Seznam titulárních říšských knížat

emTato stránka představuje seznam titulárních, tedy nevládnoucích či alespoň nestavovských knížecích rodů, jmenovaných panovníky Svaté říše římské. Titulární knížata neměla žádná politická práva ve smyslu říšských zákonů. V některých případech ale mohlo jít i o (téměř) suverénní panovníky jak uvnitř říše, tak za jejími hranicemi. Z řad suverénů jsou v následujícím seznamu vypsáni jen ti, kteří nedrželi svá léna v říšské Itálii (italští říšští suveréni jsou pojednáni v článku Seznam světských říšských knížat a knížectví). V seznamu jsou dále také duchovní knížata, pokud se jejich knížecí titul vázal (také) na výslovně udělenou osobní knížecí hodnost (ad personam) a nikoli (jen) jako titul svázaný s duchovním úřadem. Tučně je označeno jméno rodu či jméno území, na něž se vázal říšský knížecí titul. V některých případech uplynul nějaký čas mezi vlastním povýšením do knížecího stavu a vystavením knížecího diplomu. Není-li uvedeno jinak, vztahují se zde uvedená data ke dni vystavení diplomu.

Související informace naleznete také v článcích Říšský kníže a Seznam světských říšských knížat a knížectví.

Seznam knížecích rodů

Následující seznam titulárních knížat Svaté říše římské není pravděpodobně kompletní. Již v roce 1986 si německý historik Thomas Klein postěžoval, že "dodnes" (tedy do jeho současnosti) neexistuje žádný kompletní seznam říšských knížecích nobilitací.[1] Ani v současnosti (2017) patrně žádný takový nebyl ještě sestaven. Následující seznam vychází z části z archivní pomůcky k archivnímu fondu šlechtických nobilitací ve Všeobecném správním archivu (Allgemeines Verwaltungsarchiv) Rakouského státního archivu ve Vídni (pomůcku sestavil genealog Karl Friedrich von Frank), kde se ovšem nachází jen část konceptů všech knížecích nobilitačních diplomů. Dále je seznam doplněn o údaje z některých genealogických příruček (např. Gothajský almanach), soupisů nobilitačních diplomů či privilegií (Gnadenakte) a také z ojediněle se vyskytujících zpráv a zmínek v literatuře. Jednotlivé zdroje seznamu eviduje poznámkový aparát.

Vysvětlivky:

  • B - Bezprostřední knížata (nebyla ovšem říšskými stavy)
  • S - (Polo)Suverénní knížata mimo Svatou říši římskou
  • V - Knížata, dosazená na svůj post volbou a tedy nedynastická (volení panovníci a knížata ad personam)
  • Ad personam - osobní knížecí titul, který zaniká smrtí vyznamenaného
  • Ž - v současnosti (2017) žijící rod
  • Primogenitura - titul je dědičný pro prvorozeného syna, není-li uvedeno jinak, syn přebírá otcův titul, až po otcově smrti
Knížecí erbDatum uděleníJméno knížete, event. knížecího rodu či knížectvíTyp udělení tituluVymření rodu či vyhasnutí knížecího titulupoznámka
1369 (4. června)[2]Francesco Sassi dela TosaPro veškeré potomky?Titul říšského knížete byl rodu znovu udělen (patrně obnoven) 25. ledna 1798 (viz níže)
1414 (28. dubna)[3] S VGiorgio Adorno, panující janovský dóžeAd personam?1430?
  • Dóže Giorgio Adorno byl v r. 1415 v benátské občanské válce sesazen.
  • Potvrzení titulu vévody (na základě dóžecí hodnosti) pro Svatou říši římskou.
1425 (21. dubna)[4]
  • kníže z Krku
  • Mikuláš Frankopan, kníže z Krku, hrabě z Vinodolu, Moruše etc.
Pro veškeré potomky1527
  • Bán chorvatský a dalmátský
  • Říšské potvrzení chorvatského knížecího titulu
  • Rod se až do roku 1430 nazýval Frangipani
  • Ostrovní knížectví Krk vůbec neleželo ve Svaté říši římské, ale v Chorvatsku, potažmo v Uhrách spojených s Chorvatskem reálnou unií
  • Titul s právem suveréna pečetit červeným voskem[4]
1459 (31. července)[5]Pro veškeré potomky1500[6]
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem
  • Od 5. srpna 1459 spolu s povýšením Minsterberského knížectví/vévodství na říšské "pravé vévodství a knížectví" a Kladska na říšské "pravé hrabství"[7]
  • Minstrbersko bylo jediným říšským knížectvím ve Slezsku a jedním z mála říšských knížectví, které nebylo říšsky bezprostřední
1462 (7. prosince)[7]Pro veškeré potomky1647[6]
  • Spolu s potvrzením dříve uděleného totožného titulu Viktorinovi[7]
  • Od 5. srpna 1459 spolu s povýšením Minsterberského knížectví/vévodství na říšské "pravé vévodství a knížectví" a Kladska na říšské "pravé hrabství"[7]
  • Minstrbersko bylo jediným říšským knížectvím ve Slezsku a jedním z mála říšských knížectví, které nebylo říšsky bezprostřední
  • Vlastní Minstrbersko rod definitivně ztratil r. 1569, na jeho status říšských knížat to však nemělo vliv, navíc udržel vládu v "jen" českém Knížectví olešnickém[8]
1486 (9. dubna)[9]
  • knížectví Chimay
  • Charles de Croÿ, hrabě de Chimay
Pro veškeré potomky1527[10]
  • V mnoha směrech podivná nobilitace: Knížectví Chimay nebylo nikdy ve své historii bezprostřední ani nemělo práva říšských stavů. Povýšení na knížete ze Chimay se navíc neuskutečnilo z rukou císaře Fridricha III., ale z rukou jeho syna Maxmiliána I., římského krále a zároveň panujícího burgundského vévody. Nebylo ale zvykem, aby římský král udílel knížecí tituly za života císaře a tedy v době, kdy byl jen spoluvládcem.[11]
  • Knížectví bylo a je zároveň knížectvím v rámci Habsburského Nizozemí i dnešní Belgie. V jeho držbě se skrz dědictví vystřídaly různé rody jako zemská knížata. Říšskými knížaty ze Chimay však byli jen ti, kterým byl tento titul výslovně císařem udělen (tj. rod Croÿ a dále rod Hénin-Liétard, viz níže).
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem, který přežil své syny[10]
1517 (27. září)[12]Imre Perényi de SiklósPro veškeré potomky1569[13]První kníže byl uherského palatinem.[12]
1518 (25. února)[14]Mikuláš II. RadziwiłłPro veškeré potomky1542[15]
1540 (27. června) S[18]Jan Zápolya, panující kníže sedmihradský, abdikovaný král uherský a charvátsko-slavonskýPro veškeré potomky1571
1545
  • knížectví Épinoy
  • vikomt Hugue de Melun
Pro veškeré potomky1598
1547 (10. prosince)[17]Mikuláš "Černý" Radziwiłł herbu Trąby a bratranec Mikuláš "Sirotek"Pro veškeré potomkyŽ
1553[20]Pro veškeré potomky1958[21][20]
1563 (23. května)[22]
  • kníže z Hilstu
  • Francois Charles d'Affaytadi, baron de Ghistelles, pán d'Hilst
Pro veškeré potomky1831
  • Rod původně z Neapolska, usazený ve Flandrech o okolí Antwerp
  • Titulární knížectví Hilst (Hasselt) nebylo říšsky bezprostřední a nacházelo se na území Knížecího biskupství Lutych
1566 (diplom nevydán)Peter (II.) ErdődyPro veškeré potomky, viz pozn.1567Pro brzkou smrt knížete nevydán diplom ani nedošlo k uznání titulu v Uhrách. Knížecí titul proto smrtí prvního knížete odumřel a synové Petra II. získali r. 1580 již jen říšský hraběcí stav.
1594 (6. srpna)[9] BCharles Philippe de Croÿ, markýz d'HavréPro veškeré potomky1684[23]Rod držel ve svém vlastnictví až do roku 1664 říšské bezprostřední panství Fénétrange (Vinstingen) v Lotrinsku, roku 1664 přešlo panství sňatkem na jinou větev rodu (vévody z Havré), protože poslední mužský člen rodu, vévoda a kníže Ernst Bogislaw, se dal jako evangelický biskup kamminský na duchovní dráhu a panství se zřekl.
1595 (28. ledna) S[24]Zikmund Báthory, panující kníže sedmihradskýPro veškeré potomky1613
1600[25]purkrabí Abraham z DonínaPro veškeré potomky1719[26]
  • Pán stavovského panství Wartenberg ve Slezsku, zemský fojt v Horní Lužici a komorní rada ve Slezsku
  • Knížecí titul mu byl udělen za úspěšné vedení císařského poselstva do Moskvy v l. 1597–1600.
  • Abraham sám knížecí titul vnitřně nepřijal a neužíval, tak začal činit až po otcově smrti r. 1613 syn Karel Hanibal. Když ale ten r. 1633 zemřel, jeho syn Ota Abrahama knížecí titul opět přestal užívat.[25] Tato rodová linie purkrabích z Donína (v knížecím stavu) vymřela po meči synem Oty Abrahama, Karlem Hanibalem (II.) r. 1719.[26]
  • S predikátem Hoch- und Wohlgeboren[27] od 15. července 1627[28]
1610 (2. června)[29]Ercole a Giovanni Ottavio Gonzagové di Guastalla (bratři)Pro veškeré potomky1640?Nevládnoucí členové guastallské větve rodu Gonzagů, Ercole byl vojákem ve službách mantovského vévody Francesca IV., svého vzdáleného příbuzného
1620 (3. prosince)[30]hrabě François Thomas Perrenot de Granvelle, řečený d'Oyselet, hrabě z Cantecroy, baron z VilleneuvePro veškeré potomky1607
  • Choť nemanželské dcery Rudolfa II., Charloty (též Karoliny), markýzi d'Austria[31]
  • S možností zdědit titul i v ženské linii[30]
1621 (31. prosince) SGábor Bethlen de Iktár panující sedmihradský knížeAd personam1629Titul získal za usmíření se s císařem
1622 (16. srpna)[32]
  • kníže z Rocelly
  • Don Fabricio Carafa della Spina, kníže z Roccelly, markýz z Castelvetere, hrabě z Grotterie
Primogenitura1695[33]12. března 1720 titul přenesen na mladší linii potomků prvního knížete Fabricia (viz níže)[33]
1623 (22. března)[34]
  • kníže z Marnay
  • Charles Emmanuel de Gorrevod, markýz z Marnay, vévoda z Pontevaulx
Pro veškeré potomky1712/1755 (M/Ž)
  • Guvernér Limburského vévodství
  • Povoleno dědění titulu i v ženské linii a jeho přenesení sňatkem (viz níže Bauffremont)[34]
1623 (28. března)hrabě Eitel Fridrich, kardinál Hohenzollernsko-SigmaringenskýAd personam1625
1623 (12. září)[35]Maxmilián z LichtenštejnaPro veškeré potomky1643
1623kníže Jerzy Czartoryski, vévoda z Klewańe a ZukowaPro celý rodŽŘíšské potvrzení knížecího původu od Gediminovců, potvrzeného v Uhrách 14. června 1442 a v Polsko-litevské unii Lublinskou smlouvou v roce 1569.
1625 (26. června)[36]Don Paolo Giordano Orsini, vévoda di BraccianoPro prvního knížete, bratra Alessandra, kardinála, zbylé sourozence a veškeré potomky1696[37]S predikátem Illustrissimus od 17. července 1629[36]
1626 (10. listopadu)[38]Don Giovanni d'Aquino d'Aragona, kníže di PietralcinaPro veškeré potomky1690[39]
  • Rod se v 15. století sňatkem spojil s vymřelou větví rodu d'Aragona (jedna z pozůstalých větví viz níže) a od té doby užíval doplňkově její rodové jméno.[40]
  • Přímo v naraci diplomu je uvedeno, že hlavním důvodem k povýšení do říšského knížecího stavu je skutečnost, že z rodu d'Aquino vzešel svatý Tomáš Akvinský.[41]
  • Titul říšského knížete byl v Neapolsku uznán prostřednictvím místokrále vévody z Alby dne 24. srpna 1627,[42] nový kníže sám císaři poděkoval dopisem z 10. listopadu 1627[43]
1627 (9. února)[32]Geronimo Carafa della Stadera, markýz de MonteneroPrimogenitura?1633[44]
1627 (18. května)[45]Donna Zenobia Maria Giovanna DoriaAd personam1663[46]Sestra Dona Giovanniho Andrea (I.) Dorii, knížete di Avella, provdaná od r. 1633 Serra, markýza di Strevi
1629 (12. listopadu)[47] BPro veškeré potomky1631[48]
  • Legitimizovaný nemanželský syn kardinála Louise de Guise, arcibiskupa remešského, pocházejícího z rodu vévodů z Guise, francouzské sekundogenitury Lotrinské dynastie.
  • S povýšením lotrinských panství Pfalzburg (Phalsbourg) a Lixheim na říšské knížectví (krátce před tím se obou panství vzdal lotrinský vévoda Karel IV. jako věna pro svou sestru Henriettu, manželku prvního knížete)
  • Původně počítáno s udělením krajského i říšského stavovství, včetně virilního hlasu v knížecí radě, pro brzkou smrt prvního knížete, k tomu již nedošlo)[49]
  • Po smrti prvního knížete, přebírá knížectví jeho žena Henrietta a sňatkem přechází na jejího druhého manžela, Carlose de Guasco, markýze ze Salleria (viz níže)
1629 (17. prosince)[50]Carlo de Cardenas, markýz de Laine, hrabě de AcceraPrimogenitura, viz pozn.1742[51]Titul pro prvorozeného syna dědičně a ad personam vždy pro druhorozeného syna[50]
1632 (21. září)[52]Don Bernardino de Savelli, kníže de Riccia, vévoda de AlbanoPro veškeré potomky1685[53]Manžel Felice Perreti, dědičky po papeži Sixtu V.[54]
1634 (20. ledna)[55]Jerzy Ossoliński, Princeps Romanus, hrabě z TenczynaAd personam1650[56]S predikátem Hochgeboren[55]
1637 (16. ledna)[57]Ad personam1658[58]Morganatická manželka knížete Jindřicha Václava Minstrbersko-Olešnického[59]
1637 (8. srpna)[60]hrabě Kaspar DönhoffPro veškeré potomky1745
1637 (8. srpna)[62]Stanisław Koniecpolski herbu PobógPro veškeré potomky1682[63]
  • Korunní polský velký hetman a kastelán krakovský
  • Titul v Polsku-Litvě neuznán
1645 (25. listopadu)[64] B
  • kníže pfalzbursko-lixheimský (von Pfalzburg und Lixheim)
  • Don Carlos de Guasco, markýz di Sallerio
Pro veškeré potomky1649
  • Od r. 1643 manžel Henrietty Lotrinské, panující kněžny pfalzbursko-lixheimské,[65] který byl sám výslovně povýšen na říšského knížete a vladaře Pfalzburgu a Lixheimu.
  • Generálplukovník ve Španělském Nizozemí, guvernér v Nice[66]
  • Titul vyhasl smrtí prvního knížete, knížectví přechází sňatkem vdovy Henrietty na jejího třetího manžela, markýze Francesca Grimaldiho, ale již bez udělení říšského knížecího stavu. Po dalším střídání vládců knížectví roku 1702 připadá zpět Lotrinsku a zaniká.
1645 (16. prosince)[67] S Vbaron Jiří II. RákócziPro veškeré potomky1752[68]Syn panujícího sedmihradského knížete Jiřího I. a děd Františka II. Rákócziho. Sám byl vládnoucím sedmihradským knížetem v letech 1648–1657.
1647 (8. března)[69]hrabě Stanisław Lubomirski herbu Szreniawa bez Krzyża, hrabě z WiśniczePro veškeré potomky, viz pozn.Ž
  • Polský korunní maršál[70]
  • Titul pro Stanisława osobně, dále pro jeho syny Alexandra, Jerzyho a Konstantyna a veškeré jejich potomky[69]
  • Titul uznán v Polsko-litevském státě roku 1682
1648 (13. listopadu)[71]Don Diego Tagliavia d'Aragona, kníže de Castelveterno, vévoda de Terranuova a jeho teta GeronimaPro veškeré potomky (Don Diego) a ad personam (teta Geronima)1663[72]
1654 (16. dubna)[75] SJakob Kettler, panující vévoda kuronský a zemgalskýPro veškeré potomky1711[76]S predikátem Durchlaucht pro veškeré potomky od 14. ledna 1698 (Predikát byl znovu udělen 20. prosince 1738 pro kuronské vévody z rodu Bironů, ačkoli Bironové nikdy na říšská knížata povýšeni nebyli. V tomto druhém případě byl ale predikát omezen jen na posloupnost panujících vévodů).[75]
1654 (21. dubna)[77]markýz Carlo Centurione-ScottoPrimogenituraŽ[78]Císařský bankéř z původem janovské rodiny[70]
1659 (24. října)[79]
  • kníže z Farnese
  • Don Agostino Chigi della Rovere, kníže Farnese, hrabě di Arbenghesco a di Suero
Pro veškeré potomkyŽ[80]Synovec papeže Alexandra VII., velitel Švýcarské gardy a velící generál Papežského státu
1663 (21. května)[29]Pro veškeré potomky1668[81]
  • Nevládnoucí člen bozzolské větve rodu Gonzagů, byl mu přiznán titul knížete z Bozzolo
  • Císařský polní maršál[82] a vojenský velitel města Vídně
  • Titul vyhasl v mužské linii již smrtí prvního knížete, jemuž syn nepřežil otce, a který zanechal jen dceru[81]
1664 (31. března)[9]
  • kníže z Croÿ-Myllendonku
  • Philippe de Croÿ-Roeulx, svobodný pán z Myllendonku
Pro veškeré potomky1702[83]
1664 (31. března) SAlbert Francois de Croÿ-Roeulx, hrabě z MegenPro veškeré potomky1674[83]
  • Bratranec knížete Philippa
  • Do roku 1666 (od roku 1610) držel kníže/rod suverénní hrabství Megen v severním Nizozemí
  • Titul vyhasl již s prvním bezdětným knížetem
1664 (12. května)[84] B Vhrabě Franz Egon von Fürstenberg-HeiligenbergAd personam1682[85]
1664 (12. května)[84] B Vhrabě Wilhelm Egon von Fürstenberg-HeiligenbergAd personam1704[85]
  • kníže-biskup métský
  • Povýšen spolu s bratry Hermannem Egonem a Franzem Egonem (viz)
  • S predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim und Fürst[84]
1668 (6. června)[86]Giovanni Battista RospigliosiPro veškeré potomkyŽ
  • Generál římské církve[70]
  • S predikátem Illustrissimus
1669 (16. října)[87]hraběnka Juliane Henriette Cirksena von OstfrieslandAd personam1715[88]Dcera prvního (a zesnulého) knížete Enna Ludwiga, panujícího knížete ve Východním Frísku. Titul byl takto rozšířen i na její osobu.[87]
1673 SGrigore I. Ghika, panující kníže valašskýPro veškeré potomkyŽ[89]
1674 (22. července)[90]
  • "rozená vévodkyně brunšvicko-lüneburská"
  • Žofie Dorotea von Harburg
Ad personam1726
  • Morganatická dcera knížete Jiřího Viléma z Lüneburgu-Celle, vévody brunšvicko-lüneburského
  • Zároveň udělen titul hraběnky z Wilhelmsburgu (dnes součást Hamburku) pro Žofii a její matku, Eleonoru d'Olbreuse, říšskou šlechtičnu von Harburg[90]
  • Titul vévodkyně byl podmínečně odložen až do doby Žofiina sňatku s podmínkou, že Žofie Dorotea se stane "rozenou vévodkyní" jen tehdy, provdá-li se za říšského knížete. K tomu skutečně došlo 21. července 1679 sňatkem s jejím bratrancem, vévodou Jiřím Callenberským[90]
1682 (10. prosince) B VJohann Caspar von AmpringenAd personam1684kníže-velmistr Řádu Německých rytířů
1684 (15. dubna)[91]hrabě Gundakar z DitrichštejnaPrimogenitura1690[92]
  • Císařský nejvyšší štolba
  • S právem přenést knížecí titul v případě vymření na libovolnou větev Ditrichštejnů
  • Gundakar se dohodl na vzájemném dědění majetku s mikulovskou knížecí větví rodu, i když jiné větve rodu (hraběcí) mu byly příbuzensky blíže
  • Titul zanikl smrtí prvního knížete
  • S predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim[91]
1687 (7. prosince)hrabě Pavel I. Esterházy z Galanty, dědičný hrabě z ForchtensteinuAd personamŽ
  • Dne 23. května 1712 kníže získal i dědičný knížecí titul a jeho rod posléze postoupil i mezi panující říšská knížata, což ale již nijak nesouviselo s udělením tohoto knížecího titulu z roku 1687.
1689 (25. května)[93]hrabě Leopold Philipp Montecuccoli, vévoda di MelfiPrimogenitura1698[94]
  • S povýšením se původně počítalo již na rok 1651 pro Leopoldova otce, maršála Raimunda, nakonec z toho ale sešlo
  • Titul vyhasl již smrtí prvního knížete, který zemřel bez potomků[94]
  • Zároveň udělen říšský hraběcí stav všem ostatním členům rodu[93]
1689 (29. srpna)[95]Don Livio Odescalchi, vévoda di Cero, di Bracciano a di Palo, markýz de Roconfredo, hrabě de MontianoPro veškeré potomky1713[96]
1690 (29. ledna)[97]
  • kníže ze Saint Maurice ve Valais
  • hrabě Marco Rasini, hrabě z Castelnovetto
Primogenitura1860[98]
1690 (20. prosince)[47] Vhrabě Franz Anton Los z LosensteinuAd personam1692
1695 (30. ledna) S V[99]Constantin Brancoveanu, panující kníže valašskýPro veškeré potomky1833[100]S potvrzením titulu 8. června 1807 v Rakouském císařství[100]
1698 (7. ledna)[101]
  • kněžna/kníže z Anhaltu-Zerbstu-Dornburgu
  • Christiane von Zeutsch, provdaná kněžna anhaltsko-zerbstsko-dornburská a její děti
Pro veškeré potomky1699[102]Morganatická manželka knížete Johanna Ludwiga I. z Anhaltu-Zerbstu-Dornburgu, povýšením do knížecího stavu zároveň manželství uznáno za rovnorodé a děti z něj potvrzeny za plnoprávné členy rodu a dědice knížectví.
1699 (26. března)[103]Filippo de Hercolani, hrabě di Mediccina a di NivazzePrimogenitura1761
  • Císařský vyslanec v Benátsku a císařský plenipotenciář v Itálii[70]
  • S povýšením panství Florimonte na titulární markrabství (markýz)
  • Po smrti posledního knížete Alfonsa (1710–1761) byl knížecí titul 14. srpna 1765 přenesen na jinou větev rodu (viz níže)
  • S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[103]
1699 (17. května) (diplom 14. září 1700)[104]Michał Franciszek Sapieha herbu LisPro veškeré potomky1700Titul vyhasl již s prvním knížetem a v roce vystavení diplomu
1701 (10. července)[105]hrabě Mihály I. ApáfiAd personam1713Sesazený sedmihradský kníže
1701 (29. prosince)[106]
  • kněžna z Anhaltu
  • Anna Luise Föhse
Ad personam1745
1704 (12. března)[107] SDon Cesare Michalengelo d'Avalos d'Aquino

d'Aragona, suverénní markýz z Pescary a Vasto, kníže z Francavilly, Rocelly a Isernie, vévoda z Monte Negro etc.

Pro veškeré potomky1729[108]
  • Cesare Michelangelo byl za své prohabsburské vojenské angažmá r. 1701 vyhnán z Neapolska a vrátit se mohl až po skončení války o španělské dědictví. Na vídeňském dvoře působil jako císařský pensionář a poté jako vyslanec španělského krále Karla III.[109]
  • Rod d'Avalos přijal na základě sňatku s dcerou vévody z Montalto (rod d'Aragona) jména d'Aquino a d'Aragona
  • Markrabství Pescara a Vasto nepatřilo k říši, ale bylo suverénní
  • V diplomu se odvolává na udělení titulu z 16. srpna 1622 (viz výše), neboť obě knížata spojuje držba Rocelly (svého druhu přenesení titulu)
  • S právem v případě hrozícího vymření rodu vybrat dědice titulu z rodů d'Avalos, Monte Herculis či Troja[107] (již první kníže neměl potomky)[108]
  • Titul obnoven až 1. března 1791 (viz níže)
  • S intimací (potvrzením) titulu v habsburských dědičných zemích dne 10. června 1705[107]
  • S predikáty Illustrissimus, Carissimus a Consanguine dilecti[107]
1704 (26. srpna)[110]Ad personam1743
1706 (21. ledna)[111]Alexandr Danilovič MenšikovPro veškeré potomkyŽ
  • Generální gubernátor Sankt Petěrburgu a oblíbenec Petra Velikého
  • V roce 1707 byl Menšikov povýšen i do ruského knížecího stavu (jako vůbec první ruský kníže vzešlý z panovnické nobilitace) a obdržel také titul ruský vévody z Ingrie. Menšikovův potomek, kníže Alexandr Sergejevič, gubernátor Finska, získal v roce 1833 také potvrzení knížecího titulu ve Finsku, což byl jediný udělený knížecí titul vůbec.
1706 (10. července)[112]hrabě František Antonín z HarrachuAd personam1727[113]
1707 (1. září) (diplom nevydán)[115]Ivan MazepaAd personam1709[116]Kozácký hejtman a bývalý povstalecký protiruský vůdce, posléze spojenec cara Petra Velikého a bojovník s Turky a Krymským chanátem, rytíř Řádu sv. Ondřeje, carský tajný rada[117]
1708 (13. října)[32]Ettore Carafa della Spina, hrabě z Policastro a jeho bratr GiovanniPrimogenitura, viz pozn.1764[118]
  • Etore byl císařským komořím, Giovanni polním podmaršálkem a plukovníkem-majitelem kyrysnického pluku v habsburské armádě[119]
  • Následnictví tak, že prvorozený syn knížete v každé generaci je knížetem, druhorozený je jen knížetem ad personam a všechny dcery jsou kněžnami, ovšem případní další synové již knížaty nejsou. Primogenitura se počítá od obou bratří[32]
  • S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[32]
1710 (18. března)[120]
  • kníže ze Soriana
  • Don Carlo Albani, kníže de Soriano a bratr Annibale
Primogenitura, viz pozn.1852[121]
  • Annibale Albani byl apoštolským nunciem na císařském dvoře ve Vídni[121] a zasadil se velmi o konverzi ke katolické víře vévody Antona Ulricha Brunšvického, děda budoucí císařovny Alžběty Kristýny.[109]
  • Dědičnost v mužské i ženské primogenituře, titul i pro bratra Annibala, pozdějšího kardinála (ad personam)
  • S predikáty fürstliche Gnaden, Euer Liebden a Lieber Oheim[120]
1710 B V[122]hrabě Johann Philipp, kardinál z Lambergu, kníže-biskup pasovskýAd personam1712[123]Principální komisař při říšském sněmu v Řezně, císařský diplomat a bratr prvního dědičného knížete z Lambergu
1711 (19. března)[124] Bhrabě Johann Leopold Trautson, hrabě z FalkensteinuPrimogenitura, viz pozn.1775
1714 (20. března)[95]
  • kníže Odescalchi
  • Don Baltasare Erba, markýz de Mondenico
Primogenitura, někdy v průběhu 18. století byl titul rozšířen na veškeré potomky[126]Ž[96]
1715 (22. listopadu)[129]Don Carlo Pacheco Carafa della Stadera, kníže della Guardia, vévoda de MaddaloniPrimogenitura1829[130]
1715 (26. listopadu)[131]Don Marino Francesco de Caracciolo, kníže di AvelinoPrimogenitura, viz pozn.1932[132][133]
  • Generální poštmistr Neapolského království, císařský tajný rada a r. 1716 císařský vyslanec u papeže
  • Pouze mužská primogenitura s výslovným nařízením, že dědic titulu se stává knížetem až po smrti knížete předchozího
  • S predikáty Celsissimus,[134] Consanguine dilecti, Carissimus[131]
1716 (1. října)[50]Giuseppe Folch de Cardona y Eril, hrabě de Ruiz, de Liori etc., markýz de Guadalest etc.Primogenitura1730
  • Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty Kristýny[135]
  • Původně následnictví jen v mužské primogenituře, od 26. prosince 1718 listinné privilegium tehdy nevydáno) s právem přenést titul také na dceru a její potomky. K tomu došlo v případě Theresie, dcery prvního knížete, provdané markýzi de Silva (viz níže)[136]
  • S predikáty Hochgeboren, Euer Liebden a Lieber Oheim[136]
1716 (10. prosince)[137] Vhrabě Philip Carl von Fürstenberg-MößkirchAd personam1718[138]
  • Kníže-biskup lavantský
  • Povýšen zároveň s bratrem Frobenem Ferdinandem a příbuzným ze stühlingenské větve: Josephem Enstem (viz)
  • 1718 (26. prosince) (privilegium nevydáno)[139]
  • 1750 (12. června) (přenesení a vydání diplomu)[50]
  • Kněžna/kníže z Cardony
  • markýza Teresie de Silva a následně její syn Francisco Manuel
Primogenitura1739/1750Jediná dcera knížete Giuseppeho Folcha de Cardona y Eril (viz výše), provdaná za markýze de Silva obdržela práva zdědit otcův říšský knížecí titul pro sebe a syna. Její syn a druhý (mužský) kníže: Francisco Manuel de Silva, kníže z Cardony († 1739), taktéž zemřel bez mužských potomků.[139] Jeho dceři Marii Terezii byl proto knížecí titul s odvoláním na nezlistiněné privilegium z r. 1718 v r. 1750 potvrzen.[50] Kněžna, provdaná Hohenzollern-Hechingen ovšem zemřela ještě téhož roku.[139]
1720 (12. března)[140]Don Vicenzo Carafa-Cantelmo-Stuart, kníže z Rocelly, vévoda z Bruzzana, markýz z Brancaleone a Castelvetero, hrabě z GrotteriePrimogenituraŽ[33]
  • Přenesení titulu z 16. srpna 1622 (viz výše)[33]
  • Don Vicenzo byl za dědice knížecího titulu císařem uznán již 5. dubna 1719[140]
  • Sňatkem získali Carafové jméno Cantelmů, ti zase r. 1685 obdrželi od Karla II. Anglického čestné jméno Stuart jako uznání jejich původu od skotského rodu (klanu) Douglas a tedy příbuzenství se Stuartovci[141]
  • S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[140]
1720 (21. prosince)[142]hrabě Johann Philipp Cebrowski herbu Poraj, svobodný pán von EckerspergPrimogenitura?S právem povýšení území na říšské knížectví, bude-li zakoupené ve dvouleté lhůtě (ke koupi však nedošlo)[142]
1722 (17. dubna)[143]
  • kněžna z Ebersteinu
  • hraběnka Ehrengarde Melusine von der Schulenburg, vévodkyně z Munsteru a Kendalu
Ad personam1743
1722 (13. listopadu)[144] BMarc de Beauveau-Craon, hrabě na Harouel a na GournayPrimogenitura1982
1723 (27. dubna)[145]Don Giovanni Ventimiglia, kníže de Castelbuono, de Scaletta a de Belmontino, markýz de GeraciPrimogenitura1860S predikáty Celsissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[145]
1723 (1. srpna)[146]Dmitrij Konstantinovič KantemirPro veškeré potomky1823[147]Syn vládnoucího moldavského knížete
1723 (9. září)[148]Don Antonio Pignatelli-Belmonte, kníže z Bellmonte, vévoda z AcerenzyPrimogenitura1911[149]
1723 (27. září)Don Vincenzo di Giovanni e Zapata-Tassis, kníže z Montereale, vévoda ze SaponaryPrimogenitura1730[151]
  • S právem přenést titul na příbuzné mimo rod (adopce)
  • Sňatkem dcery prvního knížete z roku 1710 přeneseno po smrti prvního knížete na rod Alliata de Villafranca (kníže neměl mužské potomky)
  • S intimací (potvrzením) titulu v habsburských dědičných zemích a v Neapolsku dne 29. září 1723[152]
  • S predikáty Celsissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[153]
1724 (24. srpna)[154]Don Filippo Bernualdo Orsini, vévoda di GravinaPrimogenituraŽS predikáty Celsissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[154]
1725[119][155] (diplom 26. dubna 1726)[132]Don Ambroggio Caracciolo, kníže di Torchiarollo[156]PrimogenituraŽ[157]
  • Druhorozený syn knížete Marina Francesca Caracciolo-Avelino (viz výše)
  • Polní maršál a generální pokladník Neapolského království
  • S predikátem Celsissimus od 9. listopadu 1726[157]
1727 (21. února)[158]
  • kněžna saská (von Sachsen)
  • Philippine Elisabeth von Sachsen, rozená Caesar a její děti
Pro veškeré potomky1778[159]
  • Morganatická manželka vévody Antonína Oldřicha Sasko-Meiningenského
  • Philippine a jejích deset dětí byli oprávněni nést jméno po Sasku, na základě soudních rozhodnutí z let 1744 1747 ale děti nemohly po otci zdědit vládu v Sasko-Meiningensku
  • S právem užívat sasko-meiningenský erb
  • S predikátem Hochgeboren[158]
1730[160]Don Domenico Alliata (e Di Giovanni), kníže z Villafrancy, vévoda ze Salaparuty, kníže z Bucchery, z Castrorao etc.PrimogenituraŽ[161]
  • Přenesení titulu z 27. září 1723 na základě sňatku a adopce (viz výše), potvrzeno Karlem VI.
  • Císařský polní podmaršálek[82]
  • S predikáty Celsissimus, Consanguine dilecti a Carissimus
1731 (7. května)[162]Don Giovanni Domenico Milano, kníže di Ardore, markýz di San Giorgio e di PolestinaPrimogenituraŽ[163]S predikáty Celsissimus a Consanguine dilecti[162]
1733 (8. března)[164]hraběnka Violanta Theresie z Thurn-TaxisAd personam1734[165]
1735 (4. září)[166]
  • Knížectví Chimay
  • Alexandre de Hénin-Liétard, hrabě de Bossu
Pro veškeré potomky1804[167]
  • Znovupovýšení knížectví Chimay v Rakouském Nizozemí na říšské knížectví a přenesení této knížecí hodnosti udělené 9. dubna 1486 Charlesovi de Croÿ (viz výše)
  • S predikáty Hochgeboren, Lieber Oheim a Euer Liebden[166]
1736 (18. srpna)[168]
  • kníže z Hornes
  • hrabě Maxmilian Emanuel Joseph van Hoorn, kníže z Hornes
Pro veškeré potomky1763[169]
  • Titul vyhasl již s prvním knížetem
  • S predikáty Hochgeboren, Lieber Oheim[168] a Euer Liebden[170]
1742 (24. ledna)[171] BEmmanuel de Croÿ, kníže ze SolrePro veškeré potomkyŽ
  • Čtvrté a poslední udělení (přenesení) říšského knížecího titulu některé z větví rodu Croÿ (předchozí v l. 1486, 1594 a 1664)
  • v l. 1803-06 drželi vestfálské bezprostřední hrabství Dülmen, pro nějž bylo v plánu též udělení říšského stavovství (kuriální hlas), pro brzký zánik Svaté říše se tyto plány neuskutečnily
1742 (12. května)[172]Charles Louis Auguste Fouquet, vévoda de Belle-IslePro prvního knížete, jeho veškeré syny a dále vždy jejich prvorozené syny, v případě vymření měl titul dědit bratr prvního knížete Louis Charles Armand ve stejném následnictví1761
1742 (14. července)[173]hraběnka Philippa Henrieta z Nasavska-Saarbrückenu, rozená hraběnka Hohenlohe-Langeburg a její dcery[174]Ad personam1774[175]Vdova po posledním vládnoucím nasavsko-saarbrückenském hraběti Ludvíku Kraftovi
1742 (1. září)[176] BLouis Joseph d'Albert de Luynes, kníže de GrimbergenPrimogenitura1758[177]
1742 (16. listopadu)[179]
  • kníže von Bernburg (od 29. dubna 1748 kníže von Bährnfeld)
  • bratři hrabata Friedrich a Carl Leopold z Ballenstedtu
Pro veškeré potomky1769[180]
  • Morganatičtí synové panujícího knížete Viktora Friedricha Anhaltsko-Bernburského a Vilemíny Charlotty Nüssler, od r. 1719 hraběnky z Ballenstedtu
  • Původní predikát "z Bernburgu" zamítla Říšská dvorská rada (Reichshofrat) na základě stížnosti anhaltsko-bernburských knížecích příbuzných, proto byl roku 1748 přiznán fiktivní predikát "z Bährnfeldu".[179]
  • Titul vyhasl již s prvními, bezdětnými, knížaty
  • S predikátem Hochgeboren[179]
1743 (16. dubna), viz dále[181]Józef Alexander Jabłonowski, dědic vévodství Ostróg
  • Pro veškeré potomky
  • 30. dubna 1744 rozšířeno na Stanisława Vincenta, hraběte z Bohuszowicz a veškeré potomky
  • 4. července 1744 rozšířeno na Johanna Cajetána, hraběte z Ostrógu a veškeré potomky
1921[182]
  • Knížecí titul měl být původně udělen již císařem Leopoldem I. r. 1683 a to pro Stanislawa Jablonowského za jeho zásluhy při záchraně Vídně. Ten ale jako člen senátorského stavu v polském sejmu nesměl přijmout žádný zahraniční šlechtický titul. Vyprosil si ale u císaře, aby ten udělil knížecí hodnost jeho potomkům. Knížecího titulu dosáhla nakonec teprve generace Stanislawových vnuků od císaře Karla VII.[183]
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim (při všech třech uděleních)[181]
1746 (15. července)[184]hrabě Josef Adam z AuersperguPro veškeré potomky1942[185]
1747 (1. ledna)[186]kníže Štěpán Vilém Kinský z Vchynic a TetovaPrimogenituraŽ
  • Dědičnost pouze v mužské linii
  • S predikátem Hochgeboren[186]
1752 (17. dubna)[187]kníže Alexandr Josef Sułkowski, kníže z BílskaPrimogenitura, od 5. srpna 1754 rozšířeno na sourozence prvního knížete a veškeré potomky této první generace knížat[187]ŽS predikáty Hochgeboren a Euer Liebden, od 5. srpna 1754 také s predikátem Lieber Oheim[187]
1754 (12. srpna)[188]
  • kníže z Prümu
  • svobodný pán Johann Philipp von Walderdorff
Ad personam1768Koadjutor trevírského arcibiskupství a probošt od Svatého Šimona v Trevíru
1755 (24. června)[189] Vhrabě Virgilius Augustin Maria von FirmianAd personam1788Katedrální probošt salcburský a bývalý kníže-biskup lavantský
1757 (28. května)[190]Don Giovanni Pompeio Piccolomini-Arragona, kníže z Villa Nuova, hrabě z CellanoPrimogenitura1783[191]
  • Dědic titulu a majetku vymřelé větve Piccolomini-Pieri, sám pocházející z větve Piccolomini-Todeschini[190]
  • Fakticky nešlo o knížecí nobilitaci, ale o přenesení již uděleného titulu na základě privilegia z 16. května 1689
  • S inkolátem v Českém království[192]
1757 (8. června)[193]
  • kníže z Marnay
  • Louis de Bauffremont-Courtenay, kníže z Courtenay, jeho bratři a dcera Louisa Benigna, kanovnice v Remiremontu
Pro veškeré potomkyŽ
  • Přenesení titulu z 22. března 1623 po vymřelém rodu Gorrevod
  • Louis i jeho bratr Charles Roger zůstali bez mužských potomků, linie rodu pokračovala syny nejmladšího z bratrů Josepha Francoise, markýze z Listenois.
  • S predikáty Illustristissimus, Carissimus a Consanguine dilecti[193]
1759 (28. května)[194]vévoda Victor-François de BrogliePro veškeré potomkyŽS predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[194]
1761 (15. září)[195]vévoda Carl Hyacint Anton de Gallean, Princeps Romanus, svobodný pán z Issarts a Courtines, markýz de SalernesPro veškeré potomky1778[196]
  • Tajný rada a důvěrník kurfiřta Karla Teodora
  • Titul vyhasl v mužské linii již s prvním knížetem, který měl jen dceru[196]
  • S predikáty Hochgeboren, Euer Liebden a Lieber Oheim[195]
1763 (21. července)[197]kníže Alexej Grigorjevič OrlovPro veškeré potomky1808
  • Titul vyhasl již smrtí prvního knížete, který přežil jediného syna
  • S predikáty Hochgeboren a Euer Liebden[197]
1764 (3. ledna)[198]kníže Karl BathyányPrimogenitura1914[199]
  • S predikáty Hochgeboren, Lieber Oheim a Euer Liebden
  • Následnictví v linii prvorozenců Karla, v případě vymření po meči v linii prvorozenců Karlova bratra Ludwiga, pouze muži mohou dědit knížecí titul[198]
1765 (14. srpna)[103]Marcantonio Hercolani, markýz z FlorimontePrimogenituraŽ[200]
  • Přenesení knížecího titulu rodu Hercolani z 26. března 1699 (viz výše)
  • První kníže byl příbuzným posledního říšského knížete Hercolani ze starší knížecí linie, Alfonsa, a také radním (senatore) v Bologni
  • S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Carissimus[103]
1765 (5. prosince)[201]kníže Andrzej PoniatowskiPrimogenitura1813[202]
1767 (2. února)[203]kníže František Václav Clary-AldringenPrimogenituraŽ
  • S výslovným zákazem církevní kariéry pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecího titulu[203]
  • S predikátem Hochgeboren[203]
1769 (5. srpna)[204]Don Antonio Barbiano di Belgioioso, markýz z GrumelyPrimogenitura1944[205]
1769 (5. srpna)[208]kníže Jan Václav PaarPrimogenituraŽ
1772 (1. srpna)[209]hrabě Friedrich von HessensteinPro veškeré potomky1808[210]
  • Nemanželský syn švédského krále Frederika
  • Predikát "von Hessenstein" odkazoval na příslušnost otce prvního knížete k Hesenské dynastii
  • Titul vyhasl již smrtí prvního knížete
  • S predikáty Hochgeboren a Euer Liebden[209]
1774 (9. dubna)[211]
  • kníže z Montbarrey
  • Alexandre Maria de Saint Mauris, hrabě z Montbarrey a Savigny
Pro veškeré potomky1794
1775 (červen)[212]Franziska Korvín-KrasińskáAd personam1796Morganatická manželka (formálně panujícího) kuronského vévody prince Karla Kristiána Saského
1776 (27. února)[213]kníže Grigorij Alexandrovič PotěmkinPro veškeré potomky1791
  • S inkolátem v říši
  • Titul vymřel již s prvním knížetem
  • S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim[213]
1776 (14. prosince)[214]hrabě Franz Xaver Ludwig von Breuner, kníže-biskup lavantskýAd personam1797[214]
1777 (2. února)[215]
  • kníže z Vanvillars
  • Florent Louis Maria du Châtelet-Lorraine, vévoda du Châtelet, markýz de Trichâteu, hrabě de Lomont
?1793?
  • Bývalý zplnomocněný francouzský ministr při dvorech ve Vídni a v Londýně, rytíř Řádu svatého Ducha[215]
  • Titul vyhasl s druhým knížetem Paulem Mariou Florentem, který zemřel v dětském věku, snad ještě před svým otcem[215]
1778 (31. ledna)[216]
  • kníže Nassau d'Auverquerque
  • George Clavering-Cowper 3. Earl Cowper, vikomt Fordwich, lord Wingham
Primogenitura1905
  • Po matce pocházel z rodu nelegitimních potomků Mořice Oranžského, což se odrazilo v titulu "kníže z Nasavska-Auverquerque" (zeelandský Ouwerkerk)
  • Knížecí titul následně uznán Jiřím III. také v Británii
  • S naturalizací v říši
  • S výslovnou poznámkou, že prvorozený syn dědí knížecí titul vždy až po smrti otce
  • S predikáty Hochgeboren, Euer Liebden a Lieber Oheim[216]
1783 (24. července)[217] Bhrabě Karel Josef Palm z GundelfingenuPrimogenitura1851[218]
  • Kníže vlastnil bezprostřední rytířská panství Illereichen (1771–1788) a Hohengundelfingen (1774–1805)
  • S výslovným zákazem církevní kariéry pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecího titulu
  • S predikátem Hochgeboren[217]
1784 (7. května)[219]kníže Antal Grassalkovich de GyarákPrimogenitura1841[220]
  • Nejvyšší císařský podkoní[221]
  • S predikáty Hochgeboren, Euer Liebden a Lieber Oheim[219]
1788 (27. listopadu) Vhrabě Vincenc Josef ze SchrattenbachuAd personam1816Bývalý kníže-biskup lavantský a koadjutor salcburský
1790 (12. října)[222]starohrabě Karel Josef Salm-Reifferscheidt-RaitzPrimogenituraŽS potvrzením již užívaného predikátu Hochgeboren[222]
1791 (1. března)[107] STomasso d'Avalos d'Aquino d'Aragona, suverénní markýz z Vasto a z PescaryPro veškeré potomky1862[108]
  • Markrabství Pescara a Vasto nepatřilo k říši a r. 1797 bylo obsazeno Francií, čímž jeho suverenita skončila
  • Přenesení a potvrzení titulu z 12. března 1704 (viz výše)
  • S predikátem Illustrissimus[107]
1792 (24. září) B V
  • kníže z Méan
  • hrabě François Antoine Marie de Méan de Beauriex, kníže-biskup lutyšský
Ad personam1831
1796 (2. června)[223]hrabě Platon ZubovPro veškeré potomky1822
1798 (25. ledna)[224]Francesco Sassi dela TosaPro veškeré potomky?
1801 (20. ledna)[225]lady Elisabeth BerkleyAd personam1828
1806 (9. dubna)[226]hrabě Heinrich XLIII. z Reuss-KöstritzPro veškeré potomky1856
  • Člen nevládnoucí větve rodu Reussů
  • S predikátem Hochgeboren[226]

Nepravá říšská titulární knížata

Svatá říše římská

Ve Svaté říši římské přiznal císař některým cizím knížatům právo svůj knížecí (vévodský) titul užívat také v říši. Neznamenalo to však udělení říšského knížecího titulu.

Knížecí erbDatum uděleníJméno knížete, event. knížecího rodu či knížectvíTyp udělení tituluVymření rodu či vyhasnutí knížecího titulupoznámka
1620[227]Primogenitura?
1628[229]
  • Duca in Italia
  • Don Girolamo Oliva Grimaldi, kníže di Gerace, vévoda di Terranova, markýz di Gioia[230]
?1757[231]Neapolský kníže z rodu Oliva Grimaldi získal právo užívat v říši titul "vévoda v Itálii", užívaný v italské podobě. Říšským knížetem se nestal.[229]

Francie

Knížecí erbDatum uděleníJméno knížete, event. knížecího rodu či knížectvíTyp udělení tituluVymření rodu či vyhasnutí knížecího titulupoznámka
1720 (24. srpna) (parlamentní potvrzení 31. prosince)[232]
  • Princ z Vergagni a kníže Svaté říše římské
  • Philippe Jules François de Mancini-Mazarini, vévoda z Nevers a kníže z Donzy
Primogenitura1798[232]
  • Přenesení titulu po Ambrogiovi Spinolovi, jenž byl titulu soudem zbaven a s jehož dcerou Marií byl Philippe Jules oddán.[232]
  • Titul přenesen princem-regentem Filipem Orleánský, v říši nebyl nikdy uznán, neboť Spinolův titul byl sice dědičný i v ženský linii, ale byl mu soudně odejmut za velezradu na císaři (tzv. felonii) a tedy zanikl a nemohl již být dále přenesen.

Prusko

Císař Karel VII. Bavorský, který trůnu dosáhl jen díky finanční a vojenské pomoci Francie, a který vedl proti Marii Terezii válku o dědictví rakouské, přislíbil krátce po své frankfurtské korunovaci (24. ledna 1742) pruskému králi Bedřichu II. Velikému, že veškeré šlechtické tituly, které pruský král již udělil či v době Karlovy císařské vlády ještě udělí svým vlastním poddaným, budou automaticky uznány jako tituly říšské. To se týkalo i titulů knížecích.[233] Od nástupu Františka I. na říšský trůn (13. září 1745) toto již nadále nebylo uznáváno a i říšská platnost titulů vydaných v Prusku před Františkovým nástupem je v následujících letech až do zániku říše sporná.

Knížecí erbDatum uděleníJméno knížete, event. knížecího rodu či knížectvíTyp udělení tituluVymření rodu či vyhasnutí knížecího titulupoznámka
1741 (6. listopadu)[234]
  • kníže zu Carolath-Beuten
  • hrabě Hans Carl von Schoenaich
PrimogenituraŽ
1744 (16. března)[235]hrabě Filip Gotthard Schaffgotsch, Semperfrei zu KynastAd personam1795Kanovník olomoucký a prelát vratislavský, budoucí kníže-biskup vratislavský, biskupský kandidát protlačovaný králem Bedřichem II.

Itálie

Knížecí erbDatum uděleníJméno knížete, event. knížecího rodu či knížectvíTyp udělení tituluVymření rodu či vyhasnutí knížecího titulupoznámka
1937 (9. září)[236]kníže Don Lelio Niccolo Orsini, patricij římský, benátský etc., šlechtic di Corneto etc.PrimogenituraŽ[37]V Italském království, dlouho po zániku říše, uznal král Viktor Emanuel III. přenesení říšského knížecího titulu vymřelé větve Orsiniů z Bracciana z 26. června 1625 na mladšího člena větve Orsini di Gravina. Učinil tak v souladu s italskými zvyklostmi přenášení dřívějších (i cizích) titulů, ale pochopitelně bez souhlasu římsko-německého panovníka a tedy v rozporu s říšským právem. Titul Principe di Sacro Romano Impero, který tato větev, založená r. 1929, užívá, tak není zcela nesporný.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. S. 144, 145, pozn. č. 24. (německy) 
  2. ↑ CANTINI, Lorenzo. Legislazione toscana raccolta e illustrata dal dottore Lorenzo Cantini nella Stamp. 1. vyd. Firenze: Albizziniana da S. Maria in Campo, 1803. 380 s. Dostupné online. S. 266n. (italsky, orig. text diplomu latinsky) 
  3. ↑ FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 1. A-E. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1967. 5 svazků (290 s.). S. 5. (německy) 
  4. ↑ a b Listina v katalogu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ FELCMAN, Ondřej a kol. Poděbradové: rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2008. 761 s. (Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska; sv. 6). ISBN 978-80-7106-949-2. S. 85, 86. 
  6. ↑ a b Genealogie Minstrberků [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d FELCMAN, Poděbradové..., s. 108
  8. ↑ FELCMAN, Poděbradové..., s. 343
  9. ↑ a b c d FRANK I..., s. 205, 206
  10. ↑ a b Genealogie Croyů na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ FICKER, Julius. Vom Reichsfürstenstande. 1. vyd. Innsbruck: VERLAG DER WAGNER'schen BUCHHANDLUNG, 1861. 424 s. Kapitola Erhebung in Fürstenstand, s. 83. (německy) Online na Wikisource. 
  12. ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 4. O-Sh. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1973. 5 svazků (310 s.). S. 52. (německy) 
  13. ↑ Genealogie Perényiů na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ GÓRZYŃSKI, Sławomir. Rodzina Radziwłłów i ich tytuły in MISCELLANEA HISTORICO-ARCHIVISTICA, Tom. VII.. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 1997. 7 (19-26) s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. S. 20. (polsky) 
  15. ↑ Genealogie Radziwillů [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ GÓRZYŃSKI, Sławomir; GRALA, Jolanta; PIWKOWSKI, Włodzimierz. Radziwiłłowie herbu Trąby. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 1996. 67 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. S. 45. (polsky)  Archivováno 28. 1. 2007 na Wayback Machine.
  17. ↑ a b GÓRZYŃSKI, Sławomir; JOLANTA, Grala; PIWKOWSKI, Włodzimierz. Radziwiłłowie herbu Trąby. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 1996. 67 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. S. 46. (polsky)  Archivováno 28. 1. 2007 na Wayback Machine.
  18. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 249. 
  19. ↑ GÓRZYŃSKI, Sławomir; GRALA, Jolanta; PIWKOWSKI, Włodzimierz. Radziwiłłowie herbu Trąby. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 1996. 67 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. S. 48. (polsky)  Archivováno 28. 1. 2007 na Wayback Machine.
  20. ↑ a b Genealogie rodu Del Carreto [online]. [cit. 2017-10-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Genealogie Carretů [online]. [cit. 2017-10-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ MERTENS, Franz Hendrik; TORFS, Karl Lodewijk. Geschiedenis van Antwerpen. 1. vyd. Svazek 4. Antwerpen: J.-E. Buschmann, 1818. 671 s. Dostupné online. S. 83. (nizozemsky) 
  23. ↑ Genealogie rodu Croy na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c d GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 250. 
  25. ↑ a b CARPZOV, Johann Benedict. Neueröffneter Ehren-Tempel Merckwürdiger Antiquitaeten des Marggraffthums Ober-Lausitz. 1. vyd. Leipzig und Budissin: David Richter, 1719. 651 s. Dostupné online. S. 47. (německy) Psáno švabachem. 
  26. ↑ a b Genealogie purkrabích z Donína [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  27. ↑ Obvykle překládáno jako vysoce urozený, šlo o čestný predikát významnějších říšských hrabat, vzácněji i knížat. Od roku 1715 byl tento predikát přiznán všem říšským hrabatům, včetně hrabat titulárních. Říšská knížata byla nejčastěji titulována "vysokorodý" (Hochgeboren), později někdy také Jasnost (Durchlaucht).
  28. ↑ FRANK I..., s. 239
  29. ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 2. F-J. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1970. 5 svazků (277 s.). S. 107. (německy) 
  30. ↑ a b FRANK IV.., s. 56
  31. ↑ KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Http://periodika.digitale-sammlungen.de/bdlg/Blatt_bsb00000326,00162.html; sv. 122). S. 147. 
  32. ↑ a b c d e f FRANK I..., s. 158
  33. ↑ a b c d Genealogie rodu Carafa na webu Mare nostrum [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (italsky) 
  34. ↑ a b FRANK II..., s. 108-109
  35. ↑ FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 3. K-N. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1972. 5 svazků (310 s.). S. 140. (německy) 
  36. ↑ a b FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 5. Addenda at Corrigenda. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1974. 5 svazků (288 s.). S. 144. (německy) 
  37. ↑ a b Genealogie Orsiniů na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. (italsky) 
  38. ↑ FRANK I..., s. 27
  39. ↑ Genealogie rodu d'Aquino [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (italsky) 
  40. ↑ Historie rodu d'Aquino [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  41. ↑ a b KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 165. (německy) 
  42. ↑ DELLA MARRA, Ferrante. Discorsi delle famiglie estinte, forastiere, o non comprese ne' seggi di Napoli imparentate colla Casa Della Marra. 1. vyd. Napoli: Ottavio Betrano, 1641. 429 s. Dostupné online. S. 59, 60. (italsky (text diplomů latinsky)) 
  43. ↑ FRANK IV..., s. 73
  44. ↑ Genealogie rodu Carafa della Stadera na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (italsky) 
  45. ↑ FRANK I..., s. 243
  46. ↑ Genealogie Doriů [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-13. 
  47. ↑ a b c FRANK III..., s. 160
  48. ↑ Genealogie Lotrinků na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  49. ↑ KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 155. (německy) 
  50. ↑ a b c d e FRANK I..., s. 159
  51. ↑ Genealogie rodu Cardenas [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ FRANK IV..., s. 227
  53. ↑ Genealogie Savelliů [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  54. ↑ WILLIAMS, George L. Papal Genealogy: The Families and Descendants of the Popes. 1. vyd. Jefferson, North Carolina and London: McFarland Inc., 2004. 271 s. Dostupné online. ISBN 0-7864-2071-5. S. 112. (anglicky) Částečně dostupné online na google.books. 
  55. ↑ a b FRANK IV.., s. 17
  56. ↑ Heslo Ossoliński v Meyers Conversations Lexikon [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (německy) 
  57. ↑ KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches adels-lexicon: im vereine mit mehreren historikern. Svazek 7 (Ossa-Ryssel). Leipzig: Voigt, 1867. 9 svazků (626 s.). Dostupné online. Heslo Reibnitz, auch Freiherren, s. 407. (němčina) 
  58. ↑ a b GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 23. (německy) S vyobrazením erbů. 
  59. ↑ Rodokmen Poděbradů [online]. [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Diplom v katalogu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  61. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 59. 
  62. ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy) 
  63. ↑ Rodokmen Koniecpolskich [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  64. ↑ FRANK II..., s. 138
  65. ↑ Genealogie Lotrinků na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 166. (německy) 
  67. ↑ Erb a stručná historie rodu Rákóczi [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. (maďarsky) 
  68. ↑ Genealogie Rákócziů [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. 
  69. ↑ a b FRANK III..., s. 163
  70. ↑ a b c d e TOBLER, Felix. Über den Reichsfürstenstand der Familie Esterhazy. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2003. 17 (57-75) s. (Burgenlaendische-Heimatblaetter 2/2003). Dostupné online. S. 59. (německy) 
  71. ↑ a b FRANK I.., s. 31-32
  72. ↑ a b Genealogie rodu Tagliavia [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  73. ↑ Genealogie rodu Tagliavia a d'Aragona [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  74. ↑ ŠINDELÁŘ, Bedřich. Vestfálský mír a česká otázka. 1. vyd. Praha: Akademia, 1968. 378 s. S. 163. 
  75. ↑ a b FRANK III..., s. 96
  76. ↑ Genealogie kuronských Kettlerů [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  77. ↑ FRANK I..., s. 170
  78. ↑ Genealogie rodu Centurione-Scotto [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ FRANK I..., s. 174
  80. ↑ WILLIAMS, George L. Papal Genealogy: The Families and Descendants of the Popes. 1. vyd. Jefferson, North Carolina and London: Mc. Fearland, 2004. 271 s. Dostupné online. S. 114–117. (anglicky) 
  81. ↑ a b Genealogie Gonzagů z Bozzolo [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  82. ↑ a b Seznam císařských generálů [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (německy) 
  83. ↑ a b Genealogie rodu Croy na genealogy.euweb [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  84. ↑ a b c d FRANK II..., s. 55
  85. ↑ a b Genealogie Fürstenbergů [online]. [cit. 2017-06-25]. Dostupné online. 
  86. ↑ FRANK IV.., s. 191
  87. ↑ a b FRANK IV..., s. 19
  88. ↑ Genealogie rodu Cirksenů [online]. [cit. 2017-06-28]. Dostupné online. 
  89. ↑ Web o rodu Ghika s genealogickým tabulkami [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ a b c FRANK II..., s. 163
  91. ↑ a b FRANK I..., s. 232
  92. ↑ Genealogie rodu Ditrichštejnů [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  93. ↑ a b FRANK III..., s. 256
  94. ↑ a b Článek o Raimondovi a Leopoldu Monteccucoliových [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-12. (německy) 
  95. ↑ a b c d FRANK IV..., s. 5
  96. ↑ a b Genealogie rodů Odescalchi a Erba-Odescalchi [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  97. ↑ a b FRANK IV.., s. 142
  98. ↑ Genealogie rodu Rasini [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  99. ↑ Diskuze na genealogickém fóru s citacemi archivních pramenů [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ a b GRITZNER, Maximilian. Die europäischen Fürstengeschlechter nicht Römisch-Kaiserlicher oder Deutsch-Bundesfürstlicher Extraction. 1. vyd. Svazek 1. Nürmberg: Bauer und Jaspe, 1894. 3 svazky (96 s.). Dostupné online. S. 27. 
  101. ↑ Allgemeine encyclopädie der wissenschaften und künste in alphabetischer folge. Příprava vydání Johann Samuel Ersch. 1. vyd. Svazek 20 (Invaginatio-Johann). Leipzig: J. A. Brockhaus, 1842. 488 s. Dostupné online. Heslo Johann (F rsten von Anhalt), s. 371. (německy) Psáno švabachem. 
  102. ↑ Genealogie Anhaltských [online]. [cit. 2017-10-13]. Dostupné online. 
  103. ↑ a b c d FRANK II..., s. 191
  104. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 239. (německy) 
  105. ↑ FRANK I..., s. 26
  106. ↑ a b FRANK I..., s. 23-24
  107. ↑ a b c d e f FRANK I..., s. 220
  108. ↑ a b c Genealogie rodu d'Avalos na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  109. ↑ a b KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 168. (německy) 
  110. ↑ a b FRANK I..., s. 101
  111. ↑ FRANK III..., s. 225
  112. ↑ FRANK II..., s. 165
  113. ↑ Genealogie Harrachů [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  114. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 93. 
  115. ↑ FRANK III.., s. 218
  116. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 161. 
  117. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 160. 
  118. ↑ Genealogie rodu Carafa della Spina na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  119. ↑ a b c KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 169, 170. (německy) 
  120. ↑ a b FRANK I..., s. 10
  121. ↑ a b Genealogie rodu Albani na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  122. ↑ Heslo Johann Philipp Lamberg na Bavarikon [online]. [cit. 2017-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  123. ↑ Genealogie Lambergů [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  124. ↑ a b FRANK V..., s. 121
  125. ↑ KLEIN, Thomas. Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550-1806. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1986. 55 (137-192) s. (Blätter für deutsche Landesgeschichte; sv. 122). Dostupné online. S. 162. (německy) 
  126. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch. 1. vyd. Ročník 112. Gotha: Justus Perthes, 1900. 1174 s. Dostupné online. S. 403. (německy) Psáno švabachem. 
  127. ↑ Karl Friedrich von Frank uvádí predikát jako Durchlaucht v rámci přenesení říšského knížecího titulu po Liviovi Odescalchim (nijak nezmiňuje ani omezení titulu na primogenituru). To se však nezdá příliš pravděpodobné. Tentýž den, měl kníže Baltasare podle Franka získat také knížecí stav v Rakouských dědičných zemích podle práva primogenitury (tentokrát zmíněné), ovšem jen s predikáty Hochgeboren, Lieber Oheim a Euer Liebden (FRANK IV..., s. 5). Užití nerovných predikátů u dvou různých titulů by ale nedávalo příliš smysl. Predikát Illustrissimus (rovnocenný německému Hochgeboren), uvádí Gothajský almanach.
  128. ↑ Gothaischer Hofkalender; genealogisches Taschenbuch der fürstlichen Häuser. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1907. 1174 s. Dostupné online. S. 388. (německy) Psáno švabachem. 
  129. ↑ a b FRANK I.., s. 157
  130. ↑ Genealogie rodu Carafa na geni.com [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  131. ↑ a b FRANK I..., s. 161
  132. ↑ a b Seznam říšských knížat na Heirs of Europe [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  133. ↑ Titul a hlavní linie rodu vyhasly po meči r. 1932, i v současnosti ovšem přežívá linie Torchiarolo, která se počíná od mladšího syna prvního knížete a v r. 1725/26 taktéž dosáhla povýšení mezi říšská knížata (viz níže).
  134. ↑ Karl Friedrich von Frank uvádí predikát jen jako Illustrissimus (v německém tvaru Hochgeboren). Jako o Celsissimus o něm hovoří Gothajský almanach a většina dalších zdrojů.
  135. ↑ VÁCHA, Štěpán et al. Karel VI. & Alžběta Kristýna: česká korunovace 1723. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. 520 s. (Historická paměť. Velká řada; sv. 18). ISBN 978-80-7432-002-6. S. 107. 
  136. ↑ a b GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 29. 
  137. ↑ FRANK II...., s. 55-56
  138. ↑ Genealogie Fürstenbergů z Mößkirchu [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  139. ↑ a b c GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 29, 30. (německy) 
  140. ↑ a b c FRANK I.., s. 158
  141. ↑ Genealogie Cantelmů na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  142. ↑ a b FRANK I..., s. 169
  143. ↑ a b FRANK IV..., s. 272
  144. ↑ a b c FRANK I.., s. 63
  145. ↑ a b FRANK V.., s. 152
  146. ↑ Seznam Ruských knížat [online]. [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-02. (anglicky) 
  147. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 119. (německy) 
  148. ↑ a b FRANK IV..., s. 74
  149. ↑ Almanach de Gotha v Online podobě [online]. [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. ↑ Seznam císařských generálů [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (německy) 
  151. ↑ Vincenzo Giovanni na geneall.net [online]. [cit. 2017-04-08]. Dostupné online. 
  152. ↑ FRANK V...., s. 94, 259
  153. ↑ FRANK II.., s. 270
  154. ↑ a b FRANK V..., s. 144
  155. ↑ Některé zdroje, např. Gothaischer Hofkalender, tuto nobilitaci vůbec neznají a považují ji jen za neapolský knížecí titul.
  156. ↑ Neapolské knížectví Torchiarollo vytvořil císař Karel VI. (jako neapolský král Karel III.) zároveň s udělením říšského knížecího titulu. Torchiarollo ovšem nikdy nebylo říšským, ale pouze neapolským knížectvím a knížata Caraccioli mají paralelně dva knížecí tituly.
  157. ↑ a b Genealogie rodu Caracciolo-Torchiarollo na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (italsky) 
  158. ↑ a b FRANK IV..., s. 212
  159. ↑ Genealogie Sasko-Meiningenských [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  160. ↑ MAGGIORE, Francesco. La famiglia Alliata ed il titolo di Principe del Sacro Romano Impero. nevydáno. vyd. [s.l.]: [s.n.] 27 s. Dostupné online. S. 7, 10. (italsky) 
  161. ↑ Genealogie rodu Alliata na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  162. ↑ a b FRANK III..., s. 241
  163. ↑ Genealogie rodu Milano na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (italsky) 
  164. ↑ a b FRANK V...., s. 109
  165. ↑ Genealogie Thurnů [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné online. 
  166. ↑ a b FRANK I..., s. 174
  167. ↑ Genealogie rodu Henin-Lietard [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. 
  168. ↑ a b FRANK II..., s. 231
  169. ↑ Genealogie rodu Hornes [online]. [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. 
  170. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 107. (německy) 
  171. ↑ FRANCQUEN, Charles Joseph de. Recueil historique, généalogique, chronologique et nobiliaire des maisons et familles illustres et nobles du royaume: précédé de La généalogie historique de la maison royale des Pays-Bas, Nassau-Orange. Svazek 1. Bruxelles: Imprimerie de Demanet, 1826. 454 s. Dostupné online. Heslo Croy, s. 25 (Croy). (francouzsky) 
  172. ↑ a b FRANK II..., s. 32
  173. ↑ FRANK III..., s. 284
  174. ↑ Rozumí se dcery vzešlé z manželství s nasavsko-saarbr ckenským hrabětem Ludvíkem Kraftem.
  175. ↑ Genealogie rodu Nasavských [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné online. 
  176. ↑ a b FRANK I..., s. 11
  177. ↑ Genealogie rodu Berghes [online]. [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  178. ↑ Dějiny obce Wertingen [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (německy) 
  179. ↑ a b c FRANK I..., s. 44
  180. ↑ Genealogie Anhaltských [online]. [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  181. ↑ a b FRANK II..., s. 255
  182. ↑ Genealogie rodu Jablonowských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  183. ↑ Jabłonowski, die Fürsten, Genealogie [online]. [cit. 2019-02-28]. Převzato z Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, editora Constantina von Wurzbach. Dostupné online. (německy) 
  184. ↑ FRANK I..., s. 37
  185. ↑ První kníže zemřel bez potomků a titul byl v rámci rodu několikrát odkázán adopcí. Po rozšíření knížecího titulu z r. 1791, které se vztahovalo na první knížecí linii, založenou roku 1653 již fakticky další odkaz titulu ztratil smysl. Přesto se žlebská větev (a sní i druhý knížecí titul) považuje za vymřelou od r. 1942, Viz rodokmen: http://genealogy.euweb.cz/auersperg/auersperg5.html#E
  186. ↑ a b FRANK III..., s. 33
  187. ↑ a b c FRANK V...., s. 78
  188. ↑ FRANK V..., s. 179
  189. ↑ FRANK II..., s. 19
  190. ↑ a b Genealogie Piccolominiů na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-06-28]. Dostupné online. (italsky) 
  191. ↑ Seznam držitelů náchodského zámku [online]. [cit. 2017-06-25]. Dostupné online. 
  192. ↑ FRANK IV.., s. 70
  193. ↑ a b FRANK I.., s. 59
  194. ↑ a b FRANK I.., s. 130
  195. ↑ a b FRANK II.., s. 65
  196. ↑ a b Genealogie rodu Gallean [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  197. ↑ a b FRANK IV..., s. 14
  198. ↑ a b FRANK I..., s. 58
  199. ↑ Genealogie Bátthyányů [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  200. ↑ Genealogie rodu Hercolani na webu Mare Nostrum [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (italsky) 
  201. ↑ a b FRANK IV..., s. 94
  202. ↑ Genealogie Poniatowských [online]. [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. 
  203. ↑ a b c FRANK I..., s. 183
  204. ↑ FRANK I..., s. 68
  205. ↑ Genealogie rodu Barbiano di Belgioioso [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  206. ↑ FRANK I..., s.52
  207. ↑ Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. S vyobrazením knížecího erbu dle znění diplomu. Dostupné online. (německy) 
  208. ↑ a b c FRANK IV..., s. 24
  209. ↑ a b FRANK II..., s. 191
  210. ↑ Rodokmen rodu Hesensko-Kasselských [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. 
  211. ↑ a b FRANK III..., s. 206
  212. ↑ GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 131. (německy) 
  213. ↑ a b FRANK IV.., s. 100
  214. ↑ a b GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: A-L. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 26. (německy) 
  215. ↑ a b c GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches (A-L). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 35. (německy) 
  216. ↑ a b FRANK I.., s. 199
  217. ↑ a b FRANK IV..., s. 30
  218. ↑ Genealogie rodu Palm-Gundelfingen [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  219. ↑ a b FRANK II..., s. 118
  220. ↑ Genealogie rodu Grassalkovičů [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  221. ↑ TOBLER..., s. 61
  222. ↑ a b FRANK IV..., s. 218
  223. ↑ a b c FRANK V...., s. 279
  224. ↑ a b GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 240. (německy) 
  225. ↑ a b Privilegium na webu Rakouského státního archivu [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. (německy) 
  226. ↑ a b FRANK IV..., s. 165
  227. ↑ GEBHARDI, Ludwig Albrecht. Genealogische Geschichte der erblichen Reichsstände in Teutschland. 1. vyd. Svazek 1. Halle: Gebauer, 1776. 3 svazky (752 s.). Dostupné online. S. 308. (německy) Psáno švabachem. 
  228. ↑ Robert Dudley na webu "The Peerage" [online]. [cit. 2017-07-18]. Titul hraběte z Warwicku si Dudley nárokoval taktéž neprávem. Navíc mu nebyl nikdy nikým potvrzen. Přesto právě pod tímto titulem vešel do historie.. Dostupné online. (anglicky) 
  229. ↑ a b FRANK II..., s. 125; Kníže za titul císaři osobně poděkoval psaním z 11. listopadu 1628.
  230. ↑ Oliva Grimaldi na webu nobili-napoletani [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (italsky) 
  231. ↑ Genealogie knížat z Gerace [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  232. ↑ a b c GRITZNER, Maximilian. Fürsten des Heiligen Römischen Reiches: M-Z. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 154. (německy) 
  233. ↑ HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht: příběh druhého zimního krále. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1997. 155 s. ISBN 80-85770-50-4. S. 129. 
  234. ↑ Gothaischer Hofkalender. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 295. (německy) Psáno švabachem. 
  235. ↑ SCHUMANN, Gottlieb. Europäisches genealogisches Handbuch. 1. vyd. Leipzig: Johann Friedrich Gledischen´s Buchhandlung, 1756. 288 s. Dostupné online. S. 221. (německy) Psáno švabachem. 
  236. ↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Genealogisches Handbuch der Fürstlichen Häuser. 1. vyd. Glücksburg/Ostsee: C. A. Starke, 1953. 572 s. Dostupné online. S. 415. (německy) 

Literatura

  • KLEIN, Thomas, Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550–1806, s. 137-192, in Blätter für deutsche Landesgeschichte, 122/1986, dostupné online
  • GRITZNER, Maximilian, Fürsten des Heiligen Römischen Reiches, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1887, 2 svazky, 559 a 903 s., (německy), svazek 1 (A-L) online svazek 2 (M-Z) online

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Blason Comtes de Hornes.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 3.0
Dohna-Gr-Wappen.png
Wappen der Grafen zu Dohna
Perényi-címer.jpg
MÁRKI SÁNDOR

DÓSA GYÖRGY

1470-1514

A MAGYAR TUDOMÁNYOS AKADÉMIA SEGÉLYEZÉSÉVEL KIADJA A MAGYAR TÖRTÉNELMI TÁRSULAT

SZERKESZTI DR. DÉZSI LAJOS

BUDAPEST AZ ATHENAEUM R.-T. KÖNYVNYOMDÁJA

1913
Santa Maria in Aracoeli - Savelli Wappen.JPG
Autor: Peter1936F, Licence: CC BY-SA 4.0
Santa Maria in Aracoeli (Rome) outside, Coat of arms Savelli
Hessenstein 1741 Wappen.png
Wappen der Grafen von Hessenstein, Bastardlinie des schwedischen Königs Königs Friedrich (Friedrich von Hessen-Kassel, 1720-1751) und seiner offiziellen Mätresse, der Gräfin Hedvig Ulrika Taube; 1741 zu Grafen von Hessenstein ernannt
COA bishop SK Erdody Laszlo Adam.png
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms (shield only) of László Ádám Erdődy, bishop of Nitra, Slovakia (1706 - 1736), based on his seal
Arms of the House of Chigi (2).svg
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of the House of Chigi after 1503
Coa Hungary Family Szapolyai.svg
The coat of arms os the Szapolyai family
COA cardinal HU Batthyany Jozsef.png
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms (shield only) of József Félix János Nepomuk Ádám cardinal Batthyány, bishop of Transylvania (1759 - 1760), archbishop of Kalocsa, Hungary (1760 - 1776), archbishop of Esztergom, Hungary (1776 - 1799), bishop of Győr (1783 - 1799)
POL COA Lubomirski (RGB color).jpg
Autor: Jolanta Krawczyk, Licence: CC BY 3.0
Lubomirski – Lubomirski's coat of arms
Coa fam ITA adorno.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Adorno
Coat of arms of the duke of Northumberland.png
Autor: Saltspan, Licence: CC BY-SA 4.0
coat of arms of the duke of Northumberland

Arms. Quarterly: 1st and 4th grandquarters: 1st and 4th counterquartered: 1st and 4th, Or a Lion rampant Azure (Brabant and Lovaine); 2nd and 3rd, Gules three Lucies hauriant Argent (Lucy); 2nd and 3rd, Azure five Fusils conjoined in fess Or (Percy); 2nd and 3rd grandquarters: quarterly: 1st and 4th, Or three Bars wavy Gules (Drummond); 2nd and 3rd, Or a Lion's Head erased within a Double Tressure flory counterflory Gules (Drummond, coat of augmentation).

Crest. On a Chapeau Gules turned up Ermine a Lion statant with tail extended Azure.

Supporters. Dexter: a Lion rampant Azure; Sinister: a Lion rampant guardant Or ducally crowned of the last gorged with a Collar compony Argent and Azure.

Motto. Esperance En Dieu (Hope in God).

Coat of Arms of Orlov family (1798) 1.png
Герб графа Орлова, имеющего титул князя Римской Империи
Caraccioli - Tyroff AT.jpg
Wappen Caraccioli - Tyroff AT.jpg
Old Frankopan CoA (until 1430).svg
Autor: SirFranzPaul, Licence: CC BY-SA 4.0
Old Frankopan Coat of arms, in use until 1430
Menshikov 1-15.jpg
Coat of Arms of Menshikov family
Nassau-Saarbrücken 1656 wapen.svg

Coats of Arms of Nassau or related to Nassau.

These coats of arms do not represent a authentic look, but are based and created on descriptions and historic sources. They represent a representative 21 century expression of original historic coats of arms.

If you can prove with reliable trustworthy sources that elements should be different, please contact me. This Coats of Arms serie is part of a wikipedia project which trying to create such as reliable as possible a serie coats of arms belonging tot Nassau.
Coat of arms of the House of Gonzaga (1433).svg
Coat of arms of the House of Gonzaga since 1433.
Coa fam ITA hercolani2.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Hercolani
Blason famille Fouquet.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Blason fam it Orsini.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 3.0
Ghica CoA Ion Ghica.jpg
Coat of arms of the en:Ghica family. Motto: LABOR OMNIA VINCIT IMPROBUS
COA Esterhazy Pal2.jpg
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Pál Esterházy. Ceiling in St. John the Baptist Cathedral, Trnava.
COA Breuner Bischof Lavant Tyroff.png
Coat of Arms of Breuner (Prince, bishop of Lavant)
Nassau laLecq.svg
Coat of Arms of Nassau-laLecq.
VinzenzJosephSchrattenbachCOA.jpg
Autor: Ekpah, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms Vinzenz Joseph von Schrattenbach, bishop of Lavant (1777-1790, 1795-1800), bishop of Brno (1800-1816).
Armes de la famille d Affaytadi de Ghistelles.png
Armes de la famille d Affaytadi de Ghistelles
Wappen Deutsches Reich - Herzogtum Sachsen-Meiningen-Hildburghausen (Grosses).png
Greater Coat of Arms of the Duchy of Saxe-Meiningen. Art by Hugo Gerhard Ströhl, late 19th century or early 20th century.
CoA Gundelfingen Lordship.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coats of arms of the lords of Gundelfingen
Montalto (version española).svg
Autor: Paliano, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Dukedom of Montalto
POL COA Denhoff.svg
Autor: Poznaniak, tarcza, labry, hełm Bastian, Licence: CC BY-SA 2.5
Herb Denhoff
Muensterberg.jpg
Autor: F. Ovesny - Troppau, Licence: CC BY-SA 4.0
The Coat of Arms of The Piast dynasty in Muensterberg principality in Silesia.
Wappen der Grafen von Firmian 1749.png
Wappen der Grafen von Firmian 1749
COA archbishop AT Harrach Franz Anton.png
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms (shield only) of Franz Anton von Harrach, bishop of Vienna (1702 - 1705), archbishop of Salzburg, Austria (1709 - 1727).
Cirksena Wappen.PNG
Autor: Beckstet, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the east frisian house of Cirksena.
CoA Everstein Family.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Everstein
POL COA Sapieha Książę I.svg
Autor: Helmets, crowns, mantling: Bastianow, arrangement and other: Avalokitesvara, Licence: CC BY-SA 4.0
Herb Sapieha Książę I
POL COA Kurcz Mazepa.svg
Autor: Pobog1524, Licence: CC BY-SA 3.0
Polish coat of arms "Kurcz" of Mazepa
Wappen Gallean Mannheim.JPG
Autor: Joachim Specht, Licence: CC0
Karl Anton Hyacinth von Gallean, kurpfälzischer Obersthofmeister, Wappen vom Epitaph in St. Sebastian, Mannheim
Pignatelli de Belmonte Acerenza - Tyroff HA.jpg
Wappen Pignatelli de Belmonte Acerenza - Tyroff HA.jpg
CoA Reuss Family.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Reuss family
Balcony with Grassalkovich's coat of arms. - Royal Palace of Gödöllő.JPG
Autor: Globetrotter19, Licence: CC BY-SA 3.0
Balcony with Grassalkovich's coat of arms- Royal Palace of Gödöllő (former Grassalkovich Palace) complex. - Szabadság Road, Gödöllő, Pest County, Hungary.
Coat of arms Zapata familly ita.svg
Autor: Fulvio314, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms Zapata family Italy
Palm-Gundelfingen Fuersten Wappen.png
Wappen der Fürsten von Palm(-Gundelfingen)
Blason fam fr Melun.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Coa fam ITA barbiano di belgioioso.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Barbiano di Belgioioso
Prague Palace Kinsky CoA.jpg
Autor: che, Licence: CC BY-SA 2.5
Coat of arms on Palace Golz-Kinsky on Old town square, Praha
Coa fam ITA albani2.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Albani
Blason ville be Chimay (Thuin).svg
Blason de la ville belge de Chimay (Thuin) : de gueules à l'épée d'argent emmanchée d'or et posée en bande
COA Marquis of Vasto.svg
Autor: Paliano, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Marquis of Vasto
Paar-Fuersten-Wappen.png
Wappen der Fürsten von Paar
Lamberg3.jpg
Autor: Ekpah, Licence: CC BY-SA 3.0
Wappen Wappen Kardinal Johann Pilipp Graf Lamberg 1652-1712, Bischof von Passau (1689-1712)
Blasone Ventimiglia di Geraci.jpg
Blasone della Casa Ventimiglia di Geraci, Di rosso al capo d'oro (Ventimiglia) e Azzurro con banda scaccata di rosso e argento (Hauteville).
Coa fam ITA grimaldi.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Grimaldi
Stemma ghilini.jpg
Autor: Brigante mandrogno, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma della Famiglia Ghilini presente nelle "Tavole genealogiche di famiglie nobili alessandrine e Monferrine dal secolo IX al XX" di Francesco Guasco di Bisio. Descrizione dello stemma: d'azzurro, al leone coronato d'argento, armato e linguato di rosso
Auersperg-Fuersten-Wappen.png
Wappen der Fürsten von Auersperg
Altenbockum-Wappen 006 3.png
Wappen derer von Altenbockum
Bethlen Iktar - Tyroff HA.jpg
Wappen Bethlen Iktar - Tyroff HA.jpg
Podebradovci.jpg
Autor: F. Ovesný - Troppau, Licence: CC BY-SA 3.0
coat of arms of the silesian dynasty of Podebrady
A II. Rákóczi Ferenc római szent birodalmi hercegi címer.svg
Autor: OSeveno, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of Francis II Rákóczi, Prince of Transylvania, Prince of the Holy Roman Empire, and a member of the Order of the Golden Fleece. His motto: "Si Deus pro nobis, Qvis contra nos" (If God is with us, who can be against us)
Orsini Ursini de Gravina-Wappen.png
Wappen der Fürsten Orsini di Gravina (Ursini de Gravina)
Coa Hungary Family Apafi.svg
The coat of arms of the Apafi family
Wapen hertogen van Koerland Kettler groot.svg
Autor: A.Buks, SVG is Vlastní dílo, Licence: CC0
Coat of Arms of Duchy of Courland and Semigallia
Coa Dimitrie Cantemir 1734.jpg
CoA of Dimitrie Cantemir as Russian prince
POL COA Poraj.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od Avalokitesvara ., Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms Poraj of polish noble families
Piccolomini Pieri d'Aragona.png
Autor: Stanislav Macak, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Ottavio Piccolomini Pieri d'Aragona, Prince of Holy Roman Empire, Duke of Amalphi, general of 30 years war
Da Silva Family Coat of Arms.svg
Coat of arms of the Da Silva family from Portugal.
Herb Jabłonowskich.PNG
Autor: User:Mathiasrex Maciej Szczepańczyk, Licence: CC BY 3.0
coat of arms of family Jabłonowski
Fürst Subow BWB.jpg
Coat of Arms of Fürst Subow
Blason Beauvau-Craon.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
CoA Myllendonk Lordship.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Myllendonk-Mirlaer
RU COA Czartoryski.png
Coat of Arms of family Czartoryski
Staatswappen-Liechtensteins.svg
Autor: SVG Added Ramos, Licence: CC BY-SA 3.0
Staatswappen Liechtensteins
Salm-Reifferscheid-1700.png
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the county of Salm-Reifferscheid (1600-1816); 1a: lordship of Reifferscheid; 1b: county of Lower Salm; 2: lordship of Bedbur; 3: lordship of Hackenbroich; 4: lordship of Dyck
Berkeley arms.svg
Autor: Wikimandia, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Berkeley family: Gules, a chevron between 10 crosses patée argent, six in chief and four in base
CoA Losenstein Family.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coats of arms of the house of Losenstein, Austria
Coa fam ITA aquino.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Aquino
POL COA Ossoliński.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od Avalokitesvara ., Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms Ossoliński of polish noble family
Blason Fenetrange 57.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the House of Doria.svg
coat of arms of Huse of Doria.
StemmaDelConte-Milano.png
Autor: Skukifish, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma della nobile famiglia Del Conte di Milano, Italia
POL COA Poniatowski 1765.svg
Autor: Tadeusz Gajl, Bastianow, Avalokitesvara, Licence: CC BY-SA 3.0
Herb książęcy Poniatowskich według nadania z 1765
Donaueschingen Fürstenberg Wappen.jpg
Autor: Flominator, Licence: CC BY-SA 3.0
Tafel mit dem Wappen von Fürstenberg, Donaueschingen
ConstantinBrancoveanuCoA1700.png
Black & white coat of arms of Wallachia during the reign of Constantin Brancoveanu in 1700. The stain was azure (see [1] and [2]).
COA Trautson Falckenstein Tyr AT.png
Coat of Arms of Trautson und Falckenstein (Prince)
Clary und Aldringen Fuerst Wappen Prince coat of arms.jpg
Wappen des Fürsten von Clary und Aldringen (Primogenitur mit Hochgeboren, seit 20. Juli 1905 mit Prädikat Durchlaucht; die Nachgeborenen führen den Namen Graf bzw. Gräfin von Clary und Aldringen: Geviert mit rotem Balken und mit goldenem Herzschild belegt, darin ein gekrönter schwarzer Doppeladler mit österreichischem Bindenschild, darauf ein schwarzes F und über dem Bindenschild ein Erzherzogshut; Feld 1: in Blau drei (2:1) goldene Sterne, Feld 2: in Gold zwei durch eine Blätterkrone gesteckte schwarze Doppelhaken (beide Felder: Aldringen), Feld 3: in Gold drei (1:2) blaue Würfel, Feld 4: in Blau ein schräg-links gestellter silberner Turm (beide Felder: Clary); dazu gehören drei Helme mit blau-silbernen Decken: 1. ein silbern gekleideter Arm mit zwei gekreuzten, wie Felder 3 und 1 bezeichneten Fahnen in der Hand, 2. der Doppeladler des Herzschildes, 3. ein silbern gekleideter Arm mit dem Bild aus Feld 2 in der Hand; Fürstenhut und -mantel.
SigismundBathory1597.jpg
United Coat of arms of prince Sigismund Bathory
Slepowron.svg
Autor: lorakesz, Licence: CC BY-SA 2.5
Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape .
GC7 K1213 756w.jpg
Autor: kladcat, Licence: CC BY 2.0

Exlibris Acha(t)z Wilhelm von der Schulenburg (1738-1808), from Penn Libraries call number: GC7 K1213 756w

<a href="https://www.flickr.com/photos/58558794@N07/tags/gc7k1213756w/">All images from this book</a>
Siebmacher113-Ampringen.jpg

Ritterschaft und Adel in Franken

von Ampringen
Potyomkin earl v1 p26.png
Coat of Arms of Potyomkin_earl family
Braunschweig-Lüneburg.PNG
Autor: Kooij, Licence: CC BY-SA 3.0
coats of arms of the electorate of Brunswick-Lüneburg; 1: duchy of Lüneburg; 2: duchy of Brunswick; 3: county of Eberstein; 4: lordship of Homburg; 6: county of Lauterberg(1); 7a: county of Hoya; 7b: lordship of Alt-Bruchhausen; 7b2: lordship of Neu-Bruchhausen; 8: county of Diepholz(1); 9a: county of Hohenstein; 9b: county of Lauterberg(2); 10: county of Klettenberg; 11: county of Diepholz(2); 12a: county of Regenstein; 12b: county of Bankenburg; heart: duchy of Saxonia (Westphalia)
Thurn und Taxis Valsassina - Tyroff AT.jpg
Wappen Thurn und Taxis Valsassina - Tyroff AT.jpg
Odeschalchi-Fuerst-Wappen.png
Wappen der Fürsten von Odeschalchi
COA of House of Centurione-Oltremare, Marquess of Estepa.svg
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Escudo de armas de la casa de Centurione-Oltremare, titulares del marquesado de Estepa en la figura de Marco Centurione: En campo de oro, una banda jaquelada de plata y gules en tres órdenes, acompañada en lo alto de una rosa de gules y en punta de tres flores de lis de azur. [1]
Caraffa - Tyroff AT.jpg
Wappen Caraffa - Tyroff AT.jpg
Coa fam ITA caracciolo.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Caracciolo
Montecuccoli famiglia stemma.jpg
Coat of arms of the Montecuccoli noble family from northern Italy.
Cardona.png
Armas de la Casa de Cardona
Blason-broglie.png
Autor: Original uploader was Tkinias at en.wikipedia, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the ducs de Broglie (d'or à la croix ancrée d'azur). Taken from German Wikipedia. Original art by de:Benutzer:Anathema.
Stemmaagliata.jpg
Stemma Famiglia Alliata o Agliata
Charles Philippe de Croÿ wapen.svg

Wappen

Carl Philipp von Croy (Charles Philippe de Croÿ, † 1613, Marquis d’Havré, am 6. August 1594 in Regensburg in den Reichsgrafenstand aufgenommen)
COA bishop DE Schaffsgotsch Philipp Gotthard.png
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms (shield only) of Philipp Gotthard von Schaffgotsch, bishop of Wrocław, Poland (1748 - 1795).
Reibnitz-Fr-Wappen.png
Wappen der Freiherren von Reibnitz
Benfoto-přibyslav026.jpg
Autor: Ben Skála, Benfoto, Licence: CC BY-SA 3.0
Přibyslavský zámek byl vybudován Zachariášem z Hradce v roce 1560 na místě bývalého hospodářského dvora, jenž patřil k přibyslavskému hradu a byl vypálen při dobývání města v roce 1424. Zadní, starší část zámku je postavena ve stylu italské renesance. V objektu se nyní nachází Hasičské muzeum a Centrum hasičského hnutí. Město Přibyslav. Okr. Havlíčkův Brod. Kraj Vysočina. Czech Republik. www.chh.cz
POL COA Koniecpolski książę.svg
(c) GFDL, CC BY-SA 3.0
"Koniecpolski książę" Polish coat of arms
Coa fam ITA carafa.jpg
Autor: Massimop, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Carafa
Coa fam ITA sassi della tosa khi.jpg
Autor: Kunstifi, Licence: CC BY-SA 3.0
Stemma della famiglia Sassi della Tosa
Blason gueules-bande or.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 3.0
POL COA Sułkowski II.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Prince Sułkowski - variant
Croÿ-Emmanuel-de-1718-1784.svg
Coats of arms of Croÿ-Emmanuel-de-1718-1784