Seznam uherských šlechtických rodů

Toto je seznam šlechtických rodů v Uherském království.

Vévodské a knížecí rody

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Auerspergové			Odstavec 118 z roku 1655	Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, respektive 1673, říšská knížata od roku 1653, resp. 1791. Jedna z linií rodu i nadále užívala hraběcího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Weikharda z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Batthyány-Strattmannové				Jedna z linií rodu Batthyányů. Česká knížata od roku 1763, říšská knížata od roku 1764. Jméno Batthyány-Strattman bylo uděleno Karlu Josefu Batthyányovi roku 1755. Poté, co tato linie vymřela, přešly v roce 1915 knížecí titul a jméno na Ladislav Batthyány. Dědičné členství Batthyány-Strattmannů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Celjští (†)				Říšská hrabata od roku 1341, resp. 1372, říšská knížata od roku 1436 (potvrzeno roku 1443). Heřman II. hrabě z Celje obdržel panství ve Slavonsku roku 1397 a používal titul hrabě ze Zagorje. Rod vyhasl v roce 1456.	[2][3]
Coburg-Koháryové			Odstavec 71 z roku 1790/91, odstavec 41 z roku 1827	Jedna z linií sasko-kobursko-gothajsko dynastie (z původní dynastie Wettinů). Poslední portugalští králové a bulharští carové pocházeli z tohoto rodu. Dnešní členové rodu se nazývají Sachsen-Coburg und Gotha. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil knížeti Ferdinandovi Sasko-Kobursko-Gothajskému dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[4]
Korvínové / Corvinus (†)		1479 (vévodové liptovští)		Nelegitimní větev královského rodu Hunyadiů. Hrabata od roku 1479, vévodové opavští. Rod vyhasl v roce 1505.	[2]
Czartoryští	(c) Bastian, CC BY 3.0		Odstavec 6 z roku 1805.	Říšská knížata od roku 1433 (potvrzeno roku 1442, 1569 a 1785). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Adama Czartoryského dědičné členství v Horní komoře Zemského sněmu Uherského království.	[1][5]
Erba-Odescalchi		1910 (svolení užívat italského titulu)	1831	Vévodové z Monteleone (italská šlechta) od roku 1906.	[1]
Esterházyové				Uherští baroni od roku 1613, uherská hrabata od roku 1620, říšská knížata od roku 1687. Další dvě linie rodu i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Festeticsové		1910 (primogenitura)		Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Hercegovićové				Svatosávští vévodové od roku 1448 (okolnosti nabytí titulu nejsou známy). Vladislav Hercegović obdržel dvě pevnosti v Križevském hrabství ve Slavonsku roku 1467. Dubrovnická republika vyplácela stipendium jeho potomkům kteří žili v Sedmihradském knížectví až do počátku 17. století.	[6]
Khevenhüller-Metschové	(c) Johann Jaritz / CC BY-SA 4.0		Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649 a odstavec 44 z roku 1764/65	Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, česká a říšská knížata od roku 1763 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Kinští			Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741	Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Koriatovyčové				Kníže Fjodor Koriatovyč obdržel panství Munkács (dnešní Mukačevo na Ukrajině). Jeho rod vymřel v roce 1414.	[2]
Lichtenštejnové			Odstavec 27 z roku 1608, odstavec 27 z roku 1687 a odstavec 129 z roku 1715	Říšská knížata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížat Karla, Maxmiliána, Jana Adama, Maxmiliána, Antonína Filipa, Hartmana, Antonína Floriána, Jana, Hartman, Jana Václava, Emanuela a Jana Antonín z Lichtenštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Lobkovicové (Lobkowiczové)			Odstavec 131 z roku 1659	Říšští baroni od roku 1459, říšská knížata od roku 1624. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Václava Eusebia z Lobkovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Lónyayové (†)		1917		Uherští baroni od roku 1627, uherská hrabata od roku 1871, 1896 a 1910. Elemér Lónyay, jenž byl roku 1917 odměněn knížecím titulem, zemřel bezdětný v roce 1946. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Rod měl další dvě linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Metternichové			Odstavec 38 z roku 1827	Říšští baroni od roku 1635, říšská hrabata od roku 1679, říšská knížata (primogenitura) od roku 1803. Baroni v Rakousku od roku 1813. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Klemense Václava z Metternichu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Odescalchi		1697 (rozšíření říšského titulu)	Odstavec 40 z roku 1751	Říšská knížata od roku 1689 (potvrzeno roku 1698). Rodové jméno a knížecí titul Livia Odescalchiho byl poskytnut jeho synovci, markýzovi Balthasaru Erbovi. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Livia Odescalchiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Paarové			Odstavec 119 z roku 1655	Říšští baroni od roku 1623, říšská hrabata od roku 1652 (potvrzeno v Čechách od roku 1654), říšská knížata (primogenitura) od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Paara dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[4]
Pálffyové z Erdödu (†)				Baroni od roku 1581, říšská hrabata od roku 1599, uherská hrabata od roku 1634, rakouští kníže (primogenitura) od roku 1807. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Ladislav Pálffy, zemřel v roce 1947.	[4]
Pálffy-Daunové (†)		1879 (rozšíření rakouského titulu)		Rakouská hrabata od roku 1853, knížata z Teana od roku 1876. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Josef Pálffy-Daun, zemřel v roce 1963.	[4]
Perényiové				Říšský kníže ("kníže ze Siklóse") od roku 1517 (potvrzeno roku 1541). Rod nikdy veřejně neužíval knížecího titulu.	[2]
Schwarzenbergové			Odstavec 131 z roku 1659	Říšští baroni od roku 1492, říšská hrabata od roku 1599, říšská knížata (primogenitura) od roku 1670, říšská knížata (všichni potomci knížete Josefa ze Schwarzenbergu) Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Schwarzenberga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[4]
Thurn-Taxisové		1885 (uznání knížecího titulu v Uhrách)	Odstavec 51 z roku 1840	Baroni od roku 1608, říšská hrabata od roku 1624, od roku 1681 hrabata ve Španělsku a Nizozemí, říšská knížata od roku 1695. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Egona z Thurn-Taxisu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Trauttmansdorffové			Odstavec 66 z roku 1625, odstavec 133 z roku 1715	Baroni v Rakousku od roku 1598, říšská hrabata od roku 1623, česká a říšská knížata od roku 1805 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Újlakiové / Iločtí (†)		1472		Původně starý chorvatský rod Orehovických (maďarsky Raholcai). V roce 1364 jim král Ludvík I. z Anjou daroval ilocké panství Vavřinec Ilocký / Újlaki byl knížetem po otci, Mikuláš V. byl titulárním králem Bosny. Rod vyhasl v roce 1524.	[2]
Windischgrätzové			Odstavec 119 z roku 1655, odstavec 40 z roku 1751	Říšští baroni od roku 1551, říšská hrabata od roku 1658, říšská knížata od roku 1804 (primogenitura), 1822. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Josefa z Windischgrätze a baronů Adama a Gottlieba Windischgrätzových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]

Markýzové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Csáky-Pallaviciniové		1876		Hrabata Zikmund a Děpolt Csákyové v roce 1876 dostali královské svolení přijmout jméno a titul svého adoptivního otce, markýze Rogera Pallaviciniho.	[1]
Pallaviciniové

Hrabata

Abensberg-Traunové - Buttlerové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Abensberg-Traunové			Odstavec 155 z roku 1647	Říšská hrabata od roku 1653. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům barona Arnošta Trauna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Aichelburgové			Odstavec 51 z roku 1840	Říšští a rakouští baroni od roku 1627, říšská hrabata od roku 1787.	[1]
Almásyové		1771, 1815 a 1910		Almásyů Dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Althannové			Odstavec 35 z roku 1578	Baroni v Rakousku od roku 1574, uherští baroni od roku 1578, říšská hrabata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům baronů Kryštofa, Eustachia, Wolfganga a Viléma z Althannu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Ambrózyové		1913		Uherští baroni od roku 1838, 1845. Dědičné členství Ambrózyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hraběti Štěpánu Ambrózyovi bylo v roce 1918 umožněno přijmout jméno Ambrózy-Migazzi.	[1]
Andrássyové		1766, 1779		Uherští baroni od roku 1676. Dědičné členství Andrássyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Aporové (†)		1696		Uherští baroni od roku 1693 a 1712. Vyhaslá větev rodu Aporů.	[1]
Apponyiové (též Aponiové, Oponičtí)		1739, 1808		Uherští baroni od roku 1606, resp. 1624 a 1718. Rodová linie s původem od Josefa, Ludvík (Lajos), Rudolf a Leopold (Lipót) Apponyi, kteří byli roku 1808 odměněni hraběcím titulem, vyhasl, ale druhá linie pokračovala. Dědičné členství Apponyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Auerspergové			Odstavec 102 z roku 1649, odstavec 34 z roku 1802.	Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, 1673. Jedna z linií rodu získala v letech 1653 a 1791 titul říšských knížat. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Herbarta, Kajetána a Mikuláše z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Balassaové (†)		1653, 1664			[9]
Bánffyové (z Alsólendvy) (†)		1622			[9]
Bánffyové (z Losonce) (†)		1696 a 1880		Rod pocházel od starobylého rodu Tomajů. Uherští baroni od roku 1674, rakouská hrabata od roku 1855. Dědičné členství Bánffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Dvě rodové linie, které užívaly hraběcí titul, vymřely v roce 1858 a 1950, ale linie s baronským titulem pokračovaly.	[1][10]
Barkóczyové (†)		1687		Uherští baroni od roku 1631 a 1722. Rodová linie, která užívala hraběcí titul, vyhasla v roce 1872, ale potomek rodu po přeslici, hrabě Endre Hadik adoptoval jméno Hadik-Barkóczy roku 1887. Linie rodu, která nese baronský titul pokračovala.	[9][1]
Beckersové			Odstavec 33 z roku 1802	Baroni ve Falckém kurfiřtství od roku 1742, říšští a bavorská hrabata od roku 1790. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Beckers dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu	[1]
Béldiové		1770		Dědičné členství Béldiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Bellegardové			Odstavec 15 z roku 1830	Savojská hrabata od roku 1682, česká hrabata od roku 1741. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha z Bellegarde dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Beňovští (Benyovszky)		1778, 1791		Mořic a Rudolf Beňovští (z rodové linie bez titulu) směli od roku 1902 užívat titul svého adoptivního otce, hraběte Sándora Beňovského, jenž byl posledním členem hraběcí linie. Dědičné členství Beňovských v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Berchtoldové z Uherčic			Odstavec 40 z roku 1751	Rakouští, říšští a čeští baroni od roku 1633, říšská hrabata od roku 1673. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Antonína, Františka a Josefa Berchtoldových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Bercsényiové		1689		Uherští baroni od roku 1639.	[9]
Berényiové (†)		1700, 1720		Uherští baroni od roku 1655. Dědičné členství Berényiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu, hrabě János Berényi, zemřel po roce 1945.	[1]
Bethlenové (z Iktáru)		1623		Rod pocházel od starobylého rodu Becsegergelyů. (Jejich spřízněnost s rodem Bethlenů z Bethlenu nelze prokázat.)	[9][10]
Bethlenové (z Bethlenu)		1696, 1697		Dědičné členství Bethlenů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. (Jejich spřízněnost s rodem Bethlenů z Iktáru nelze prokázat.)	[1]
Bissingen-Nippenburgové			Odstavec 50 z roku 1827	Říšští baroni od roku 1647, říšská hrabata od roku 1746. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Ferdinanda z Bissingen-Nippenburgu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Blanckensteinové			Odstavec 21 z roku 1792	Rakouská hrabata od roku 1796. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Arnošta, Jindřicha a Arnošta Blanckensteinových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Bolzové			Odstavec 21 z roku 1792	Baroni od roku 1790, hrabata od roku 1808. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil dědičné členství barona Petra Bolzy v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Bombellesové		1880		Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Marka Jindřich a Karla Alberta Bombellesových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Brankovicsové		1688		Baroni od roku 1683.	[9][1]
Breunner-Enkewoirthové			Odstavec 28 z roku 1687, odstavec 134 z roku 1715.	Baroni od roku 1550, hrabata od roku 1693. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Ludvíka Breunnera dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Buriánové		1918		Uherští baroni od roku 1900.	[1]
Buttlerové			Odstavec 134 z roku 1715.	Hrabata od roku 1681. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Ludvíka Buttlera dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]

Cavrianiové - Esterházyové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Cavrianiové			Odstavec 131 z roku 1659	Baroni od roku 1359 a 1452, říšská hrabata od roku 1636. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Bedřicha Cavrianiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Cebriánové			Odstavec 42 z roku 1827	Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Antonína Cebriána dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Crouy-Chanel		1908 (hrabě Endre Crouy-Chanel směl užívat svého titulu v Uhrách)			[1]
Csákyové		1560, 1638, 1655 (potvrzeno roku 1778)		Dědičné členství Csákyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Csekonicsové		1864 (potvrzeno roku 1874)		Dědičné členství Csekonicsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Csesznekyové		14. století		Uherská hrabata od 14. století
Czirákyové		1723		Uherští baroni od roku 1620. Dědičné členství Czirákyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Czoborové		1652		Uherští baroni od roku 1588.	[9]
Degenfeld-Schonburgové		1810		Říšští baroni od roku 1625, říšská hrabata od roku 1716. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Degenfeld-Schonburga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Dessewffyové		1754, 1775		Uherští baroni od roku 1666, resp. 1756 a 1763. Dědičné členství Dessewffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Dezassové		1812	Odstavec 34 z roku 1802	Dědičné členství Dezassů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Dőryové (†)		1766		Uherští baroni od roku 1741, resp. 1759, 1816, rakouští baroni od roku 1854. Rodová linie, která užívala hraběcí titul vyhasl, ale větev s baronským titulem pokračuje.	[1]
Draškovićové	(c) Atti22 na projektu Wikipedie v jazyce maďarština, CC BY 2.5	1635		Uherští baroni od roku 1567, říšská hrabata od roku 1631. Dědičné členství Draškovićů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[9][1]
Drugethové (†)		1622			[9]
Edelsheim-Gyulaiové (†)		1906		Uherští baroni od roku 1882. Bezdětný hrabě Leopold Gyulai adoptoval v roce 1866 svého synovce, barona Leopolda z Edelsheimu. Dědičné členství Edelsheim-Gyulaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Rod vymřel v roce 1981.	[1]
Eltzové			Odstavec 47 z roku 1764/65	Říšská hrabata od roku 1733. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Anselma Kazimíra Eltz-Kempenicha dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Erdődyové		1565 (potvrzeno roku 1580)		Erdődyů Dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[9][1]
Esterházyové		1626, 1683, 1715		Jedna z linií rodu užívala knížecího titulu. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[9][1]

Feketeové - Jankovich-Bésánové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Feketeové		1758		Baroni v Rakousku od roku 1859.	[1]
Festeticsové (Feštetićové)		1766, 1772 a 1874		Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Hlava linie rodu užívala knížecího titulu. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Folliot de Creneville			Odstavec 44 z roku 1827	Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Ludvíka Karla Folliota z Crenneville dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Forgáčové (Forgách)		1640, 1647, 1655 a 1676		Rod pocházel od starobylého rodu Hont-Pázmányů. Uherští baroni od roku 1560. Dědičné členství Forgáčů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1][11]
Gudenusové			1703	Říšští baroni od roku 1696 (potvrzeno roku 1730), rakouská hrabata od roku 1907.	[1]
Grasalkovičové (Grassalkovich)		1584		V roce 1584 povýšil Rudolf II. rod do šlechtického stavu s erbem. Hrabata a říšská knížata (titul se dědil pouze v mužské primogenituře)
Győryové (†)		1785		Rod vymřel v roce 1882.	[1]
Gyulaiové		1701		Uherští baroni od roku 1694. Titul hraběte Sámuela Gyulaie přešel na jeho adoptivního syna, Adolfa Gyulai-Javorzika, který zemřel v roce 1939.	[1]
Gyürkyové		1867 (potvrzeno roku 1874)		Poslední člen rodu, hrabě Aladár Gyürky, zemřel v roce 1979.	[1]
Hadikové		1763		Říšská hrabata od roku 1777. Dědičné členství Hadiků v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Hadik-Barkóczyové				Syn hraběte Bély Hadika a hraběnky Ilony Barkóczy, Endre, přijal obojí jméno roku 1887.	[1]
Hallerové				Říšští baroni od roku 1656, resp. 1699 a 1790, říšská hrabata od roku 1713, 1753. Dědičné členství Hallerů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Harrachové			Odstavec 77 z roku 1563	Baroni v Rakousku od roku 1550, říšští baroni od roku 1552, říšská hrabata od roku 1627. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům barona Leonarda Harracha a jeho dvěma synům dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Herbersteinové			Odstavec 77 z roku 1609	Baroni v Rakousku od roku 1531, říšští baroni od roku 1537, rakouská hrabata od roku 1644, říšská hrabata od roku 1710.	[1]
Horváth-Toldyové		1883		Sedmihradští baroni od roku 1845, rakouská hrabata od roku 1857. Hrabě Samuel Tholdy adoptoval Jana Petricheviche-Horvátha, který přijal jméno Horváth-Toldy. Janův syn, hrabě Ludvík Horváth-Toldy, který přežil své syny, rovněž adoptoval svého příbuzného, Rudolfa Petricheviche-Horvátha, který poté přijal jeho jméno. Dědičné členství Horváth-Toldyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Hoyosové			Odstavec 41 z roku 1827	Baroni od roku 1547, říšská hrabata od roku 1674. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Arnošta Hoyose (1779–1849) dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Hugonnaiové (†)		1810 (potvrzeno roku 1822)		Zikmund Horváth, jenž byl odměněn hraběcím titulem roku 1810, si o rok později změnil jméno na Hugonnai. Dědičné členství Hugonnaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hrabě Kálmán Hugonnai, poslední mužský člen rodu, zemřel v roce 1946.	[1]
Hunyadiové (†)		1453 (doživotní ispán)		Janu Hunyadimu byla dána v léno část Bystřické župy Sedmihradské Sasko poté, co se vzdal nároku na úřad místodržitele Uher. Jeho syn Matyáš Korvín byl zvolen uherským králem.	[11][9]
Hunyadyové		1792		Uherští baroni od roku 1753, říšská hrabata od roku 1797. Dědičné členství Hunyadyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[1]
Huynové		1697	Odstavec 49 z roku 1840		[1]
Chamaré-Harbuvalové			Odstavec 73 z roku 1790/91	Baroni v Rakousku od roku 1727, rakouská hrabata od roku 1751. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Aloyse, Jana a Hanse Chamaré-Harbuvalových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Chotkové z Chotkova			Odstavec 46 z roku 1764/65	Česká hrabata od roku 1723, říšská hrabata od roku 1745. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Jana Karla a Jana Rudolfa Chotkových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Jankovićové		1885		Jankovićové (resp. Jankovicsové nebo Jankovichové) požívali dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]
Janković-Bésánové		1916		Josef Janković se oženil s Matildou Talliánovou, starší dcerou Anny Bésánové, přijal v roce 1888 rodové jméno své tchyně. Jejich vnuci získali hraběcí titul. Janković-Bésánové požívali dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[1]

Kálnokyové - Orssichové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Kálnokyové		1697		Dědičné členství Kálnokyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Karacsayové (†)		1798		Uherští baroni od roku 1779. Hrabě Sándor Karacsay, poslední mužský člen rodu, zemřel v roce 1880.	[7]
Karátsonyiové		1874		Říšská hrabata od roku 1858. Dědičné členství Karátsonyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Károlyiové		1712		Uherští baroni od roku 1609. Dědičné členství Károlyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Keglevićové		1687 (potvrzeno roku 1816)		Uherští baroni od roku 1646. Dědičné členství Keglevićů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Keményové (†)		1744, 1804, 1808		Uherští baroni od roku 1698, resp. 1755. Rod pocházel od Jan Keménye, knížete sedmihradského. Tři rodové linie, které užívaly hraběcí titul vyhasly, ale baronská linie pokračuje.	[7]
Kendeffyové		1762, 1916		První linie, které užívaly hraběcí titul vymřel v roce 1834. Druhá linie, která požívala dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu pokračuje.	[7]
Khevenhüller-Metsch			Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649, odstavec 44 z roku 1764/65	Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, čeští a říšská knížata (primogenitura) od roku 1763. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Josefa, Zikmunda Bedřicha, Hanse Josefa, Františka Antonína a Jana Emanuela Khevenhüller-Metschových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Kinští			Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741	Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Kornisové		1712		Sedmihradští baroni od roku 1609, uherští baroni od roku 1636.	[7]
Kottulinští z Kotulína			Odstavec 73 z roku 1790/91	Česká hrabata od roku 1706, pruská hrabata od roku 1748. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Kottulinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Kulmerové			Odstavec 73 z roku 1790/91	Říšští baroni od roku 1654, rakouská hrabata od roku 1860. Rod taktéž had a větev s baronským titulem. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil dědičné členství barona Jana Kulmera v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Kuunové		1762		Dědičné členství Kuunů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Lambergové			Odstavec 47 z roku 1764/65, odstavec 73 z roku 1790/91.	Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Lažanští z Bukové			Odstavec 82 z roku 1681	Říšští baroni od roku 1630, česká hrabata od roku 1637. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Lažanského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Lázárové		1702, 1750 (Sedmihradsko)		Sedmihradští baroni od roku 1729. Rodová větev, která získala hraběcí titul vyhasla roku 1750. Dědičné členství Lázárů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Leiningen-Westerburgové			Odstavec 19 z roku 1833, odstavec 47 z roku 1836		[7]
Lónyayové		1871, 1896 a 1910		Uherští baroni od roku 1627, uherská knížata od roku 1917. Jedna z větví rodu užívala knížecího titulu. Rod měl dvě další linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Mailáthové		1785 (ad personam), 1794, 1885		Rodová linie, která získala hraběcí titul roku 1785 a 1795 vyhasl. Dědičné členství Mailáthů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Migazziové			Odstavec 46 z roku 1764/65	Hrabata od roku 1698. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Kašpara Migazziho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Mikesové		1696 (Sedmihradsko)		Sedmihradští baroni od roku 1693. Dědičné členství Mikesů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle			Odstavec 72 z roku 1790/91	Čeští baroni od roku 1716, česká hrabata od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Mitrovského z Mitrovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Montecuccoliové			Odstavec 119 z roku 1655, odstavec 134 z roku 1715	Říšská hrabata od roku 1530. Rodová větev usazená v Uhrách vyhasla roku 1655.	[7]
Nádasdyové		1625		Baroni od roku 1553, rakouská hrabata od roku 1828. Dědičné členství Nádasdyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Nákóové		1813		Dědičné členství rodu Nákó v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Nemesové		1755 (Sedmihradsko)		Dědičné členství Nemesů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Nesselrodové			Odstavec 46 z roku 1729	Říšská hrabata od roku 1705. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana z Nesselrode dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Niczští		1765		Dědičné členství Niczkých v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Normann-Ehrenfelsové		1896		Hrabata ve Würtemberském království od roku 1806. Když byli roku 1896 Gustav a Rudolf Norman-Ehrenfelsové odměněni hraběcím titulem, získali rovněž dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Nugent			Odstavec 41 z roku 1827	Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Lavala Nugenta dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[7]
Nyáryové (též Bedegové a Berencsové)		1632, 1655 a 1723		Baroni od roku 1535, 1573. Dědičné členství Nyáryů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]
Nyáry-Normannové		1922 (adopcí)		Hrabě Gustav Normann-Ehrenfels v roce 1922 adoptoval své nevlastní syny Ference a Sándora Nyáryovy (vyženěné s manželkou z prvního manželství).	[7]
Orssichové		1682		Baroni od roku 1675. Dědičné členství Orssichů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[7]

Szapáryové - Zichyové

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Szapáryové		1722		Baroni od roku 1690. Dědičné členství Szapáryů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Széchenyiové		1697		Dědičné členství Széchenyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Szécsényiové		1798		Dědičné členství Szécsenyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Széchyové		1645		Rod pocházel od starobylého rodu Balogů. Říšští baroni od roku 1516.	[9][11]
Szirmayové		1707		Baroni od roku 1695. Rod pocházel od Tomáše Dessewffyho z Cserneku a Tarnakő, jehož roku 1690 adoptoval Štěpán Szirmay ze Szirmabessenyő. Dědičné členství Szirmayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Szilágyiové		1458 (doživotní ispán)		Významní členové rodu: Michal Szilágyi, regent Uher a Mačevského banátu, Alžběta Szilágyiová, královna matka uherská, matka krále Matyáše Korvína	[12]
Szőgyény-Marichové		1910		Udělení hraběcího titulu Szőgyény-Marichům včetně dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Sztárayové		1747		Baroni od roku 1725. Dědičné členství Sztárayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Szunyoghové (†)		1669		Baroni od roku 1588 a 1604.	[9]
Takács-Tolvayové		1905		Josefovi a Štěpánovi Takácsovým z Kisjóky bylo uděleno právo přijmout jméno a hraběcí titul rodu Tolvayů.	[8]
Taxisové			Odstavec 42 z roku 1827.	Baroni v Rakousku od roku 1714, rakouská hrabata od roku 1839.	[8]
Telekiové		1685		Říšská hrabata od roku 1697 (potvrzeno roku 1767). Dědičné členství Telekiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[9][8]
Tholdalagiové		1744		Dědičné členství Tholdalagiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Thökölyové (†)		1654		Baroni od roku 1593.	[9]
Thoroczkayové		1757		Baroni od roku 1733. Další větev rodu užívala baronský titul. Dědičné členství Tholdalagiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Turzové (Thurzó) (†)	(c) Arkad na projektu Wikipedie v jazyce polština, CC BY-SA 3.0	1606		Říšští baroni od roku 1550.	[9]
Tiszové		1883 (rozšířeno roku 1897)		Dědičné členství Tiszů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886 a 1897.	[8]
Tolvayové		1754		Baroni od roku 1709.	[8]
Törökové		1774		Dědičné členství Töröků v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Üchtritz–Amadé		1903		Baron Emil Üchtritz přijal rodové jméno své matky, hraběnky Dominiky Amadéové.	[8]
Vayové		1830		Baroni od roku 1783, resp. 1799. Dvě rodové linie nosily baronský titul. Dědičné členství Vayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Vécseyové (†)		1813		Baroni od roku 1692. Rodová větev, která užívala hraběcí titul, vyhasla v roce 1879, avšak baronská linie pokračovala.	[8]
Vigyázóové (†)		1895		Vigyázóové získali dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Voikffyové		1763		Baroni od roku 1730. Dědičné členství Voikffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Valdštejnové	(c) Bastian, CC BY 3.0		Odstavec 93 z roku 1635.	Rakouská hrabata od roku 1619, říšská hrabata od roku 1628. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Adama z Valdštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Wallisové			Odstavec 28 z roku 1687.	Říšská hrabata od roku 1724, česká hrabata od roku 1736.	[8]
Walterskirchenové			Odstavec 34 z roku 1802.	Baroni v Rakousku od roku 1643, rakouská hrabata od roku 1907.	[8]
Wartenslebenové			Odstavec 73 z roku 1790/91.	Říšští baroni od roku 1703, od roku 1703 hrabata v Prusku, říšská hrabata od roku 1706. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Viléma z Wartenslebenu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Wenckheimové			Odstavec 73 z roku 1790/91.	Baroni v Rakousku od roku 1776, rakouská hrabata od roku 1802. Dědičné členství Wenckheimů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Wesselényiové (†)		1646		Baroni od roku 1582 (potvrzeno roku 1725). Rodová linie, která užívala baronský titul existuje dosud.	[9][8]
Wilcz(e)kové		1709	Odstavec 134 z roku 1715.	Baroni od roku 1506, říšská hrabata od roku 1713, česká hrabata od roku 1729. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha Wilczka dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.	[8]
Wimpffenové		1902	Odstavec 42 z roku 1827.	Říšská hrabata od roku 1797, baroni ve Würtembersku od roku 1834, rakouští baroni od roku 1876. Wimpffenové získali dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu roku 1902.	[8]
Voračičtí z Paběnic (Woraczicky)		1914		Česká hrabata od roku 1783. Woraczicztí obdrželi dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu roku 1914.	[8]
Wurmbrand-Stuppachové		1682	Odstavec 82 z roku 1681.	Říšští baroni od roku 1607, říšská hrabata od roku 1701.	[8]
Zápolští (Zápolyai) (†)		Od roku 1465 (doživotní ispán)		Jan Zápolský byl roku 1526 zvolen uherským králem.	[9]
Zayové		1830		Baroni od roku 1560. Dědičné členství Zayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[8]
Zedtwitzové		1891		Říšská a bavorská hrabata od roku 1790, rakouská hrabata od roku 1846.	[8]
Zelenští (†)		1899		Hrabata v Haliči od roku 1801. Roku 1899 Zelenští získali dědičné členství v Horní komoře Uher. Poslední člen rodu, hrabě Róbert Zelenski, zemřel v roce 1939.	[8]
Zichyové		1679		Baroni od roku 1655. Dědičné členství Zichyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.	[9][8]

Baroni

Jméno	Rodový erb	Rok udělení uherského titulu	Naturalizace v Uhersku	Poznámky	Reference
Alaghyové		1607			[13]
Oláhové		1558			[13]

Reference

Literatura

• FÜGEDI, Erik, 1986. Ispánok, bárók, kiskirályok [Ispáni, baroni a drobná šlechta]. [s.l.]: Magvető. ISBN 963-14-0582-6. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GUDENUS, János József, 1990. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, I. kötet: A–J [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume I: A–J]. [s.l.]: Natura. ISBN 963-234-313-1. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GUDENUS, János József, 1993. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, II. kötet: K–O [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume II: K–O]. [s.l.]: Tellér Kft.. ISBN 963-8178-00-0. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GUDENUS, János József, 1998a. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, III. kötet: P–S [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume III: P–S]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN 963-233-304-7. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GUDENUS, János József, 1998. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, IV. kötet: Sz–Zs [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume IV: Sz–Zs]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN 963-85853-8-2. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• KRISTÓ, Gyula, 2003. Early Transylvania (895–1324). [s.l.]: Lucidus Kiadó. ISBN 963-9465-12-7. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• LERSKI, Jerzy Jan, 1996. Historical Dictionary of Poland, 966–1945. [s.l.]: Greenwood Publishing Group. ISBN 0-313-26007-9. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• NEUMANN, Tibor, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN 978-963-8406-13-2. Kapitola Hercegek a középkorvégi Magyarországon [Vévodové v Uhrách pozdního středověku], s. 95–112. (maďarsky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Pálffy, Géza, 2009. The Kingdom of Hungary and the Habsburg Monarchy in the Sixteenth Century. [s.l.]: Center for Hungarian Studies and Publications. ISBN 978-0-88033-633-8. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• PÁLOSFALVY, Tamás, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN 978-963-8406-13-2. Kapitola A szentszávai hercegek Magyarországon [Vévodové ze Svatého Sávy ve středověkých Uhrách], s. 113–127. (maďarsky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• PÉTER, Katalin; BENDA, Borbála; HORN, Ildikó; KOLTAI, András, 2008. A magyar arisztokrácia családi kapcsolatrendszere a 16–17. században [Rodové styky uherské aristocracie v 16.-17. století]. [s.l.]: archivum.piar.hu/arisztokrata/. Dostupné online. (maďarsky) Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• ŠTIH, Peter, 2010. The Middle Ages between the Eastern Alps and the Northern Adriatic: Select Papers on Slovene Historiography and Medieval History. [s.l.]: BRILL. ISBN 978-90-04-18591-3. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.