1380 (24. května) | - kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský
| 1918 | |||
15 | Würzburské knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | 1806 | Vzniklo ze sekularizovaného Würzburského biskupského knížectví | ||
16 | Korutanské vévodství | 976 |
- císař František II. | 1918 | |||
17 | Knížectví Eichstätt | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský
- král Maxmilián I. Josef Bavorský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Eichstättského biskupského knížectví | ||
19 | Knížectví Bruchsal | 1803 (25. února) | - kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | 1918 | Vzniklo z části Špýrského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna | ||
21 | Knížectví Ettenheim | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | 1918 | Vzniklo z části Štrasburského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna | ||
23 | Kostnické knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Kostnického biskupského knížectví | ||
25 | Augsburské knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián Josef bavorský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Augsburského knížecího biskupství | ||
27 | Hildesheimské knížectví | 1803 (25. února) |
- král Bedřich Vilém III. Pruský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Hildesheimského knížecího biskupství | ||
29 | Paderbornské knížectví | 1803 (25. února) |
- král Bedřich Vilém III. Pruský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Paderbornského biskupského knížectví | ||
31 | Knížectví Freising | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián IV. Josef Bavorský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Freisinského biskupského knížectví | ||
33 | Durynské lankrabství | 1131 |
- kurfiřt Fridrich August III. Saský | ne | 1918 | Územně se krylo se saským administrativním Durynským krajem (Thüringischer Kreis) | |
35 | Pasovské knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Pasovského biskupského knížectví | ||
37 | Tridentské knížectví | 1803 (25. února) |
- císař františek II. | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Tridentského biskupského knížectví | ||
39 | Brixenské knížectví | 1803 (25. února) |
- císař františek II. | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Brixenského biskupského knížectví | ||
41 | Basilejský kníže (personalista) | 1803 (25. února) |
- císař františek II. | ne | 1806 | ||
43 | Vévodství Teck | 1187 (1. zmínka)[224] | - kurfiřt Fridrich II. | 1918 | |||
45 | Knížectví Osnabrück | 1803 (25. února) | - král Bedřich Vilém III. Pruský | 1918 | Vytvořeno ze sekularizovaného Osnabrückého biskupského knížectví | ||
47 | Münsterské knížectví | 1803 (25. února) | - král Bedřich Vilém III. Pruský | 1918 | Vytvořeno z části sekularizovaného Münsterského biskupského (Horního) knížectví | ||
49 | Lübecké knížectví | 1803 (25. února) | - vévoda Petr I. Oldenburský | Dolnosaský kraj (1512–1806) | 1918 | Vytvořeno ze sekularizovaného Lübeckého biskupského knížectví | |
51 | Hanavské knížectví | 1803 (25. února) | - kurfiřt Vilém I. Hesensko-Kasselský | 1918 | Vytvořeno povýšením Hanavsko-münzenberského hrabství | ||
53 a 69 | Nasavsko-oranžsko-fuldské knížectví | 1803 (25. února) |
| 1807 |
| ||
55 | Kemptenské knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | 1918 | Knížectví vzniklo ze sekularizovaného opatství v Kemptenu a jeho duchovního knížectví | ||
57 | Ellwangenské knížectví | 1803 (25. února) | Württembergové - kurfiřt Fridrich I. Württemberský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného léna Ellwangenského okněžněného proboštství | ||
61 | Berchtesgadenské knížectví | 1803 (25. února) |
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Berchtesgadenského proboštského knížectví | ||
63 | Vestfálské vévodství | 1180 | - král Bedřich Vilém III. Pruský | ne | 1918 | Vévodství bylo v l. 1180–1803 v rukou kolínských kurfiřtů a arcibiskupů | |
65 | Holštýnsko-plönské vévodství | 1633 | - král Kristián VII. Dánský | 1806 | |||
67 | Vévodství Breisgau | 1803 (25. února) | - vévoda Ercole III. d'Este
- arcivévoda Ferdinand Karel | ne | 1805 | Vzniklo povýšením Lankrabství Breisgau v Předních Rakousích, císař František II. toto habsburské panství postoupil sesazeným modenským Estencům | |
71 | Okněžněné purkrabství Míšeň | 1548 (24. května) |
- kurfiřt Bedřich August III. Saský | 1918 | |||
79 | Okněžněné hrabství Tyrolské | 1477 (8. prosince) |
- císař František II. | Rakouský kraj | 1918 | ||
80 | Falckrabství Tübingen | 1803 (25. února) | - kurfiřt Fridrich I. Würtemberský | 1918 | |||
81 | Knížectví Querfurt | 1663 (20. září)[31] |
- kurfiřt Bedřich August III. Saský | Hornosaský kraj (1663–1806) | 1815 |
| |
84 | Knížectví Fritzlar | 1803 (25. února) | - kurfiřt Vilém IX. | 1807/1866 | Knížectví vzniklo z bývalých mohučských exkláv v hesensku-Kasselsku | ||
89 | Hrabství Zwiefalten | 1803 (25. února) | - kurfiřt Fridrich I. Würtemberský | 1918 | |||
92 | Knížectví Starkenburg | 1803 (25. února) |
- lankrabě Ludvík X. | 1918 | Knížectví bylo zřízeno z části z dosavadních držav Hesenska-Darmstadtska a z část z území získaných sekularizací Mohuče | ||
96 | Brunšvicko-göttingenské knížectví | 1345 | - kurfiřt Jiří III., král Velké Británie | ne | 1803/1866 | ||
97 | Knížectví Mindelheim | 1705 (18. listopadu) |
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | Švábský kraj | 1918 | ||
101 | Vévodství Ortenau | 1803 (25. února) |
- vévoda Ercole III. d'Este
- arcivévoda Ferdinand Karel | ne | 1805 | Vzniklo povýšením Panství Ortenau v Předních Rakousích, císař František II. toto habsburské panství postoupil sesazeným modenským Estencům | |
103 | Knížectví Eichsfeld | cca 1294 | - král Bedřich Vilém III. | ne | 1807 | Před rokem 1802 součást duchovního Mohučského kurfiřtství | |
104 | Blankenburské knížectví | 1707 (1. listopadu)[35] | - kníže Karel Vilém Brunšvický, vévoda brunšvicko-lüneburský | Dolnosaský kraj (1512–1806) | 1807/1918 | ||
105 | Meklenbursko-Stargardské vévodství | 1352 (25. listopadu) |
| 1918 | Vzniklo bratrským rozdělením Meklenburského vévodství, tvořilo jej historické Stargardské panství, zakoupené od Braniborska již r. 1292. Po vymření stargardské linie rodu znovu uděleno r. 1701 vedlejší větvi Mecklenburg-Strelitz. | ||
106 | Erfurtské knížectví | 1803 (25. února) | - král Bedřich Vilém III. Pruský | ne | 1807 | ||
111 | Lankrabství Baar a Stühlingen | 1803 (25. února) | - kníže Karel Egon II. | Švábský kraj (1500–1806 – hrabata) | 1806 | ||
112 | Okněžněné lankrabství Klettgau | 1689 (20. června)[225] | - kníže Jan Josef II. ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský | Švábský kraj (1500–1689 – hrabata a páni; 1689–1806 – knížata) | 1806 | ||
113 | Knížectví Buchau | 1803 (25. února) | - kníže Karel Anselm | Švábský kraj (1500–1803 – duchovní knížata) | 1806 | Vzniklo ze sekularizovaného okněžněného opatství Buchau, jeho krajské stavovství bylo sekularizací anulováno. |
Knížectví a knížecí léna bez virilního hlasu
Říšská léna ovládaná knížecími rodinami jsou uvedena pouze v tom v případě, pokud v nich vládla samostatná rodová knížecí linie, která (v dané době) nevlastnila říšské knížectví. Knížecí dynastie totiž vládly v průběhu staletí v nepřeberném množství drobných i větších hrabství, panství, lén apod., která přidružily ke svým knížectvím.
Znak knížectví či léna | Název knížectví či léna | Datum povýšení na knížectví | Jméno dynastie/í (v závorce datum vymření) | První kníže/ata | Říšské stavovství | Krajské stavovství | Datum zániku knížectví | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Knížectví Pfalzburg a Lixheim | 1629 (12. listopadu) | ne | ne | 1702 | ||||
Sasko-jenské vévodství | 1672 |
| vévoda Bernhard | ne | 1690 | Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-výmarského vévodství a po vymření jenské linie rodu se se Sasko-Výmarskem opět sjednotilo. | ||
Sasko-hildburghausenské vévodství | 1680/1702 |
| vévoda Arnošt | vévodství ne, ovšem vévodové občas drželi hlas za Henneberg (viz výše) | 1826/1918 | Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-Gothajského vévodství, ale teprve v r. 1702 získalo plnou nezávislost a říšskou bezprostřednost. Roku 1826 získali vévodové výměnou Sasko-Altenbursko, kde vládli až do r. 1918. Sasko-Hildburghausensko se stalo součástí Sasko-Meinigenska a v reálné unii s ním přežilo jako vévodství do r. 1918. | ||
Knížectví Moers | 1707 (16. dubna) |
| král Fridrich I. Pruský | ne | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1801 | Knížectví vzniklo povýšením z říšského hrabství, které Hohenzollernové zdědili po vymřelých Oranžských | |
Oldenburské vévodství | 1774 (29. prosince)[226] | Oldenburkové (linie evangelických lübeckých biskupů Holstein-Gottorp) | Friedrich August, dědičný kníže-biskup lübecký | Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1918 |
| |
Hrabství Barby a Mühlingen | nepovýšeno |
|
| ne | Hornosaský kraj (1512–1806) | 1815 |
| |
Hrabství Holzappel a panství Schaumburg | nepovýšeno | Anhaltští Askánci (linie Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym) (1812) | kníže Leberecht von Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym | Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (1718–1806) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1718–1806) | 1806 |
Závislé vedlejší větve staroknížecích rodů
Neříšská knížectví ve Svaté říši římské
V hranicích Svaté říše římské se nacházela také knížectví, která nevznikla jako knížectví říšská a neměla práva říšských knížectví, přesto ovšem byla součástí říše. Okolnosti jejich vzniku se různily.
Odkazy
Reference
- ↑ Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. [cit. 2023-02-23]. Kapitola Durchlaucht. Elektronická verze slovníku. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d FRANK I..., s. 120
- ↑ Höfe und Residenzen im spätmittelalterlichen Reich [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. S. 94. (německy)
- ↑ a b KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen,. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. Heslo Bar (Grafen, Herzöge, Residenz), s. 95.
- ↑ a b BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund: Kostnice, Hus a války proti Turkům. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7. S. 323n.
- ↑ FRANK III..., s. 123
- ↑ Genealogie rodu Leiningenů [online]. [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie rodu Leiningen-Westerburg [online]. [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ↑ FRANK III..., s. 124
- ↑ Článek Bernharda Petera o erbu Leiningenů [online]. [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Genealogisches und Staatshandbuch 67. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 872 s. Dostupné online. S. 569. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ STEPHAN, Jonas. Fürsten werden. Die Familie zu Salm im 17. Jahrhundert. nevydáno. vyd. Münster: Akademie-EDU, 2014. 157 s. Dostupné online. S. 60. (německy)
- ↑ KOLLMANN, Josef. Valdštejn a evropská politika 1625-1630: historie 1. generalátu. 1. vyd. Praha: Akademia, 1999. 452 s. ISBN 80-200-0692-3. S. 370.
- ↑ a b KÖBLER, Gerhard. Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen. 8. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 1047 s. Dostupné online. S. 438. (německy)
- ↑ a b c d e FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek III. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1971. 5 svazků. S. 160. (německy)
- ↑ a b FRANK, Karl Friedrch von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek IV. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1973. 5 svazků. S. 213. (německy)
- ↑ LHOTSKY, Alphons. Privilegium Maius. Die Geschichte einer Urkunde. 1. vyd. Wien: Verlag für Geschichte und Politik, 1957. 90 s. S. 12–13. (německy)
- ↑ LHOTSKY, Privilegium maius..., s. 35-36
- ↑ a b c Datumy z dějin rakouských zemí na World statesmen [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LHOTSKY, Privilegium maius..., s. 34-36
- ↑ FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek I. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1967. 5 svazků (277 s.). S. 283. (německy)
- ↑ POSSE, Otto. Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige. 1. vyd. Svazek 5. Dresden: Verlag der Wilhelm und Bertha V. Baensch Stiftung, 1913. 260 s. S. 249. (německy)
- ↑ GALLETTI, Johann Georg August. Allgemeine Weltkunde oder geographisch-statistisch-historische Uebersicht aller Länder (etc.). 8., vylepšené a rozšířené J. G. F. Cannabichem vyd. Pesth: Konrad Adolph Hartleben, 1835. 573 s. Dostupné online. S. 238. (německy)
- ↑ WIESFLECKER, Peter. „Er verspricht dereinstens ein gutes Mitglied des Staates zu werden..."1 Das Scheitern einer österreichischen Offizierskarriere im Zeitalter der napoleonischen Kriege im Spiegel der Briefe des Grafen Anton Königsacker. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 152 s. Dostupné online. S. 138, pozn č. 38. (německy)
- ↑ a b BAUM, Wilhelm. Die Habsburger in den Vorlanden, 1386-1486: Krise und Höhepunkt der habsburgischen Machtstellung in Schwaben am Ausgang des Mittelalters. 1. vyd. Wien: Böhlau Verlag, 1993. 797 s. ISBN 3-205-98005-0. S. 628. (německy)
- ↑ a b c d e Oficiálním názvem pro léna falckých Wittelsbachů je falckrabství. V průběhu doby ale byla některá z falckrabství označovaná jako vévodství a jiná jen jako knížectví. Tato ustálená podoba se dostala i do oficiálních říšských dokumentů, zejména sněmovních matrik.
- ↑ a b c d FRANK IV..., s. 64
- ↑ HONZÁK, František; PEČENKA, Marek; VLČKOVÁ, Jitka. Evropa v promněnách staletí. 1. vyd. Praha: Libri, 1995. 589 s. ISBN 80-85983-00-1. S. 439–440.
- ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f FRANK IV..., s. 212
- ↑ FRANK I..., 24
- ↑ a b Teritoriální vývoj Anhaltska [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FRANK I..., s. 23-24
- ↑ a b c d FRANK I..., s. 123
- ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich: i.e. für das Heilige Römische Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806, sowie kaiserlich österreichische bis 1823, mit einigen Nachträgen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon" 1823-1918. 1. vyd. Svazek II. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1970. 5 svazků (290 s.). S. 198. (německy)
- ↑ Neuestes Teutsches Reichs-Tags-Theatrum; Das ist: Ausführlicher Bericht von allem demjenigen, so auf der noch fürwährenden Versammlung der Röm. Kayserlichen Majestät, auch Chur-Fürsten, Fürsten und Ständen des Heiligen Römischen Reichs in der Stadt Regensburg vorgegangen: Mit angefügten Kayserlichen Decreten, Reichs-Gutachten, Memorialien .... ¬Die Acta von dem Jahre 1662. Inngleichen von 1663. usque ad finem Julii. Svazek 1. Nürmberg: Erben von Johann Andrea Endter, 1733. 1046 s. Dostupné online. S. 645–646. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b HERMANN, Zacharias. Epistolische Schatzkammer bestehend von siebenhundert-und-sechs Send-Schreiben. 1. vyd. Ulm: Matheus Wagner, 1683. 876 s. Dostupné online. S. 332. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b Přehled říšských stavů s čísly k roku 1521 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online.
- ↑ The Duchy of Bouillon [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund: Kostnice, Hus a války proti Turkům. Překlad Danuše Martinová, Pavel Kocek. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7. S. 155.
- ↑ MOSER, Johann Jacob. Von denen Teutschen Reichs-Ständen, der Reichs-Ritterschafft, auch denen übrigen unmittelbaren Reichs-Gliedern. 1. vyd. Svazek 3. Frankfurt am Main: [s.n.], 1767. 1521 s. S. 597. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b FRANK IV..., s. 228
- ↑ Genealogie Egmondů [online]. [cit. 2017-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu: obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii.. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2006. 323 s. (IMXI - Světové dějiny; sv. 1). ISBN 80-86829-18-9. S. 206.
- ↑ a b FRANK IV..., s. 219
- ↑ a b WEHRMANN, Martin. Geschichte von Pommern. 1. vyd. Svazek 1. - Bis zur Reformation (1523). Gotha: Friedrich Andreas Perthes, 1904. 2 svazky (258 s.). Dostupné online. S. 140. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ FRIEDRICH, Susanne. Drehscheibe Regensburg: Das Informations- und Kommunikationssystem des Immerwährenden Reichstags um 1700. 1. vyd. Berlin: Akademie Verlag GmbH, 2007. 656 s. částečně dostupné online. ISBN 978-3-05-004204-6. S. 85–86. (německy)
- ↑ a b FRANK I..., s. 43
- ↑ FRANK I..., s. 44
- ↑ a b c FRANK V..., s. 246
- ↑ a b FRANK V..., s. 247
- ↑ a b SCHMIDT, Berthold. Burggraf Heinrich IV. zu Meißen : Oberstkanzler der Krone Böhmen und seine Regierung im Vogtlande. 1. vyd. Gera: Griesbach, 1888. 416 s. Dostupné online. S. 189. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b c Listina v Regestech imperii [online]. [cit. 2018-05-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FRANK II..., s. 225
- ↑ STELLNER, František. Rusko a střední Evropa v 18. století.. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Setoutbooks.cz, 2009. 2 svazky (330 s.). ISBN 978-80-86277-67-7. S. 202.
- ↑ oficiální web Arenberské rodinné nadace [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy)
- ↑ Dlouhá přestávka mezi vytvořením hlasu a skutečným uvedením byla způsobena tím, že mezi lety 1576 a 1582 sněm nezasedal.
- ↑ KLEINSCHMIDT, Arthur. Geschichte von Arenberg, Salm und Leyen : 1789 - 1815. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1912. 416 s. Dostupné online. S. 25. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b c FRANK II..., s. 222
- ↑ Genealogie Hohenzollernů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie des Gesamthauses Hohenzollern : nach den Quellen. Příprava vydání Julius Grossmann, Ernst Berner, Georg Schuster. 1. vyd. Berlin: W. Moeser Buchhandlung, 1905. 590 s. Dostupné online. S. 79. (německy)
- ↑ KUBÍKOVÁ, Anna. Eggenberkové: z bankéřské lavice na knížecí stolec. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2016. 339 s. (Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska; sv. 14). ISBN 978-80-7422-411-9. S. 98.
- ↑ a b c FRANK I..., s. 264
- ↑ KUBÍKOVÁ, Eggenberkové..., s. 88
- ↑ Genealogie Eggenbergů [online]. [cit. 2017-03-23]. Dostupné online.
- ↑ KUBÍKOVÁ, Eggenberkové..., s. 35
- ↑ STEPHAN..., s. 104
- ↑ a b c KASÍK, Stanislav; MŽYKOVÁ, Marie; MAŠEK, Petr. Lobkowiczové: dějiny a genealogie rodu. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2002. 239 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 130.
- ↑ FRANK III..., s. 151
- ↑ Článek a tabulka o rodu a erbu Lobkowiczů: Armes des princes de Lobkowicz [online]. [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Příspěvek na royalistickém fóru: Lobkowitz (princely family, Bohemia - elevations of rank [Standeserhebungen], 1624-1918) [online]. [cit. 2017-02-17]. Zároveň potvrzení predikátu Hochgeboren. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d STEPHAN..., s. 127-128
- ↑ a b c d FRANK IV..., s. 218
- ↑ Genealogie knížat ze Salmu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Salm-Kyrburgů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ STEPHAN..., s. 112
- ↑ a b c d e FRANK I..., s. 232
- ↑ a b c d e FRANK I..., s. 231
- ↑ Genealogie Ditrichštejnů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c FRANK IV..., s. 70
- ↑ Seznam držitelů náchodského panství [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Piccolominiů na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches. 1. vyd. Svazek 2 : M-Z. Nürmberg: Bauer und Raspe, 1887. 2 svazky (292 s.). Dostupné online. S. 216. (německy)
- ↑ a b L NIG, Johann Christian. Das Teutsche Reichs-Archiv. Svazek 24. Leipzig: Friedrich Lanckischens Erben, 1722. 938 s. Dostupné online. S. 486. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Jan Mořic byl reformované víry stejně, jako členové nasavsko-siegenské větve rodu povýšení na knížata r. 1664. Ke katolíkům patřili potomci Jana Desideráta.
- ↑ Genealogie Nasavských z Hadamaru [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Nasavských ze Siegenu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Nasavských z Dillenburgu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK I..., s. 37
- ↑ a b c FRANK I..., s. 36-37
- ↑ Genealogisches Reichs- und Staats-Handbuch. Frankfurt am Main: Varrentrapp und Wenner, 1798. 712 s. Dostupné online. S. 269. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b c FRANK IV..., s. 98
- ↑ Genealogisches Staatshandbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrap, 1827. 680 s. Dostupné online. S. 517. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ FRANK IV..., s. 19
- ↑ a b Genealogie Cirksenů, hrabat východofríských [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser. 7. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1833. 566 s. Dostupné online. S. 529. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b c FRANK II..., s. 55
- ↑ a b FRANK II..., s. 55–56
- ↑ Genealogie Fürstenbergů [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Fürstenbergů z Mößkirchu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser..., s. 530
- ↑ a b c d e f FRANK IV..., s. 286
- ↑ a b c d e FRANK V..., s. 179
- ↑ Genealogie rodu Waldecků [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c FRANK III..., s. 196
- ↑ BARBER, Peter. Marlborough as imperial prince 1704-1717 in British Library Journal 96. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 43 (46-79) s. Dostupné online. S. 47. Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Knížecí přísaha v Ceremoniálních aktech Domácího, dvorského a státního archivu Rakouského státního archivu. [online]. [cit. 2018-09-14]. K souhlasu všech složek říšského sněmu došlo 14. února toho roku, 15. února pak bylo místo na knížecí lavici formálně vytvořeno.. Dostupné online. (německy)
- ↑ Rozhodnutí kurfiřtského kolegia o změně sněmovního hlasu z personalisty na trvalý hlas. Privilegium na webu Lichtenštejnského státního archivu ve Vaduzu. [online]. [cit. 2018-09-14]. Rozhodnutí kurfiřtského kolegia bylo posledním krokem nutným pro schválení, císař dal své dobrozdání již 7. dubna toho roku, říšské stavy trvalé přijetí Lichtenštejnů odhlasovaly 9. srpna.. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c FRANK III..., s. 140
- ↑ a b HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 233 s. ISBN 978-80-7422-111-8. S. 49.
- ↑ SCHÖPFER, Gerald. Klar und fest: Geschichte des Hauses Liechtenstein. 2. vyd. Graz: Arbeitsgemeinschaft für Wirtschafts- und Sozialgeschichte, 1996. 224 s. (Schriftenreihe der Arbeitsgemeinschaft für Wirtschafts- und Sozialgeschichte; sv. Sonderband 2/1996). ISBN 3-901674-01-2. S. 56–98. (německy)
- ↑ Josef Václav se ale sám po 30 letech dočkal pozice hlavy rodu a virilního hlasu v knížecí kurii, když syn Josefa Jana Adama, kníže Jan Nepomuk Karel zemřel roku 1748 bez potomků. Viz SCHÖPFER.., s. 68
- ↑ SCHÖPFER..., s. 74
- ↑ a b FRANK V..., s. 109
- ↑ Gothaischer Hofkalender. 1. vyd. Ročník 144. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1202 s. Dostupné online. S. 232. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Roku 1909 vymřela sondershausenská linie a vláda nad celým Schwarzburským knížectvím přešla na rudolstadtského knížete. Roku 1918 byli Schwarzburgové jako poslední německá vládnoucí dynastie sesazeni. Rod vymřel v mužské linii roku 1971.
- ↑ KOLLMANN, Josef. Valdštejn a evropská politika 1625-1630: historie 1. generalátu. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 452 s. ISBN 80-200-0692-3. S. 222.
- ↑ a b c d Přehled Valdštejnových privilegií na Heraldik Wiki [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Spolu s povýšením Zaháňského knížectví na vévodství, s udělením Zaháňska jako "věčného léna" a s udělením říšského titulu: vévoda z Frýdlantu a Zaháně. Viz KOLLMANN, Valdštejn a evropská.., s. 221 (uvádí datum 15. února) a Heraldik Wiki.
- ↑ KOLLMANN, Valdštejn a evropská..., s. 308-309; KOLLMANN, Valdštejnův konec..., s. 59; Heraldik Wiki
- ↑ KOLLMANN, Josef. Valdštejnův konec: historie 2. generalátu 1631-1634. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 275 s. ISBN 80-200-0336-3. S. 135; 153.
- ↑ a b FRANK III..., s. 104
- ↑ a b Genealogie Estenských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie rodu Nasavských z Usingenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie rodu Nasavských z Weilburgu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f FRANK IV..., s. 229
- ↑ Gothaischer genealogischer Hof-Kalender: auf das Jahr 1833. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1833. 330 s. Dostupné online. S. 145. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b Knížecí titul a krajský hlas v kurii knížat za hrabství Oettingen (mělo jeden hlas v kraji pro všechny rodové větve) získala poprvé linie Oettingen-Oettingen v roce 1674, která ovšem roku 1731 vymřela. V l. 1731–1767 pokleslo hrabství opět do hraběcí kurie (poprvé v l. 1500–1674) a ohlas se dělily větve Spielberg, Wallerstein a Baldern. V roce 1767 došlo k dohodě, že knížecí hlas v kraji bude držet vždy nejstarší člen z rodu některé z větví, ačkoli větev Wallerstein v té době ještě nebyla povýšena do knížecího stavu a větev Baldern se tohoto povýšení nedočkala nikdy.
- ↑ Genealogie rodu Solmsů z Braunfelsu [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Hohenlohů z Oehringenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Hohenlohů z Kirchbergu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Rod v současnosti žije pod jménem Hohenlohe-Oehringen, které získal dědictvím po vymřelé větvi rodu v roce 1805.
- ↑ FRANK V..., s. 252
- ↑ a b c FRANK III..., s. 12
- ↑ Genealogie rodu Kouniců [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FRANK IV..., s. 164
- ↑ Poslední vládnoucí kníže: Heinrich XXII., zemřel r. 1902. Jeho jediný syn Heinrich XXIV., který zemřel r. 1927, byl mentálně retardovaný a skutečné vlády neschopný. Knížectví tedy přešlo na mladší větev Reußů (Reuß-Schleiz). která v něm vládla jako regenti až do r. 1918. Formálním knížetem ale zůstal Heinrich XXIV.
- ↑ a b FRANK III..., s. 124
- ↑ a b c FRANK I..., s. 285
- ↑ Staatsarchiv des Teutschen Bundes. 1. vyd. Svazek 1. Erlangen: J. J. Velm und Ernst Enke, 1816. 602 s. Dostupné online. S. 600–601. (německy, odkazovaná pasáž francouzsky)
- ↑ Genalogické a právní poměry v rodu Looz-Corswarem jsou mimořádně komplikované. Jejich vévodský titul byl udělen roku 1734 v Rakouském Nizozemí a není říšského původu (viz Seznam knížat z vůle nizozemských panovníků). Pátý vévoda Guillaume Joseph (1732–1803), který žil v pohnuté době prvních napoleonských válek, získal pro rod jako náhradu za ztráty majetku v Belgii bezprostřední říšské knížectví Rheina-Wolbeck na základě rozhodnutí říšského sněmu v rámci tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace. Svého nejstaršího syna, Charlese Louise Augusta (1769–1822) vévoda pro neshody plně vydědil a belgické majetky i říšské knížectví spolu s vévodským a knížecím titulem zdědil mladší vévodův syn, Joseph Arnaud (1770–1827), který se dočkal mediatizace Rheiny-Wolbecku i ztráty některých feudálních práv v Belgii, tehdy ovládané přímo Francouzským císařstvím. Po skončení válek byl rod Looz-Corswarem zařazen mezi vznešené mediatizované rody a knížecí, nikoli však vévodský titul byl v Nizozemí rozšířen na veškeré potomky panujícího vévody. Vévoda ale žádné potomky neměl a za dědice určil svou sestru, princeznu Clementinu Josephine (1764–1820) provdanou hraběnku z Lannoy. Ta ale zdědila pouze německé statky rodu v Rheině-Wolbecku a práva související s mediatizovaným panstvím, Vyděděný Charles Louis, který se navzdory vydědění stejně jako jeho mladší bratr podepisoval jako šestý vévoda Looz-Corswarem, dosáhl obnovení procesu o majetek. V Německu byla jeho žádost zamítnuta, neboť přijal francouzské občanství, což jej dle německého práva zbavovalo šlechtictví a tedy i dědických nároků ještě nesporněji, než otcovské vydědění. Teprve syn "vyděděnce", Charles Francois Guillaume (1804–1896) dosáhl dlouho po otcově i strýcově smrti v nezávislé Belgii uznání dědického nároku a titulu (sedmého) vévody z Looz-Corswarem. Z hlediska dědického i šlechtického práva existuje ovšem od té doby vévodská větev rodu Looz-Corswarem právě jen na základě tohoto královského a soudního potvrzení. Původní vévodský titul lze v zásadě od roku 1827 považovat za zaniklý, zcela nesporně však zanikají práva mediatizovaného rodu a z něj plynoucí nároky. Syn princezny Clementine Josephine hrabě Napoleon de Lannoy-Clervaux byl v roce 1840 povýšen do pruského knížecího stavu jako kníže von Rheina-Wolbeck ačkoli zvláštní práva stavovského panství byla pruskému státu prodána roku 1839, v hannoverské části knížectví pak k jejich prodeji státu došlo již v roce 1824.
- ↑ a b Genealogie rodu Mansfeldů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b BECKMANN, Theodor. Sachsenhagen, Entwicklung und Portrait [online]. [cit. 2017-02-10]. S. 11. Vydal sachsenhagenský vlastivědný spolek (Haimatverein Sachsenhagen). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-25. (německy)
- ↑ Web o renesanční architektuře ve Stadthagenu, bývalém hlavním městě Schaumburského hrabství [online]. [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ O datu knížecí nobilitace panují pochyby, protože originální listina se nezachovala a její text známe jen ze zmínek v diplomech Karlových bratrů Gundakara a Maxmiliána z roku 1623. Den a měsíc jsou považovány za jisté, pochybnosti panují pokud jde o rok. Genealog Karl Friedrich von Frank (FRANK III..., s. 140) uvádí na základě opisu z roku 1844 rok 1620, což však odmítá historik Heinz Dopsch s odůvodněním, že roku 1620 na rozdíl od roku následujícího nebyl k povýšení žádný důvod (DOPSCH, Heinz, Knížecí stav a knížectví, základní otázky k dějinám rodu Lichtenštejnů a vývoji jejich země, s. 31-39, zde s. 32, KADLEC, Petr, ZÁVODNÁ, Michaela (ed.), Úsilí knížecího rodu Lichtenštejnů o získání a udržení vlastního státu: sborník textů resumé z referátů přednesených na mezinárodní konferenci konané ve dnech 15. a 16. listopadu na zámku Valtice, Vyd. 1. Ostrava: Centrum pro hospodářské a sociální dějiny Fiozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, 2013. 70 s. Documenta Liechtensteiniana. Series Miscellanea; tomus 1., ISBN 978-80-7464-225-8).
- ↑ SCHÖPFER..., s. 56
- ↑ Genealogie Lichtenštejnů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ SCHÖPFER..., s. 55
- ↑ a b FRANK IV..., s. 8
- ↑ Genealogie Oettingenů z Oettingenu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Genealogie rodu Nasavských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK III..., s. 189
- ↑ a b c FRANK IV..., s. 99
- ↑ a b c d FRANK III..., s. 148
- ↑ Genealogie rodu Lippe [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c FRANK V..., s. 62
- ↑ Genealogie rodu Stolbergů z Wernigerode a Gedern [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK II..., s. 171
- ↑ Genealogisches Staatshandbuch..., s. 410
- ↑ a b FRANK I.., s. 187
- ↑ a b FRANK III..., s. 24
- ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 5. Addenda at Corrigenda. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1974. 5 svazků (288 s.). S. 44. (německy)
- ↑ a b c d FRANK V..., s. 215
- ↑ a b FRANK I..., s. 127
- ↑ Genealogie Bretzenheimů [online]. [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK IV.., s. 266
- ↑ a b FRANK IV..., s. 15
- ↑ a b c d FRANK IV..., s. 165
- ↑ a b Genealogie Reussů z Lobensteinu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie Wiedů z Runkelu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK V..., s. 19
- ↑ Genealogie rodu Sayn-Wittgensteinů z Hohnsteinu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Genealogie rodu Waldburgů z Zeilu a Wurzachu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 245. (německy)
- ↑ Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. [Gothaischer Hofkalender Dostupné online]. S. 243. (německy)
- ↑ Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 242. (německy)
- ↑ a b FRANK III..., s. 232
- ↑ Genealogie Metternichů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FRANK II..., s. 58
- ↑ a b Seznam nových a titulárních říšských knížat na blogu Heirs of Europe [online]. [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Genealogie rodu Sinzendorfů [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ FRANK V..., s. 9
- ↑ a b FRANK IV.., s. 218
- ↑ Genealogie Salm-Reifferscheidtů z Krautheimu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK V..., s. 121
- ↑ a b FRANK IV..., s. 164-165
- ↑ Genealogie rodu Reussů z Ebersdorfu [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ FICKER, Julius von. Vom Reichsfürstenstande. [s.l.]: [s.n.] kapitola online na Wikizdrojích. Kapitola Einzelne weltliche Fürsten und Magnaten, s. 185.
- ↑ FRANK V..., s. 162
- ↑ a b c FRANK II..., s. 106
- ↑ a b c d e f g FRANK II..., s. 107
- ↑ Roku 1745 nařídila Marie Terezie Mantovské vévodství plně správně integrovat do Milánska.
- ↑ Po vymření hlavní větve mantovských Gonzagů r. 1627 se po mantovské válce prosadila vedlejší (francouzská) větev Gonzaga-Nevers, která vymřela r. 1708.
- ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Genealogie rodu Medicejských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ FRANK III..., s. 220
- ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Storia universale dal principio del mondo sino al presente scritta da una compagnia di letterati inglesi; ricavata da' fonti originali, ed illustrata con carte geografiche, rami, note, tavole cronologiche ed altre; tradotta dall'inglese, con giunta di note, e di avvertimenti in alcuni luoghi. 1. vyd. Svazek 43. Amsterdam: Antonio Foglierini, 1778. 459 s. Dostupné online. S. 348. (italsky)
- ↑ a b c FRANK I..., s. 175
- ↑ Rodokmen rodu Cybo-Malaspina [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK IV..., s. 76
- ↑ Genealogie rodu Appiani [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918.. 1. vyd. Svazek Band 4. O-Sh. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1973. 5 svazků (310 s.). S. 71. (německy)
- ↑ Genealogie rodu Pico [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
- ↑ FRANK I..., s. 196
- ↑ a b c d FRANK V..., s. 125
- ↑ a b FRANK V..., s. 31
- ↑ Knížecí titul ztratil již první kníže za odsouzení pro velezradu.
- ↑ I Diplomi imperiali per i feudi di Savognone, Mongiardino, Vergagni (Fieschi, Spinola, Crosa). Příprava vydání Daniele Lara. 1. vyd. Genova: Fratelli frilli editori, 2008. 189 s. Dostupné online. ISBN 978-88-7563-434-6. S. 8. (italsky)
- ↑ a b FRANK III..., s. 256
- ↑ Genealogie Bourbonů del Monte na blogu heirsofeurope [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e FRANK III..., s. 224
- ↑ Genealogie rodu Meli Lupi na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online.
- ↑ a b FRANK I..., s. 285
- ↑ Genealogie Estenských [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e FRANK I..., s. 243
- ↑ FRANK I...., s. 161
- ↑ FRANK III..., s. 182
- ↑ Genealogie rodu Malaspina [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-11.
- ↑ HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht: příběh druhého zimního krále. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1997. 155 s. ISBN 80-85770-50-4. S. 129.
- ↑ GRITZNER, Maximilian. Chronologische Matrikel der Brandenburgisch-Preussischen Standeserhöhungen und Gnadenacte von 1600-1873. 1. vyd. Berlin: Mitscher und Roestell, 1874. 97 s. Dostupné online. S. 24. (německy)
- ↑ KRETSCHMER, Konrad. Historische Geographie von Mitteleuropa. 2. vyd. [s.l.]: Salzwasser Verlag, 2016. 664 s. Částečně dostupné online. S. 287. (německy)
- ↑ Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 211.
- ↑ FRANK II..., s. 226
Literatura
- FICKER, Julius, Vom Reichsfürstenstande, Forschungen zur Geschichte der Reichsverfassung zunächst im XII. und XIII. Jahrhunderte. Band 1, Innsbruck 1861, 424 s. (německy) online na wikizdrojích online na googlebooks
- GRITZNER, Maximilian, Fürsten des Heiligen Römischen Reiches, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1887, 2 svazky, 559 a 903 s., (německy), svazek 1 (A-L) online svazek 2 (M-Z) online
- GRITZNER, Maximilian, Die mediatisirten Fürstengeschlechter in Deutschland, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1878, 589 s. (německy) dostupné online
- KÖBLER, Gerhard, Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen, 8. Auflage, 2014, 1047 s., (německy), dostupné online
Související články
- Seznam knížecích nobilitací v německých státech
- Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství
- Seznam titulárních říšských knížat
- Seznam knížat z vůle českých králů
Externí odkazy
- Přehled říšských stavů v l. 1521 a 1792 s čísly (anglicky)
- Článek o říšských ústavních poměrech, stavech a knížatech (anglicky)
- Článek o povyšování do říšského knížecího stavu (německy)
- Seznam států Svaté říše římské v dnešním Německu spolu se seznamy panovníků (anglicky)
- Seznam států Svaté říše římské v dnešním Rakousku spolu se seznamy panovníků (anglicky)
- Seznam států Svaté říše římské v dnešní Itálii spolu se seznamy panovníků (anglicky)
- Seznam států Svaté říše římské v dnešním Nizozemsku spolu se seznamy panovníků (anglicky)
- Seznam historických území Francie spolu se seznamy panovníků a včetně států bývalé Svaté říše římské (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Alejandro Mery, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Italian region Tuscany
Erb rodů Přemyslovců
Autor: Thw1309, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the diocese of Eichstätt, self made version of the coat of arms of 12th century.
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Wied
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Not to be confused with the coat of arms of Hechingen.
(c) Goran tek-en, CC BY-SA 4.0
The Byzantine double-headed eagle with the sympilema (the family cypher) of the Palaiologos dynasty.
The heraldic achievement of the House of Lorraine.
Autor:
- Limburg_New_Arms.svg: Ipankonin
- derivative work: OwenBlacker
Coat of arms of the Principality of Ansbach. Blazon: Or a lion rampant sable, queue fourchée, armed, langued and crowned gules.
Autor: K.Kücking, Licence: CC BY-SA 3.0
Wappen von Herzog Ekbert I. geb. um 756, gest. 811 (Ehemann der Hl. Ida von Herzfeld) .
Bild von seinem Grabe in der St. Ida Kirche in Herzfeld
http://de.wikipedia.org/wiki/Ekbert_%28Sachsen%29Schwarzburg-Sondershausen.
Wappen Solms Lich und Hohensolms - Tyroff HA.jpg
Coat of arms of the de:Grafen von Achalm (Swabia), created about 1120 in de:Kloster Zwiefalten after the death of the counts. First record in Stuttgarter Wappenbuch (1439/50)
Wappen Trauttmannsdorff - Tyroff AT.jpg
Wappen von Andechs
Autor: ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the landgraviate of Hesse-Kassel
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the County of Sigmaringen
Autor: Dan Koehl , Licence: CC BY 3.0
Vapensköld för Grevarna av Gleichen
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.
These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.„Das Wappen der Heil. Römischen Reichs Fürsten von Schwarzenberg, Erb-Richter des Hoff-Gerichts in Rottweil, im Reichs-Fürsten-Stand erhoben durch Kaiser Leopold 1671“ datiert 1792 Temperazeichnung, 24 x 19 cm
Autor: PodracerHH, Licence: CC BY-SA 3.0
Traventhal Wappenkartusche
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Brunswick-Lüneburg
Blazon: Per pale, I Gules two lions passant guardant Or (for Brunswick), II Or a semy of hearts Gules a lion rampant Azure (for Lunenburg)Autor:
- (derived from File:Coa Germany Family Oettingen.svg)
- (shield based on File:Coa Illustration Editing Round base shield.svg)
Wappen der Herren von Starkenberg (Tiroler Ministeriale): Von Rot und Gold dreimal gespalten.
Coat of arms of the imperial abbey of Kempten.
Coat of Arms of Babenbergian Marcha orientalis called Old Austria, with five golden eagles on black, today coat of arms of Austrian Federal State of Lower Austria. Given in the Babenberg Family Tree around 1490, attributed to Adalbert, Margrave of Austria (~985 – 1055) – If he did bear this coat of arms is unbeknown.
Coat of Arms of the Principality of Reuss Junior Line
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Wappen der Familie Kaunitz-Rietberg, Grafen von Rietberg. Das Wappen setzt sich zusammen aus dem goldenen Adler auf rotem Grund der Familie von Rietberg (links); dem Esenser Bären und den Wittmunder Peitschen für das Harlingerland (rechts); dem goldenen Jungfrauenadler auf schwarzem Grund der Familie Cirksena (Mitte); darüber als Herzschild das Wappen der Kaunitz, geviertelt, mit der Seerose der Kaunitz und der Rose der Sesyma-Austi.
Coat of arms of Baden, Markgrafschaft
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of w:Ranulf de Blondeville, 6th Earl of Chester (c. 1172–1232): Azure, three garbs or, which has become the emblem of the County of Cheshire (Burke, Sir Bernard, The General Armory, London, 1884, p.92 "Blondevill"). His father w:Hugh de Kevelioc, 5th Earl of Chester (1147–1181) bore Azure, six garbs or (Source: Tomlinson, H Ellis, The Heraldry of Cheshire, Manchester University Press, 1956, p.159)
„Wapen der Fürsten zu Nassau von der älteren Linie.“ (Walramsche Linie): Nassau-Saarbrücken, N.-Weilburg, N.-Usingen, N.-Idstein.
Autor: Massimo Telò, Licence: CC BY-SA 3.0
Rocca di Soragna, stemma Meli-Lupi.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the landgraviat of Thüringen
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Eggenberg, as dukes of Krumlov
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Lippe; 1,9: county of Vianen; 2,8: county of Schwalenberg; 3,7: lordship of Ameide; 4,6: county of Sternberg; heart: lordship of Lippe
Fürstlich Lambergisches Wappen
Wappen der Eppenstein
Wappen derer von Neuneck, gemäß Blasonierung und Vorlage erstellt
Autor: Facquis, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma dei duchi di Mirandola
Autor: DerWeißenfelser, Licence: CC BY-SA 3.0
Kleines Wappen des Herzogtums Sachsen-Weißenfels.
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Buchau Abbey, Baden-Württemberg. Based off of Wappenbuch 2: Circulus Suevicus (c. 1680).
Wappen
Fürsten von Waldburg zu Wolfegg-Waldsee und von Waldburg zu Zeil-WurzachAutor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Arms of the United Kingdom of Great Britain and Ireland, Hanover, and Brunswick (1801-1816)
Coat of arms of the House of Gonzaga since 1433.
Wappen der ersten Rietberger Grafen aus dem Hause Arnsberg.Graf Conrad 1075 - 1092 zu Werl-Arnsberg gründet während seiner Regierungszeit
die erste Burg zu RietbergAutor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the duchy of Brunswick-Lüneburg (1482-1582); 1: duchy of Brunswick; 2: duchy of Lüneburg; 3: county of Eberstein; 4: lordship of Homburg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the electorate of Saxonia (1539)
Autor: Schwarzenbergika, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the Princely County of Schwarzenberg
coats of arms of Stühlingen in Germany
Coat of arms of the Bishopric of Würzburg
Autor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Palatine-Zweibruecken
Autor: FDRMRZUSA, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Welf-Brunswick family with errors.
Autor:
- Wappen_Werdenberger2.svg: Marco Zanoli (sidonius 16:18, 24 February 2007 (UTC))
- derivative work: W!B:
Das Wappen der Linien Werdenberg-Sargans und Werdenberg-Sigmaringen; desgleichen auch Grafen von Tübingen-Asperg (alt): Rot, ein silberes Gonfanon (Kirchenfahne))
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Isenburg
Autor: Kunstifi, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Bourbon del Monte
coat of arms of House of Malaspina dello "Spino Fiorito".
Coat of arms of Huse of Gonzaga since 1328 to 1389.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the county of Vorder-Mansfeld; 1,3: county of Mansfeld/lordship of Querfurt; 2: county of Arnstein; 3: lordship of Heldrungen
Wappen der Fürsten von Ligne
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Lorraine (province) in 1430
Combined arms of Hungary Naples Jerusalem the House of Valois-Anjou the duchy of Bar Lorraine and Aragon
Blazon: Quarterly of six, I barry of eight gules and argent (for Hungary); II azure semy-de-lis Or a label gules (for Naples); III argent a cross potent and four crosslets Or (for Jerusalem); IV azure semy-de-lis Or a bordure gules (for the House of Valois-Anjou); V azure crusilly fitchy, two barbels addorsed Or (for Bar); VI Or a bend gules three alerions argent (for Lorraine); overall an inescutcheon Or four pallets gules (for Aragon).Wappen des Fürstentums Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, aufgelöst 1806.
Wappen derer zu Eulenburg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the county of Delmenhorst (1619)
Autor: Marco Zanoli (sidonius 11:19, 20 February 2007 (UTC)), Licence: CC BY-SA 2.5
Coat of arms of the diocese of Constance, Germany
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Archduchy of Austria
Re-upload of Image:Flag of the German Empire.svg under specific name. An identical flag to the flag of the German Empire was used by the late 18th-century principalities of en:Salm. Source: FOTW.
Schloss Porcia - Arcade-court - Coat of arms
Locality: Spittal an der Drau
Community:Spittal an der DrauEsterhazy coat of arms
Autor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Prince Karl August von Bretzenheim (chief as Grand Prior of the Sovereign Order of Malta)
Autor: Beckstet, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the east frisian house of Cirksena.
The coat of arms of Duchy of Saxony, Angria and Westphalia (Lauenburg) as used between 1435 and 1507 and again between 1671 and 1689. It shows in the upper left quarter the Ascanian barry of ten, in or and sable (starting with the wrong colour in this copy), covered by a crancelin of rhombs (they are not shown in this undetailed copy) bendwise in vert. (The House of Wettin also adopted the barry of ten with the crancelin as its coat-of-arms, when it gained Saxe-Wittenberg, which is why the barry reappears in the arms of many (formerly) Wettin-ruled states.) The crancelin symbolises the Saxon ducal crown. The second quarter shows in azure an eagle crowned in or (crown missing in this copy), representing the imperial County Palatine of Saxony. The third quarter displays in argent three water-lily leaves in gules, standing for the County of Brehna. The lower right fourth quarter shows in sable and argent the electoral swords (Kurschwerter) in gules, indicating the Saxon office as Imperial Arch-Marshal (German: Erzmarschall, Latin: Archimarescallus), pertaining to the Saxon privilege as prince-elector, besides the right to elect a new emperor after the decease of the former. The Lauenburg branch duchy adopted this coat-of-arms, used before by the other brach duchy Saxe-Wittenberg until its extinction in 1422, in order to enforce its failed claim to succession in Saxe-Wittenberg. Thus the different quarters of the coat of arms, from then on representing the Duchy of Saxony, Angria and Westphalia (Lauenburg), were later often misinterpreted as symbolising Angria (Brehna's water-lily leaves) and Westphalia (the comital palatine Saxon eagle).
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hohenlohe
Wappen Oettingen - Tyroff AT.jpg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the lordship of Kriechingen (Créhange)
Autor: Glasshouse with elements by Sodacan, Tom-L and katepanomegas, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the Principality of Waldeck and Pyrmont
Coat of arms of the county of Schwabegg
Wappen Khevenhüller Metsch - Tyroff AT.jpg
Autor: WuRGraf , Licence: CC BY-SA 4.0
Wappen Fürst zu Salm und zu Salm-Salm
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Principality of Werle
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Leiningen (1803); 1: palatinat of Mosbach; 2: county of Dagsburg; 3: county of Rieneck, 4: lordship of Frankenberg; 5: county of Dürn; 6: lordship of Amorbach; heart: county of Leiningen
Autor: Fhmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Palatinate-Birkenfeld. Depicted in Rodewald, Heinrich: Das Birkenfelder Schloß. Leben und Treiben an einer kleinen Fürstenresidenz 1584-1717. Enke, Birkenfeld 1927. as the arms of Count Palatine Georg Wilhelm of Birkenfeld
Lesser common Coat of Arms of Austria-Hungary 1916
Autor: MacMoreno, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma Araldico di Lucca: Troncato d'argento e di rosso. Lo stemma è sovrastato da una corona marchesale ed è attorniato da un ramo di quercia ed uno di alloro annodati fra loro da un nastro rosso listato di bianco.
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Roman Catholic Diocese of Brixen
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of Austria used in 1915
early supposed coat of arms of House of Savoy.
Old coats of arms of the prince-bishops of Paderborn, Germany
Autor:
- Heraldique piece bordure componee.svg: S@m
- Wappen Brandenburg-Ansbach.svg: OwenBlacker
- derivative work: OwenBlacker | Discussion
Coat of arms of the Burgraves of Nuremberg. Blazon: Or a lion rampant sable, queue fourchée, armed, langued and crowned gules, a bordure compony argent and gules and argent.
Wappen der Reichsfürsten von Dietrichstein zu Nikolsburg, Grafen von Proskau (Namens- und Wappenvereinigung der Fürsten von Dietrichstein (Herzschild) mit den Grafen von Proskau (Hauptschild) anlässlich Ererbung der (1782 wieder veräußerten) Herrschaft Proskau: 29. Juli 1769)
Coat of Arms of the former German district of Querfurt
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat Arms of Philip I of Castile as Philip IV, duke of Burgundy
Coat of arms of the House of Este since 1239.
Stammwappen der Herren, Vögte (von Plauen, Weida, Gera), Grafen und Fürsten Reuss, nach der ältesten Darstellung (1279): Am 15. Dezember 1294 erteilte im Feldlager zu Borna Pfalzgraf Rudolf bei Rhein und Herzog von Bayern den Vögten Heinrich dem Älteren und Heinrich dem Jüngeren von Plauen, sowie den Vögten von Weida und Gera einen förmlichen Wappenbrief, worin er sagt, dass die Vorfahren der Vögte Schild und Banner von seinen, des Herzogs Vorfahren erhalten hätten. Der pfalzgräfliche Löwe ist seit 1230 nachweisbar, seit ca. 1240 gekrönt. Das erste Wappensiegel der Vögte von Weida ist von ca. 1240-44, alle frühren Siegel sind Gemmen. Die Verleihung von Wappen und Banner müsste also in diese Zeit fallen. Den eigentlichen Ursprung dürfte der Löwe von den Grafen von Everstein haben, die das gleiche Wappenbild (auch gleiche Helmzier) führten, nur in anderen Tinkturen (silbern-blau): Die Herrschaft Plauen gehörte 1122 den Grafen Everstein, 1236 erscheint Plauen zum ersten Mal im Besitz der Vögte von Weida. Eine Linie nannte sich danach Vögte von Plauen, mit Blauen als eversteinischgem Lehen. Es ist also nicht ausgeschlossen, dass das eversteinische Wappenbild (der Reussen) die pfalzgräflichen Tinkturen erhielt, vielleicht um 1261, als die Vögte von Weida, Gera und Plauen mit dem Vater des Pfalzgrafen Rudolf ein Kriegsbündnis abgeschlossen hatten. Erst 1370 wechselt die Helmzier der Linie Gera zum Brackenhaupt, das sie evtl. dem Haus Zollern verdankt, das Recht zu dieser Helmzier 1317 erkauft hatte (die silbern-schwarze Tinktur würde dafür sprechen). Um die Mitte des 15. Jahrhunderts wurde das Brackenhaupt von den Linien Reuss und Plauen ebenfalls übernommen.
Autor: Manuelfb55, Licence: CC BY-SA 4.0
En fondo de azur, dos calderas ajedrezadas de plata y gules. Bordura con ocho armiños de sable. Primitivo escudo de los Guzmanes.
Autor: Manuel Heinemann, Licence: CC BY-SA 3.0
Im Schloss Sigmaringen gezeigtes Wappen der Hohenzollern-Sigmaringen
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the markgraves of Hachberg (or Breisgau)
Autor: sidonius 17:26, 12 February 2007 (UTC), Licence: CC BY-SA 2.5
Das Wappen des Fürstbistum Basel bis 1791
Coat of Arms of the Guelphs; Bavaria c. 1200 (margins probably late 13th century); sandstone; from Steingaden Abbey
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
Coats of arms of the prince-bishop of Augsburg
Wappen Fugger Babenhausen - Tyroff HA.jpg
Autor: 00988799876n, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of the house of Schwarzenberg
Autor: Bluebear2, Licence: CC BY-SA 3.0
Blason de la ville d'Euvillers (Nord): d'argent à deux fasces de gueules
Flag of the Principality of Reuss-Lobenstein
Autor: Carloferrari, Licence: CC BY-SA 4.0
cropped and straightened version of File:Stemma famiglia Landi ingresso Castello di Bardi.jpg, photographed and uploaded by Carloferrari
Autor: Éduarel, Licence: CC BY-SA 3.0
Armes du comte Gérard VI d’Oldenbourg (et comte de Delmenhorst).
Autor: Marco Zanoli (sidonius), Licence: CC BY-SA 2.5
Das Wappen der Pfalzgrafen von Tübingen
Coat of arms of the Prince-Bishopric of Freising. Blazon. Or, a moor's head proper, crowned or and collared gules, with an earring gules.
Erb rodů Přemyslovců.
The flag of the Duchy of Arenberg from 1803 to 1810.
Autor:
- National Coat of arms of Denmark.svg: Galico
- Derivate work: The White Lion
Arms of Swabia (or, lions passant sable)
A vectorized version of Shield of the coats of the Habsburg-Lorraine family. Left side the coat of arms of the village of Habsburg in Switzerland, in the middle the right-white-red coat of arms of Austria, on the right the coat of arms of Lorraine.
Autor: Herrgott (Diskussion) 02:31, 23. Jan. 2016 (CET), Licence: Copyrighted free use
Wappen der reichsfreien Herrschaft Bretzenheim
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
principality of Stakenburg in the coats of arms of Hessen-Darmstadt
Standard of the Princes of Reuss-Greiz (Elder Line).
Autor: Glasshouse using elements by Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of the Principality of Reuss-Greiz
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hohenlohe
Autor: Brigante mandrogno, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma della Famiglia Ghilini presente nelle "Tavole genealogiche di famiglie nobili alessandrine e Monferrine dal secolo IX al XX" di Francesco Guasco di Bisio. Descrizione dello stemma: d'azzurro, al leone coronato d'argento, armato e linguato di rosso
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: Chatsam, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of Christiane Eberhardine of Brandenburg-Bayreuth
Wappen der Fürsten von Auersperg
Autor: SVG: glglgl - original: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Lübeck (1829) 1: county of Oldenburg; 2: county of Delmenhorst; heart: principality of Lübeck
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coat of arms county of Holstein-Pinneberg
County of Gradisca Coat of Arms
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Zámek Kynžvart v Lázních Kynžvart, okres Cheb, Česko.
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Di Carpegna
Autor:
- derivative work: Fry1989
Shield of the coat of arms of the Kingdom of Italy and of the Royal House of Savoy.
Wappen Colloredo-Mannsfeld
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of Solms-Lich-Hohensolms; 1: lordship of Greifenstein; 2: lordship of Münzenberg; 3a: lordship of Wildenfels; 3b: lordship of Sonnenwalde; 4: county of Tecklenburg; heart: county of Solms
Autor: Tinynanorobots, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Duke of Marlborough, Churchill-Spencer
Wappen der Orlamuender
Autor: Madboy74, Licence: CC BY-SA 4.0
Cross of triquetras. Rudolf Koch (1932) refers to the Cross of triquetras in a circle as "Carolingian cross" Rudolf Koch, Fritz Kredel, Christliche Symbole (1932)[1]
Wappen der Fürsten Orsini von Rosenberg
(c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0
Early w:canting arms of arms of the House Sforza, continued by the non milanese lines of the family. Arms as Counts of w:Cotignola, title granted by Pope John XXIII. Also today the Coat of arms of the commune of w:Cotignola. Canting element: Quince = mela cotogna (Italian) = codogno (Venetian), from Latin cotoneum, from Greek κυδώνιον ("kudonion") (WordSense Online Dictionary (15th May, 2024) URL: https://www.wordsense.eu/codogno/). Pope John XXIII made w:Muzio Attendolo Sforza conte de Codognola, the place of Attendolo's birth. "Muzio attendolo da Cotignola, capostipite degli Sforza".
Text from: Maspoli, Carlo, Arme e imprese viscontee sforzesche Ms. Trivulziano n. 1390, Archivio araldico svizzero : Archivum heraldicum, Band (Jahr): 111 (1997) [1]:
- Sullo stemma degli Attendoli concesso dall'imperatore Roberto di Baviera a Muzio Attendolo nel 1401 : «Re Roberto concesse a Sforza e a tutta sua casa de Attendoli che portassino per arma el leone d'oro overo giallo col codogno in la gamba manca, e la gamba dericta sopra al codogno, dicendo Sforza che voleva elleone tegnisse la gamba diricta de sopra per defensione del codogno; perd che tenendo el codogno de sopra pariva lo offerisse per dere ad altri». d) Circa l'ordine usato dallo Sforza nel far portare gli stemmi: a. 1411 «Allora papa Iohanne (XXIII) dette Codognola a Sforza per ducati quattordici mila, et chi dice sedeci mila, et fecelo conte de Codognola con tutti quelli de Attendoli Alora Sforza (che stava a Spoleto) fece et levd el stendardo del leone; et cosî andava sempre el stendardo de quarteri inanti con li sacomani et poi el standardo de leone et quello dei diamanti con li homini d'arme». pp. 116, 117, 142, 154, 161. Lo Sforza con quest'impresa volle riprendere, semplificandola, l'arma di famiglia, accompagnandola dal motto FRAGRANTIA DURANT (la fragranza perdura). L'impresa è documentata magnificamente nel diploma miniato rilasciato dal duca Francesco I il 1 aprile 1456 all'Ospedale Maggiore di Milano (cf. Gli Sforza a Milano, op. cit., p. 189, riproduzione a colori).
coat of arms of House of della Cybo-Malaspina.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the counts of Solms-Braunfels; 1a: lordship of Greifenstein; 1b: lordship of Lichtenstein; 2: lordship of Münzenberg; 3ab: county of Limpurg; 4a: lordship of Wildenfels; 4b: lordship of Sonnenwalde
coat of arms of House of Doria Pamphilj.
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the landgraves of Leuchtenberg
Flag of the Principality of Rheina-Wolbeck (1803-1806)
Autor: Fpo, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the House of Holstein-Gottorp
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Princely Counts of Hennebrg
Autor: Stanislav Macak, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Ottavio Piccolomini Pieri d'Aragona, Prince of Holy Roman Empire, Duke of Amalphi, general of 30 years war
Coat of Arms of the (Prince-)Bishopric of Hildesheim.
Wappen der Fürsten von Windisch-Graetz
Autor: FootKalos1597, Licence: CC BY-SA 4.0
coat of arms of House of Malaspina dello "Spino Fiorito"
Coat of arms of the duchy of Mecklenburg-Schwerin
Autor: Glasshouse, Licence: CC BY-SA 4.0
Full achievement of the princely arms of Thurn and Taxis
coat of arms
The coat of arms of Lower Saxony. Also the former ( – 1947) coat of arms of Land Braunschweig.
Keep red shade parallel with File:Flag of Germany.svg’s red shade.
Autor: SVG Added Ramos, Licence: CC BY-SA 3.0
Staatswappen Liechtensteins
Autor: James2813, Licence: CC BY-SA 4.0
Escudo del ducado de Módena y Reggio.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Anhalt (1423-1475); 1,4; principality of Anhalt; 2: county of Askanien; 3; county of Bernburg
Autor: James2813, Licence: CC BY-SA 4.0
Escudo de la familia Acciaioli.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the county of Salm-Reifferscheid (1600-1816); 1a: lordship of Reifferscheid; 1b: county of Lower Salm; 2: lordship of Bedbur; 3: lordship of Hackenbroich; 4: lordship of Dyck
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Salm-Neuweiler
blason des spinola famille Génoise ayant une branche en France d'or à une fasce échiquetée de trois traits d'argent et de gueules, surmonté d'un espile (ou robinet en Italien spina di botte) de gueules en pal fichée dans la fasce. D'oro alla fascia scaccata di tre file d'argento e di rosso, accostata in campo da une spina di botte in palo di rosso
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Castracani degli Antelminelli
Coat of arms of Duchy of Pomerania, during the reign of Bogislaw X
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Dukes of Teck
Blazon: Fusilly bendwise sinister sable and Or.Wappen der Grafen von Geldern und Wassenberg
coat of arms of Huse of Doria.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Wied (1803)
Wappen Starhemberg - Tyroff HA.jpg
Wappen der Fürsten von Hatzfeld zu Trachenberg
Autor: Flominator, Licence: CC BY-SA 3.0
Tafel mit dem Wappen von Fürstenberg, Donaueschingen
Coat of county of Holzappel, Germany
Coat of arms of House of Gonzaga from 1394 to 1433.
Coat of arms of Huse of Gonzaga since 1627.
Stammwappen der Habsburg, nach Darstellungen des 16. Jh.
Coat of arms of Nassau-Fulda
One of the coats of arms of the Counts of Celje. It was in use since Frederick II.
Shield of the coat of arms of Carinthia, Austria
Autor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY 3.0
Blason de la famille Grimaldi
Autor: Angelus, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the House of Gonzaga-Guastalla.
Autor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the landgraviate of Hesse-Darmstadt 1736–1804
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.
These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.Autor: A1 Aardvark, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Princess Augusta of Saxe-Gotha, wife of w:Frederick, Prince of Wales (1707-1751), the eldest son and heir apparent of King George II of Great Britain, whom he predeceased. She was the mother of King George III. Princess Augusta was born in Gotha to w:Frederick II, Duke of Saxe-Gotha-Altenburg (1676–1732) and w:Magdalena Augusta of Anhalt-Zerbst (1679–1740). Her paternal grandfather was w:Frederick I, Duke of Saxe-Gotha-Altenburg, eldest surviving son of Ernest I, Duke of Saxe-Gotha-Altenburg.
Siegel König Konrads (911-918)
coat of arms
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of the County Württemberg
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Marquis of Namur. Blazon: Or, a lion rampant sable, armed and langued gules, a ribband overall of the same.
Autor: FootKalos1597, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Duke of Massa and Prince of Carrara of the House of Cybo-Malaspina
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of Charles I of Spain (1520-1530) Greater arms as Spanish Monarch and Holy Roman Emperor (as Charles V), (1530-1556)
Sabbioneta, stemma ducale (Palazzo Ducale, soffitto della Sala d'Oro)
Jülicher Löwe: Auf Gold ein schwarzer steigender Löwe, rotbezungt (und fast immer rotbewehrt)
Coat of arms of the Imperial Principality of Mindelheim. Blazon: Argent, three mountains vert with a lion statant gules.
Coat of arms of the dukes of Orleans of the Bourbon family, used by the modern Orleans branch.
Coat of arms of Sulzbach-Rosenberg
Greater coat of arms of Prussia used when part of the German Empire. Note the inclusion of the subcoats for Holstein and Schleswig (both in the second row), identifying this coat of arms as no earlier than 1867.
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
Coats of arms of the duke of Lower Lorraine
Armoiries de la Maison de Looz-Corswarem
Wappen Schönburg - Tyroff AT.jpg
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the counts of the Rulers of Brandenburg.
Blazon: Azure an eagle displayed gules, crowned Or.Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Lordship of Schellenberg
Wappen der "Zolren" (Zollern)
Coat of arms of principality Hohenzollern-Hechingen
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Wied-Neuwied after 1784
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hohenlohe-Bartenstein
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the County of Mark
Autor: Wappengrafik erstellt von LeoDavid, Licence: CC0
Wappen der Grafen von Sponheim
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the House of Schwarzburg, and of Kevernburg
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Nicholan Dynasty (House of Mecklenburg, originally the Obotrites)
Stammwappen der alten Grafen und Herzöge von Jülich 14th century
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the duchy of Westfalen (better: palatinat of Saxe) in the coats of arms of Hessen-Darmstadt
Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.
These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.
If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.Autor: Ste81, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Giulio Cesare Gonzaga di Bozzolo
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Lorraine (province) in 1538 Arms of Lorraine of 1473 combined with Guelders-Jülich
Blazon: Quarterly, I barry of eight gules and argent impaling azure semy-de-lis Or a label gules; II argent a cross potent and four crosslets Or impaling Or four pallets gules; III azure semy-de-lis Or a bordure gules impaling azure a lion sinister rampant Or, armed, langued, and crowned gules (for Guelders); IV Or a lion rampant sable, armed and langued gules (for Jülich) impaling azure crusilly fitchy, two barbels addorsed Or; overall an inescutcheon Or a bend gules three alerions argent.Autor: Volker Thies (Asdrubal), Licence: CC BY-SA 3.0
This is a picture of the Hessian Kulturdenkmal (cultural monument) with the ID
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Wappen des 1803 gebildeten Fürstentums Fritzlar
Autor: Image created for the Blazon Project of the French Wikipedia. , Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Sinzendorf family
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Bourbon del Monte
Wappen Hohenlohe Waldenburg Schillingsfürst - Tyroff HA.jpg
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the principality of Ettenheim
Autor: Wappen gemeinsam erstellt von LeoDavid und DORADO, Licence: CC0
Stammwappen der von Mansfeld